6 Afs 267/2022- 36 - text
6 Afs 267/2022 - 37
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: město Terezín, sídlem náměstí ČSA 179, Terezín, zastoupený Mgr. Petrem Muchou, advokátem, sídlem Štěpánská 540/7, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2021, č. j. 22784/21/5000
10611
712507, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2022, č. j. 16 Af 35/2021
73,
I. Kasační stížnost žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Muchy, advokáta.
[1] Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňový platební výměr Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 20. 1. 2021, č. j. 77398/21/2500
31471
507178, kterým byl žalobci dle § 44a odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „rozpočtová pravidla“), ve znění účinném do 19. 2. 2015, vyměřen odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 2 744 950 Kč.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který ji rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se proti rozsudku krajského soudu brání kasační stížností.
[3] Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že kasační stížnost není přípustná, neboť co do svého obsahu nenaplňuje podmínky pro její věcné projednání.
[4] Podle § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není
li dále stanoveno jinak.
[5] Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. K jejímu věcnému projednání je tedy zapotřebí, aby stěžovatel cíleně reagoval právě na rozhodnutí krajského soudu (napadené kasační stížností) a kvalifikovaným způsobem krajským soudem vyslovené závěry. Kasační stížnost, která je pouhým doslovným opakováním žalobních námitek, není způsobilá věcného soudního přezkumu. Je
li kasační stížnost co do svého obsahu pouhou reprodukcí žaloby, je v takovém případě nutným důsledkem (odpovídajícím zákonné úpravě institutu kasační stížnosti, jejímu účelu i dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu) odmítnutí kasační stížnosti pro nepřípustnost dle § 104 odst. 4 s. ř. s.
[6] Již v usnesení ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019
63, č. 4051/2020 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že „kasační stížnost, která beze změny opakuje žalobní tvrzení a nijak nereaguje na argumentaci krajského soudu, neobsahuje důvody podle § 103 s. ř. s., a bude proto jako nepřípustná odmítnuta (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Vyzývat stěžovatele k odstranění této vady (§ 109 odst. 1 s. ř. s.) není v takové situaci namístě. (...) V kasačním řízení je stanoveno povinné zastoupení advokátem především proto, aby kasační stížnosti byly sepsány právním profesionálem a byly argumentačně na úrovni. (…) Smyslem bylo umožnit v kasačním řízení, pokud možno, kvalifikovanou polemiku s argumentací krajského soudu. Tato polemika může být méně nebo více zdařilá; vždy však musí být z textu kasační stížnosti patrná alespoň nějaká snaha o to reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, zdůraznit přiléhavou judikaturu a přesvědčivě prezentovat ty argumenty, které žalobce pokládá za nejpádnější“ (pozn.: zvýraznění podtržením doplnil soud). Obdobně Nejvyšší správní soud postupoval např. v usneseních ze dne 23. 11. 2022, č. j. 3 Afs 207/2020
74, ze dne 30. 6. 2022, č. j. 2 Afs 115/2020
42, ze dne 2. 5. 2022, č. j. 6 As 74/2022
16, ze dne 24. 3. 2021, č. j. 1 Afs 273/2019
51, nebo ze dne 5. 11. 2020, č. j. 7 Ads 242/2020
15 a č. j. 7 Ads 243/2020
14.
[7] Soudní přezkum v řízení o kasační stížnosti je možný pouze v rozsahu, v jakém k tomu stěžovatel vytvořil prostor svou formulací kasačních námitek. Kasační námitky ovšem nelze nahrazovat zopakováním námitek z podaného odvolání či žaloby, neboť tato podání směřovala proti jiným rozhodnutím, než které je nyní předmětem přezkumu ze strany Nejvyššího správního soudu. Kasační stížnost tak není přípustná, převezme
li stěžovatel (resp. jeho zástupce) slovo od slova argumentaci obsaženou v žalobě proti rozhodnutí žalovaného a učiní
li v kasační stížnosti pouze „kosmetické úpravy“ tak, aby z žaloby formálně učinil kasační stížnost (např. změnou označení žalobce na stěžovatel).
[8] K uvedenému došlo i v nyní posuzovaném případě. Stěžovatel v kasační stížnosti ve skutečnosti brojí proti napadenému rozsudku krajského soudu pouze zdánlivě, neboť vůbec nereflektuje rozhodovací důvody krajského soudu, pro které krajský soud žalobu zamítl, a nevede s nimi kvalifikovanou polemiku. S výjimkou části věnované tomu, kdy byl rozsudek krajského soudu vydán a doručen stěžovateli, včetně rozsahu jeho napadení kasační stížností (bod I), a dále části věnující se formálnímu označení důvodů pro podání kasační stížnosti (bod II) a návrhu petitu (bod VIII), se až na drobné změny [např. vynechání bodu VI odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) téhož bodu VI žaloby ze dne 6. 8. 2021, přeformulování některých vět a zvýraznění části argumentace (tučným písmem)] obsah kasační stížnosti obsažený pod body IV, V, VI a VII fakticky vůbec neliší od obsahu žaloby ze dne 6. 8. 2021 (viz body V, VI a VII žaloby) a repliky učiněné v reakci na vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 11. 8. 2022 (viz bod III), z nichž byla argumentace do doplnění kasační stížnosti beze zbytku převzata.
[9] Krajský soud se v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně vypořádal s otázkou zákonnosti stanovených technických kvalifikačních požadavků (doložení osvědčení objednatele o řádném plnění stavebních prací na rekonstrukci nebo výstavbu kanalizace či objektů na kanalizaci postižených povodní se stanoveným minimálním objemem finančních nákladů 25 mil. Kč), jakož i s otázkou kogentní povahy § 56 odst. 3 písm. a) zákona o veřejných zakázkách a v něm stanovené referenční lhůty (ve spojitosti s tím, že stěžovatel tuto lhůtu nerespektoval a prodloužil ji z pěti na deset let). Stěžovatel však v kasační stížnosti na konkrétní argumentaci krajského soudu (podpořenou odkazy na judikaturu Nejvyššího správního soudu) nijak nereaguje, nezpochybňuje ji a nevznáší proti ní konkrétní námitky. Totéž se týká i otázky přiměřenosti uloženého odvodu. Stěžovatel konkrétní odůvodnění napadeného rozsudku (obsažené pod body 57 až 59) stran výše uloženého odvodu nerozporuje, pouze v kasační stížnosti v obecné rovině (tedy bez bližší argumentace) opakuje stejně jako v podané žalobě, v jaké výši správce daně odvod stanovil, a že nebyl přiměřený ve vztahu k porušené povinnosti. Jediný náznak, kdy stěžovatel reflektuje závěry krajského soudu, je obsažen v úvodu bodu VI odst. 1 doplnění kasační stížnosti, kde stěžovatel uvádí, že se „nemůže ztotožnit s právními závěry Krajského soudu v Ústí nad Labem, podle kterých měl stěžovatel jednat diskriminačně“. Takto obecně formulovaná námitka však není způsobilá bližšího soudního přezkumu. Následující odstavce 2 až 7 bodu VI doplnění kasační stížnosti pak již opětovně představují pouhé doslovné převzetí textu stěžovatelovy repliky učiněné v reakci na vyjádření žalovaného k podané žalobě, tedy bez jakékoli vazby na odůvodnění napadeného rozsudku a vyslovené závěry krajského soudu.
[10] Je tedy možno uzavřít, že kasační stížnost vůbec nijak nereaguje na právní posouzení provedené krajským soudem, který se ke všem žalobním námitkám srozumitelně a přezkoumatelně vyjádřil, a z napadeného rozsudku je zřejmé, jaké konkrétní důvody jej vedly k zamítnutí žaloby.
[11] Z výše uvedených důvodů tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost se opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s., a proto kasační stížnost odmítl pro nepřípustnost podle § 104 odst. 4 ve spojení s § 46 odst. 1 písm. d) a § 120 s. ř. s.
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla
li kasační stížnost odmítnuta.
[13] Podle § 10 odst. 3 poslední věty zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, platí, že by
li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení stěžovatelem zaplaceného soudního poplatku k rukám jeho zástupce. V souladu s § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích k tomu stanovil lhůtu 30 dnů od nabytí právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2023
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu