č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění poz- dějších předpisů, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 138/2002 Sb. (v textu též „zákon o reklamě“) I. Nadsázku či přehánění je možno obecně v rámci přesvědčovacích re- klamních kampaní připustit; mírá jejich přípustnosti však musí být vždy posuzována ve vztahu k adresátům, kteří mohou být takovou přesvědčova- cí kampaní zasaženi, k jejich věku, schopnostem nadsázku odhalit a k se- kundárním důsledkům přesahujícím rámec jejich spotřebitelského chová- ní, které může jejich vzor jako hlavní postava reklamního spotu, na němž je přesvědčovací kampaň založena, následně vyvolat. II. Posouzení, zda reklama podporuje chování ohrožující zdraví, psy- chický nebo morální vývoj osob mladších 15 let, a zda je tedy zakázaná po- dle $ 2 odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, není třeba vždy za- ložit na posudku znalce; jestliže je reklamní děj založen na agresi dítěte vůči panence, která může být v očích dítěte posuzována jako živá bytost, ni- koliv věc, a je-li pomocí této panenky navíc vyvolána agrese i ve vztahu k ji- ným účastníkům reklamního děje, pak rozpor s $ 2 odst. 3 tohoto zákona je natolik zřetelný, že si úsudek ohledně této otázky může učinit i sám správní orgán.
č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění poz- dějších předpisů, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 138/2002 Sb. (v textu též „zákon o reklamě“) I. Nadsázku či přehánění je možno obecně v rámci přesvědčovacích re- klamních kampaní připustit; mírá jejich přípustnosti však musí být vždy posuzována ve vztahu k adresátům, kteří mohou být takovou přesvědčova- cí kampaní zasaženi, k jejich věku, schopnostem nadsázku odhalit a k se- kundárním důsledkům přesahujícím rámec jejich spotřebitelského chová- ní, které může jejich vzor jako hlavní postava reklamního spotu, na němž je přesvědčovací kampaň založena, následně vyvolat. II. Posouzení, zda reklama podporuje chování ohrožující zdraví, psy- chický nebo morální vývoj osob mladších 15 let, a zda je tedy zakázaná po- dle $ 2 odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, není třeba vždy za- ložit na posudku znalce; jestliže je reklamní děj založen na agresi dítěte vůči panence, která může být v očích dítěte posuzována jako živá bytost, ni- koliv věc, a je-li pomocí této panenky navíc vyvolána agrese i ve vztahu k ji- ným účastníkům reklamního děje, pak rozpor s $ 2 odst. 3 tohoto zákona je natolik zřetelný, že si úsudek ohledně této otázky může učinit i sám správní orgán.
Městskému soudu v Praze stěžovatel vytýká, že stejně jako žalovaná musel zkoumat, zda jde o reklamu určenou dě- tem nebo ve které vystupují děti a zda reklama podporuje chování ohrožující zdraví, psychický nebo morální vývoj dě- tí, což neučinil. K. tomu bylo dle stěžova- tele v rámci skutkového stavu nutno vést dokazování znaleckými posudky. Z obsa- hu kasační stížnosti vyplývá, že stěžova- tel míří na kasační důvod uvedený v $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy vadu řízení před žalovanou, spočívající v nedosta- tečně zjištěném skutkovém stavu věci, pro kterou měl Městský soud v Praze rozhodnutí žalované zrušit. Podle $ 2 odst. 3 zákona o reklamě 'se zakazují reklamy určené osobám do 15 let, nebo v nichž vystupují osoby mladší 15 let, pokud podporují chování ohrožu- jící jejich zdraví, psychický nebo morál- ní vývoj. Tvrdí-li tedy stěžovatel, že musí být zkoumáno, zda jde o reklamu urče- nou dětem nebo ve které vystupují děti a zda reklama podporuje chování ohro- žující zdraví, psychický nebo morální vý- . voj dětí, pak tomuto závěru stěžovatele Nejvyšší správní soud přisvědčuje. Po- kud jde o první podmínku, tj..že šlo o re- klamní spot určený osobám do.15 let, ne- bo v němž vystupují osoby mladší 15 let, pak tato podmínka je splněna, neboť v daném případě šlo nepochybně o re- klamní spot, v němž vystupovala osoba mladší 15 let, přitom plurál použitý v $ 2 odst. 3 zákona o reklamě „..vystupují osoby...“ nemůže dle Nejvyššího správní- ho. soudu být sám o sobě rozhodující. Není sporu o tom, že v reklamním spotu vystupovalo děvčátko, jehož věk zřetel- ně nedosahoval 15. let; konstatoval to i soud v napadeném rozsudku a tuto sku- tečnost nezpochybňovala ani žalovaná, ani stěžovatel. To pro splnění první z obou podmínek vyplývajících z $ 2 odst. 3 zákona o reklamě postačuje a ne- ní-třeba se v takovém. případě zabývat druhou z alternativně stanovených sub- podmínek, tj. zda je reklamní spot dětem přímo určen. I touto subpodmínkou se však žalovaná a následně i Městský soud v Praze zabýval, a tedy ji posoudil i Nej- vyšší správní soud; přitom dospěl k závě- ru, že i ta splněna je. Předmětem pře- svědčovací kampaně bylo zboží, které je nepochybně určeno mimo jiné dětem, a reklamní spot měl vyvolat poptávku po oplatce mimo jiné právě u nich; přitom reklama byla podle údajů ohledně vysíla- cích časů obsažených ve správním spisu vysílána v době, kdy děti televizi sledují. Tyto skutečnosti je třeba považovat v da- ném případě za rozhodující, nedostatek souvislosti s dětskými programy tu nao- pak jakkoli relevantní není. Pokud jde o druhou z podmínek podávaných z $ 2 odst. 3 zákona o reklamě, tj. zda reklamní spot podporuje u dětí chování ohrožují- cí jejich zdraví, psychický nebo morální vývoj, i tato podmínka.je dle Nejvyššího správního soudu splněna. Pokud totiž podstata uvedeného re- klamního spotu spočívá v tom, že děv- čátko, které zatouží po oplatce, se jí zmocní za použití prvku agresivity jak ve vztahu k osobám jedoucím v automobilu (panenka je dle kontextu děje reklamní- ho příběhu vhozena na automobil s dů- sledkem znemožnění obrany spolujezd- kyně, která si oplatku rozbaluje, aktivací čelních airbagů, což z hlediska průměr- ného dětského spotřebitele - diváka mů- že být chápáno dokonce i jako samotný účel takového jednání děvčátka, bez ohledu na úroveň znalosti ohledně mož- nosti skutečné aktivace airbagů), tak ve vztahu k panence, která je zde použita ja- ko nástroj agrese přesto, že lze důvodně předpokládat blízký vztah děvčátka a pa- nenky, a děvčátko tedy riskuje svým cho- váním její zranění, pak podpora chování ohrožujícího psychický nebo morální 669 604 vývoj dětí je evidentní. Jednání hlavní po- stavy reklamního spotu je totiž jednáním, které spočívá ve vyvolání zranění panen- ky (kterou dítě nechápe jako objekt, ale jako subjekt, a proto má.smysl hovořit o „zranění“), za účelem získání oplatky, jestliže z kontextu reklamního děje je pro průměrného dětského spotřebitele - diváka zřetelné, že negativum, jímž může být případné „zranění“ panenky, má být vyváženo a tím snad i omluveno poziti- vem, jímž je právě získání oplatky. Ke konstataci objektivní schopnosti rekla- my podporovat chování ohrožující vývoj dětí nebylo zapotřebí doplňovat dokazo- vání, jak stěžovatel namítá. Rozsah doka- zování stanoví správní orgán a ten také důkazy provádí; znalce ustanoví správní orgán tehdy, jeli znaleckého posudku třeba k odbornému posouzení skuteč- ností důležitých pro jeho rozhodnutí. V daném případě si však žalovaná pro účely aplikace $ 2 odst. 3 zákona o rekla- mě mohla na základě zjištěného skutko- vého stavu učinit úsudek sama, aniž bylo třeba podle $ 36 správního řádu znalce ustanovovat. Odpovídat na otázky nyní stěžovatelem pokládané, tj. „...do jaké. mí- ry a jakým způsobem...“ je chování pod- porováno, nebylo třeba, neboť „míra“ a „způsob“ zejména nejsou znaky skutko- vé podstaty podávané z $ 2 odst. 3 zákona o reklamě. Otázka, „...u koho...“ je takové chování podporováno (tj. zda je podpo- rováno u dětí, jak předpokládá $ 2 odst. 3 zákona o reklamě), řešena byla; odpověď žalované na ni přitom nelze klasifikovat jako „subjektivní hodnotící stanovisko“, jak nyní stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, ale jako úsudek ohledně splnění podmínek pro udělení pokuty. Mohla-li si takový úsudek učinit žalovaná, tím spí- še si jej mohl učinit Městský soud v Praze. Nadsázku či reklamní přehánění, jež v reklamním spotu spatřuje ve shodě se 670 stěžovatelem i Nejvyšší správní soud, je třeba jistě obecně v rámci přesvědčova- cích kampaní připustit. Míra jejich pří- pustnosti však musí být vždy posuzová- na ve vztahu k-adresátům, kteří mohou být takovou přesvědčovací kampaní za- saženi, k jejich věku, schopnostem nadsázku odhalit a k sekundárním dů- sledkům přesahujícím rámec jejich spo- třebitelského chování, které může jejich vzor coby hlavní postava spotu, na němž je přesvědčovací kampaň založena, ná- sledně vyvolat. Skutková podstata, jak je dovozována z $ 2 odst. 3 zákona o rekla- mě, v daném případě naplněna byla, a dospělli Městský soud v Praze k témuž závěru, pak se žádné nesprávnosti, jež by mohla mít vliv na zákonnost jeho roz- sudku, nedopustil. Tato námitka stěžova- tele tedy není důvodná. Nelze přisvědčit ani tvrzení, že soud se nevypořádal s námitkou stěžovatele, podle níž žalovaná při svém rozhodová- ní nevzala v úvahu rozhodnutí Rady pro reklamu a odborný posudek Dr. Josefa P. a MUDr. Ilji Ž. Pokud jde o rozhodnutí Ar- bitrážní komise Rady pro reklamu, to soud zhodnotil tak, že i z něj vyplývá vhod- nost zařazení reklamního spotu do vysílá- ní až po dvacáté druhé hodině, s pouka- zem na to, že dětem chybí schopnost vnímat reklamní nadsázku. K absenci po- třeby přihlížet za popsaného skutkového stavu k odborným posudkům, jak jimi stě- žovatel nyní argumentuje, se soud v po- třebném rozsahu také vyslovil; přitom ten- to závěr shledává nyní Nejvyšší správní soud s přihlédnutím k hodnocení, jak je Městský soud v Praze v napadeném roz- sudku podal, zcela odůvodněným. Další stěžovatelova námitka směřuje do odůvodnění výše pokutý uložené ža- lovanou, a tedy zprostředkovaně vůči na- padenému rozhodnutí Městského soudu v Praze, jež je shledáváno nepřezkouma- telným [$ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Za- tímco v žalobě stěžovatel napadal rozpor výše pokuty s $ 8 odst. zákona o reklamě, nyní dovozuje její rozpor s $ 20 odst. 2 zákona o rozhlasovém a televizním vysí- lání a až alternativně namítá rozpor s $ 8 odst. 4 zákona o reklamě. Tuto námitku tedy Nejvyšší správní soud musí pře- zkoumat s ohledem na žalobní bod, jímž stěžovatel vymezil rozsah přezkumu ($ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), a následně na způsob, jakým byl tento přezkum usku- tečněn. Podle $ 8 odst. 4 zákona o rekla- mě se při určení výše pokuty přihlíží zejména k- závažnosti, způsobu, době tr- vání a následkům protiprávního jednání. Takto demonstrativně podaný výčet zna- mená, že kritérii v něm uvedenými se Ža- lovaná musí při svém rozhodování zabý- vat vždy. Pokud jde tedy o otázku, zda se těmito kritérii zabývala, pak Nejvyšší správní soud dospívá k závěru, že tomu tak bylo, a dospěl-li Městský soud v Praze k závěru, že žalovaná vycházela z kritérií stanovených zákonem 4 nepřekročila meze správního uvážení, pak mu nic podstatného v takovém závěru nelze vy- tknout. Nejvyšší správní soud tu nutně musí vyjít z toho, že jediným výrokem ža- lované byl v jejím rozhodnutí výrok o uložení pokuty, a tedy odůvodnění ulo- žení pokuty v příslušné výši musí za ta- kové situace vyplynout ze skutečností a jejich kontextu, na nichž žalovaná vy- stavěla své odůvodnění. Závažnost, způ- sob protiprávního jednání stěžovatele a jeho následky, jak je žalovaná zjistila, jsou podávány ze druhého, čtvrtého a pátého odstavce na straně 2 jejího roz- hodnutí, neboť žalovaná tam popisuje, že se jednalo o reklamu podporující cho- vání ohrožující vývoj dětí, a jednání hlav- ní postavy uvedeného reklamního spotu je popisováno a hodnoceno jako jednání v rozporu se základními morálními pra- vidly. Žalovaná tu dospívá k závěru, že na panence (která byla dle Nejvyššího * správního soudu, jak shora podal, použi- ta jako nástroj agrese i objekt, na němž je násilí pácháno, jenž je v očích dítěte i „subjektem“) bylo spácháno násilí za si- tuace, v níž. by se dospělá osoba mohla obdobným jednáním dopustit přestup- ku. Doba trvání a rozsah jednání stěžova- tele coby kritéria pro stanovení výše po- kuty jsou pak popsána na konci první, na začátku druhé a na konci:druhé stra- ny rozhodnutí žalované (tam je uvedeno zvážení celoplošnosti vysílání), přitom celkové zachycení úvah, o které žalovaná opřela svůj závěr o uložení pokuty v kon- krétní výši, včetně úvahy ohledně recidi- vy stěžovatele; jak je obsažena v úplném závěru odůvodnění rozhodnutí, považu- je Nejvyšší správní soud s ohledem na zjištěné skutkové okolnosti a jejich práv- ní hodnocení za plně dostačující. Napa- dený rozsudek Městského soudu v Praze se opírá o dostatečné množství důvodů, a ani této námitce stěžovatele tedy Nej- vyšší správní soud nemůže přisvědčit. (om)
Společnost s ručením omezeným F. v P. proti Radě pro rozhlasové a televizní vy-
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. března 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu