6 As 154/2023- 56 - text
6 As 154/2023 - 58 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Kocourka (soudce zpravodaj) a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyň: a) IDS Praha a. s., se sídlem Na Moráni 360/3, Praha 2, b) Š. F., c) MVDr.
V. F., d)
V. F., e) H. J., všechny zastoupeny Mgr. Zdeňkem Vaňátkem, advokátem, se sídlem Národní 365/43, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Central Group Nové Pitkovice III. a.s., se sídlem Na Strži 1702/65, Praha 4, II) Pražská developerská společnost, příspěvková organizace, se sídlem U Radnice 10/2, Praha 1, zastoupena Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem, se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2022, č. j. MHMP 1322578/2022, o kasační stížnosti žalobkyně a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2023, č. j. 17 A 91/2022 119,
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni a) se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jejího zástupce Mgr. Zdeňka Vaňátka, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
[1] Úřad městské části Praha 8 vydal stavební povolení, na jehož základě mohla osoba zúčastněná na řízení I) realizovat stavbu „Obytný soubor Zenklova, bytový dům C, Praha, Libeň, Zenklova, Vojenova, Libeňský most“. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně a) – e) odvolaly. Žalovaný odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného podaly žalobkyně a) – e) žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“).
[2] Městský soud žalobu zamítl. Poznamenal, že žalobkyně opakují pouze argumenty ze svého odvolání. V tom, jak se žalovaný s jednotlivými námitkami vypořádal, neshledal žádný deficit. Žalobkyně namítaly, že disponují služebností práva přístupu na pozemek p. č. XA v katastrálním území X. Žalovaný odvolací námitce nepřisvědčil ze 3 důvodů: 1) kvůli neexistenci zápisu věcného břemene v katastru nemovitostí, 2) kvůli opožděnosti námitky (měla být vznesena v územním řízení) a 3) kvůli tomu, že realizací stavby nedojde k omezení užívání pozemku. S tímto posouzením se městský soud ztotožnil. Námitky spočívající v tom, že stavbou bude ztížen přístup do jejich stavby č. p. X, počet stání v hromadné garáži je poddimenzován a stavba předimenzovaná (s ohledem na historickou zástavbu a navrženou hmotu a výšku stavby a ekologické poměry u nemovitých věcí žalobců), měly žalobkyně uplatnit již v územním řízení. Městský soud se neztotožnil ani s námitkou, že žalobkyně byly opomenuty v územním řízení, ačkoliv byly stavebnímu úřadu známy. Žalobkyně byly účastnicemi územního řízení z titulu vlastnického práva k sousedním pozemkům p. č. XB a XC. Územní rozhodnutí jim bylo řádně doručeno veřejnou vyhláškou podle § 87 odst. 1 a 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). To má i oporu ve správním spise. Žalobkyně tuto argumentaci nikterak nerozporují. Nedůvodná je i námitka, že správní orgány nezákonně upustily od ohledání na místě. Byly totiž naplněny podmínky § 112 odst. 2 stavebního zákona. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní
[3] Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně a) (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Stěžovatelka v kasační stížnosti rekapituluje námitky, které vznesla v řízení před městským soudem. Zmiňuje, že namítala předimenzovanost stavby, což se podle ní mělo projevit především v nepřiměřeném zastínění její stavby, zhoršení větratelnosti vzniklého vnitrobloku a jeho přehřívání. Stěžovatelka také tvrdila, že v územním řízení byla jako účastník řízení opomenuta, neboť jí nebyla řádně doručena listovní zásilka. Tuto chybu by mohl stavební úřad napravit, pokud by neupustil od ohledání na místě a ústního jednání. Jedině takto mohl stavební úřad ověřit stěžovatelkou tvrzenou předimenzovanost stavby. Právě především opomenutí stěžovatelky a upuštění od místního šetření a ústního jednání nevyhodnotil městský soud správně.
[5] Podle žalovaného se není třeba zabývat doručováním veřejnou vyhláškou, neboť tato námitka se týká doručení územního rozhodnutí. Stěžovatelka však nenapadla územní rozhodnutí, ale stavební povolení. I další námitky týkající se hmoty, výšky, zastínění, zhoršení větratelnosti vnitrobloku či přehřívání měla uplatnit v územním řízení.
[6] Osoba zúčastněná na řízení I) podotýká, že realizací stavby nevznikne žádný vnitroblok, jak tvrdí stěžovatelka. Nedojde ani k nepřiměřenému zastínění, zhoršení větratelnosti či přehřívání stěžovatelčiny nemovité věci. Stěžovatelka svá tvrzení nikterak nedokládá. Tyto námitky však především spadají do územního řízení. Co se týká doručování v územním řízení, postupoval stavební úřad v souladu se zákonem. Navíc i tato námitka měla být uplatněna v územním řízení.
[7] Osoba zúčastněná na řízení II) se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení kasační stížnosti
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátem.
[9] Kasační stížnost stěžovatelky není přípustná.
[10] Nejvyšší správní soud shledal, že na věc plně přiléhají závěry usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019 63, z něhož vychází i následující úvahy.
[11] Kasační stížnost je opravným prostředkem proti rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví. Musí proto kvalifikovaným způsobem zpochybňovat napadené rozhodnutí. Trvá li stěžovatel stále na svých argumentech, které již uplatnil, je zřejmé, že jeho kasační argumentace nemůže být nikterak novátorská. I když však žalovaný a krajský soud dospěly ke stejnému závěru, nepředpokládá se, že žalobce v zásadě jen převezme text žaloby do kasační stížnosti. Smyslem povinného zastoupení právním profesionálem (advokátem) v řízení o kasační stížnosti je umožnit kvalifikovanou polemiku s rozhodnutím krajského soudu (viz body 5 8 usnesení č. j. 10 As 181/2019
63).
[12] Co se týká konkrétně této věci, již městský soud uvedl, že žalobní argumentace v zásadě kopíruje odvolání, aniž by reagovala na důvody rozhodnutí žalovaného, tedy na vypořádání odvolacích námitek. Městský soud proto v zásadě pouze odkázal na to, jak věc posoudil žalovaný, aniž by musel jakýmkoliv způsobem řešit námitky směřující přímo proti důvodům rozhodnutí žalovaného. To byl v případě stěžovatelčiny žaloby zcela jistě přípustný postup (viz rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2022, č. j. 4 Azs 242/2020
47). Jedná se proto o řádně zdůvodněný rozsudek, stěžovatelka tak mohla v kasační stížnosti úspěšně uplatnit v zásadě jen důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. (viz bod 7 usnesení č. j. 10 As 181/2019 63). Tím, že se stále snaží prosadit svoji původní argumentaci, to také činí.
[13] Z kasační stížnosti však jednoznačně vyplývá, že stěžovatelka s městským soudem nevede žádnou polemiku. Je sice pravda, že neopsala žalobu, jak tomu bylo v případě opakovaně zmiňovaného usnesení desátého senátu. V převážné části již tak stručné kasační stížnosti však pouze shrnuje, co namítala v řízení před městským soudem. Následně souhrnně uvádí, že nesouhlasí s tím, jak tyto námitky městský soud posoudil, aniž by uvedla jakékoliv argumenty, proč si to myslí. V konečném důsledku se tak stejně jako u zkopírování celé žalobní argumentace jedná o to, že stěžovatelka bez jakékoliv polemiky s rozhodnutím městského soudu opět jen uplatňuje své žalobní body jako kasační námitky. Žádný věcný rozdíl proto v tomto směru nelze mezi oběma přístupy ke koncipování textu kasační stížnosti spatřovat.
[14] Stěžovatelčina kasační argumentace tedy vůbec nezpochybňuje odůvodnění napadeného rozsudku. Taková kasační stížnost se opírá o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103. Stěžovatelčina kasační stížnost je proto nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s. (viz např. usnesení NSS ze dne 27. 8. 2020, č. j. 10 Azs 144/2020
31, bod 11). Nebylo přitom nutné, aby Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatelku k odstranění vad kasační stížnosti podle § 109 odst. 1 s. ř. s. Toto ustanovení slouží k doplnění důvodů blanketní kasační stížnosti, což není tento případ (viz usnesení č. j. 10 As 181/2019 63, bod 13).
[15] Lze dodat, že jedinou snahou o polemiku s rozsudkem městského soudu byla nanejvýš tvrzení, že stěžovatelka nebyla v územním řízení řádně obeslána doporučenou listovní zásilkou a žalobkyním d) a e) nemohla být doručena veřejná vyhláška, a to kvůli jejich místu bydliště a nemožnosti přístupu k internetu. Touto námitkou se ovšem Nejvyšší správní soud nemůže zabývat, neboť v této podobě nebyla uplatněna v řízení před městským soudem, ačkoliv tomu nic nebránilo (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Stěžovatelka v žalobě pouze obecně tvrdila, že zejména žalobkyně b), c), d) a e) byly v územním řízení opomenuty, nezpochybňovala však, jak činí v kasační stížnosti, splnění podmínek pro oznamování písemností veřejnou vyhláškou a netvrdila, že jí měly být písemnosti doručovány jednotlivě.
V odůvodnění rozhodnutí žalovaného je přitom uvedeno, že žalobkyním bylo v územním řízení doručováno právě veřejnou vyhláškou. Částečně se nadto jedná o námitku směřující k ochraně práv žalobkyň, vůči nimž bylo řízení o kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Stěžovatelka se nemůže v kasační stížnosti dovolávat ochrany procesních práv jiných osob (viz např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 3. 2005 č. j. 6 A 25/2002 42, č. 906/2006 Sb. NSS).
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené kasační stížnost jako nepřípustnou odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn § 60 odst. 3 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla li kasační stížnost odmítnuta. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 60 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s., neboť jim nebyla uložena žádná povinnost.
[18] Stěžovatelka uhradila soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Nejvyšší správní soud rozhodl, že se stěžovatelce vrací zaplacený soudní poplatek v plné výši. K odmítnutí kasační stížnosti došlo před prvním jednáním ve věci a podle § 10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud v takovém případě vrátí zaplacený poplatek za řízení. Tato částka bude stěžovatelce vyplacena k rukám jejího zástupce ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. března 2024
JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D. předseda senátu