státního občanství osob národnosti německé a maďarské (v textu též „dekret“)
I. Ústavní dekret prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. výslovně rozlišuje mezi za- chováním ($ 2) a vrácením (6 3) československého státního občanství, které dotyčná osoba pozbyla dle $ 1 tohoto ústavního dekretu. Zatímco na osoby splňující pod- mínky $ 2 ústavního dekretu se hledí, jako by občanství nikdy nepozbyly, v případě vrácení státního občanství dle $ 3 platí, že občanství bylo těmto osobám dle $ 1 uve- deného dekretu odňato, nebylo jim zpětně obnoveno, nýbrž nově přiznáno, a to ke dni vydání tohoto rozhodnutí.
II. Rozhodnutí o vrácení československého státního občanství dle $ 3 ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. je konstitutivní povahy s účinky ex nunc. Dle uvedeného ustanovení proto nemůže československé státní občanství na- p být žadatel, který již zemřel, neboť nemá v okamžiku vydání rozhodnutí právní subjektivitu.
C...) V případě Andrease L. bylo vedeno ří- zení o žádosti o vrácení československého státního občanství podle $ 3 dekretu. Podle tohoto ustanovení může dotyčná osoba při splnění všech zákonných podmínek opětov- ně nabýt státní občanství, a to k okamžiku vy- dání konstitutivního rozhodnutí, tj. s účinky ex nunc. Tento právní termín znamená, že vznik, změna nebo zánik práv a povinností, jež jsou předmětem takového rozhodnutí, na- stávají zásadně od okamžiku jeho vydání, ni- kdy ne zpětně. Opakem těchto konstitutiv- ních rozhodnutí s účinky ex nunc jsou rozhodnutí deklaratorní, které zpravidla za- vazují ex tunc, tj. od okamžiku, kdy subjektiv- ní práva či povinnosti vznikly, což se nemusí časově krýt s vydáním dotyčného rozhodnutí.
Podstatou sporu v daném případě bylo, zda zemřelá fyzická osoba má při splnění všech hmotněprávních zákonných podmí- nek právo na vrácení československého stát- ního občanství dle $ 3 dekretu. Ve věci neby- lo sporné, že Andreas L. o vrácení občanství dle $ 3 dekretu požádal, následně však ještě před vydáním rozhodnutí zemřel. Dle informace Státního ústředního archi- vu v Praze založené ve správním spisu má Andreas L. ve sčítacím archu lidu Republiky československé ze dne 1. 12. 1930 uvedeno státní občanství československé a národnost německou.
Ve sčítacím archu sčítání lidu na 722 území bývalé tzv. dolnodunajské župy ze dne 17. 5. 1939 je u jeho osoby uvedena mateřská řeč německá, národnost německá, státní pří- slušnost „Deutsches Reich“. Z těchto dokladů vyplývá, že není sporu o německé národnosti jmenovaného, ostatně tato skutečnost nebyla v řízení stěžovatelem nikdy zpochybněna. Jako československý občan německé národnosti po- zbyl Andreas L. československé státní občan- ství podle $ 1 dekretu. Další ustanovení dekre- tu rozlišují případy zachování ($ 2) či vrácení ($ 3) státního občanství pozbytého dle $ 1.
Dle $ 2 dekretu bylo zachováno čs. ob- čanství těm osobám uvedeným v $ 1, které prokázaly, že se buď činně zúčastnily boje za osvobození, nebo trpěly pod nacistickým ne- bo fašistickým terorem. Dle tohoto ustanove- ní bylo občanství zachováno samotnému stě- žovateli, který se aktivně účastnil boje za osvobození a splňoval i ostatní kritéria stano- vená zákonem pro zachování československé- ho občanství. Jeho dědovi Andreasi L. však bylo již v době počátku okupace Českoslo- venska 81 let, vzhledem k takto vysokému vě- ku již nemohl splnit podmínku aktivní účasti na boji za osvobození, vztahovala se na něho tedy možnost požádat o vrácení občanství dle $ 3 dekretu.
Rozdíl mezi zachováním stát- ního občanství a jeho pozbytím a opětovným nabytím spočívá v kontinuitě: zatímco na oso- by splňující podmínky $ 2 dekretu se hledí, jako by občanství nepozbyly, v případě vráce- ní státního občanství dle $ 3 dekretu zákon stanoví, že občanství bylo těmto osobám dle $ 1 dekretu odňato, nebylo jim obnoveno, nýbrž nově přiznáno, a to ke dni vydání toho- to rozhodnutí. Toto rozlišení je dáno záko- nem, tj. citovaným dekretem č. 33/1945 Sb., který byl správní orgán v dané situaci povi- nen aplikovat.
Z uvedeného vyplývá, že k opětovnému nabytí československého státního občanství dle $ 3 dekretu bylo nutno jednak splnit hmotněprávní podmínky stanovené tímto dekretem, dále vzhledem k tomu, že občan- ství žadatel znovu nabýval až okamžikem kladného rozhodnutí, dotyčná osoba musela být schopna v okamžiku rozhodnutí nabývat práva a povinnosti. Nejvyšší správní soud SBÍRKA ROZHODNUTÍ N$S 8/2008 1639 v souladu s vyslovenými závěry vrchního i městského soudu konstatuje, že pouze žijící fyzická osoba má způsobilost nabývat práva a brát na sebe povinnosti ($ 7 odst. 1, 2 ob- čanského zákoníku), státní občanství dle $ 3 dekretu mohl žadatel znovu nabýt pouze za svého života.
Tato podmínka v případě And- rease L. nebyla splněna, neboť v roce 1949 zemřel. Pokud nebyly splněny podmínky pro zachování československého státního občan- ství dle $ 2 dekretu, tento zákon neumožňo- val v řízení dle $ 3 dekretu žadateli státní ob- čanství vrátit zpětně ke dni, kdy jej v souladu s $ 1 dekretu pozbyl, stejně tak nebylo možné ani rozhodnout o jeho vrácení ke dni, kdy ny- ní již zemřelá fyzická osoba ještě disponovala právní subjektivitou. Ústavní dekret prezi- denta republiky výslovně rozlišil zachování a vrácení občanství, správnímu orgánu nao- pak tímto zákonem nebyla dána kompetence svým uvážením mezi oběma režimy volit a zo- hledňovat případné okolnosti věci.
1639 Pobyt cizinců: správní vyhoštění; maření výkonu soudních nebo správních rozhodnutí k $ 119 odst. 1 písm. a) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České repub- liky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 428/2005 Sb. (v textu též „zákon o po- bytu cizinců“)* k $ 171 odst. 1 písm. b) trestního zákona, ve znění zákona č. 290/1993 Sb.**) Posouzení podmínek hypotézy $ 119 odst. 1 písm. a) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (maření vý- konu soudních nebo správních rozhodnutí), pro účely rozhodnutí o správním vy- hoštění si může a musí učinit příslušný správní orgán samostatně; otázka naplnění podmínek hypotézy 6 119 odst. 1 písm. a) bod 3 představuje otázku odlišnou a rela- tivně nezávislou na otázce spáchání trestného činu maření výkonu úředního roz- hodnutí podle $ 171 odst. 1 písm. b) trestního zákona.
Otto L. proti Ministerstvu vnitra o vrácení státního občanství, o kasační stížnosti žalobce.