6 As 108/2024- 29 - text
6 As 108/2024 - 31
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně zpravodajky Jiřiny Chmelové a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: Z. Š., proti žalované: Česká advokátní komora, sídlem Národní třída 16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 8. 2022, č. j. 10.01
000445/22
002, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2024, č. j. 8 A 106/2022
55,
I. Žádost o prodloužení lhůty stanovené žalobkyni usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2024, č. j. 6 As 108/2024
5 k předložení plné moci udělené jí advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti se zamítá.
II. Žádost žalobkyně o prominutí zmeškání lhůty k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti se zamítá.
III. Kasační stížnost se odmítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
V. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
[1] Žalobkyně žalobou podanou k Městskému soudu v Praze brojila proti rozhodnutí, kterým žalovaná rozhodla, že se žalobkyni neurčuje advokát k poskytnutí bezplatné právní služby dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném do 31. 12. 2023.
[2] Žalobu městský soud zamítl.
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) výše uvedený rozsudek napadla kasační stížností. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. platí, že stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, mimo případy, kdy má sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Tato podmínka řízení o kasační stížnosti však nebyla naplněna.
[4] Nejvyšší správní soud proto usnesením ze dne 7. 5. 2024, č. j. 6 As 108/2024
5, stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení předložila plnou moc udělenou jí advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázala, že má vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie. Současně ji poučil, že nevyhoví
li této výzvě, soud její kasační stížnost odmítne. Nejvyšší správní soud v poučení upozornil dále na to, že podle § 35 odst. 10 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je
li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že tímto usnesením byla stěžovatelka rovněž vyzvána k zaplacení soudního poplatku a k doplnění kasační stížnosti a byla také poučena o složení šestého senátu Nejvyššího správního soudu i o možnosti podat ve lhůtě jednoho týdne námitku podjatosti.
[5] Uvedené usnesení bylo stěžovatelce doručeno v úterý 21. 5. 2024. Poslední den patnáctidenní lhůty stanovené usnesením k doložení podmínky povinného zastoupení advokátem připadl na středu 5. 6. 2024. Stěžovatelka dne 31. 5. 2024 sice zaplatila soudní poplatek, avšak ve stanovené lhůtě, a ani později, nedoložila soudu splnění podmínky řízení o kasační stížnosti spočívající v zastoupení advokátem, či prokázání požadovaného vzdělání.
[6] Stěžovatelka dále přípisem ze dne 27. 5. 2024 podala námitku podjatosti vůči soudkyni Mgr. Bc. Jiřině Chmelové, která je v tomto řízení soudkyní zpravodajkou. Námitku podjatosti odůvodnila stěžovatelka tím, že ve vyjádření ze dne 7. 5. 2024 je uveden za žalovanou JUDr. Robert Němec, LL.M, který je současným předsedou žalované. JUDr. Robert Němec je zároveň partnerem advokátní kanceláře PRK Partners s.r.o., se kterou Mgr. Bc. Jiřina Chmelová v minulosti jako advokátka dlouhodobě spolupracovala. Stěžovatelka si je vědoma toho, že Nejvyšší správní soud již o stejné námitce podjatosti v minulosti v rámci jiných řízení rozhodl tak, že soudkyně Mgr. Bc. Jiřina Chmelová nebyla vyloučena z projednání a rozhodování ve věci. Dle stěžovatelky by jí však tato skutečnost neměla jít k tíži.
[6] Stěžovatelka dále přípisem ze dne 27. 5. 2024 podala námitku podjatosti vůči soudkyni Mgr. Bc. Jiřině Chmelové, která je v tomto řízení soudkyní zpravodajkou. Námitku podjatosti odůvodnila stěžovatelka tím, že ve vyjádření ze dne 7. 5. 2024 je uveden za žalovanou JUDr. Robert Němec, LL.M, který je současným předsedou žalované. JUDr. Robert Němec je zároveň partnerem advokátní kanceláře PRK Partners s.r.o., se kterou Mgr. Bc. Jiřina Chmelová v minulosti jako advokátka dlouhodobě spolupracovala. Stěžovatelka si je vědoma toho, že Nejvyšší správní soud již o stejné námitce podjatosti v minulosti v rámci jiných řízení rozhodl tak, že soudkyně Mgr. Bc. Jiřina Chmelová nebyla vyloučena z projednání a rozhodování ve věci. Dle stěžovatelky by jí však tato skutečnost neměla jít k tíži.
[7] Nejvyšší správní soud k namítané podjatosti uvádí, že zcela totožnou námitku řešil jiný senát Nejvyššího správního soudu již ve dvou jiných řízeních (usnesení NSS ze dne 15. 3. 2024, č. j. Nao 47/2024–34 a usnesení NSS ze dne 3. 4. 2024, č. j. Nao 48/2024–39), přičemž soudkyně Jiřina Chmelová nebyla shledána podjatou. Účastníkem řízení byla totiž stejně jako v nynější věci Česká advokátní komora jako správní orgán, a nikoli osoba jejího funkcionáře. Ve věci nešlo (stejně jako v nynější věci) o soukromou aktivitu předsedy České advokátní komory, nýbrž výhradně o výkon veřejné správy (srov. usnesení NSS ze dne 26. 5. 2015, č. j. Nao 195/2015
22, bod 13). Jiný senát Nejvyššího správního soudu zde dospěl k závěru, že není dán žádný objektivní důvod k obavě, že by profesní vztah soudkyně Mgr. Bc. Jiřiny Chmelové mohl jakkoli ovlivnit její nestrannost. Při posuzování nestrannosti soudce je totiž nutné vycházet z předpokladu, že jde o profesionála schopného oddělit svůj předchozí profesní život od nynější rozhodovací činnosti.
[8] Stěžovatelka v nyní souzené věci neuvádí žádné nové skutečnosti, pro které by soudkyně Jiřina Chmelová měla být podjatá. Jelikož tedy již bylo o totožné námitce rozhodnuto, nepředkládal Nejvyšší správní soud námitku podjatosti v tomto řízení v souladu s § 15b odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, aplikovaného na základě § 64 s. ř. s. k rozhodnutí (k tomuto postupu usnesení NSS ze dne 19. 8. 2021, č. j. Nao 119/2021
182, body 6 a 7).
[9] Podáním ze dne 12. 6. 2024 stěžovatelka dále podala žádost o prominutí zmeškání lhůty k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Tuto žádost odůvodnila tím, že Nejvyšší správní soud jí výrokem II usnesení ze dne 7. 5. 2024, č. j. 6 As 108/2024
5, k předložení plné moci poskytl kratší lhůtu (15 dnů) než k odstranění vad kasační stížnosti uvedených ve výroku III, kde jí byla poskytnuta lhůta 1 měsíc. Dle stěžovatelky k odlišnému stanovení délky lhůt neměl Nejvyšší správní soud důvod, a byl tak porušen princip předvídatelnosti a ochrana legitimního očekávání stěžovatelky.
[9] Podáním ze dne 12. 6. 2024 stěžovatelka dále podala žádost o prominutí zmeškání lhůty k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Tuto žádost odůvodnila tím, že Nejvyšší správní soud jí výrokem II usnesení ze dne 7. 5. 2024, č. j. 6 As 108/2024
5, k předložení plné moci poskytl kratší lhůtu (15 dnů) než k odstranění vad kasační stížnosti uvedených ve výroku III, kde jí byla poskytnuta lhůta 1 měsíc. Dle stěžovatelky k odlišnému stanovení délky lhůt neměl Nejvyšší správní soud důvod, a byl tak porušen princip předvídatelnosti a ochrana legitimního očekávání stěžovatelky.
[10] Přílohou tohoto podání byla rovněž žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty ke splnění uložené povinnosti k předložení plné moci udělené jí advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Tuto žádost odůvodnila tím, že stěžovatelkou oslovení advokáti jí odmítli poskytnout právní službu, a proto se dne 3. 6. 2024 obrátila na Českou advokátní komoru s žádostí o určení advokáta. O této žádosti nebylo zatím rozhodnuto, tudíž žádá o prodloužení lhůty k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti do doby rozhodnutí o její žádosti o určení advokáta.
[11] Vzhledem ke skutečnosti, že Nejvyšší správní soud obdržel toto podání po lhůtě stanovené usnesením ze dne 7. 5. 2024, č. j. 6 As 108/2024
5, která marně uplynula již 5. 6. 2024, nemohl vyhovět žádosti o prodloužení lhůty (I. výrok). Lhůtu, která již uplynula, totiž prodloužit nelze (usnesení NSS ze dne 28. 5. 2024, č. j. 4 As 39/2024
37, bod 9).
[12] Rovněž nelze vyhovět ani žádosti stěžovatelky o prominutí zmeškání lhůty. Podle § 40 odst. 5 s. ř. s. je třeba žádost o prominutí lhůty z vážných omluvitelných důvodů podat do dvou týdnů po odpadnutí překážky a je třeba s ní spojit zmeškaný úkon. O vážný omluvitelný důvod pro prominutí zmeškání lhůty jde především v případě zdravotních potíží podatele, nebo vážných rodinných důvodů. Stěžovatelka však vůbec neuvedla, z jakého důvodu neučinila úkon včas. Stěžovatelka kromě nesouhlasu s délkou stanovené lhůty neuvedla vůbec nic, co by jí bránilo učinit úkon včas – buď požádat o prodloužení lhůty anebo si sama zajistit advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Vážným omluvitelným důvodem není ani skutečnost, že Nejvyšší správní soud stěžovatelce k předložení plné moci poskytl kratší lhůtu (15 dnů) než k odstranění vad kasační stížnosti (1 měsíc). Ústavní soud v usnesení ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. II. ÚS 1446/24, v jiném řízení stěžovatelky vyslovil: „K odstranění nedostatků spočívajících v nedoložení plné moci advokáta může Nejvyšší správní soud v usneseních vydávaných podle § 37 odst. 5 s. ř. s. stanovit i jinou lhůtu, než lhůtu jednoho měsíce (srov. SOCHOROVÁ, Vendula. § 106 Náležitosti, místo a lhůta podání. In: BLAŽEK, Tomáš, JIRÁSEK, Jan, MOLEK, Pavel, POSPÍŠIL, Petr, SOCHOROVÁ, Vendula, ŠEBEK, Petr. Soudní řád správní. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016). Lhůtu v trvání 15 dnů nadto nelze v tomto případě považovat za excesivně krátkou.“
[12] Rovněž nelze vyhovět ani žádosti stěžovatelky o prominutí zmeškání lhůty. Podle § 40 odst. 5 s. ř. s. je třeba žádost o prominutí lhůty z vážných omluvitelných důvodů podat do dvou týdnů po odpadnutí překážky a je třeba s ní spojit zmeškaný úkon. O vážný omluvitelný důvod pro prominutí zmeškání lhůty jde především v případě zdravotních potíží podatele, nebo vážných rodinných důvodů. Stěžovatelka však vůbec neuvedla, z jakého důvodu neučinila úkon včas. Stěžovatelka kromě nesouhlasu s délkou stanovené lhůty neuvedla vůbec nic, co by jí bránilo učinit úkon včas – buď požádat o prodloužení lhůty anebo si sama zajistit advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Vážným omluvitelným důvodem není ani skutečnost, že Nejvyšší správní soud stěžovatelce k předložení plné moci poskytl kratší lhůtu (15 dnů) než k odstranění vad kasační stížnosti (1 měsíc). Ústavní soud v usnesení ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. II. ÚS 1446/24, v jiném řízení stěžovatelky vyslovil: „K odstranění nedostatků spočívajících v nedoložení plné moci advokáta může Nejvyšší správní soud v usneseních vydávaných podle § 37 odst. 5 s. ř. s. stanovit i jinou lhůtu, než lhůtu jednoho měsíce (srov. SOCHOROVÁ, Vendula. § 106 Náležitosti, místo a lhůta podání. In: BLAŽEK, Tomáš, JIRÁSEK, Jan, MOLEK, Pavel, POSPÍŠIL, Petr, SOCHOROVÁ, Vendula, ŠEBEK, Petr. Soudní řád správní. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016). Lhůtu v trvání 15 dnů nadto nelze v tomto případě považovat za excesivně krátkou.“
[13] Pro stěžovatelku nemůže být překvapivé, že jí Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 7. 5. 2024, č. j. 6 As 108/2024
5, stanovil lhůtu pro předložení plné moci v délce 15 dnů a k odstranění vad kasační stížnosti lhůtu 1 měsíc. Lhůta k odstranění vad kasační stížnosti je stanovena přímo zákonem v § 106 odst. 3 s. ř. s, kdežto lhůta k doložení plné moci je lhůtou soudcovskou, a je tak na uvážení soudu, v jaké délce lhůtu poskytne, pokud bude přiměřená. Je běžnou praxí Nejvyššího správního soudu, že poskytne v rámci jednoho usnesení k různým úkonů jinak dlouhou lhůtu. Stěžovatelce tato praxe musí být vzhledem k množství sporů, které u Nejvyššího správního soudu vede, známá. Jen v poslední době obdržela ze strany Nejvyššího správního soudu s takto stanovenou lhůtou např. usnesení ze dne 16. 4. 2024, č. j. 6 Afs 79/2024
9, ze dne 18. 3. 2024, č. j. 4 As 39/2024
10, či ze dne 10. 1. 2024, č. j. 9 As 22/2024
5.
[13] Pro stěžovatelku nemůže být překvapivé, že jí Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 7. 5. 2024, č. j. 6 As 108/2024
5, stanovil lhůtu pro předložení plné moci v délce 15 dnů a k odstranění vad kasační stížnosti lhůtu 1 měsíc. Lhůta k odstranění vad kasační stížnosti je stanovena přímo zákonem v § 106 odst. 3 s. ř. s, kdežto lhůta k doložení plné moci je lhůtou soudcovskou, a je tak na uvážení soudu, v jaké délce lhůtu poskytne, pokud bude přiměřená. Je běžnou praxí Nejvyššího správního soudu, že poskytne v rámci jednoho usnesení k různým úkonů jinak dlouhou lhůtu. Stěžovatelce tato praxe musí být vzhledem k množství sporů, které u Nejvyššího správního soudu vede, známá. Jen v poslední době obdržela ze strany Nejvyššího správního soudu s takto stanovenou lhůtou např. usnesení ze dne 16. 4. 2024, č. j. 6 Afs 79/2024
9, ze dne 18. 3. 2024, č. j. 4 As 39/2024
10, či ze dne 10. 1. 2024, č. j. 9 As 22/2024
5.
[14] Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že ani důvody, které stěžovatelka uvedla v žádosti o prodloužení lhůty ze dne 12. 6. 2024, by nemohly vést k prodloužení lhůty. Stěžovatelka žádost o prodloužení lhůty odůvodnila pouze obecným tvrzením, že jí oslovení advokáti odmítli poskytnout právní služby, a proto se obrátila s žádostí o přidělení advokáta na Českou advokátní komoru. Stěžovatelka neuvádí žádné konkrétní důvody, pro které advokáti odmítli právní služby poskytnout, ani kolik advokátů oslovila. Určení advokáta Českou advokátní komorou není pro stěžovatelku jedinou možností, jak získat právní zastoupení. Platí, že ochrana práv náleží těm, kdo o ně dbají. Po stěžovatelce lze spravedlivě požadovat, aby vyvinula větší úsilí pro splnění podmínky řízení, a to i s ohledem na množství sporů, které vede či vedla. Stěžovatelka podala k poštovní přepravě kasační stížnost dne 2. 5. 2024, aniž by doložila své zastoupení advokátem, ačkoli jí nepochybně byla s ohledem na řadu jí vedených řízení před Nejvyšším správním soudem známa podmínka povinného právního zastoupení. Ke stejným závěrům v jiném případě stěžovatelky dospěl i Ústavní soud v bodu 9 usnesení ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. III. ÚS 2130/23. Stěžovatelka tak měla od oznámení rozsudku městského soudu (stěžovatelce byl doručen 18. 4. 2024) dostatek prostoru tomu, aby se pokusila si advokáta pro řízení o kasační stížnosti zajistit sama, tj. bez dalšího řízení vedeného u České advokátní komory. Je obecně známo, že počet advokátů v České republice je značný. V každém větším městě jich lze oslovit desítky. Z žádosti o právní službu adresované České advokátní komoře vyplývá, že stěžovatelka nežádá o bezplatnou právní pomoc, a Nejvyšší správní soud nepochybuje o tom, že by při vyvinutí dostatečného úsilí našla advokáta, který by byl ochoten její věc převzít.
[15] Stěžovatelka tak podle Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnosti dostatečně aktivně nepřistoupila k odstranění nedostatku podmínek řízení. Pokud si stěžovatelka dosud neopatřila advokáta (aniž k tomu uvedla jakékoli konkrétní důvody), nejedná se o objektivní překážku, pro kterou by stěžovatelka neměla možnost splnit podmínky řízení, v důsledku čehož by jí byla odepřena spravedlnost.
[15] Stěžovatelka tak podle Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnosti dostatečně aktivně nepřistoupila k odstranění nedostatku podmínek řízení. Pokud si stěžovatelka dosud neopatřila advokáta (aniž k tomu uvedla jakékoli konkrétní důvody), nejedná se o objektivní překážku, pro kterou by stěžovatelka neměla možnost splnit podmínky řízení, v důsledku čehož by jí byla odepřena spravedlnost.
[16] Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka ve stanovené lhůtě (ani později) požadovanou plnou moc nedoložila ani neprokázala požadované vzdělání. Neprokázala tak splnění požadavků stanovených v § 105 odst. 2 s. ř. s. O této podmínce byla stěžovatelka poučena již v napadeném rozsudku městského soudu a poté znovu v usnesení č. j. 6 As 108/2024
5.
[17] Nestanoví
li zákon jinak, dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., který se dle § 120 s. ř. s. uplatní i v řízení o kasační stížnosti, soud usnesením návrh odmítne, nejsou
li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat. Nedoložení povinného zastoupení advokátem či toho, že stěžovatelka sama má vysokoškolské právnické vzdělání ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., je odstranitelným nedostatkem podmínek řízení. Stěžovatelka byla k odstranění marně vyzvána, byla zároveň i poučena o odmítnutí kasační stížnosti, nebude
li výzvě vyhověno.
[18] Přes výzvu soudu stěžovatelka zmíněný nedostatek podmínek řízení o kasační stížnosti neodstranila. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.
[19] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[20] Nejvyšší správní soud současně rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost, a to na základě § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, byl
li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. července 2024
JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D.
předseda senátu