Nejvyšší správní soud usnesení sociální

6 Ads 86/2007

ze dne 2008-03-13
ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.86.2007.71

6 Ads 86/2007- 71 - text

6 Ads 86/2007 - 72

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: S. M., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2006, č. j. 2006/49088 - 212, ze dne 18. 8. 2006, č. j. 2006/49113 - 212, a ze dne 18. 8. 2006, č. j. 2006/49107 - 212, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2007, č. j. 2 Cad 80/2006 - 34,

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Rozhodnutími žalovaného ze dne 18. 8. 2006, č. j. 2006/49088 - 212, ze dne 18. 8. 2006, č. j. 2006/49113 - 212, a ze dne 18. 8. 2006, č. j. 2006/49107 - 212, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí, ze dne 26. 7. 2006, č. j. KUOK 79514/2006, ze dne 27. 7. 2006, č. j. KUOK 80154/2006, a ze dne 25. 7. 2006, č. j. KUOK 79380/2006, ve věci nepovolení obnovy řízení ve věci nepřiznání dávky sociální péče. Zároveň s doplněním žaloby podal žalobce návrh na vydání předběžného opatření.

Usnesením ze dne 26. 4. 2007, č. j. 2 Cad 80/2006 - 34, zamítl Městský soud v Praze žalobcův návrh na vydání předběžného opatření v navrhovaném znění, že se žalovanému ukládá povinnost poskytnout žalobci částku životního minima ve výši 8000 Kč měsíčně do doby pravomocného rozhodnutí ve věci. V odůvodnění uvedl, že žalobce neprokázal ani neosvědčil, že by bylo potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, jak to požaduje ustanovení § 38 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.

ř. s.“). Dále uvedl, že v dané věci se jedná o přezkum správních rozhodnutí ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. vydaných na základě žádosti žalobce o povolení obnovy řízení ve věci nepřiznání dávky sociální péče. Jedná se tedy o rozhodnutí o žádosti žalobce o obnovu řízení, kdy žalobci obnova řízení ve věci nepřiznání dávky sociální péče povolena nebyla. Městský soud v Praze žalobce řádně poučil, že proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná podle § 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti uvedenému usnesení kasační stížnost téměř nečitelného obsahu, v níž žádá jeho zrušení. Dále stěžovatel žádá o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Kasační stížnost podává z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b), c), d) s. ř. s.

Kasační stížnost je nepřípustná a Nejvyšší správní soud ji jako takovou odmítl. Důvody nepřípustnosti kasační stížnosti jsou upraveny v ustanovení § 104 s. ř. s. Podle odst. 3 písm. c) tohoto ustanovení je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. Rozhodnutí o předběžném opatření je rozhodnutím, které slouží k zatímní (tj. přechodné) úpravě poměrů účastníků (§ 38 odst. 1 s. ř. s.), a to do doby, než se změní poměry nebo než bude pravomocně rozhodnuto o věci samé. Předběžné opatření zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným (§ 38 odst. 4 s. ř. s.). Rozhodnutí o předběžném opatření je tedy rozhodnutím dočasným, neboť předběžné opatření má pouze omezené trvání: není-li zrušeno soudem, zaniká z moci zákona. Dočasnou povahu má i rozhodnutí, jímž byl – jako v případě stěžovatele – návrh na vydání předběžného opatření zamítnut. Zamítavé rozhodnutí totiž nijak nepředjímá postup soudu při rozhodování o věci samé; Městský soud v Praze bude pokračovat v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Za této situace nemělo žádný procesní význam rozhodovat o žádosti stěžovatele v kasační stížnosti o ustanovení advokáta.

Nejvyšší správní soud proto odmítl kasační stížnost jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 13. března 2008

JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu