Žaloba na nečinnost podle $ 79 a násl. s. ř. s. je nedůvodná, pokud žalo- vaný správní orgán přerušil správní řízení, přičemž okolnosti, za nichž tak učinil, odpovídají požadavkům, které pro tento procesní postup předpisy o ří- zení před takovým orgánem stanoví ($ 29 odst. 1, $ 40 odst. 1 správního řádu).
Žaloba na nečinnost podle $ 79 a násl. s. ř. s. je nedůvodná, pokud žalo- vaný správní orgán přerušil správní řízení, přičemž okolnosti, za nichž tak učinil, odpovídají požadavkům, které pro tento procesní postup předpisy o ří- zení před takovým orgánem stanoví ($ 29 odst. 1, $ 40 odst. 1 správního řádu).
Žalobou proti nečinnosti podle $ 79 odst. 1 s. ř. s. se může ten, kdo bezvýsled- ně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního or- gánu stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu, domáhat, aby soud ulo- žil správnímu orgánu povinnost vydat roz- hodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Jak zdejší soud již opakovaně judikoval (srov. např. rozsudek č. 670/2005 Sb. NSS), ne- lze prostřednictvím této žaloby dosáh- nout vydání rozhodnutí nebo osvědčení o určitém obsahu. Proto nemohl obstát původně stěžovateli navržený petit roz- sudku, kterým se domáhali, aby krajský soud uložil správnímu orgánu vydat roz- hodnutí, kterým bude vklad povolen - tento nedostatek byl odstraněn při jed- nání, jak výše objasněno. Žaloba proti nečinnosti správního orgánu předpoklá- dá podle $ 79 odst. 1 s. ř. s. nečinnost 1013 974 žalovaného při. vydání rozhodnutí Co konkrétních právech a povinnostech) nebo osvědčení. Předpokladem žaloby je, že správní orgán má povinnost roz- hodnout či osvědčení vydat. Nejvyšší správní soud nejprve pova- žuje za potřebné připomenout, že ochra- na proti nečinnosti se ve správním soud- nictví poskytne, ať už správní orgán má rozhodnout o právu veřejném či soukro- mém. Určující je, že správní orgán nevy- dal rozhodnutí v materiálním smyslu, pře- stože tak byl povinen učinit. Povinnost bezvýsledně vyčerpat prostředky podle předpisů platných pro řízení u správního orgánu založená v $ 79 odst. 1 s. ř. s. byla V podstatě lex imperfecta, norma bez právního účinku, neboť za účinnosti správního řádu (zákon č. 71/1967 Sb.) by- la dovozována neexistence takových pro- středků, které mělo cit. ustanovení soud- ního řádu správního na mysli, a postup podle $ 50 správního řádu za takový pro- středek nebyl považován. V projednávané věci je tak středobo- dem posouzení, zda žalovaný. (jeho práv- ní předchůdce do 1. 1. 2004) byl nečin- ný, tedy nekonal, přestože mu to zákon ukládá. Podle $ 1 odst. 1 zák. ČNR č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemo- vitostem (dále jen „zákon č. 265/1992 Sb.“), se do katastru nemovitostí zapisuje mj. i vlastnické právo; zápisem se podle odst. 3 téhož ustanovení rozumí vklad, záznam, poznámka nebo jejich výmaz. Vlastnické právo se zapisuje do katastru nemovitostí zápisem vkladu práva nebo výmazu vkladu práva ($ 2 odst. 1 cit. zá- kona), vlastnické právo vzniká, mění se nebo zaniká dnem vkladu do katastru, přičemž právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí 1014 o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu (S 2 odst. 2, 3 cit. zákona). Na řízení o povo- lení vkladu se vztahuje zákon o správním ří- zení, pokud zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem ne- stanoví jinak ($ 3 odst. 2 cit. zákona). Podle $ 5 odst. 1.písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím zkoumá (mimo ji- né), zda účastníci řízení jsou oprávněni na- kládat s předmětem právního úkonu. Podle $ 9 odst. 1 písm. b) cit. zákona zapíše ka- tastrální úřad k doloženému návrhu toho, v jehož prospěch má být poznámka zapsá- na, poznámku, a to na základě podaného žalobního návrhu, kterým se navrhovatel domáhá, aby soud vydal takové rozhodnutí týkající se nemovitostí evidovaných v ka- tastru, na jehož základě by mohl být prove- den záznam do katastru podle $ 7; po- známky jsou úkony, které jsou určeny k vyznačení skutečností nebo poměru vzta- hujícího se k nemovitosti nebo osobě a kte- ré nemají vliv na vznik, změnu nebo zánik práva ($ 14 odst. 3 cit. zákona). Zákon ČNR č. 344/1992 Sb., katastrální zákon, v $ 2 sta- noví, že součástí katastru je evidence vlast- nických a jiných věcných práv k nemovi- tostem. Podle $ 1 odst. 3 téhož zákona je katastr zdrojem informací, které slouží mi- mo jiné k ochraně práv k nemovitostem; katastr je veřejný ($ 21 odst. 1 katastrálního zákona). Vklad věcného práva k nemovitos- ti má konstitutivní účinky, způsobuje vznik, změnu či zánik věcněprávního vztahu k nemovitostem evidovaným v katastru. Věcněprávní účinky kupní smlouvy nastá- vají poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o povolení vkladu vlastnického práva k do- tčeným nemovitostem. Rozhodnutí o po- volení vkladu věcného práva do katastru je tedy výsledkem, jemuž předcházelo správ- ní řízení spravující se správním řádem (viz shora cit. ustanovení $ 3 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb.). Tímto rozhodnutím, jak === —— 7 přiléhavě uvedl Ústavní soud v rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 48/1997, se dovršuje proces směřující ke vzniku, změně nebo zániku věcného práva k nemovitosti, jak to odpo- vídá vůli účastníků vyjádřené v písemném vyhotovení smlouvy. Katastrální úřad má přitom za povinnost před rozhodnutím zkoumat, a to ke dni podání návrhu na vklad, zda určité skutečnosti nebrání navrho- vanému vkladu; mezi těmito skutečnostmi [$ 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb.] se nachází i přezkum toho, zda účastníci ří- zení jsou oprávněni nakládat s předmětem právního vztahu. Věcněprávní vztah se pro- kazuje tzv. nabývacím titulem, přičemž správnost těchto údajů zapsaných v katast- ru nemovitostí se přepokládá ($ 11 zákona č. 265/1992 Sb. stanoví, že ten, kdo vychází ze zápisu učiněného po 1. 1. 1993, je v dob- ré víře, že stav katastru odpovídá skutečné- mu stavu věci, ledaže musel vědět, že stav zápisů v katastru neodpovídá skutečnosti). V projednávané věci katastrální úřad, jenž zahájil správní řízení o povolení vkla- du práva k nemovitostem, ke dni podání návrhu na povolení vkladu práva zjistil, že se již vede (bylo zahájeno) občanskopráv- ní řízení, jehož předmětem je určení ne- platnosti smlouvy, která představovala na- bývací titul, a dále určení vlastnictví k nemovitostem dotčeným návrhem na povolení vkladu (charakter žaloby byl po- tvrzen Okresním soudem v Nymburku; skutečnost, že v odůvodnění rozhodnutí o přerušení řízení se hovoří pouze o žalobě na určení neplatnosti kupní smlouvy, jak upozorňují stěžovatelé v doplňku kasační stížnosti a jak učinili při jednání u krajské- ho soudu, jež sama o sobě by podle judika- tury soudů rozhodujících v občanskopráv- ním řízení nebyla způsobilá vyvolat rozhodnutí, jež by bylo podkladem pro záznam katastrálním úřadem, nepředsta- vuje vadu, který by bývala mohla mít vliv na zákonnost tohoto rozhodnutí, neboť v příslušném správním spise byla podaná žaloba založena a její petit, jak bylo shora uvedeno, požadoval od soudu též určení vlastnictví k dotčeným nemovitostem). Předběžnou je otázka, na jejímž posouzení závisí rozhodnutí, přičemž k jejímu posou- zení není správní orgán, který vede správ- ní řízení, příslušný. Určení, kdo je vlastní- kem nemovitosti, která je zcizována, a to na základě podané určovací žaloby v občan- skoprávním řízení u soudu, a k níž má být povolen vklad, poskytuje odpověď na otáz- ku, zda vlastník zapsaný v katastru nemovi- tostí je oprávněn nakládat s předmětem právního úkonu, tedy na otázku, kterou je katastrální úřad povinen si položit, avšak není oprávněn o ní rozhodnout; podle $ 29 odst. 1 správního řádu účinného do 31. 12. 2005 správní orgán přeruší řízení, jestliže bylo zahájeno řízení o předběžné otázce. Pokud za shora uvedených skutko- vých okolností katastrální úřad přerušil ří- zení o povolení vkladu vlastnického práva, a to do doby, než bude výrokem soudu po- staveno najisto, komu svědčí vlastnické právo k dotčeným nemovitostem, postu- poval v souladu se správním řádem a nevy- bočil ani ze striktně mu vymezených hledi- sek v $ 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., neboť nezkoumal platnost — příslušné smlouvy, nýbrž pouze listinu, na základě které má být vklad povolen, a to pouze z hledisek uvedených v citovaném ustano- vení. Řízení o povolení vkladu proto bylo přerušeno zákonným způsobem, lhůty po dobu přerušení řízení neběží ($ 29 odst. 5 správního řádu účinného do 31. 12. 2005) a stav řízení není možno hodnotit jako stav nečinnosti ze strany žalovaného. Vyznače- ní poznámky, která signalizuje všem sub- jektům nahlížejícím do katastrálních ope- rátů, že u dané nemovitosti může být vlastníkem někdo jiný než ten, kdo je:do- posud jako vlastník v katastru zapsán, má pouze informativní význam, v tom zdejší soud zcela souhlasí s náhledem stěžovatelů 1015 975 - samo vyznačení poznámky však nebylo určující příčinou přerušení řízení o návr- hu na vklad vlastnického práva. Obdobnými otázkami, jaké řešil Nej- vyšší správní soud v tomto řízení, se zabý- val rovněž Ústavní soud (sp. zn. II. ÚS 94/1999), přičemž ve svém nálezu ze dne 25. 1.2000 dospěl k obdobným závěrům, jaké vyložil zdejší soud v tomto rozsudku. Nejvyšší správní soud nepřehlédl argu- mentaci stěžovatelů směřující k údajnému porušení principu právní jistoty a práva na spravedlivý proces; postup žalovaného po- važují za neodůvodněné obstrukce státní moci. Jakkoli může Nejvyšší správní soud rozumět roztrpčení stěžovatelů, kteří uza- vřeli v roce 2003 kupní smlouvu jako stra- na kupující, přičemž do rozhodnutí zdejší- ho soudu nebylo řízení o povolení vkladu vlastnického práva skončeno, nelze žalova- nému (a ani krajskému soudu) vytýkat, že, byť implicitně, ve svých rozhodnutích re- spektoval základní účel katastru nemovi- tostí, kterým je, jak Nejvyšší správní soud shora podal, rovněž ochrana práv k nemo- vitostem. Princip materiální publicity rov- něž vyžaduje od katastrálních úřadů, aby postupovaly tak, aby dobrá víra těch, kdož vycházejí ze zápisu v katastru nemovitostí, byla co nejméně narušována rozpory mezi stavem skutečným a zapsaným. Proporcio- nalita ve vztahu k uvedeným základním principům tak nebyla podle názoru Nejvyš- šího správního soudu narušena. 975 Řízení před soudem: nesouhlas s rozhodováním bez nařízení jednání k $ 51 odst. 1 soudního řádu správního Pokud marně uplyne dvoutýdenní zákonná lhůta podle $ 51 odst. 1 s. ř. s., neznamená to, že by účastník řízení pozbyl práva požadovat nařízení jed- nání k projednání věci. Pokud svůj nesouhlas s takovým postupem účast- ník řízení soudu sdělí do doby, než je o žalobě rozhodnuto, je nutné vychá- zet z toho, že s projednáním věci bez nařízení jednání nesouhlasí.
Jiří V. a Mária V. proti Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj o zápis do ka-
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu