6 As 44/2024- 64 - text
6 As 44/2024 - 66 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: R. D., zastoupený Mgr. Helenou Pindejovou, advokátkou, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2023, č. j. MD 19706/2022
160/21, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2024, č. j. 55 A 14/2023 209,
I. Kasační stížnost žalobce se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Heleně Pindejové, advokátce, se nepřiznává odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti.
[1] Dne 21. 3. 2022 byla Magistrátu města Jihlavy doručena žalobcova žádost o obnovu přestupkového řízení sp. zn. SZ MMJ/OD/2401/2021/12, v němž bylo dne 19. 8. 2021 vydáno rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Tohoto přestupku se žalobce dopustil tím, že dne 18. 5. 2021 v čase okolo 22:10 hod. na pozemní komunikaci v ulici Zahradní v Jihlavě řídil motorové vozidlo a po orientační zkoušce na návykové látky s pozitivním výsledkem na přítomnost amfetaminu/metamfetaminu se odmítl na výzvu policisty podrobit odbornému lékařskému vyšetření podle zvláštního právního předpisu (zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek) za účelem zjištění, zda nebyl při řízení vozidla ovlivněn jinou návykovou látkou než alkoholem. Tímto jednáním žalobce porušil § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu. Proti rozhodnutí o přestupku podal žalobce odvolání, které Krajský úřad Kraje Vysočina zamítl rozhodnutím ze dne 19. 10. 2021, č. j. KUJI 92779/2021, sp. zn. OOSČ 719/2021 OOSC/210, a prvostupňové rozhodnutí magistrátu potvrdil. Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného nebránil žalobou.
[2] Žalobce odůvodnil žádost o obnovu řízení tím, že odmítnutí podrobit se k výzvě odbornému lékařskému vyšetření (odběru krve) při silniční kontrole bylo v jeho případě oprávněné a odůvodněné. Tuto skutečnost žalobce doložil kopií lékařské zprávy MUDr. J. B. ze dne 5. 5. 2022, z níž vyplývá, že jeho schopnost absolvovat odběr krve je zřetelně omezena. Dále žalobce v žádosti uvedl, že zasahující policisté se chovali arogantně a porušovali protiepidemická nařízení. Magistrát města Jihlavy žalobcovu žádost o obnovu řízení rozhodnutím ze dne 9. 6. 2023, č. j. KUJI 59191/2023, sp. zn. OOSČ 416/2023 OOCS/OBN, zamítl, neboť žádost nebyla podána v zákonem stanovené lhůtě. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil odvoláním, které žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Krajský soud v Brně zamítl v záhlaví označeným rozsudkem. V odůvodnění rozsudku se krajský soud ztotožnil se závěry žalovaného, že žalobce žádost o obnovu nepodal v zákonné lhůtě. Krajský soud připomněl, že o obnovu řízení je možné požádat do tří měsíců ode dne, kdy se účastník řízení dozvěděl o důvodu obnovy řízení, nejpozději pak do tří let ode dne právní moci rozhodnutí. Lékařská zpráva potvrzující žalobcovu zdravotní nezpůsobilost k odběru krve, o kterou žalobce opíral žádost o obnovu přestupkového řízení, byla vyhotovena dne 5. 5. 2022. Žalobce však podal žádost o obnovu řízení až v květnu roku 2023, tedy po uplynutí subjektivní tříměsíční lhůty. Dle krajského soudu se žalobce mýlí v závěru, že žádost postačovalo podat do tří let ode dne právní moci rozhodnutí. Naopak upozornil, že zmeškání tříměsíční subjektivní lhůty vylučuje možnost zahájit obnovu řízení i v případě neuplynutí objektivní lhůty tříleté. V daném případě žalobce podal žádost více než rok poté, kdy se o důvodu obnovy řízení dověděl, tj. kdy se seznámil s obsahem lékařské zprávy zakládající dle žalobce důvodnost obnovy řízení. Dále krajský soud nad rámec rozhodovacích důvodů doplnil, že obnova řízení je prostředkem sloužícím k nápravě skutkových nesprávností, nikoli k právnímu přehodnocování zjištěného skutkového stavu. V této souvislosti upozornil, že žalobcova „obava z jehel“ byla správním orgánům známa již v původním přestupkovém řízení a ve vydaných rozhodnutích jí věnovali pozornost. Žalobce se tedy nemůže domáhat obnovy přestupkového řízení na základě lékařských zpráv, které mohl a měl předložit za účelem prokázání jeho tvrzení o nemožnosti podrobit se odběru krve již v původním přestupkovém řízení. Krajský soud proto nepřistoupil k provedení navrženého důkazu výslechem MUDr. J. B. ani ke znaleckému zkoumání žalobcova zdravotního stavu. II. Kasační stížnost
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, následovanou celou řadu dalších doplnění. Vzhledem k tomu, že většina stěžovatelovy argumentace obsažené v těchto podáních se míjí s rozhodovacími důvody krajského soudu a stěžovatel opakovaně poukazuje na vady původního přestupkového řízení, které ovšem není předmětem přezkumu v tomto soudním řízení, Nejvyšší správní soud uvádí, že není třeba obsah těchto námitek podrobněji rekapitulovat, neboť nejsou pro posouzení nyní projednávané věci podstatné. Z argumentace vztahující se k napadenému rozsudku a předmětu tohoto řízení je patrné, že stěžovatel se neztotožňuje se závěry krajského soudu týkajícími se nemožnosti obnovy řízení z důvodu zmeškání zákonné lhůty, a dále nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že důvodem obnovy řízení nemohly být ani skutečnosti předestřené v žádosti, neboť je stěžovatel mohl a měl uplatnit již v řízení o přestupku. Stěžovatel zpochybnil také odmítnutí návrhu na provedení důkazu znaleckým posudkem ze strany krajského soudu. Proto i v řízení o kasační stížnosti stěžovatel opětovně požádal o ustanovení soudního znalce a provedení výslechu MUDr. J. B. za účelem prokázání tvrzení o oprávněnosti odmítnutí odběrů ze zdravotních důvodů.
[5] Žalovaný práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[7] V nyní souzené věci je předmětem sporu otázka včasnosti podané žádosti o obnovu přestupkového řízení, kterou stěžovatel odůvodňoval obsahem lékařské zprávy MUDr. J. B. ze dne 5. 5. 2022.
[8] Podle § 100 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, platí, že řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.
[9] Podle odst. 2 téhož ustanovení může účastník podat žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv správního orgánu, který ve věci rozhodoval, a to do 3 měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy řízení dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne právní moci rozhodnutí. Obnovy řízení se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení. O obnově řízení rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni.
[10] Včasné podání žádosti o obnovu řízení je jednou z podmínek umožňujících povolení obnovy řízení. Návrh na obnovu řízení tedy může účastník řízení podat ve lhůtě tří měsíců od okamžiku, kdy se o důvodu obnovy řízení dozvěděl (subjektivní lhůta) a do tří let od právní moci správního rozhodnutí (objektivní lhůta). Objektivní lhůta počíná plynout od objektivně určitelného časového okamžiku, kterým je právní moc správního rozhodnutí. Subjektivní lhůta se naopak odvíjí od vědomosti účastníka řízení o skutečnostech a důkazech, které jsou pro obnovu řízení dle zákona zásadní (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. 2 As 7/2012 35, nebo ze dne 28. 2. 2018, č. j. 2 Azs 406/2017 32). Opožděné podání návrhu na obnovu řízení vylučuje povolení obnovy, a tedy možnost zabývat se okolnostmi týkajícími se skutkového stavu obnoveného řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2014, č. j. 10 As 76/2014 44).
[11] V nyní projednávaném případě stěžovatel podal návrh na obnovu řízení dne 26. 5. 2023, k němuž připojil lékařskou zprávu MUDr. J. B. ze dne 5. 5. 2022 o zdravotní nezpůsobilosti k odběru krve, jemuž se stěžovatel po silniční kontrole odmítl podrobit. Je tedy zřejmé, že subjektivní tříměsíční lhůta započala běžet ode dne vyhotovení lékařské zprávy dne 5. 5. 2022 (tj. ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o důvodu obnovy). Pokud ovšem stěžovatel podal návrh na obnovu řízení až dne 26. 5. 2023, učinil tak více než rok poté, kdy se o rozhodné skutečnosti stran jeho zdravotního stavu dozvěděl. Krajský soud proto v napadeném rozsudku dospěl ve shodě se správními orgány ke správnému závěru, že subjektivní lhůta pro podání návrhu na obnovu řízení nebyla zachována. Na tomto závěru nic nemění ani to, že návrh byl podán v objektivní lhůtě pro podání návrhu na obnovu řízení, neboť subjektivní lhůta uplynula.
[12] Pokud se krajský soud v napadeném rozsudku zároveň vyjadřoval k tomu, zda stěžovatelova obava z odběru krve mohla a měla být vznesena již v původním přestupkovém řízení, a zda se tedy z pohledu podmínek pro obnovu řízení jednalo o novou (dříve neznámou) skutečnost, Nejvyšší správní soud uvádí, že tak krajský soud činil nad rámec rozhodovacích důvodů a předmětu řízení, kterým byla v tomto případě pouze otázka včasnosti podané žádosti o obnovu řízení. Závěry, které krajský soud v této souvislosti vyslovil, tedy nemohly nijak ovlivnit správnost jeho závěru, že stěžovatel nepodal návrh (žádost) o obnovu včas. Těmito závěry se tedy Nejvyšší správní soud nezabýval.
[13] Z uvedeného důvodu pak krajský soud dospěl ke správnému závěru o nadbytečnosti provádění dokazování znaleckým posouzením stěžovatelova zdravotního stavu a výslechem MUDr. J. B.. S ohledem na bezúčelnost těchto důkazů, které stěžovatel navrhl i v řízení o kasační stížnosti, a nemožnost jimi zvrátit závěr o včasnosti stěžovatelem podané žádosti, nepřistoupil k jejich provedení ani Nejvyšší správní soud. IV. Závěr a náklady řízení
[14] Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[15] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Žalobce (stěžovatel) neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti nevznikly, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává.
[16] Žalobci byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2024, č. j. 6 As 4/2024
60, ustanovena k ochraně jeho práv v řízení o kasační stížnosti zástupkyně Mgr. Helena Pindejová, advokátka. Vzhledem k tomu, že ustanovená zástupkyně neučinila ve věci žádný úkon právní služby, nebyla jí odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti přiznána.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 5. června 2024
Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu