6 Ao 32/2021 – Nejvyšší správní soud

6 Ao 32/2021- 76 - text

6 Ao 32/2021 - 80

pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška a soudců Filipa Dienstbiera a Viktora Kučery v právní věci navrhovatelky: JUDr.

I. N., zastoupená Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem, sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, týkající se návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 23. prosince 2021 č. j. MZDR 14601/2021 31/MIN/KAN v části bodu 3 písm. b), bodu 8 písm. a) a b), bodu 10 písm. a) a b) a bodu 15,

I. Návrh na vyslovení nezákonnosti opatření obecné povahy – mimořádného opatření odpůrce ze dne 23. prosince 2021 č. j. MZDR 14601/2021 31/MIN/KAN v části bodu 3 písm. b), v níž dopadá na hudební, taneční, herní a podobné společenské kluby a diskotéky, herny a kasina, se odmítá.

II. Opatření obecné povahy – mimořádné opatření odpůrce ze dne 23. prosince 2021 č. j. MZDR 14601/2021 31/MIN/KAN bylo v části bodu 3 písm. b), v rozsahu, ve kterém dopadalo na provozovny stravovacích služeb, a v části bodu 8 písm. a) a b), v rozporu se zákonem.

III. Návrh na vyslovení nezákonnosti opatření obecné povahy – mimořádného opatření odpůrce ze dne 23. prosince 2021 č. j. MZDR 14601/2021 31/MIN/KAN v části bodu 10 písm. a) a b) a bodu 15 se odmítá pro zjevnou neopodstatněnost.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[1] Návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 28. prosince 2021 se navrhovatelka domáhala zrušení bodu 3 písm. b), bodu 8 písm. a) a b), bodu 10 písm. a) a b) a bodu 15 mimořádného opatření odpůrce označeného v návětí, vydaného s odkazem na § 80 odst. 1 písm. g) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), a § 2 odst. 1 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID

19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický zákon“). Pro případ, že by mimořádné opatření v průběhu řízení pozbylo platnosti, navrhla navrhovatelka, aby Nejvyšší správní soud vyslovil jeho nezákonnost.

[2] Napadenými částmi mimořádného opatření odpůrce s odkazem na § 69 odst. 1 písm. i) zákona o ochraně veřejného zdraví a § 2 odst. 2 a) a i) pandemického zákona, s účinností od 26. prosince 2021 0:00 hodin do 28. prosince 2021 23:59 hodin a od 3. ledna 2022 0:00 hodin a. zakázal zákazníkům vstup do vnějších a vnitřních prostor provozoven stravovacích služeb, hudebních, tanečních, herních a podobných společenských klubů a diskoték, heren a kasin, pokud vykazují klinické příznaky onemocnění covid 19 nebo (s výjimkou dětí do 12 let) nesplňují podmínky stanovené v bodu 15 mimořádného opatření; dále nařídil provozovatelům kontrolovat splnění těchto podmínek a nevpustit je do provozovny, pokud je nesplňují, a zákazníkům nařídil splnění uvedených podmínek prokázat [bod 3 písm. b)]; b. zakázal vstup na sportoviště ve vnitřních prostorách staveb, do tanečních studií, posiloven a fitness center osobám, které vykazují klinické příznaky onemocnění covid 19 nebo nesplňují (s výjimkou dětí do 12 let) podmínky stanovené v bodu 15 (splnění těchto podmínek se nevyžaduje v případě tělesné výchovy v rámci školního vzdělávání), a nařídil provozovatelům kontrolovat splnění těchto podmínek a nevpustit je do uvedených prostor, pokud je nesplňují, a zákazníkům nařídil splnění uvedených podmínek prokázat [bod 8 písm. a) a b)]; c. zakázal využít služeb přepravy na lanové dráze a lyžařském vleku osobám, které vykazují klinické příznaky onemocnění covid 19 nebo nesplňují (s výjimkou dětí do 12 let) podmínky stanovené v bodě 15 nebo nejsou schopny splnění těchto podmínek prokázat; splnění těchto podmínek odpůrce nevyžadoval v případě plnění smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících, v případě přepravy příslušníků záchranných složek; pro žáky mladší 18 let, kteří se účastní lyžařského výcvikového kurzu, považoval za splnění podmínek dle bodu 15 také absolvování RT PCR testu na přítomnost viru SARS CoV 2 s negativním výsledkem; dále odpůrce nařídil provozovatelům (alespoň namátkově) kontrolovat splnění podmínek a zakázal jim poskytnout službu osobě, která je nesplní, a zákazníkům nařídil splnění uvedených podmínek prokázat [bod 10 písm. a) a b)]; d. stanovil podmínky pro využívání některých služeb, účast na hromadných akcích a jiné činnosti, které spočívaly (zjednodušeně řečeno) v očkování proti onemocnění covid 19 před více než 14 dny či prodělání laboratorně potvrzeného onemocnění covid 19 před méně než 180 dny; pro osoby mladší 18 let, osoby, které se nemohou podrobit očkování pro zdravotní kontraindikaci, a osoby, které započaly s očkováním proti onemocnění covid 19, odpůrce stanovil další možnost v podobě absolvování RT PCR testu na přítomnost viru SARS CoV 2 s negativním výsledkem. II. Návrh a vyjádření odpůrce

[3] Navrhovatelka uvedla, že je advokátkou. V její kanceláři aktuálně probíhá rekonstrukce, proto se potřebuje setkávat s klienty na jiných místech, například v kavárnách či restauracích. Dále poukazovala obecně na své právo setkávat se s jinými lidmi. Nerozumí tomu, proč na rozdíl od ní děti mohou jet lyžovat „pouze“ s negativním PCR testem. Namítala, že mimořádné opatření nesměřuje k proklamovanému cíli, neomezuje šíření infekce, pouze nutí osoby k tomu, aby se podrobily očkování. I očkovaný člověk může šířit onemocnění. Navrhovatelka poukázala na to, že ochrana poskytovaná očkováním je krátkodobá a nemusí fungovat proti novým variantám viru. Mimořádné opatření nerozlišuje, jestli je osoba očkovaná dvěma nebo třemi dávkami vakcíny. Rizika spojená s vektorovými vakcínami navíc převažují nad jejich přínosy a není jisté, jaké vážné vedlejší účinky se časem zjistí u třetích dávek očkování.

[4] S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu dále navrhovatelka upozornila, že sportoviště, fitness centra, restaurace a další služby lze omezit pouze podle § 69 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví, nikoli podle pandemického zákona. Toto ustanovení přitom lze využít pouze k časově a místně omezeným opatřením, která jsou podmíněna konkrétním podezřením na výskyt nákazy u konkrétního okruhu osob. Pokud dospěla exekutiva k závěru, že není potřeba prodlužovat nouzový stav vyhlášený do 25. prosince 2021, nelze dovozovat, že lze každého na území České republiky považovat za podezřelého z nákazy.

[5] Navrhovatelka podstoupila PCR test s negativním výsledkem a cítí se diskriminována ve srovnání s očkovanými osobami a s osobami mladšími 18 let. PCR i antigenní testy jsou přitom uznávanou metodou pro ověření bezinfekčnosti, odborníci od počátku uvádějí, že základem boje s epidemií je právě testování. Testování již mnohokrát obstálo v soudním přezkumu. Navrhovatelka by se mohla zúčastnit programu v kině či v divadle, pokud by v něm bylo méně než 20 osob, nemůže však do restaurace a kavárny, i kdyby tam byly jen 3 nebo 4 osoby. Navrhovatelka se nemůže prokázat PCR či antigenním testem, ale osoby mladší 18 let ano.

[6] Navrhovatelka dále zopakovala, že i očkované osoby mohou šířit virus a že účinnost očkování v čase klesá. Odkázala na odborné studie srovnávající imunitu z očkování a z prodělaného onemocnění a na studie, ze kterých dovozuje, že očkovaní i neočkovaní jedinci jsou pro své okolí stejně rizikoví. Neexistují žádné důkazy o tom, že by vakcína chránila dlouhodobě, výzkumy naopak svědčí o tom, že účinnost ochrany v čase klesá. Toho si byl ostatně odpůrce vědom již v červnu 2021, kdy vydal opatření, které stanovilo jako podmínku vstupu na hromadné akce očkování, pokud bylo provedeno před méně než devíti měsíci. Stejně tak si je odpůrce vědom toho, že i očkovaní mohou šířit virus, neboť i jim stanovil povinnost nosit na některých místech respirátor.

[7] V podáních ze dne 29. prosince 2021 a 13. ledna 2022 navrhovatelka zopakovala, že se cítí diskriminována ve srovnání s mladistvými do 18 let. Doplnila, že závodně tančí standardní tance, nyní se však jako neočkovaná nemůže účastnit soutěží. Uvedla též, že v České republice dominuje varianta viru omikron, která je sice nakažlivější, ale méně nebezpečná.

[8] Dne 15. ledna 2021 pak navrhovatelka doplnila svou argumentaci o poukaz na opatření ze dne 14. ledna 2022 č. j. MZDR 1518/2022 1/MIN/KAN, kterým odpůrce umožnil nezletilým lyžovat pouze s negativním testem s tím, že se více dětem umožní účast na zdraví prospěšných kurzech za bezpečných protiepidemických podmínek. Odpůrce by měl dle názoru navrhovatelky vysvětlit, proč se i ona nemůže účastnit různých aktivit za bezpečných protiepidemických podmínek i přesto, že se nepodrobila očkování.

[9] Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že základním cílem mimořádného opatření je umožnit co možná nejbezpečnější provoz vyjmenovaných činností a poskytování služeb. Stanovené podmínky minimalizují riziko přenosu viru a zabraňují zhoršení situace. U osob očkovaných třetí dávkou či osob, které byly očkovány druhou dávkou před méně než šesti měsíci, je dle dostupných vědeckých poznatků nízké riziko reinfekce. V případě nakažení klesá u osob očkovaných třetí dávkou riziko hospitalizace o 90 %. To potvrzují údaje ze zemí s vysokou proočkovaností. Užitečnost očkování zmiňuje i Mezioborová skupina pro epidemické situace. Očkování není určeno pro ochranu před samotnou nákazou, chrání před závažným průběhem onemocnění, hospitalizací a úmrtím. Odpůrce dále varoval před podhodnocením varianty omikron. Současné poznatky sice ukazují na nižší dopady spojené s touto variantou, avšak nahromadit dostatečné množství klinických výsledků trvá několik týdnů. Variantou omikron se navíc dosud nakazily spíše osoby nižšího věku, její klinický profil se tedy může měnit. Odpůrce považuje očkování za jedno z nejdůležitějších opatření v boji proti epidemii onemocnění covid 19, přičemž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. října 2021 sp. zn. 2 Ao 7/2021. Rozdílný přístup k očkovaným a neočkovaným má racionální základ, tyto osoby nejsou ve srovnatelném postavení. Očkování vytváří v organismu nepříznivé podmínky pro replikaci viru, snižuje pravděpodobnost vzniku mutací, které jsou více přenositelné na další osoby. Odpůrce dále upozornil, že v rámci Evropské unie nebylo dosaženo shody ohledně délky „platnosti“ očkování, Česká republika však postupovala ve shodě s ostatními členskými státy. Mimořádné opatření bylo vydáno na základě stávajících vědeckých poznatků. Navrhovatelka citovala zprávu, která ještě neprošla oponentním posouzením, a zkresluje údaje o počtu očkovaných a neočkovaných pacientů na jednotkách intenzivní péče. Odpůrce v odůvodnění mimořádného opatření vysvětlil výjimky pro očkované a osoby, které prodělaly onemocnění covid 19.

[10] V podání ze dne 10. února 2022 navrhovatelka zopakovala, že je diskriminována oproti neočkovaným osobám mladším 18 let a osobám, které se podrobily očkování. Odkázala na rozsudek ze dne 2. února 2022 č. j. 8 Ao 2/2022 53, kterým Nejvyšší správní soud rozhodoval bez konkrétní argumentace navrhovatele. Nyní projednávaný případ je však odlišný, navrhovatelka již v návrhu vysvětlovala, že u osob prokazujících se PCR testem je dokonce nižší pravděpodobnost šíření viru, zvláště když odpůrce nijak neomezil časovou platnost bezinfekčnosti z očkování a nerozlišil mezi jednotlivými vakcínami. Navrhovatelka nesouhlasí s východiskem rozsudku č. j. 8 Ao 2/2022 53, že neočkované osoby bez prodělaného onemocnění se nenacházejí ve srovnatelném postavení jako očkovaní či osoby, které prodělaly onemocnění. Nejvyšší správní soud dle jejího názoru pominul skutečnost, že negativní PCR test po řadu měsíců prokazoval bezinfekčnost stejně jako očkování, a to dokonce v situaci, kdy odpůrce poukazoval na zahlcení zdravotnictví. Závěry Nejvyššího správního soudu navíc popírají nová opatření, například opatření ze dne 9. února 2022 č. j. MZDR 1520/2022

53. Obecně připustil, že z pohledu možného šíření onemocnění covid 19 může být postavení očkovaných osob a osob s negativním výsledkem PCR testu srovnatelné, neboť i očkované osoby mohou šířit virus SARS CoV

2 (bod 75). Tuto okolnost odpůrce nepopíral, zejména ve vyjádření k návrhu však upozorňoval na to, že neočkované osoby, které zároveň neprodělaly onemocnění covid 19, mohou být pro své okolí více nakažlivé než osoby očkované. Tento předpoklad Nejvyšší správní soud označil za opodstatněný již v rozsudku ze dne 21. dubna 2022 č. j. 8 Ao 9/2022

101 (poukázal přitom na studie, ze kterých vyplývá, že neočkovaní mohou virus šířit déle než osoby očkované). Navrhovatelka tuto okolnost zpochybňovala, Nejvyšší správní soud však nepovažoval za nutné se jí blíže zabývat. Klíčové je totiž další východisko odpůrce, že neočkovaná osoba, která nezískala imunitu ani z prodělané nemoci, není dostatečně chráněna před infekcí, na rozdíl od očkované osoby, u níž je riziko nákazy, potažmo závažného průběhu onemocnění či dokonce úmrtí, násobně nižší. Z hlediska připravenosti imunitního systému na onemocnění covid 19 tedy nelze považovat postavení očkovaných a neočkovaných osob za srovnatelné (shodně rozsudky ze dne 4. března 2022 č. j. 5 Ao 31/2021 34 a ze dne 9. června 2022 č. j. 2 Ao 32/2021 44). Toto východisko navrhovatelka nezpochybňovala (ačkoli to s ohledem na odbornou povahu řešených otázek bylo jejím úkolem – srov. rozsudek č. j. 8 Ao 9/2022

101, body 47 a 48), zaměřovala se pouze na to, do jaké míry mohou očkovaní a neočkovaní šířit virus, což však samo o sobě nemůže vyvrátit další přednosti očkování (usnesení ze dne 29. června 2022 č. j. 2 Ao 25/2021 60, bod 29). I kdyby tedy navrhovatelka prokázala, že očkovaní šíří virus obdobně jako osoby neočkované, mimořádné opatření by obstálo (shodně rozsudek ze dne 1. dubna 2022 č. j. 8 Ao 1/2022 62).

[33] Navrhovatelka též obecně namítala, že cílem mimořádného opatření je donutit dosud neočkované osoby, aby podstoupily vakcinaci. Ve shodě s rozsudkem č. j. 8 Ao 2/2022

53 však Nejvyšší správní soud uvádí, že z odůvodnění mimořádného opatření ani z vyjádření odpůrce nic takového nevyplývá. Opatření směřuje ke zmenšení rizika šíření onemocnění v populaci a zhoršení epidemické situace, čímž zároveň předchází zahlcení a zhroucení zdravotního systému. Tento cíl lze považovat za legitimní a opatření odpůrce je způsobilé jej dosáhnout. Negativní výsledek PCR testu přitom nelze považovat za srovnatelně účinné opatření, neboť nijak nesnižuje riziko nákazy a možnost vážného průběhu onemocnění u neočkované osoby. S ohledem na skutečnost, že v napadené části míří mimořádné opatření na služby spojené zejména s trávením volného času, tedy služby zbytné, považuje Nejvyšší správní soud zároveň toto omezení za přiměřené (shodně též rozsudek ze dne 3. března 2022 č. j. 9 Ao 41/2021 38).

[34] K námitce, že byla navrhovatelka diskriminována na základě věku vůči osobám mladším 18 let, kterým mimořádné opatření umožňuje využívat dotčené služby i s negativním PCR testem, Nejvyšší správní soud odkazuje na již citovaný rozsudek č. j. 8 Ao 9/2022

101, v němž zdůraznil zranitelnější postavení dětí a odlišnost jejich duševního, duchovního, mravního a sociálního rozvoje ve srovnání s dospělými (srov. též čl. 27 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte). Dospělí a děti se tedy zpravidla nenacházejí ve srovnatelném postavení (v návrhu přitom není nic, co by ukazovalo na to, že zrovna v tomto případě je tomu jinak). Nelze též pomíjet právo na vzdělání (čl. 33 Listiny základních práv a svobod), které zahrnuje i účast žáků a studentů na školních tělovýchovných akcích (tedy i lyžařských výcvikových kurzech). Odpůrce navíc vyňal děti do 12 let z povinnosti prokazovat tzv. bezinfekčnost i s ohledem na skutečnost, že až do doby bezprostředně předcházející vydání mimořádného opatření neměly k očkování přístup (očkovací látka schválená v Evropské unii pro osoby mladší 12 let totiž nebyla v České republice dostupná dřív než jen několik dní před vydáním opatření), což navrhovatelka nijak nezpochybňovala.

[35] V kontextu její argumentace tedy navrhovatelce nelze přiřknout stejné postavení jako osobám očkovaným proti onemocnění covid 19 ani jako osobám mladším 18 let, a nelze jí tedy přisvědčit, že byla ve srovnání s těmito skupinami osob diskriminována.

[36] Nejvyšší správní soud přitom obdobné námitky již vypořádal v jiných řízeních a nemá důvod se od dříve vyjádřeného právního názoru odchýlit, a proto shledal návrh v části, na niž nedopadají výše uvedené závěry o nedostatku aktivní procesní legitimace navrhovatelky a absenci opory v zákoně [tedy ve vztahu k bodu 10 písm. a) a b) ve spojení s bodem 15], zjevně neopodstatněným ve smyslu § 13 odst. 3 pandemického zákona (usnesení ze dne 18. května 2021 č. j. 5 Ao 2/2021

52, č. 4211/2021 Sb. NSS). Rozhodl tedy shodně jako ve věci sp. zn. 2 Ao 25/2021 o návrhu téže navrhovatelky na zrušení, respektive vyslovení nezákonnosti mimořádného opatření prakticky totožného obsahu ze dne 20. listopadu 2021 č. j. MZDR 14601/2021 28/MIN/KAN (obdobně též usnesení ze dne 18. května 2022 č. j. 2 Ao 23/2021 40 a ze dne 19. května 2022 č. j. 2 Ao 27/2021 23 a č. j. 2 Ao 31/2021

24).

[37] Nejvyšší správní soud se nezabýval námitkami, ve kterých navrhovatelka srovnávala imunitu vyvolanou očkováním a imunitu získanou v důsledku prodělaného onemocnění covid

53. Obecně připustil, že z pohledu možného šíření onemocnění covid 19 může být postavení očkovaných osob a osob s negativním výsledkem PCR testu srovnatelné, neboť i očkované osoby mohou šířit virus SARS CoV 2 (bod 75). Tuto okolnost odpůrce nepopíral, zejména ve vyjádření k návrhu však upozorňoval na to, že neočkované osoby, které zároveň neprodělaly onemocnění covid 19, mohou být pro své okolí více nakažlivé než osoby očkované. Tento předpoklad Nejvyšší správní soud označil za opodstatněný již v rozsudku ze dne 21. dubna 2022 č. j. 8 Ao 9/2022 101 (poukázal přitom na studie, ze kterých vyplývá, že neočkovaní mohou virus šířit déle než osoby očkované). Navrhovatelka tuto okolnost zpochybňovala, Nejvyšší správní soud však nepovažoval za nutné se jí blíže zabývat. Klíčové je totiž další východisko odpůrce, že neočkovaná osoba, která nezískala imunitu ani z prodělané nemoci, není dostatečně chráněna před infekcí, na rozdíl od očkované osoby, u níž je riziko nákazy, potažmo závažného průběhu onemocnění či dokonce úmrtí, násobně nižší. Z hlediska připravenosti imunitního systému na onemocnění covid 19 tedy nelze považovat postavení očkovaných a neočkovaných osob za srovnatelné (shodně rozsudky ze dne 4. března 2022 č. j. 5 Ao 31/2021 34 a ze dne 9. června 2022 č. j. 2 Ao 32/2021 44). Toto východisko navrhovatelka nezpochybňovala (ačkoli to s ohledem na odbornou povahu řešených otázek bylo jejím úkolem – srov. rozsudek č. j. 8 Ao 9/2022 101, body 47 a 48), zaměřovala se pouze na to, do jaké míry mohou očkovaní a neočkovaní šířit virus, což však samo o sobě nemůže vyvrátit další přednosti očkování (usnesení ze dne 29. června 2022 č. j. 2 Ao 25/2021 60, bod 29). I kdyby tedy navrhovatelka prokázala, že očkovaní šíří virus obdobně jako osoby neočkované, mimořádné opatření by obstálo (shodně rozsudek ze dne 1. dubna 2022 č. j. 8 Ao 1/2022 62). [33] Navrhovatelka též obecně namítala, že cílem mimořádného opatření je donutit dosud neočkované osoby, aby podstoupily vakcinaci. Ve shodě s rozsudkem č. j. 8 Ao 2/2022 53 však Nejvyšší správní soud uvádí, že z odůvodnění mimořádného opatření ani z vyjádření odpůrce nic takového nevyplývá. Opatření směřuje ke zmenšení rizika šíření onemocnění v populaci a zhoršení epidemické situace, čímž zároveň předchází zahlcení a zhroucení zdravotního systému. Tento cíl lze považovat za legitimní a opatření odpůrce je způsobilé jej dosáhnout. Negativní výsledek PCR testu přitom nelze považovat za srovnatelně účinné opatření, neboť nijak nesnižuje riziko nákazy a možnost vážného průběhu onemocnění u neočkované osoby. S ohledem na skutečnost, že v napadené části míří mimořádné opatření na služby spojené zejména s trávením volného času, tedy služby zbytné, považuje Nejvyšší správní soud zároveň toto omezení za přiměřené (shodně též rozsudek ze dne 3. března 2022 č. j. 9 Ao 41/2021 38). [34] K námitce, že byla navrhovatelka diskriminována na základě věku vůči osobám mladším 18 let, kterým mimořádné opatření umožňuje využívat dotčené služby i s negativním PCR testem, Nejvyšší správní soud odkazuje na již citovaný rozsudek č. j. 8 Ao 9/2022 101, v němž zdůraznil zranitelnější postavení dětí a odlišnost jejich duševního, duchovního, mravního a sociálního rozvoje ve srovnání s dospělými (srov. též čl. 27 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte). Dospělí a děti se tedy zpravidla nenacházejí ve srovnatelném postavení (v návrhu přitom není nic, co by ukazovalo na to, že zrovna v tomto případě je tomu jinak). Nelze též pomíjet právo na vzdělání (čl. 33 Listiny základních práv a svobod), které zahrnuje i účast žáků a studentů na školních tělovýchovných akcích (tedy i lyžařských výcvikových kurzech). Odpůrce navíc vyňal děti do 12 let z povinnosti prokazovat tzv. bezinfekčnost i s ohledem na skutečnost, že až do doby bezprostředně předcházející vydání mimořádného opatření neměly k očkování přístup (očkovací látka schválená v Evropské unii pro osoby mladší 12 let totiž nebyla v České republice dostupná dřív než jen několik dní před vydáním opatření), což navrhovatelka nijak nezpochybňovala. [35] V kontextu její argumentace tedy navrhovatelce nelze přiřknout stejné postavení jako osobám očkovaným proti onemocnění covid 19 ani jako osobám mladším 18 let, a nelze jí tedy přisvědčit, že byla ve srovnání s těmito skupinami osob diskriminována. [36] Nejvyšší správní soud přitom obdobné námitky již vypořádal v jiných řízeních a nemá důvod se od dříve vyjádřeného právního názoru odchýlit, a proto shledal návrh v části, na niž nedopadají výše uvedené závěry o nedostatku aktivní procesní legitimace navrhovatelky a absenci opory v zákoně [tedy ve vztahu k bodu 10 písm. a) a b) ve spojení s bodem 15], zjevně neopodstatněným ve smyslu § 13 odst. 3 pandemického zákona (usnesení ze dne 18. května 2021 č. j. 5 Ao 2/2021 52, č. 4211/2021 Sb. NSS). Rozhodl tedy shodně jako ve věci sp. zn. 2 Ao 25/2021 o návrhu téže navrhovatelky na zrušení, respektive vyslovení nezákonnosti mimořádného opatření prakticky totožného obsahu ze dne 20. listopadu 2021 č. j. MZDR 14601/2021 28/MIN/KAN (obdobně též usnesení ze dne 18. května 2022 č. j. 2 Ao 23/2021 40 a ze dne 19. května 2022 č. j. 2 Ao 27/2021 23 a č. j. 2 Ao 31/2021 24). [37] Nejvyšší správní soud se nezabýval námitkami, ve kterých navrhovatelka srovnávala imunitu vyvolanou očkováním a imunitu získanou v důsledku prodělaného onemocnění covid

19. Navrhovatelka totiž onemocnění covid 19 neprodělala (shodně usnesení č. j. 2 Ao 25/2021 60, bod 23, či rozsudek č. j. 8 Ao 2/2022 53, bod 39). Nejvyšší správní soud nepřihlížel ani k obsahu mimořádného opatření odpůrce dne 14. ledna 2022 č. j. MZDR 1518/2022 1/MIN/KAN, na které navrhovatelka odkázala v průběhu řízení. Opatření obecné povahy se totiž přezkoumává podle skutkového stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 101b odst. 3 s. ř. s.), uvedené mimořádné opatření však bylo vydáno více než dva týdny po tom nyní přezkoumávaném. IV. Závěr a náklady řízení [38] S ohledem na vše výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že navrhovatelka je osobou zjevně neoprávněnou k návrhu na vyslovení nezákonnosti bodu 3 písm. b) mimořádného opatření v části, v níž dopadá na hudební, taneční, herní a podobné společenské kluby a diskotéky, herny a kasina, a proto návrh v tomto rozsahu odmítl [§ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Ve vztahu k omezení provozoven stravovacích služeb, sportovišť ve vnitřních prostorech staveb, tanečních studií, posiloven a fitness center [část bodu 3 písm. b) a bod 8 písm. a) a b) mimořádného opatření] byl návrh důvodný, neboť odpůrce neměl pro přijetí regulace těchto služeb oporu v pandemickém zákoně ani v zákoně o ochraně veřejného zdraví. Nejvyšší správní soud proto vyslovil nezákonnost této části mimořádného opatření (§ 13 odst. 4 pandemického zákona). Konečně ohledně stanovení podmínek pro využívání některých služeb (tzv. bezinfekčnost) v návaznosti na využívání lanových drah a lyžařských vleků [tj. bod 10 písm. a) a b) ve spojení s bodem 15 mimořádného opatření] vyhodnotil Nejvyšší správní soud návrh jako zjevně neopodstatněný a odmítl jej podle § 13 odst. 3 pandemického zákona. [39] Nejvyšší správní soud o návrhu rozhodl bez jednání, neboť odpůrce s tímto postupem souhlasil a navrhovatelka na základě výzvy soudu nevyjádřila s takovým projednáním nesouhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Dokazování Nejvyšší správní soud neprováděl, neboť navrhovatelka označila důkazy pouze k otázce, zda mohou očkované osoby šířit virus SARS CoV

2. Tyto důkazy lze s ohledem na úvahy vyjádřené v bodě [32] tohoto rozsudku považovat za nadbytečné. [40] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů. [41] V projednávané věci uspěli oba účastníci řízení přibližně ve stejné míře: navrhovatelka brojila proti čtyřem bodům mimořádného opatření, uspěla ve vztahu ke dvěma z nich. Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá vůči tomu druhému právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 5. srpna 2022

JUDr. Tomáš Langášek, LL.M.

předseda senátu

Plný text rozhodnutí