Správní řízení: obnova řízení.... 1035 Správní trestání: přestupky v silniční dopravě; uložení pokuty v blokovém řízení .............. 1039 Daňové řízení: zástavní právo ... 1046 Daňové řízení: místní příslušnost správce daně v přezkumném řízení .............. 00 1051 Daňové řízení: přezkoumání daňového rozhodnutí; provedení daňové kontroly Daňové řízení: zpráva o daňové kontrole Řízení před soudem: náhrada nákladů řízení.................. 1061 Daňové řízení: procesní postavení spolupracující osoby; Ihůta k vyměření daně; důkazní břemeno. ...................... 1069 Daňové řízení: zpětvzetí odvolání ...................... 1073 Daň z příjmů: zdanění dividend ........... 1076 Daň z převodu nemovitostí: osvobození nové stavby od daně; pojem „dřívější užívání stavby“.......... 1081 Sociální zabezpečení: dávky sociální péče; paušální náhrada za výkon funkce přísedícího ............. 1086 2155. 2156. 2157. 2158. 2159. 2160. 2161. Sociální zabezpečení: rozhodnutí o prozatímní dávce; částečný invalidní důchod Řízení před soudem: kompetenční výluka............ 1092 Pomoc v hmotné nouzi: započítání příspěvku na péči do životního a existenčního minima............ 0 1099 Restituce a rehabilitace: podmínka státního občanství Právo Evropské unie: aplikovatelnost Listiny základních PÁV <... 1102 Místní referendum: soudní přezkum návrhu na vyhlášení místního referenda; stanovení termínu konání místního referenda ...... 1108 Profesní samospráva: nezákonnost rozhodnutí v důsledku nesprávného složení příslušného orgánu............. 1112 Hospodářská soutěž: zakázané rozhodnutí sdružení soutěžitelů .................444. 1120 Ochrana spotřebitele: pojem „zákazník“ v kontextu cestovních 2144 2144 Správní řízení: obnova řízení k$94a$ 100 odst. 1 písm. a) správního řádu (č. 500/2004 Sb.) Obnova řízení podle $ 100 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004 je — na roz- díl od úpravy přezkumného řízení dle $ 94 téhož zákona - určena k nápravě skutko- vých nesprávností. Případná změna či ustálení judikatury Nejvyššího správního soudu spadá do oblasti právního posouzení věci a není skutečností či důkazem, z ně- hož by bylo možné dovodit konkrétní skutková zjištění podstatná pro objasnění skutkové stránky případu.
Správní řízení: obnova řízení.... 1035 Správní trestání: přestupky v silniční dopravě; uložení pokuty v blokovém řízení .............. 1039 Daňové řízení: zástavní právo ... 1046 Daňové řízení: místní příslušnost správce daně v přezkumném řízení .............. 00 1051 Daňové řízení: přezkoumání daňového rozhodnutí; provedení daňové kontroly Daňové řízení: zpráva o daňové kontrole Řízení před soudem: náhrada nákladů řízení.................. 1061 Daňové řízení: procesní postavení spolupracující osoby; Ihůta k vyměření daně; důkazní břemeno. ...................... 1069 Daňové řízení: zpětvzetí odvolání ...................... 1073 Daň z příjmů: zdanění dividend ........... 1076 Daň z převodu nemovitostí: osvobození nové stavby od daně; pojem „dřívější užívání stavby“.......... 1081 Sociální zabezpečení: dávky sociální péče; paušální náhrada za výkon funkce přísedícího ............. 1086 2155. 2156. 2157. 2158. 2159. 2160. 2161. Sociální zabezpečení: rozhodnutí o prozatímní dávce; částečný invalidní důchod Řízení před soudem: kompetenční výluka............ 1092 Pomoc v hmotné nouzi: započítání příspěvku na péči do životního a existenčního minima............ 0 1099 Restituce a rehabilitace: podmínka státního občanství Právo Evropské unie: aplikovatelnost Listiny základních PÁV <... 1102 Místní referendum: soudní přezkum návrhu na vyhlášení místního referenda; stanovení termínu konání místního referenda ...... 1108 Profesní samospráva: nezákonnost rozhodnutí v důsledku nesprávného složení příslušného orgánu............. 1112 Hospodářská soutěž: zakázané rozhodnutí sdružení soutěžitelů .................444. 1120 Ochrana spotřebitele: pojem „zákazník“ v kontextu cestovních 2144 2144 Správní řízení: obnova řízení k$94a$ 100 odst. 1 písm. a) správního řádu (č. 500/2004 Sb.) Obnova řízení podle $ 100 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004 je — na roz- díl od úpravy přezkumného řízení dle $ 94 téhož zákona - určena k nápravě skutko- vých nesprávností. Případná změna či ustálení judikatury Nejvyššího správního soudu spadá do oblasti právního posouzení věci a není skutečností či důkazem, z ně- hož by bylo možné dovodit konkrétní skutková zjištění podstatná pro objasnění skutkové stránky případu.
Je třeba především zdůraznit, že žalobou napadené rozhodnutí se netýká rozhodnutí správních orgánů, jimiž bylo rozhodováno v původním řízení o věci samé (tedy v tomto případě rozhodnutí o nařízení odstranění ne- povolené stavby „montovaného rodinného domu včetně inženýrských sítí, oplocení a vjezdu“), ale pouze rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení v této pravomocně ukončené věci. To je pro posouzení věci zá- sadní. Jestliže se tedy stěžovatel dovolává ze- jména (údajně) nové a (údajně) odchylné ju- dikatury Nejvyššího správního soudu, která se měla v mezidobí od podání žaloby do roz- hodnutí městského soudu ustálit, neuplatňu- je v tomto směru adekvátní opravný prostře- dek (tj. typ řízení). Obnova řízení [specificky dle $ 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, kte- rý je v daném případě uplatňován] je - na rozdíl od úpravy tzv. přezkumného řízení dle $ 94 správního řádu - určena primárně k ná- pravě skutkových nesprávností. K nápravě právních omylů a vad slouží institut přezkum- ného řízení. Správní řád pak stanoví důvody pro povolení obnovy taxativním způsobem. Teprve za splnění zákonem stanovených pod- mínek má účastník řízení právní nárok na po- volení obnovy řízení. Obnova řízení je totiž mimořádným opravným prostředkem, prola- mujícím účinek právní moci rozhodnutí. Okamžik právní moci je přitom důležitým momentem z hlediska právní jistoty a stabili- ty všech subjektů veřejné správy. Do pravo- mocného rozhodnutí je proto možno zasáh- nout jen za zcela mimořádných a zákonem striktně specifikovaných podmínek. Stěžova- tel se v daném případě domáhal obnovy říze- ní podle $ 100 odst. 1 písm. a) správního řá- du, podle něhož se „[řlízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhod- nutím ve věci na žádost účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skuteč- nosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž Jsou ku prospěchu, nemohl v původním říze- ní uplatnit, anebo se provedené důkazy uká- zaly nepravdivými, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňo- vat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování“. Citované ustanovení slouží k odstranění nedostatků ve zjištění skutkové- ho stavu, které byly způsobeny tím, že nebyly známy všechny skutečnosti a důkazy nutné pro náležité posouzení věci. Při uplatnění to- hoto důvodu obnovy řízení je tedy nutné označit skutečnosti a důkazy, které existovaly již v době původního správního řízení, avšak 1037 2144 byly správním orgánům neznámé, a které by vedly k takovému zjištění stavu věci, jež by vzbudilo pochybnost o správnosti pravomoc- ného rozhodnutí. Případné ustálení (či změ- nu) judikatury Nejvyššího správního soudu však lze považovat pouze za určité právní po- souzení věci, nikoli za skutečnost či důkaz, z nichž by bylo možné dovodit konkrétní skutkové zjištění podstatné pro objasnění skutkové stránky případu. K tvrzení stěžova- tele o podstatě nesprávnosti původního roz- hodnutí o odstranění stavby pak lze konstato- vat, že stěžovatel svým postupem neoznačil žádnou novou skutečnost, ale pouze správ- ním orgánům vytkl nesprávné právní posou- zení věci. Z uvedeného je navíc zřejmé, že argumentace stěžovatele procesním pochy- bením (přesněji řečeno argumentace, že i procesní pochybení - tj. vady správního ří- zení - mohou být důvodem k obnově řízení) je s ohledem na citovanou právní úpravu zce- la nepřiléhavá. Není totiž ani zřejmé, jak by bylo možno shledávat neuplatnění (jakékoli) judikatury (která přináší - dle názoru stěžo- vatele - odlišné právní hodnocení jisté otáz- ky) v původním řízení jako procesní pochy- bení, ani jak by bylo možno tento důvod podřadit pod kritéria $ 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Argumentaci rozhodnutím Soudního dvora ze dne 13. 1. 2004, Kůhne © Heitz, C-453/00, Sb. rozh., s. 1-837, kterou předkládá stěžovatel, nelze použít již i z toho hlediska, že se v původním řízení nejednalo o chybný výklad norem, jehož chybnost by bylo možno dovodit na základě změněné (popř. nové) pozdější judikatury a změněnou judikaturou by došlo k jinému vyhodnocení věci. O takovou situaci se v daném případě nejedná, jak bude rozvedeno níže. Nejvyšší správní soud se tedy ztotožňuje s vyhodnoce- ním věci tak, jak je učinil Městský soud v Pra- ze v napadeném rozhodnutí. V napadeném rozhodnutí Nejvyšší správ- ní soud také v žádném případě neshledává nepřezkoumatelnost, jak tvrdí stěžovatel. Na- opak, městský soud i žalovaný své závěry adekvátně - srozumitelně a přesvědčivě - odů- vodnili, ve svých úvahách vycházeli ze smyslu a účelu příslušné právní úpravy, a názory, kte- 1038 ré uplatnili, nevybočují ze základních logic- kých a právních pravidel a nelze je považovat ani za nepředvídatelné ani svévolné. Není pravdou, že rozhodující subjekty neučinily žádné vlastní právní úvahy a jen stručně uvedly, že obnova řízení se na tuto věc ne- vztahuje, jak tvrdí stěžovatel. Soud naopak uvedl velmi podrobný a kvalifikovaný rozbor věci, z něhož Nejvyšší správní soud pro ilus- traci vyjímá: „Naznačené dvě cesty právní obrany účastníka řízení (žaloba, přezkum- né řízení) se týkají situace, kdy účastník říze- ní považuje vydané rozhodnutí za nezákon- né, typicky tedy v případě, kdy má účastník za to, že správní orgán nesprávně aplikoval právní normu. Zcela odlišným případem je institut obnovy řízení. Institut obnovy řízení pamatuje na situace, kdy v proběhlém řízení nebylo z určitých důvodů možné správně zjistit skutkový stav. Týká se tedy pouze zjiš- tění skutkových, přičemž základním princi- pem obnovy řízení v každé procesní úpravě je možnost účastníka požádat o nařízení 0b- novy řízení v případě, vyjdou-li najevo dříve neznámé skutečnosti či důkazy, které existo- valy v době řízení a účastník je bez své viny nemohl uplatnit. Takové skutečnosti záro- veň musí odůvodňovat jiné řešení sporné otázky a žádost je zpravidla nutno uplatnit v určité lhůtě, a to jak subjektivní, tak objek- tivní. Důvodem pro obnovu řízení ovšem ne- může být právní názor žalovaného, který se, dle názoru účastníka řízení, ve světle judi- katury ukazuje jako chybný. Takové pochy- bení případně zakládá nezákonnost roz- hodnutí, proti němuž se účastník může bránit jinou cestou, jak již bylo uvedeno vý- še. [..] Soud tedy souhlasí s právním názo- rem vysloveným jak správním orgánem prv- ního stupně, tak žalovaným v tom smyslu, že právní názor není důkazem a jeho zbo- chybnění nemůže být důvodem obnovy říze- ní. [.] Protože právní názor vyjádřený v rozsudku soudu nemůže být skutečností, která nově vyšla najevo, neboť se netýká Do- souzení skutkových otázek, ale otázek práv- ních, není rozhodné datum vydání předmět- ných rozsudků ani to, zda existovaly v době řízení, jehož obnova je navrhována. Žalobci sice tvrdí, že důvodem pro obnovu řízení měly být nově najevo vyšlé skutečnosti a že se provedené důkazy ukázaly být nepravdi- vými, věcně však pouze zpochybňují právní názor správních orgánů nikoli nedostatky ve skutkovém zjištění, přičemž za této situa- ce měli k dispozici ku své obraně jiné právní prostředky, které využili (správní žalobu, o níž již zdejší i Nejvyšší správní soud rozho- doval).“ Je třeba uvést, že argumentace sou- du se Nejvyššímu správnímu soudu nejeví ne- dostatečnou, naopak - plně situaci vystihuje a objasňuje, a Nejvyšší správní soud se s jeho právními úvahami i po obsahové stránce zto- tožňuje. Rovněž i žalovaný vyjádřil ve svém rozhodnutí srozumitelně základní úvahu o věci, když uvedl, že obnovu řízení lze povo- lit pouze za splnění podmínek $ 100 odst. 1 správního řádu, přičemž v daném případě nedošlo ke změně podkladového rozhodnutí a ani nevyšly najevo žádné nové skutečnosti či důkazy. K pojmu důkaz přitom žalovaný uvedl, že důkaz je prostředkem prokazujícím určitou skutečnost, např. průběh události, zdravotní stav určité osoby či technický stav budovy. Jako důkaz nelze hodnotit právní předpisy či jejich výklad. Žalovaný uzavřel tím, že nesprávný výklad právního předpisu může založit nezákonnost rozhodnutí; cestou k nápravě však není obnova řízení, nýbrž pří- padný přezkum v přezkumném řízení či soudní přezkum. Nejvyšší správní soud ne- shledává za těchto okolností ani ve srozumi- telném a výstižném odůvodnění rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelnost. K pojmu „skutečnosti“ ve smyslu $ 100 odst. 1 písm. a) správního řádu se vyjádřil městský soud velmi podrobně, a to i s při- hlédnutím a zohledněním smyslu a účelu právní úpravy. Nejvyšší správní soud se s jeho podrobným vysvětlením ztotožňuje. K tomu Nejvyšší správní soud pouze poznamenává, že Ústavní soud ve své judikatuře zdůrazňuje význam přihlížení ke smyslu a účelu ustano- vení právních předpisů při jejich interpretaci a aplikaci. V nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. PL ÚS 33/97, č. 30/1998 Sb., je uvedeno: „Mechanická aplikace abstrahu- jící, resp. neuvědomující si, a to buď úmysl- ně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj od- cizení a absurdity“ „Skutečnosti“ [ve význa- mu dle $ 100 odst. 1 písm. 4) správního řádu a ustáleného smyslu a účelu institutu obnovy řízení] jsou nepochybně okolnosti skutkové- ho charakteru. Jinými slovy, v kontextu celé- ho ustanovení a ustáleného významu institu- tu obnovy řízení se musí jednat o okolnosti, které nově vypovídají o skutkové stránce vě- ci, neboť k tomuto cíli směřuje mj. i smysl a účel daného institutu i citované právní úpravy (viz výklad výše). (...) 2145 Správní trestání: přestupky v silniční dopravě; uložení pokuty v blokovém řízení k $ 123b odst. 2 a $ 123f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunika- cích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákona č. 411/2005 Sb. Oznámení policie, na základě kterých je prováděno hodnocení dosaženého poč- tu bodů ($ 123b odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu), poskytuje správnímu orgánu pouze určitou informaci o věci; nelze však z něj bez dalšího vy- cházet v případech, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o údajích zde zaznamena- ných. K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu je proto třeba v takovém případě vyžádat další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené, např. část pokutového bloku prokazující, že přestupek byl v blokovém řízení projednán. Tento záznam sám o sobě však nemůže být důkazem, na základě něhož by správní 2145 orgán bez dalšího vzal za prokázané, že se stěžovatel přestupku dopustil, že byl pro- jednán v blokovém řízení a že existuje právní podklad pro provedení záznamu v re- gistru řidičů.
a) Ing. Lubomír B. a b) Yveta B. proti Ministerstvu pro místní rozvoj o obnovu řízení,
áva nástroj odcizení a absurdity.“. „Skutečnosti“ (ve významu dle ust. § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu a ustáleného smyslu a účelu institutu obnovy řízení) jsou nepochybně okolnosti skutkového charakteru. Jinými slovy v kontextu celého ustanovení a ustáleného významu institutu obnovy řízení se musí jednat o okolnosti, které nově vypovídají o skutkové stránce věci, neboť k tomuto cíli směřuje mj. i smysl a účel daného institutu i citované právní úpravy (viz výklad výše).
Pro úplnost a nad rámec nezbytného se poznamenává následující: jestliže stěžovatel tvrdí, že klíčovým předmětem sporu je otázka, zda žalobci podali řádně a včas žádost o dodatečné povolení stavby (přičemž stěžovatel zdůrazňuje podání žádosti do protokolu z 3. 6. 2004, a podle jeho tvrzení teprve následně soudy zpochybnily určitost žádosti o dodatečné povolení) pak tato námitka se ani po faktické (věcné) stránce nezakládá na pravdě. Předně je třeba zdůraznit, že se nejedná o klíčový předmět sporu, jak se snaží tvrdit stěžovatel. Neboť - jak již bylo uvedeno výše - předmětem přezkumu je výsledek řízení o obnově řízení (z důvodů podle § 100 odst. 1 písm. a/ správního řádu, který je shledáván ve vývoji judikatury NSS), nikoliv řízení o nařízení odstranění nepovolené stavby. Přesto se nad rámec nezbytného pro vysvětlení poznamenává: Již v kasační stížnosti vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 As 38/2007, v řízení o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí o nařízení odstranění nepovolené stavby „Montovaného rodinného domu včetně inženýrských sítí, oplocení a vjezdu“, tedy proti rozhodnutí ve věci samé, stěžovatel uváděl - již tehdy odkazem na (nyní v obnově řízení „nově“ uplatňovaný) rozsudek NSS sp. zn. 7 As 21/2005 - že >>žádost o dodatečné povolení může stavebník podat kdykoli v průběhu řízení o odstranění stavby (viz rozsudek NSS sp. zn. 7 As 21/2005). Lhůta stanovená stavebním úřadem není propadná. V daném případě stavebníci podali žádost o dodatečné povolení stavby naprosto v souladu se zákonem, a to ústně do protokolu při ústním jednání dne 3. 6. 2004, tedy v době probíhajícího řízení o odstranění stavby. Stavebníci zde do protokolu výslovně uvedli: „Navrhujeme tímto, aby stavba, tak jak byla navržena a zhotovena byla na základě tohoto řízení dodatečně povolena.“<<. Tuto okolnost uplatňoval tedy stěžovatel již v řízení při kterém bylo přezkoumáváno rozhodnutí o odstranění předmětné stavby. Nejvyšší správní soud se navrhovanou judikaturou již tehdy - tedy při přezkoumávání rozhodnutí o nařízení odstranění stavby - podrobně zabýval a uvedl - v rozporu s tvrzeními v současné kasační stížnosti - následující: „Stěžovatelům lze dát za pravdu v tom, že žádost o dodatečné povolení může stavebník podat kdykoli v průběhu řízení o odstranění stavby (viz rozsudek NSS sp. zn. 7 As 21/2005) a lhůta stanovená stavebním úřadem není propadná.“ Stěžovatelem uplatňovaná judikatura tedy již byla při posuzování zákonnosti postupu správního orgánu zohledňována a do právního posouzení nepřinesla žádnou změnu, ani v ní nebyl shledán důvod k vyslovení nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Naopak bylo konstatováno, že tento judikát nemění nic na podstatě věci a na vyhodnocení postupu správního orgánu. Nejvyšší správní soud - podle tvrzení stěžovatele - došel k závěru, že se jedná o jiný spor: o spor o určitost žádosti o dodatečné povolení. Tak tomu však nebylo. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žádost nebyla v daném případě vůbec podána (přesněji řečeno, že projev vůle v tomto směru nemohl stavební úřad ani při nejlepší vůli vyhodnotit jako žádost, když stěžovatel - přes poučení správním orgánem - v citovaném protokole explicitně setrval na svém názoru, že žádost není třeba podávat, a že žádost o stavební povolení postačí - viz citace z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 38/2007: „Pokud by tedy stavebníci jednoznačně a srozumitelně podali žádost o dodatečné povolení ještě alespoň v odvolacím řízení, tato žádost by měla být akceptována a projednána. Nejvyšší správní soud se tedy zabýval otázkou, zda stavebníci skutečně kdykoli v řízení - tedy alespoň ve fázi odvolacího řízení - podali žádost o dodatečné povolení stavby. Vzhledem ke specifikaci kasační námitky se tedy zabýval zejména zněním protokolu při ústním jednání dne 3. 6. 2004. Nutno však po prostudování věci uvést, že z hlediska kontextu nemůže mít stěžovateli uváděná věta význam podání žádosti v řízení o dodatečném povolení stavby. Především je třeba uvést, že stavebníci po celou dobu podání žádosti v řízení o dodatečném povolení stavby odmítali s tím, že žádost o dodatečném povolení podávat nemusejí, protože postačí již dříve podaná žádost o stavební povolení. Na tomto přístupu k věci se evidentně nic nezměnilo ani při ústním jednání dne 3. 6. 2004. Vyjádření Ing. B. totiž zní v celém kontextu následovně: „ ... Oba stavebníci tímto souhlasně prohlašují, že žádost o vydání stavebního povolení z 06/2003 bez dalšího platí i pro toto řízení, považují ji tedy za podanou žádost o dodatečné povolení stavby. Navrhujeme tímto, aby stavba, tak jak byla navržena a zhotovena byla na základě tohoto řízení dodatečně povolena.“ Význam citované věty v kontextu je tedy zcela jiný, než jaký mu nově vkládají v kasační stížnosti stěžovatelé. Stěžovateli citovaná věta vytržená z kontextu pomíjí skutečnost, že sám stěžovatel výslovně v textu zopakoval svůj předchozí názor ohledně podávání žádosti v řízení o odstranění stavby. Kontextuální interpretace tak osvětluje, že stěžovatelem citovaná věta má spíše charakter konečného návrhu ve věci, než charakter splnění zákonného požadavku podání žádosti o dodatečné povolení stavby.“ ) Spolu s městským soudem se přitom již tehdy Nejvyšší správní soud pozastavil nad nepochopitelným jednáním tehdejších stěžovatelů, kteří - ač náležitě poučeni a vyzváni k součinnosti - trvali nepoučitelně na svém laickém názoru, že žádost o stavební povolení postačuje. Celkový přístup stěžovatelů spočívající na neustálém odmítání právních pravidel, v jejichž rámci bylo možné daný stav konvalidovat a jejich úporné setrvávání na názoru, který nemá oporu v právu, nelze rozumně pochopit, s čímž se Nejvyšší správní soud již tehdy ztotožnil. Tehdejší hodnocení věci Nejvyšším správním soudem přezkoumával i Ústavní soud a neshledal v něm pochybení. (Je však přesto třeba uvést, že tento závěrečný odstavec není pro podstatu věci rozhodný - má spíše charakter vysvětlující, neboť předmětem přezkumu je rozhodnutí o obnově řízení, nikoliv řízení o odstranění nepovolené stavby.)
Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů neshledal kasační stížnost důvodnou, a ve smyslu § 110 odst. 1 s. ř. s. ji zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti vůči stěžovateli rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. Toto právo by náleželo žalovanému, protože však žalovaný náhradu nákladů nežádal, a případné vzniklé náklady ani jinak ze spisu nevyplývají, Nejvyšší správní soud náhradu nákladů žalovanému nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. května 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu