Ustanovení § 68 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, je nutno zúženě vykládat tak, že obecné předpisy o správním řízení se nepoužijí jen na vlastní
procesní úkony vysoké školy a studentů směřující k vydání rozhodnutí o právech
a povinnostech studentů (jde tedy v podstatě o vyloučení zejména ustanovení o průběhu řízení v prvním stupni a dokazování), jinak se i zde subsidiárně uplatní úprava správního řádu (§ 105 odst. 1 zákona o vysokých školách), včetně doručování
a možností náhradního doručení. I rozhodnutí podle § 68 odst. 3 písm. g) zákona
o vysokých školách, tj. o ukončení studia pro nesplnění požadavků vyplývajících ze
studijního programu, tak lze studentu doručit náhradním způsobem podle § 24
správního řádu z roku 2004.
Ustanovení § 68 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, je nutno zúženě vykládat tak, že obecné předpisy o správním řízení se nepoužijí jen na vlastní
procesní úkony vysoké školy a studentů směřující k vydání rozhodnutí o právech
a povinnostech studentů (jde tedy v podstatě o vyloučení zejména ustanovení o průběhu řízení v prvním stupni a dokazování), jinak se i zde subsidiárně uplatní úprava správního řádu (§ 105 odst. 1 zákona o vysokých školách), včetně doručování
a možností náhradního doručení. I rozhodnutí podle § 68 odst. 3 písm. g) zákona
o vysokých školách, tj. o ukončení studia pro nesplnění požadavků vyplývajících ze
studijního programu, tak lze studentu doručit náhradním způsobem podle § 24
správního řádu z roku 2004.
[9] K institutu náhradního doručování je
vhodné předeslat, že jde o důležitou a nutnou součást systému správního, trestního
i „civilního“ procesu, jež při respektu k procesním právům účastníků řízení zajišťuje též
efektivitu řízení a veřejný zájem na dosahování jeho účelu. V této souvislosti lze odkázat
na usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 11.
2005, sp. zn. III. ÚS 184/05, podle něhož „nelze zpochybňovat ústavnost institutu náhradního doručení jako takového. Institut
náhradního doručení je v obecné rovině
ústavně konformní součástí českého ústavního pořádku. Česká republika, stejně jako
ostatní evropské země, čelí problému vyvážení principu rychlosti řízení na straně jedné, a na straně druhé postulátů velících
k dosažení objektivizované představy o samotném sporu a snaze přiblížit se k procedurálně i substancionálně správnému verdiktu,
tedy verdiktu odpovídajícímu správné aplikaci práva na pravděpodobný stav věcí. Výrazem těchto požadavků a poměřování hodnot a principů, souvisejících s požadavkem
na zjištění stavu věcí, na straně jedné,
a rychlosti řízení na straně druhé jsou i relevantní ustanovení o doručování, obsažená
v občanském soudním řádu. Možnost náhradního doručení zásilky vychází z povinnosti každého aktivně dbát o ochranu svých
práv, včetně povinnosti bez zbytečného odkladu přebírat listinné zásilky, jak je v obecné podobě vyjádřena v obecném principu
právním vigilantibus iura.“
[10] Podle § 68 odst. 1 zákona o vysokých
školách se „[n]a rozhodování o právech a povinnostech studenta [...] nevztahují obecné
předpisy o správním řízení“. Podle § 68 odst. 3
„[p]řípadný způsob náhradního doručení
ve věcech uvedených v písmenech a) až f)
může stanovit vnitřní předpis vysoké školy
nebo její součásti“, v dané věci však jde o rozhodování podle § 68 odst. 3 písm. g), tj. o „nesplnění požadavků podle § 56 odst. 1 písm. b)“
zákona o vysokých školách. Přitom, jak je uvedeno výše, § 105 odst. 1 téhož zákona zní:
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 1 / 2 015
„Nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se
v řízení ve věcech upravených tímto zákonem
podle obecných předpisů o správním řízení.“
[10] Podle § 68 odst. 1 zákona o vysokých
školách se „[n]a rozhodování o právech a povinnostech studenta [...] nevztahují obecné
předpisy o správním řízení“. Podle § 68 odst. 3
„[p]řípadný způsob náhradního doručení
ve věcech uvedených v písmenech a) až f)
může stanovit vnitřní předpis vysoké školy
nebo její součásti“, v dané věci však jde o rozhodování podle § 68 odst. 3 písm. g), tj. o „nesplnění požadavků podle § 56 odst. 1 písm. b)“
zákona o vysokých školách. Přitom, jak je uvedeno výše, § 105 odst. 1 téhož zákona zní:
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 1 / 2 015
„Nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se
v řízení ve věcech upravených tímto zákonem
podle obecných předpisů o správním řízení.“
[11] Ustanovení § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách je nutné chápat jako odraz
snahy zákonodárce vyjmout rozhodovací proces, ve kterém vysoká škola rozhoduje o právech a povinnostech svých studentů, z mantinelů podrobnostmi přetížené právní úpravy
v podobě správního řádu. Jedná se o reflexi
autonomie vysokých škol, resp. ochrany výkonu jejich zákonem garantované samosprávy, do určité flexibility při rozhodování o věcech studia a studentů. Účelem a smyslem
této výjimky však není úplné vyloučení správního řádu ve všech jeho obecných ustanoveních včetně doručování – doručování se
ostatně realizuje až po ukončení rozhodovacího procesu, tj. po vydání rozhodnutí. Toliko
v případě rozhodnutí podle § 68 odst. 3
písm. a) až f) zákona o vysokých školách tento zákon umožňuje speciální (a od obecné
úpravy odchylnou) úpravu náhradního doručování obsaženou ve vnitřním předpisu vysoké školy, jde však typicky o rozhodnutí týkající se vnitřní autonomie vysoké školy a jejího
vztahu ke studentovi. Jde-li však o ukončení
studia, disciplinární přestupek nebo o vyloučení ze studia, tedy rozhodnutí, jimiž se přímo, anebo potenciálně zasahuje do realizace
základního práva na vzdělání ve smyslu článku 33 Listiny základních práv a svobod, zákon
o vysokých školách speciální úpravu náhradního doručování ve vnitřním předpisu vysoké školy nepřipouští. Z toho však nelze vyvozovat, že je tím vyloučeno i užití obecné
úpravy doručování, včetně možností náhradního doručení, ve správním řádu, jež je podrobná
a propracovaná a používá se i ve věcech, jež
jsou pro účastníky mnohem významnější,
s důsledky mnohdy závažnějšími než rozhodování o věcech studia (např. rozhodování
o přestupcích a správních deliktech). Ustanovení § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách je tedy nutno zúženě vykládat tak, že
obecné předpisy o správním řízení se nepoužijí jen na vlastní procesní úkony vysoké
školy a studentů směřující k vydání rozhodnutí o právech a povinnostech studentů (jde
83
Mgr. Eva V. proti Západočeské univerzitě v Plzni o doručování rozhodnutí o ukončení studia, o kasační stížnosti žalobkyně.