Zákaz řídit motorová vozidla v době zadržení řidičského průkazu dle § 118b odst. 2
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, platí pro držitele
řidičského oprávnění i v rámci školení bezpečné jízdy na výcvikové ploše školicího
střediska. Nedodrží-li tento zákaz, nemůže ze svého protiprávního jednání čerpat
výhodu odečtu bodů z registru řidičů dle § 123e odst. 4 téhož zákona.
Zákaz řídit motorová vozidla v době zadržení řidičského průkazu dle § 118b odst. 2
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, platí pro držitele
řidičského oprávnění i v rámci školení bezpečné jízdy na výcvikové ploše školicího
střediska. Nedodrží-li tento zákaz, nemůže ze svého protiprávního jednání čerpat
výhodu odečtu bodů z registru řidičů dle § 123e odst. 4 téhož zákona.
[18] Nelze přisvědčit stěžovateli, že potvrzení o ukončení školení bezpečné jízdy,
vydané soukromou osobou, požívá presumpce správnosti a je na něj nutno nahlížet objektivem § 53 odst . 3 správního řádu . Dle něho
„[l]istiny vydané soudy České republiky
nebo jinými státními orgány nebo orgány
územních samosprávných celků v mezích
jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou
zvláštními zákony prohlášeny za veřejné,
potvrzují, že jde o prohlášení orgánu, který
listinu vydal, a není-li dokázán opak, potvrzují i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno“ . Krajský soud správně
posoudil, že na předmětné potvrzení se toto
ustanovení nevztahuje, neboť se nejedná
ani o jeden druh listiny, který je v něm uveden . To ostatně nerozporuje ani stěžovatel
a konkrétně neargumentuje, proč by se mělo
jednat o listinu ve smyslu § 53 odst . 3 správního řádu, nýbrž pouze konstatuje, že se na
potvrzení o ukončení školení bezpečné jízdy
má hledět jako na správné, neexistuje-li rozhodnutí o opaku vydané orgánem vykonávajícím dozor dle § 54 odst . 1 zákona o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti .
Takové rozhodnutí je však pro posuzovaný
případ zcela irelevantní . Zatímco v nyní souzeném případě si správní orgán sám učinil
závěr o tom, zda stěžovatel neporušil zákon,
když se účastnil školení bezpečné jízdy, dle
zákona o získávání a zdokonalování odborné
způsobilosti mohl orgán dozoru rozhodnout
toliko o správním deliktu předmětného provozovatele akreditovaného školicího střediska . Hodnocení předloženého podkladu pak
z povahy věci nepředstavuje ani rozhodování
o předběžné otázce dle § 57 správního řádu .
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že správní orgány byly oprávněny samy hodnotit, zda
stěžovatel mohl řídit motorové vozidlo na
výcvikové ploše školicího střediska a zda v takovém případě obstojí jako zákonný podklad
potvrzení o ukončení školení bezpečné jízdy,
kterého se stěžovatel účastnil v době, kdy mu
byl zadržen řidičský průkaz .
[19] Jako rozhodující se Nejvyššímu
správnímu soudu jeví odpověď na otázku,
zda byl stěžovatel oprávněn účastnit se školení bezpečné jízdy a požadovat odpočet tří
bodů z registru řidičů v okamžiku, kdy mu
byl zadržen řidičský průkaz . Skutečnost, že
stěžovateli byl před absolvováním obou školení zadržen řidičský průkaz, neboť řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, je v daném případě nesporná, jelikož ani stěžovatel
ji nerozporuje .
[19] Jako rozhodující se Nejvyššímu
správnímu soudu jeví odpověď na otázku,
zda byl stěžovatel oprávněn účastnit se školení bezpečné jízdy a požadovat odpočet tří
bodů z registru řidičů v okamžiku, kdy mu
byl zadržen řidičský průkaz . Skutečnost, že
stěžovateli byl před absolvováním obou školení zadržen řidičský průkaz, neboť řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, je v daném případě nesporná, jelikož ani stěžovatel
ji nerozporuje .
[20] Dle § 118b odst . 2 zákona o silničním
provozu nesmí držitel řidičského oprávnění
po dobu zadržení řidičského průkazu řídit
motorové vozidlo . Je třeba vycházet z toho,
že zákon o silničním provozu určuje práva
a povinnosti účastníků provozu na pozemních komunikacích ve smyslu zákona o pozemních komunikacích . Povinnost stěžovatele dodržet zákaz řídit motorová vozidla
proto nemůže přesáhnout mimo pozemní
komunikace . Stěžovatel přitom sám souhlasil
s krajským soudem, že středisko bezpečné
jízdy Libros Ostrava je účelovou pozemní komunikací . Domnívá se však, že vlastník této
neveřejné komunikace je oprávněn stanovit,
jakým způsobem a za jakých podmínek bude
užívána . Ve vztahu k této otázce správní orgány dle stěžovatele nezjistily skutkový stav
tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti .
Nejvyšší správní soud považuje tyto námitky
za nepřípadné .
[20] Dle § 118b odst . 2 zákona o silničním
provozu nesmí držitel řidičského oprávnění
po dobu zadržení řidičského průkazu řídit
motorové vozidlo . Je třeba vycházet z toho,
že zákon o silničním provozu určuje práva
a povinnosti účastníků provozu na pozemních komunikacích ve smyslu zákona o pozemních komunikacích . Povinnost stěžovatele dodržet zákaz řídit motorová vozidla
proto nemůže přesáhnout mimo pozemní
komunikace . Stěžovatel přitom sám souhlasil
s krajským soudem, že středisko bezpečné
jízdy Libros Ostrava je účelovou pozemní komunikací . Domnívá se však, že vlastník této
neveřejné komunikace je oprávněn stanovit,
jakým způsobem a za jakých podmínek bude
užívána . Ve vztahu k této otázce správní orgány dle stěžovatele nezjistily skutkový stav
tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti .
Nejvyšší správní soud považuje tyto námitky
za nepřípadné .
[21] Předně je třeba zdůraznit, že správní
orgán si vyžádal provozní řád předmětného
centra bezpečné jízdy, kde provozovatel sám
deklaruje, že v areálu musí být dodržována
obecně platná pravidla silničního provozu .
Požadoval-li stěžovatel provedení výslechu
vlastníka této neveřejné komunikace, aby
prokázal, že mohl přes zákonný zákaz řídit motorové vozidlo při školení bezpečné
jízdy, pak byl tento výslech zcela bezpředmětný a nemohl mít vliv na závěry učiněné
v napadených rozhodnutích . Správní orgány
proto nepochybily, pokud návrhu stěžovatele nevyhověly . Tvrzení vlastníka areálu by
nemohlo nijak vyvrátit povinnost stěžovatele respektovat zákonná pravidla provozu na
pozemních komunikacích, a to ani s ohledem
na námitky stěžovatele, že uvedené středisko Libros Ostrava není jen střediskem bezpečné jízdy . Provozní řád totiž platí v celém
areálu . Především však vlastník (či provozovatel) účelové komunikace, byť neveřejné,
není oprávněn umožnit porušování zákona
a nechat zde řídit motorové vozidlo i osoby,
kterým to zákon o silničním provozu výslovně zakazuje . Obdobně se již k otázce určení
pravidel na neveřejné účelové komunikaci vyjádřil Nevyšší soud v rozsudku ze dne
21 . 8 . 2008, sp . zn . 21 Cdo 3797/2007, když
uvedl, že „zpřístupnění účelové komunikace
,v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník
nebo provozovatel uzavřeného prostoru
nebo objektu‘, neznamená omezení pravidel provozu na této komunikaci pouze na
pravidla, která jsou výslovně uvedena v individuálním aktu vlastníka (provozovatele)
uzavřeného prostoru (objektu), případně
,je použit odkaz na výslovně určené části vyhlášky č . 99/1989 Sb .‘ . Smyslem této úpravy
naopak je umožnit vlastníku (provozovateli) uzavřeného prostoru (objektu), aby
podle svého uvážení stanovil s ohledem na
využití a účel tohoto prostoru další (speciální) pravidla (např. provozní dobu areálu,
místa vjezdu, výjezdu či parkování, maximální povolenou rychlost apod.), jdoucí nad
rámec obecně závazných pravidel provozu
na pozemních komunikacích stanovených
vyhláškou č. 99/1989 Sb. (nyní zákonem
č. 361/2000 Sb.) .“ Nejvyšší správní soud se
proto zcela ztotožňuje s krajským soudem,
který dospěl k závěru, že určení osob oprávněných k řízení motorových vozidel nespadá
pod určení „rozsahu a způsobu“ přístupnosti účelové komunikace ve smyslu § 7 odst . 2
zákona o pozemních komunikacích . To, zda
provozovatelé akreditovaných středisek běž-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 3/2 016
ně účast na školení bezpečné jízdy umožňují
i osobám se zadrženým řidičským průkazem,
nemá na závěry zde uvedené žádný vliv .
[21] Předně je třeba zdůraznit, že správní
orgán si vyžádal provozní řád předmětného
centra bezpečné jízdy, kde provozovatel sám
deklaruje, že v areálu musí být dodržována
obecně platná pravidla silničního provozu .
Požadoval-li stěžovatel provedení výslechu
vlastníka této neveřejné komunikace, aby
prokázal, že mohl přes zákonný zákaz řídit motorové vozidlo při školení bezpečné
jízdy, pak byl tento výslech zcela bezpředmětný a nemohl mít vliv na závěry učiněné
v napadených rozhodnutích . Správní orgány
proto nepochybily, pokud návrhu stěžovatele nevyhověly . Tvrzení vlastníka areálu by
nemohlo nijak vyvrátit povinnost stěžovatele respektovat zákonná pravidla provozu na
pozemních komunikacích, a to ani s ohledem
na námitky stěžovatele, že uvedené středisko Libros Ostrava není jen střediskem bezpečné jízdy . Provozní řád totiž platí v celém
areálu . Především však vlastník (či provozovatel) účelové komunikace, byť neveřejné,
není oprávněn umožnit porušování zákona
a nechat zde řídit motorové vozidlo i osoby,
kterým to zákon o silničním provozu výslovně zakazuje . Obdobně se již k otázce určení
pravidel na neveřejné účelové komunikaci vyjádřil Nevyšší soud v rozsudku ze dne
21 . 8 . 2008, sp . zn . 21 Cdo 3797/2007, když
uvedl, že „zpřístupnění účelové komunikace
,v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník
nebo provozovatel uzavřeného prostoru
nebo objektu‘, neznamená omezení pravidel provozu na této komunikaci pouze na
pravidla, která jsou výslovně uvedena v individuálním aktu vlastníka (provozovatele)
uzavřeného prostoru (objektu), případně
,je použit odkaz na výslovně určené části vyhlášky č . 99/1989 Sb .‘ . Smyslem této úpravy
naopak je umožnit vlastníku (provozovateli) uzavřeného prostoru (objektu), aby
podle svého uvážení stanovil s ohledem na
využití a účel tohoto prostoru další (speciální) pravidla (např. provozní dobu areálu,
místa vjezdu, výjezdu či parkování, maximální povolenou rychlost apod.), jdoucí nad
rámec obecně závazných pravidel provozu
na pozemních komunikacích stanovených
vyhláškou č. 99/1989 Sb. (nyní zákonem
č. 361/2000 Sb.) .“ Nejvyšší správní soud se
proto zcela ztotožňuje s krajským soudem,
který dospěl k závěru, že určení osob oprávněných k řízení motorových vozidel nespadá
pod určení „rozsahu a způsobu“ přístupnosti účelové komunikace ve smyslu § 7 odst . 2
zákona o pozemních komunikacích . To, zda
provozovatelé akreditovaných středisek běž-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 3/2 016
ně účast na školení bezpečné jízdy umožňují
i osobám se zadrženým řidičským průkazem,
nemá na závěry zde uvedené žádný vliv .
[22] Pro úplnost je třeba podotknout, že
§ 3 odst . 3 zákona o silničním provozu taxativně vymezuje, kdo je oprávněn řídit motorové
vozidlo . Kromě držitele řidičského oprávnění jím je žák autoškoly a osoba přezkušovaná
z odborné způsobilosti . Na osoby absolvující
školení bezpečné jízdy se však žádné zvláštní
ustanovení nevztahuje, na což upozornil již
krajský soud . Stěžovatel tak jako držitel řidičského oprávnění, kterému bylo dle § 118b
odst . 2 zákona o silničním provozu zakázáno
řídit motorová vozidla, nemohl absolvovat
školení bezpečné jízdy, natož z něj profitovat
v podobě odečtu bodů z registru řidičů .
[22] Pro úplnost je třeba podotknout, že
§ 3 odst . 3 zákona o silničním provozu taxativně vymezuje, kdo je oprávněn řídit motorové
vozidlo . Kromě držitele řidičského oprávnění jím je žák autoškoly a osoba přezkušovaná
z odborné způsobilosti . Na osoby absolvující
školení bezpečné jízdy se však žádné zvláštní
ustanovení nevztahuje, na což upozornil již
krajský soud . Stěžovatel tak jako držitel řidičského oprávnění, kterému bylo dle § 118b
odst . 2 zákona o silničním provozu zakázáno
řídit motorová vozidla, nemohl absolvovat
školení bezpečné jízdy, natož z něj profitovat
v podobě odečtu bodů z registru řidičů .
[23] Nejvyšší správní soud zde v souladu
s žalovaným uvádí, že podmínky výslovně
stanovené v § 123e odst . 4 zákona o silničním provozu nelze vykládat izolovaně, nýbrž
s ohledem na dikci celého § 123e, jakož i na
zákon o silničním provozu komplexně . Bylo
by nadbytečné, aby zákon v každém svém
ustanovení odkazoval na obecné podmínky,
za nichž je osoba oprávněna řídit motorová
vozidla na pozemních komunikacích . Naopak se jeví jako zcela logické, že pro jednotlivé instituty obsahuje jen speciální pravidla . Přestože tedy stěžovatel formálně splnil
všechny podmínky vymezené v § 123e odst . 4
citovaného zákona, nebylo možné odečet
z bodového hodnocení řidiče provést, neboť
zároveň byla porušena i jiná pravidla, jejichž
dodržení zákon vyžaduje, konkrétně zákaz
dle § 118b odst . 2 téhož zákona . Podpůrně
lze upozornit na § 123e odst . 3 zákona o silničním provozu, dle něhož v době zákazu
řízení motorových vozidel neběží lhůta dle
odstavce 1 téhož ustanovení, která má vliv na
odečet bodů z bodového hodnocení řidiče .
Z celé konstrukce předmětného ustanovení
lze totiž dovodit, že řidič nemůže dosáhnout
výhody odečtu bodů přes žádný zákaz řízení
motorových vozidel, ať už tento zákaz spočívá v pozbytí řidičského oprávnění, či je důsledkem zadržení řidičského průkazu . Nelze
odhlédnout od skutečnosti, že doba zadržení
řidičského průkazu se následně započítává
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 3 /2016
do uložené sankce zákazu řízení motorových
vozidel . Z povahy věci má proto stejné účinky, byť nepředstavuje konečné řešení ve věci .
[24] Správní orgány tudíž postupovaly
správně, když zákon neaplikovaly ryze formalisticky a vyložily jej v souladu se zásadou,
obecně přijímanou odbornou veřejností, že
osoba nemůže získat právní požitky ze svého protiprávního chování (viz slavnou kauzu
newyorského odvolacího soudu Riggs v. Palmer, na niž se mnohokrát odvolávají různá
právně-teoretická odborná díla, např . publikace Kühn, Z . Aplikace práva ve složitých
případech: K úloze právních principů v judikatuře, Praha: Nakladatelství Karolinum,
2002 . s . 41 či 149 a další .) . Řídil-li proto stěžovatel v rámci školení bezpečné jízdy motorové vozidlo v rozporu se zákonem, nemůže
získat výhodu, kterou by mu tento zákon na
základě absolvování předmětného školení za
normálních okolností poskytl .
[24] Správní orgány tudíž postupovaly
správně, když zákon neaplikovaly ryze formalisticky a vyložily jej v souladu se zásadou,
obecně přijímanou odbornou veřejností, že
osoba nemůže získat právní požitky ze svého protiprávního chování (viz slavnou kauzu
newyorského odvolacího soudu Riggs v. Palmer, na niž se mnohokrát odvolávají různá
právně-teoretická odborná díla, např . publikace Kühn, Z . Aplikace práva ve složitých
případech: K úloze právních principů v judikatuře, Praha: Nakladatelství Karolinum,
2002 . s . 41 či 149 a další .) . Řídil-li proto stěžovatel v rámci školení bezpečné jízdy motorové vozidlo v rozporu se zákonem, nemůže
získat výhodu, kterou by mu tento zákon na
základě absolvování předmětného školení za
normálních okolností poskytl .
[25] Na tom nic nemohou změnit ani námitky, že na stěžovatele je třeba hledět, jakoby jednání, za které mu byl zadržen řidičský
průkaz, nespáchal, dokud o něm nebude pravomocně rozhodnuto, a nelze mu proto tuto
skutečnost klást k tíži . Nejvyšší správní soud
ctí zásadu presumpce neviny a nezpochybňuje její uplatnění ani v případě stěžovatele .
V projednávané věci však není rozhodné, zda
stěžovatel skutečně spáchal vytýkaný trestný čin, nýbrž to, že mu byl zadržen řidičský
průkaz, a nesměl proto řídit motorová vozidla . Zadržení řidičského průkazu za zákonem
stanovených podmínek je zcela legitimním
opatřením chránícím společnost před řidiči, u nichž existuje důvodné podezření, že
spáchali závažný delikt v dopravě . Nejedná
se tudíž o trest za samotné protiprávní jednání . Stěžovateli lze přisvědčit, že důvodová
zpráva k zákonu č . 411/2005 Sb ., jímž byl institut zadržení řidičského průkazu do zákona
o silničním provozu opět doplněn, uvádí, že
tento institut umožňuje okamžitě vyřadit nezpůsobilého řidiče z provozu na pozemních
komunikacích, a ochránit tak ostatní účastníky tohoto provozu, přičemž se jedná taktéž
o významný donucovací prostředek, aby se
řidič dostavil ke správnímu orgánu k projed-
nání přestupku . Tyto důvody však nelze považovat za jediný smysl a účel právní úpravy .
Na bezprostřední zadržení řidičského průkazu policistou dle § 118b zákona o silničním provozu navazuje možnost rozhodnutí
dle § 118c téhož zákona, že řidičský průkaz
zůstane zadržen až do doby pravomocného
rozhodnutí o přestupku či trestném činu (jak
k tomu ostatně bylo i u stěžovatele) . Tato bezprostřední návaznost pak vyplývá z potřeby
chránit společnost před nebezpečnými řidiči . Předmětná důvodová zpráva totiž upozorňuje, že „[u]vedená úprava je nezbytná,
protože jinak by např. řidiči, který v opilosti
způsobil dopravní nehodu, musel být řidičský průkaz vrácen a on by mohl řídit motorová vozidla až do doby, než by meritorní
rozhodnutí nabylo právní moci. Právě tato
skutečnost je dnes, při absenci institutu zadržení řidičského průkazu, předmětem kritiky .“ Zároveň jsou tímto postupem chráněna
i práva řidiče, kterému je řidičský průkaz nadále zadržován jen na základě rozhodnutí ve
správním řízení .
[25] Na tom nic nemohou změnit ani námitky, že na stěžovatele je třeba hledět, jakoby jednání, za které mu byl zadržen řidičský
průkaz, nespáchal, dokud o něm nebude pravomocně rozhodnuto, a nelze mu proto tuto
skutečnost klást k tíži . Nejvyšší správní soud
ctí zásadu presumpce neviny a nezpochybňuje její uplatnění ani v případě stěžovatele .
V projednávané věci však není rozhodné, zda
stěžovatel skutečně spáchal vytýkaný trestný čin, nýbrž to, že mu byl zadržen řidičský
průkaz, a nesměl proto řídit motorová vozidla . Zadržení řidičského průkazu za zákonem
stanovených podmínek je zcela legitimním
opatřením chránícím společnost před řidiči, u nichž existuje důvodné podezření, že
spáchali závažný delikt v dopravě . Nejedná
se tudíž o trest za samotné protiprávní jednání . Stěžovateli lze přisvědčit, že důvodová
zpráva k zákonu č . 411/2005 Sb ., jímž byl institut zadržení řidičského průkazu do zákona
o silničním provozu opět doplněn, uvádí, že
tento institut umožňuje okamžitě vyřadit nezpůsobilého řidiče z provozu na pozemních
komunikacích, a ochránit tak ostatní účastníky tohoto provozu, přičemž se jedná taktéž
o významný donucovací prostředek, aby se
řidič dostavil ke správnímu orgánu k projed-
nání přestupku . Tyto důvody však nelze považovat za jediný smysl a účel právní úpravy .
Na bezprostřední zadržení řidičského průkazu policistou dle § 118b zákona o silničním provozu navazuje možnost rozhodnutí
dle § 118c téhož zákona, že řidičský průkaz
zůstane zadržen až do doby pravomocného
rozhodnutí o přestupku či trestném činu (jak
k tomu ostatně bylo i u stěžovatele) . Tato bezprostřední návaznost pak vyplývá z potřeby
chránit společnost před nebezpečnými řidiči . Předmětná důvodová zpráva totiž upozorňuje, že „[u]vedená úprava je nezbytná,
protože jinak by např. řidiči, který v opilosti
způsobil dopravní nehodu, musel být řidičský průkaz vrácen a on by mohl řídit motorová vozidla až do doby, než by meritorní
rozhodnutí nabylo právní moci. Právě tato
skutečnost je dnes, při absenci institutu zadržení řidičského průkazu, předmětem kritiky .“ Zároveň jsou tímto postupem chráněna
i práva řidiče, kterému je řidičský průkaz nadále zadržován jen na základě rozhodnutí ve
správním řízení .
[26] Bez ohledu na smysl a účel institutu
zadržení řidičského průkazu, kdy stěžovatel
důvody zadržení jeho řidičského průkazu
nikterak nezpochybňuje, je pro danou věc
rozhodné, že zákaz z něj plynoucí porušil .
Každý, komu byl zadržen řidičský průkaz, je
povinen zdržet se řízení motorových vozidel
na pozemních komunikacích . Je tudíž zcela
nepřípadné, že stěžovatel se cítí být diskriminován vůči těm, kterým řidičský průkaz
zadržen nebyl, či jim byl z nějakého důvodu
vrácen . Nevidí-li stěžovatel důvod, proč by se
školení bezpečné jízdy nemohl po spáchání
přečinu v dopravě zúčastnit, pak je třeba podotknout, že tímto důvodem je zákaz řízení
motorových vozidel ve smyslu § 118b odst . 2
zákona o silničním provozu . Byť Nejvyšší
správní soud nezpochybňuje, že zdokonalení řidičských schopností stěžovateli jistě
prospělo, nic to nemění na porušení zákona,
kterého se dopustil . Nelze s ním však již souhlasit, že by bylo primárně určeno pro osoby,
které se dopustily jednání, za něž lze zadržet
řidičský průkaz, neboť nespočívají v řidičských dovednostech a znalostech, nýbrž v jiných charakteristikách řidiče . To je zjevné
i ze skutečnosti, že odečtu bodů za ukončení
školení bezpečné jízdy může využít jen osoba, která má zaznamenáno spáchání deliktu,
který není ohodnocen více než pěti body . Primárně však z povahy věci nemůže být školení
bezpečné jízdy určeno pro osoby, kterým je
zakázáno řídit motorová vozidla .
[26] Bez ohledu na smysl a účel institutu
zadržení řidičského průkazu, kdy stěžovatel
důvody zadržení jeho řidičského průkazu
nikterak nezpochybňuje, je pro danou věc
rozhodné, že zákaz z něj plynoucí porušil .
Každý, komu byl zadržen řidičský průkaz, je
povinen zdržet se řízení motorových vozidel
na pozemních komunikacích . Je tudíž zcela
nepřípadné, že stěžovatel se cítí být diskriminován vůči těm, kterým řidičský průkaz
zadržen nebyl, či jim byl z nějakého důvodu
vrácen . Nevidí-li stěžovatel důvod, proč by se
školení bezpečné jízdy nemohl po spáchání
přečinu v dopravě zúčastnit, pak je třeba podotknout, že tímto důvodem je zákaz řízení
motorových vozidel ve smyslu § 118b odst . 2
zákona o silničním provozu . Byť Nejvyšší
správní soud nezpochybňuje, že zdokonalení řidičských schopností stěžovateli jistě
prospělo, nic to nemění na porušení zákona,
kterého se dopustil . Nelze s ním však již souhlasit, že by bylo primárně určeno pro osoby,
které se dopustily jednání, za něž lze zadržet
řidičský průkaz, neboť nespočívají v řidičských dovednostech a znalostech, nýbrž v jiných charakteristikách řidiče . To je zjevné
i ze skutečnosti, že odečtu bodů za ukončení
školení bezpečné jízdy může využít jen osoba, která má zaznamenáno spáchání deliktu,
který není ohodnocen více než pěti body . Primárně však z povahy věci nemůže být školení
bezpečné jízdy určeno pro osoby, kterým je
zakázáno řídit motorová vozidla .
[27] Konečně ani odkaz na Metodické
usměrnění Ministerstva dopravy, Odboru
agend řidičů, čj . 136/2014-160-OST/1, vydané
k § 52a odst . 2 zákona o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti, nemá na shora
vyslovené závěry žádný vliv . Vztahuje se totiž
na jiné situace, nikoliv na školení bezpečné
jízdy, ze kterého řidič čerpá výhodu odpočtu
bodů . Ostatně stěžovatel jen shrnul, co z tohoto metodického usměrnění vyplývá, a nevyvozuje z něj žádné závěry . Nejvyšší správní
soud proto neseznal, jak by mělo podpořit
argumentaci obsaženou v kasační stížnosti,
přičemž sám na základě něj neshledal důvody
pro jiné posouzení daného případu, obzvláště když se nejedná o závazný právní předpis .
Nejvyšší správní soud se vypořádal se všemi
námitkami stěžovatele, za stěžejní však považuje skutečnost, že stěžovatel nesměl v době
zadržení řidičského průkazu řídit motorová
vozidla ani v rámci školení bezpečné jízdy,
a pokud tento zákaz nedodržel, nemůže ze
svého protiprávního jednání čerpat výhodu
odečtu bodů z registru řidičů .
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 3/2 016
Radim S . proti Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje o odečet bodů z registru řidi- hou stranu nelze vyloučit ani jiné možnosti,
jak složení výrobku v souladu s právními předpisy uvést (např . pomocí údaje o průměrném
množství rajčat obsažených ve výrobku) . (…) [33] Jakkoli tedy Nejvyšší správní soud
dílčím způsobem musel korigovat úvahu vy- čů, o kasační stížnosti žalobce .