Rozhodnutím ohlašovny 0 zrušení údaje o místu trvalého pobytu ($ 12 odst. 1 zá- kona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel) se nezakládají, nemění, neruší ani závaz- ně neurčují práva a povinnosti; takové rozhodnutí je vyloučeno ze soudního pře- zkumu podle $ 70 písm. a) s. ř. s. a žaloba podaná proti takovému rozhodnutí je nepřípustná [$ 68 písm. e) s. ř. s.].
Rozhodnutím ohlašovny 0 zrušení údaje o místu trvalého pobytu ($ 12 odst. 1 zá- kona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel) se nezakládají, nemění, neruší ani závaz- ně neurčují práva a povinnosti; takové rozhodnutí je vyloučeno ze soudního pře- zkumu podle $ 70 písm. a) s. ř. s. a žaloba podaná proti takovému rozhodnutí je nepřípustná [$ 68 písm. e) s. ř. s.].
xx Nejvyšší správní soud se při svém rozho- dování o kasační stížnosti nejprve zabýval otázkou, zda rozhodnutí o zrušení údaje o mí- stu trvalého pobytu podle $ 12 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel, proti němuž stěžovatel- ka brojila žalobou, jež byla napadeným roz- sudkem zrušena, je rozhodnutím přezkouma- telným ve správním soudnictví. Podle $ 65 odst. 1 s. ř. s. se ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcháze- jícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „roz- hodnutí“), může žalobou domáhat zrušení ta- kového rozhodnutí, popřípadě vyslovení je- ho nicotnosti, nestanovíli tento nebo zvláštní zákon jinak. Základní podmínkou pro přezkoumání úkonu správního orgánu je tedy skutečnost, že jde o takový jeho úkon, který lze subsumovat pod legislativní zkratku „rozhodnutí“ zavedenou $ 65 odst. 1 s. ř. s., tj. takový úkon; jímž se zakládají, mění, ruší ne- bo závazně určují jeho práva nebo povinnos- ti. Úkony správního orgánu, které pod tuto le- gislativní zkratku subsumovat nelze (tj. které nejsou rozhodnutími ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s.), jsou pak stiženy kompetenční výlukou podávanou z $ 70 písm. a) s. ř. s., a z přezkou- mání jsou tedy vyloučeny. Vyplývá-li z $ 10 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel, že z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu, v němž je občan přihlášen, ani k jeho vlastní- kovi, pak je nepochybné, že takové právo ne- *» S účinností od 1. 4. 2004 též ve znění zákona č. 53/2004 Sb. +) V současnosti tuto otázku projednává rozšířený senát ve věci vedené pod sp. zn. 2 As 64/2005. 28 může samotným ohlášením změny místa tr- valého pobytu ani zaniknout; stejně tak ne- může k zániku žádného takového práva dojít zrušením údaje o místu trvalého pobytu po- dle $ 12 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel. Nevzniká-li a nezaniká-li v důsledku při- hlášení k trvalému pobytu žádné ze shora po- psaných práv, a k takovému vzniku a zániku přitom nedochází ani v důsledku ohlášení změny místa trvalého pobytu ohlašovně po- dle $ 10 odst. 5 zákona o evidenci obyvatel či v důsledku zrušení údaje o místu trvalého po- bytu ohlašovnou na návrh oprávněných osob podle $ 12 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel, pak je zapotřebí se zabývat otázkou, zda ne- existuje jiné právo nad rámec těch, jež jsou výslovně uvedena v $ 10 odst. 2 zákona o evi- denci obyvatel, jež by byla v důsledku takové- ho přihlášení k trvalému pobytu, ohlášení změny tohoto místa či úředního zrušení úda- je o místu trvalého pobytu přesto dotčena. V této souvislosti by v úvahu přicházelo pře- devším právo svobodně pobývat.a usazovat se na kterémkoli místě, tj. ve skutečnosti prá- vo svobodně si volit v rámci České republiky místo trvalého pobytu, jak je podáváno z $ 10 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel a jak je ostatně garantováno samotným článkem 14 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ani to- to právo však nemůže být rozhodnutím podle $ 12 odst. I zákona o evidenci obyvatel založe- no, změněno, zrušeno nebo jinak závazně ur- čeno. Zrušení údaje o místu trvalého pobytu občanovi ve skutečnosti nijak nebrání realizo- vat jeho právo svobodně pobývat a usazovat se, K témuž závěru ostatně dospělo i plénum Ústavního soudu v rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS 4/02. Rozhodnutí o zrušení údaje o místu tr- valého pobytu totiž naplňuje toliko evidenč- ní funkci formální změny místa trvalého po- bytu, z níž žádné přímé důsledky pro výběr místa pobytu nevyplývají. Zrušení evidence trvalého pobytu navíc neznamená, že by v je- ho důsledku nebyl občan hlášen na žádném místě. Pokud si jiné místo sám nezvolí, je po- dle $ 10 odst. 5 zákona hlášen v sídle ohlašov- ny, to znamená stále v téže obci. Zrušení evi- dence trvalého pobytu se tak nemůže dotknout například ani práv politických, ja- kým je zejména právo volební (srov. zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů). Pokud jde o oblast práv soukromých, pak je evidentní, že případné spory je nutno řešit pořadem práva, avšak ani v nich nemůže být evidence místa trvalého pobytu sama o sobě jakkoli rozhodná. Nemá-li tedy rozhodnutí učiněné podle $ 12 odst. I zákona o evidenci obyvatel žádný bezprostřední dopad, jenž by se projevil v za- ložení, změně, zrušení či jiném závazném ur- čení stěžovatelčina subjektivního práva cha- rakteru věcného (majetkového), nedopadá-li toto rozhodnutí nijak ani do stěžovatelčina práva na výběr místa pobytu a nelze-li dovo- dit dotčení jiného konkrétního subjektivního veřejného práva v důsledku rozhodnutí vyda- ného podle $ 12 odst. 1 tohoto zákona, ne- zbývá Nejvyššímu správnímu soudu než uza- vřít, že zrušení údaje o místu trvalého pobytu podle $ 12 odst. 1 zákona, byť ohlašovna o ta- kovém zrušení formálně „rozhoduje“ ve správním řízení, je úkonem správního orgá- nu, jímž se osobě, dosud k trvalému pobytu na konkrétní adrese evidované, žádné kon- krétní subjektivní veřejné právo ani povin- nost nezakládá, nemění ani neodnímá. Nejvyšší správní soud by byl nejvýše při- praven aprobovat takovou konstrukci, podle níž by bylo možno dovodit pouze nepřímé dotčení zájmů těch osob, jímž náleží řádné užívací právo k prostorám, v nichž má evido- váno místo pobytu jiná osoba; soud tu míří například na situace, kdy by se důsledky této evidence negativně projevovaly v rámci exe- kučního řízení tehdy, pokud by osoba, jež by místo svého pobytu měla v příslušných pro- storách evidováno, byla osobou povinnou. Ani v takovém případě by nešlo o přímý zá- sah do jejích práv a povinností. Je-li si Nejvyšší správní soud vědom roz- hodovací praxe Ústavního soudu, jež se v mi- nulosti ve prospěch toliko evidenčního cha- rakteru údaje o místu pobytu jednoznačně přiklonila, a porovnává-li právní úpravu, po- dle níž žalovaný o zrušení údaje o místu trva- lého pobytu rozhodl, s právní úpravou obsa- 29 1017 ženou v zákoně č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů, který byl zrušen aktuální právní úpravou a k němuž se judika- tura Ústavního soudu vyslovovala, pak žádné zásadní rozdíly, jež by přivodily opodstatně- nost změny právního názoru, neshledává. Skutečnost, že nyní se o zrušení údaje o mís- tu trvalého pobytu rozhoduje formálně ve správním řízení, které lze zahájit na návrh oprávněných osob, sama o sobě takovou změ- nu nepředstavuje. Ze shora uvedeného tedy Nejvyšší správní soud uzavírá, že rozhodnutí žalovaného o zrušení trvalého pobytu, byť je vydáváno ve správním řízení, není po materi- ální stránce rozhodnutím, jež by splňovalo kritéria podávaná z $ 65 odst. 1 s. ř. s.; nejed- ná se o rozhodnutí ve smyslu úkonu správní- ho orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti. Tako- vý úkon správního orgánu je tedy podle $ 70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkumu v reži- mu správního soudnictví vyloučen. 1017 Daň z příjmů: úroky z úvěru k $ 7 odst. 1 písm. c) a $ 8 odst. 1 písm. g) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1995 a 1996 Úroky z úvěru poskytnutého poplatníkem, u něhož poskytování úvěrů není předmětem jeho podnikatelské činnosti, nejsou příjmem z podnikání podle $ 7 odst. 1 písm. c) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ale příjmem z kapitá- lového majetku podle $ 8 odst. 1 písm. g) téhož zákona.
Jana P. proti Krajskému úřadu Jihočeského kraje o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, za účasti osob zúčastněných na řízení Miloslava a Marty P., o kasační stížnosti
edy Nejvyšší správní soud uzavírá, že rozhodnutí žalovaného o zrušení trvalého pobytu, byť je vydáváno ve správním řízení, není po materiální stránce rozhodnutím, jež by splňovalo kritéria podávaná z § 65 odst. 1 s. ř. s.; nejedná se o rozhodnutí ve smyslu úkonu správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti. Takový úkon správního orgánu je tedy podle § 70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkumu v režimu správního soudnictví vyloučen.
V této právní věci, kdy návrh na zrušení údaje o místu trvalého pobytu podaly zúčastněné osoby a správní orgán podle § 12 odst. 1 zákona rozhodl o zrušení údaje o místu trvalého pobytu týkajícího se stěžovatelky, řešil Krajský soud v Českých Budějovicích otázku, zda osoby, které podaly u správního orgánu návrh, jsou osobami oprávněnými ve smyslu § 10 odst. 6 písm. c) zákona, tj. zda jsou těmi osobami, které byly oprávněny učinit návrh podle § 12 odst. 1 zákona, a poté, co dospěl k závěru, že tomu tak je, zabýval se otázkou, zda byly kumulativně splněny podmínky podávané z § 12 odst. 1 zákona, tj. zda zaniklo stěžovatelčino užívací právo k objektu a zda stěžovatelka tento objekt ve skutečnosti neužívá. Samotný krajský soud přitom nezpochybnil pouhý evidenční charakter rozhodnutí správního orgánu, neboť na str. 5 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že v souzené věci jde o případ, kdy místo trvalého pobytu neodpovídá skutečnosti, tj. že občan je „hlášen“ na adrese, na které ve skutečnosti trvale nepobývá. Předtím, než Krajský soud v Českých Budějovicích započal s věcným přezkumem napadeného rozhodnutí žalovaného, však měl, a to s využitím obdobné úvahy, jak na ni Nejvyšší správní soud právě poukázal, vyřešit otázku, zda je k takovému přezkumu příslušný. Nebylo-li tomu tak, jak Nejvyšší správní soud shora podal, neboť šlo o úkon správního orgánu, jenž je z přezkumu vyloučen z důvodu uvedeného v § 70 písm. a) s. ř. s., měl Krajský soud v Český Budějovicích stěžovatelčinu žalobu na přezkum rozhodnutí žalovaného odmítnout jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Rozhodl-li tedy Krajský soud v Českých Budějovicích o zamítnutí žaloby poté, co se žalobou věcně zabýval, přestože šlo o žalobu nepřípustnou, kterou měl odmítnout, pak Nejvyšší správní soud uzavírá, že řízení před krajským soudem bylo řízením zmatečným, neboť chyběly podmínky pro takové řízení (§ 103 odst. 1 písm. c/ s. ř. s.). Za tohoto stavu Nejvyšší správní soud nebyl podle § 109 odst. 3 s. ř. s. vázán uplatněnými důvody kasační stížnosti a nad jejich rámec napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil. Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud dospěl k tomu, že již v řízení před krajským soudem byly důvody pro odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a proto současně se zrušením rozsudku krajského soudu rozhodl podle § 110 odst. 1 s. ř. s. i o odmítnutí žaloby.
Pokud jde o náklady řízení, o těch rozhodl Nejvyšší správní soud jak ve vztahu k řízení o kasační stížnosti, tak podle § 110 odst. 2 s. ř. s. ve vztahu k řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu. Při odmítnutí návrhu (v tomto případě žaloby) nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 3 s. ř. s.). Pokud jde o náklady řízení o kasační stížnosti, žádný z účastníků řízení v něm ve skutečnosti nebyl úspěšný, a proto Nejvyšší správní soud nepřiznal žádnému z účastníků řízení o kasační stížnosti ani náhradu nákladů tohoto řízení (§ 60 odst. 1 a odst. 7 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.). Zúčastněné osoby mají podle § 60 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jim soud uložil. Žádná taková povinnost nebyla soudem zúčastněným osobám uložena, a proto právo na náhradu nákladů řízení zúčastněné osoby nemají.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu