dělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a sloven- ského národa Podle $ 5 odst. 2 dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. zanikají patronátní práva a povinnosti váznoucí na zemědělských majetcích konfiskovaných podle $ 1 tohoto dekretu, a to dnem konfiskace. Protože patronátní právo je souhrn práv a povinností, které nezávisle na hierar- chickém postavení příslušejí nějaké osobě vzhledem ke kostelu nebo církevnímu úřadu na základě zvláštního právního důvodu, nemají patronátní práva a povinnos- ti nic společného s věcným břemenem, takže dovozovat zánik věcného břemene od- kazem na $ 5 odst. 2 uvedeného dekretu nelze.
dělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a sloven- ského národa Podle $ 5 odst. 2 dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. zanikají patronátní práva a povinnosti váznoucí na zemědělských majetcích konfiskovaných podle $ 1 tohoto dekretu, a to dnem konfiskace. Protože patronátní právo je souhrn práv a povinností, které nezávisle na hierar- chickém postavení příslušejí nějaké osobě vzhledem ke kostelu nebo církevnímu úřadu na základě zvláštního právního důvodu, nemají patronátní práva a povinnos- ti nic společného s věcným břemenem, takže dovozovat zánik věcného břemene od- kazem na $ 5 odst. 2 uvedeného dekretu nelze.
V projednávané věci krajský soud posuzo- val, zda rozporný údaj v katastru nemovitostí spočívající v. tom, že u strany oprávněné z věcného břemene (žalobců) je právo odpo- vídající věcnému břemenu zapsáno a u stra- ny povinné (manželů R.) věcné břemeno za- psáno není, přičemž tento stav zápisů vznikl při zakládání evidence nemovitostí, lze pova- žovat za chybný údaj vzniklý zřejmým omy- lem při vedení a obnově katastru nemovitos- tí a lze jej opravit postupem upraveným v $ 8 katastrálního zákona. Především nutno uvést, že vyčerpávající definice slovního spojení „zřejmý omyl“ do- sud v judikatuře ani v odborné literatuře pro- vedena nebyla, ostatně taková definice by by- la velmi obtížná. Neurčitý pojem zřejmý omyl je tudíž potřeba vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Obecně sem lze za- řadit jak omyl týkající se skutkových okolnos- tí (error facti - zejména případy chyb v psaní a počítání, jako zápis jiných údajů, zápis úda- jů neobsažených v podkladové listině, např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině obsažený), tak omyl právní (error iuris — na- př. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katast- rálním zákonem). Tento omyl bude přitom pravidelně způsoben činností pracovníka ka- tastru. Omyl je totiž charakteristický vždy tím, že je v něm obsažen lidský činitel. Jako omyl proto nelze posuzovat objektivní sku- tečnosti způsobující nesoulad katastru se skutečným stavem (např. změnu právní úpra- vy zápisu do katastru, či zničení katastrálního operátu v důsledku požáru či povodně: zde nelze rozpor se skutečným stavem napravit opravou zřejmého omylu, nýbrž cestou revi- ze či obnovy katastrálního operátu). Krajský soud se v odůvodnění napadeného rozsudku vyčerpávajícím způsobem vyjádřil k otázce, zda se v daném případě jednalo o zřejmý omyl ve smyslu $ 8 odst. 1 písm. a) katastrál- ního zákona, přičemž dospěl k závěru, že se nejedná o zřejmý omyl, neboť katastrální úřad v řízení o opravě chyby napravoval ne- správnou úvahu orgánu geodézie o tom, kdo měl být v době zakládání evidence nemovi- tostí oprávněným nebo povinným z právního stavu, učiněnou v rámci šetření podle $ 4 odst. 2 vyhlášky č. 23/1964 Sb. S tímto vyčer- pávajícím a výstižným odůvodněním rozsud- ku krajského soudu se Nejvyšší správní soud ztotožňuje a pro stručnost na závěry krajské- ho soudu odkazuje. K věci pak dále dodává: Správní orgány obou stupňů vyšly z toho, že věcné břemeno a spolu s ním věcné právo mu odpovídající zaniklo ze zákona konfiskací, a o jeho zániku tedy nebylo rozhodováno ve správním řízení. Bylo poukázáno na to, že 649 1614 poz. PK č. 1888/2 v katastrálním území Albre- chtice v Jizerských horách, který byl původ- ně věcným břemenem zatížen, byl jako země- dělský majetek konfiskován podle dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. Podle $ 5 odst. 2 uvedeného dekretu zanikají patronát- ní práva a povinnosti váznoucí na zeměděl- ských majetcích, konfiskovaných podle $ 1 tohoto dekretu, a to dnem konfiskace. Tím došlo podle názoru správních orgánů k to- mu, že u strany povinné zaniklo omezení od- povídající věcnému břemeni ze zákona, avšak u strany oprávněné byl zápis práva z téhož věc- ného břemene proveden, což bylo objektivně i nesporně chybné i v době platnosti předpisu pro vedení evidence nemovitostí, která se po- dle $ 29 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb. pova- žuje za katastrální operát. Uvedený odkaz správních orgánů na $ 5 odst. 2 dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. v souladu se zánikem věcného břemene je V projednávané věci zcela nepřípadný. Patro- nátní právo je totiž souhrn práv i povinností, které nezávisle na hierarchickém postavení příslušejí nějaké osobě vzhledem ke kostelu nebo církevnímu úřadu na základě zvláštního právního důvodu. Patronátní práva a povin- nosti tak nemají nic společného s věcným břemenem, takže dovozovat zánik věcného břemene odkazem na $ 5 odst. 2 dekretu pre- sidenta republiky č. 12/1945 Sb. nelze. Pokud stěžovatel odkazuje na $ 22 zákona č. 90/1947 Sb., z něhož, a také z obsahu pří- dělové listiny, jednoznačně vyplývá, že k při- děleným nemovitostem se měla zapsat pouze ta věcná břemena, o nichž to výslovně stano- ví Národní pozemkový fond, nebo po jeho zrušení Okresní národní výbor, jde o důvod, který stěžovatel neuplatnil v řízení před sou- dem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl, takže v tomto směru je ka- sační stížnost nepřípustná ($ 104 odst. 4 s. ř. s.). K této námitce lze přesto uvést, že $ 22 záko- na č. 90/1947 Sb. je uveden v části třetí toho- to zákona, která je nadepsána „Zřízení před- běžných vložek pro přidělený majetek“. Z $ 22 uvedeného zákona vyplývá, že smys- lem tohoto ustanovení bylo při přidělování nemovitostí většímu počtu přídělců zřídit předběžné vložky s tím, že v těchto vložkách budou zapsány pouze základní údaje, při- čemž ostatní zápisy se provedou, až když fond navrhne, aby vložka byla na listu A a po- př. i C vyplněna podle konečného rozhodnu- tí o přiděleném majetku (...). 1614 Obecní zřízení: právo požadovat projednání záležitosti v oblasti samostatné působnosti obce k $ 16 odst. 2 písm. c) a písm. £) a $ 94 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb. I. Skutečnost, že občan obce má podle $ 16 odst. 2 písm. £) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), právo požadovat projednání určité záležitosti v oblasti sa- mostatné působnosti radou obce nebo zastupitelstvem obce, ještě neznamená, že je- ho záležitost musí být bez dalšího zařazena na program jednání zastupitelstva, po- kud občan takový požadavek vznese. II. Právo předkládat návrhy na zařazení věci na pořad jednání zastupitelstva ma- jí toliko subjekty uvedené v $ 94 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zří- zení), tj. členové zastupitelstva, rada obce a výbory. Občané obce nemají právo pří- mo předkládat vlastní návrhy (tj. návrhy, o kterých by se podle $ 94 odst. 2 citovaného zákona hlasovalo) na zařazení určité záležitosti na pořad jednání zastu- pitelstva; mohou tak učinit pouze prostřednictvím oprávněných subjektů ve smyslu $ 94 odst. 1 téhož zákona, přičemž to, zda určitou záležitost zastupitelstvo na pořad 650 jednání skutečně zařadí, je věcí zastupitelstva obce, které o ní podle $ 94 odst. 2 té- hož zákona rozhodne hlasováním. III. Občan obce má podle $ 16 odst. 2 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), právo vyjádřit své stanovisko k jakékoliv projednávané věci na za- sedání zastupitelstva, tedy včetně návrhu programu před jeho schválením. Ani z to- ho však nelze dovodit právo přímo předkládat vlastní návrhy na zařazení jeho zále- žitosti do tohoto programu. (Podie rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2008, čj. 3 Aps 1/2008-151) Prejudikatura: srov. č. 965/2006 Sb. NSS. Věc: Martin B. proti Zastupitelstvu města Roudnice nad Labem o projednání záležitosti z ob- lasti samostatné působnosti obce, o kasační stížnosti žalobce. Žalobou podanou podle $ 82 a násl. s. ř. s. se žalobce domáhal ochrany před nezákon- nými zásahy žalovaného, které měly spočívat v bránění žalobci ve výkonu jeho práv podle $ 16 odst. 2 písm. ©) aĎ zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (dále jen „zákon o obcích“). Tyto zá- sahy podle žalobce nastaly tím, že mu nebylo umožněno předkládat na zasedáních žalova- ného k projednání vlastní návrhy v samostat- né působnosti města Roudnice nad Labem; vyjadřovat se v rozpravě zasedání žalovaného před hlasováním o programu zasedání; a tím, že byl přerušován při svých vyjádřeních na zasedání žalovaného. Žalobce má jako občan obce podle $ 16 odst. 2 písm. f) zákona o ob- cích právo požadovat, aby žalovaný projednal určité záležitosti v oblasti samostatné působ- nosti obce, přičemž mu podle $ 94 odst. 2 zákona o obcích přísluší právo navrhovat projednání bodů v průběhu zasedání žalova- ného. O jeho návrhu musí žalovaný rozhod- nout hlasováním. Na 21. zasedání žalovaného konaném dne 26. 9. 2005 nebylo žalobci udě- leno slovo, tudíž ani nemohl svůj návrh před- nést. Rovněž mu bylo upřeno právo vyjadřo- vat svá stanoviska podle $ 16 odst. 2 písm. c) zákona o obcích v rozpravě zasedání žalova- ného před hlasováním o jeho programu. Ža- lobce byl dále zkrácen na svém právu, zaru- čeném mu podle zmíněného ustanovení, když jeho vystoupení na témže zasedání žalo- vaného bylo přerušováno a nebylo mu umož- něno je dokončit. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsud- kem ze dne 21. 6. 2006 odmítl žalobu žalobce v té části, kterou brojil proti upření práva pří- mo předkládat vlastní návrhy na projednání věci v průběhu zasedání žalovaného a proti upření práva vyjadřovat se v rozpravě zasedá- ní žalovaného před hlasováním o jeho pro- gramu. Z vyžádaných podkladů žalovaného soud zjistil, že již na 16. zasedání žalovaného ze dne 15. 12. 2004 zastupitelé vyjádřili ná- zor, podle něhož žalobci nesvědčí právo na- vrhovat zařazení určité záležitosti na pro- gram jednání zastupitelstva. Žalobce se dozvěděl o' jednání žalovaného, v němž spat- řuje nezákonný zásah, dne 15. 12. 2004, což lze dovodit i z žaloby. Soud rovněž zjistil, že žalovaný v minulosti neumožnil žalobci vy- jádřit své stanovisko k projednávanému pro- gramu zasedání zastupitelstva ještě před jeho schválením, což se stalo dne 15. 12. 2004 na 16. zasedání žalovaného, dále pak dne 14. 3. 2005 na 17. zasedání žalovaného a dne 7. 4. 2005 na 18. zasedání žalovaného. Žalobce se i v tomto případě prokazatelně dozvěděl o jednání žalovaného, v němž spatřoval nezá- konný zásah, dne 15. 12. 2004. Soud proto po- dle $ 84 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s $ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. žalobu pro opožděnost odmítl. Neztotožnil se s názorem žalobce, že se o jed- nání žalovaného týkajícího se porušení $ 16 odst. 2 písm. c) a £) zákona o obcích dozvěděl až dne 26. 9. 2005, v průběhu 21. zasedání ža- lovaného..Soud vyhodnotil postup žalované- ho na předchozích zasedáních nikoli jako díl- čí jednání, která vždy započala a skončila s konáním jednotlivých zasedání, a která by případně mohla představovat jednotlivé ne- zákonné zásahy podléhající samostatnému posouzení, nýbrž jako jedno ve stále stejných 651 1614 aspektech projevující se jednání žalovaného vůči žalobci. Z toho důvodu žalobu v této Čás- ti odmítl. Soud shora uvedeným rozsudkem dále za- mítl žalobu v té části, v níž žalobce brojil pro- ti přerušování při svých vyjádřeních na zase- dáních žalovaného. Soud v této souvislosti uvedl, že při žalobcově vystoupení na zasedá- ní žalovaného dne 26. 9. 2005 nedošlo k žád- nému porušení jeho práva, přičemž předse- dající jednal v souladu se zákonem o obcích a jednacím řádem žalovaného. Zdůraznil, že podle $ 16 odst. 2 písm. c) zákona o obcích mají občané obce právo vyjadřovat na zasedá- ní zastupitelstva v souladu s jednacím řádem svá stanoviska k projednávaným věcem, z če- hož dovodil, že toto právo svědčí občanům je- dině tehdy, pokud je vyjádření činěno k prá- vě projednávané věci, tj. pokud má vyjádření nějakou věcnou souvztažnost k aktuálně pro- jednávanému bodu programu zasedání. Soud ze zápisu z 21. veřejného zasedání žalované- ho ze dne 26. 9. 2005 zjistil, že žalobci bylo udělováno slovo v průběhu zasedání žalova- ného, přičemž byl opakovně zastupiteli pou- čován, aby hovořil k právě projednávané vě- ci, jinak mu bude slovo odňato. Pokud se žalobce tímto poučením řídil, nebyl ze strany zastupitelů přerušován. Slovo mu bylo odňa- to, pokud nehovořil k právě projednávané věci. Námitka, že žalobci nebylo umožněno vyjadřovat se průběžně a nerušeně při zase- dáních žalovaného, proto není důvodná. Rozsudkem ze dne 5. 9. 2007, čj. 3 Aps 7/2006-103, Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobce směřující proti uvedenému rozhodnutí krajského soudu částečně zamítl. Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěry krajského soudu, podle nichž má občan obce podle $ 16 odst. 2 písm. c) zákona o obcích právo vyjadřovat na zasedání zastupitelstva obce svá stanoviska jedině tehdy, pokud tak činí k právě projednávané věci, tj. pokud má jeho stanovisko nějakou věcnou souvztaž- nost k aktuálně projednávanému bodu pro- gramu zasedání. Občané obce musí při reali- zaci tohoto práva respektovat program zasedání. Jedině tehdy totiž může zastupitel- stvo v dané věci a k danému bodu následně 652 zaujmout kvalifikovaný názor. V opačném případě by vyjadřování věcně nesouvisejí- cích stanovisek kohokoli z občanů při jakém- koli zasedání zastupitelstva obce a k jakému- koli bodu programu zasedání mohlo tento orgán v jeho činnosti paralyzovat. Vzhledem k tomu, že krajský soud správně posoudil tu- to právní otázku a náležitě se s ní vypořádal, Lx Nejvyšší správní soud kasační stížnost v tom- to rozsahu zamítl. Podle tohoto rozsudku Nej- vyššího správního soudu nicméně krajský soud pochybil při posouzení právní otázky, zda zásahy do práv žalobce mají charakter tr- vající, když započaly dne 15. 12. 2004, nebo zda se jedná o dílčí jednotlivý zásah, ke které- mu došlo dne 26. 9. 2005. Nejvyšší správní soud proto zrušil napadené rozhodnutí kraj- ského soudu v té části, v níž byla žaloba od- mítnuta, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Po- dle Nejvyššího správního soudu byly v žalobě namítnuty zásahy, ke kterým došlo na zcela konkrétním zasedání zastupitelstva dne 26. 9. 2005. Pokud jde o dřívější zásahy, jedná se o opakující se zásahy, které mají povahu jed- notlivých zásahů samostatně napadnutel- ných žalobou, a nikoli o zásahy a stav trvající. Jednání žalovaného proto bylo třeba posuzo- vat ve smyslu $ 82 odst. 1 s. ř. s. jako zcela sa- mostatné a dílčí jednání, které vždy započalo a skončilo souběžně s konáním jednotlivých zasedání. Bylo tudíž na žalobci, které z nich napadne. Pokud se rozhodl napadnout zása- hy, ke kterým došlo na zasedání žalovaného dne 26. 9. 2005, bylo třeba, aby se krajský soud s těmito námitkami vypořádal zcela konkrétně. Přesto Nejvyšší správní soud vý- slovil právní názor, podle kterého občan ob- ce není subjektem oprávněným k tomu, aby podle $ 94 odst. 1 zákona o obcích dispono- val právem předkládat návrhy k zařazení na pořad jednání připravovaného zasedání za- stupitelstva. Toto právo podle téhož ustano- vení mají jen zastupitelé, rada obce a výbory. Krajský soud v Ústí nad Labem, vázán vý- še vyslovenými právními závěry Nejvyššího správního soudu, rozsudkem ze dne 31. 10. 2007 řízení o žalobě v části, kterou žalobce brojil proti upření práva vyjadřovat se v roz- pravě zasedání žalovaného před hlasováním o programu zasedání žalovaného, zastavil a v části, ve které brojil proti upření práva ža- lobce přímo předkládat vlastní návrhy na projednání věci v průběhu zasedání žalova- ného, ať už v probíhajícím zasedání či v tepr- ve připravovaném, zamítl. V odůvodnění uvedeného rozhodnutí soud vyjádřil právní názor, že podle $ 16 odst. 2 písm. c) zákona o obcích má občan obce prá- vo vyjadřovat na zasedání zastupitelstva svá stanoviska ke všem projednávaným věcem, tedy včetně programu zasedání zastupitel stva, který je projednáván jako jakákoliv jiná věc. Odkázal v této souvislosti na právní závě- ry obsažené v usnesení téhož soudu ze dne 29.5. 2006, čj. 15 Ca 164/2005-41, publikova- ném pod č. 965/2006 Sb. NSS, podle nichž má občan (v tomto případě) kraje právo ne- jen vyjadřovat se k projednávaným věcem za- řazeným na program zasedání zastupitelstva, nýbrž že má i právo vyjádřit se k samotnému programu zasedání, a to ještě před jeho schválením. Občanovi obce svědčí toto právo za předpokladu, že svá stanoviska vyjadřuje k právě projednávané věci (tedy k programu zasedání), čili pokud má jeho stanovisko ně- jakou věcnou souvztažnost k aktuálně projed- návané otázce. Žalovaný proto podle soudu pochybil, když žalobci na svých zasedáních konaných dne 15. 12. 2004, 14. 3. 2005 a 7.4. 2005 neumožnil vyjádřit se k projednávané- mu programu ještě před jeho schválením, tře- baže žalobce opakovaně předesílal, že ve svém vyjádření hodlá uplatnit požadavek, aby jeho věc byla zařazena na program jednání. Soud však doplnil, že počínaje 20. zasedáním žalovaného, tj. od 30. 6. 2005, se již občané obce mohou vyjadřovat k programu zasedání před jeho schválením, a to za předpokladu, že budou hovořit skutečně k navrhovanému programu. Soud tak uzavřel, že změnou po- stoje žalovaného, počínaje 20. zasedáním ze dne 30. 6. 2005 až do dne rozhodnutí soudu, tvrzený nezákonný zásah vůči žalobci již netr- vá, přičemž nic nenasvědčuje tomu, že by hrozilo jeho opakování, což soud doložil od- kazem na zápisy z jednotlivých zasedání žalo- vaného, které si opatřil až k datu 31. 10. 2007, kdy ve věci rozhodoval. Z toho důvodu soud řízení v této části podle $ 86 s. ř. s. zastavil. Stran žalobní námitky, podle níž občanům obce svědčí právo přímo předkládat vlastní návrhy na zařazení určité věci k projednání do programu projednávaných záležitostí, soud uvedl, že občanům obce toto právo ne- svědčí, neboť podle $ 94 odst. 1 zákona o ob- cích přísluší pouze subjektům v něm uvede- ným. Soud odkázal na své právní závěry učiněné v rozsudku ze dne 31. 5. 2006, čj. 15 Ca 36/2006-35, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2007, čj. 3 Aps 6/2006-76. Občan obce má ovšem možnost obrátit se na oprávněnou osobu podle $ 94 odst. 1 zákona o obcích se svým návrhem, při- čemž ta je může navrhnout na program jed- nání zastupitelstva. Dále občan může sám vý- stoupit v rámci rozpravy před hlasováním o programu zasedání zastupitelstva a zde přednést svůj návrh, popř. vystoupit v té čás- ti zasedání zastupitelstva, která je vyhrazena pro iniciativy občanů. Žalovaný se nedopustil žádného nezákonného zásahu, když žalobci na zasedáních zastupitelstva neumožnil pří- mo předkládat vlastní návrhy na zařazení ur- čité věci k projednání do programu projed- návaných záležitostí. Proto soud žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl. Proti rozhodnutí soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Soud se podle něj vypořádával s jiným návrhem, než který mu v žalobě předložil. Nadto je právní posou- zení učiněné -krajským soudem v rozporu s předchozím právním názorem vyjádřeným ve zrušovacím rozsudku Nejvyššího správní- ho soudu ze dne 5. 9. 2007, čj. 3 Aps 7/2006- -103, když pomíjí stěžovatelem předložený zápis ze zasedání žalovaného ze dne 6. 9. 2007. Občanům obce je nadále znemožňová- no předkládat návrhy v rozpravě k programu zasedání. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zru- šil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Z odůvodnění: C.) Stěžovatel dále namítl vady odpovída- jící $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto 653 1614 ustanovení lze podat kasační stížnost z důvo- du nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je apli- kována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Podle stěžovatele je ten- to důvod dán, neboť má, jako občan obce, právo předkládat návrhy na zařazení určité věci k projednání do programu projednáva- ných záležitostí zastupitelstva obce. Ani tuto stížnostní námitku neshledává Nejvyšší správní soud důvodnou. Jak je zcela výslovně uvedeno již v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2007, čj. 3 Aps 7/2006-103, dostupném na www.nssoud.cz, není občan obce oprávněným subjektem k tomu, aby mu podle $ 94 odst. 1 zákona o obcích svědčilo právo předkládat návrhy k zařazení na pořad jednání připravovaného zasedání zastupitelstva. Toto právo podle té- hož ustanovení mají jen zastupitelé, rada ob- ce a výbory. Občan obce se proto může obrá- tit na oprávněnou osobu podle $ 94 odst. 1 zákona o obcích se svým návrhem. Druhou možností je vystoupit v rámci rozpravy před hlasováním o programu zasedání zastupitel- stva a přednést zde svůj návrh, případně vy- stoupit v té části zasedání zastupitelstva, kte- rá je vyhrazena pro iniciativy občanů. Pokud by si návrh osvojil někdo z přítomných osob s navrhovacím právem podle $ 94 odst. 1 zá- kona o obcích, mohl by pak stěžovatelem přednesený požadavek navrhnout k zařazení na program zasedání. Nejvyšší správní soud však zdůrazňuje, že není povinností zastupi- telstva takto přednesený návrh akceptovat, neboť o zařazení návrhů přednesených v prů- běhu zasedání zastupitelstva ná program jed- nání rozhoduje samo zastupitelstvo. Tímto právním názorem byl posléze vázán krajský soud v novém řízení vedeném pod sp. zn. 15 Ca 184/2007. Krajský soud pak zcela správně a příhodně uvedl, že občanům obce nesvědčí právo přímo předkládat vlastní návrhy na zařazení určité věci k projednání v průběhu zasedání žalovaného, ať už v probíhajícím za- sedání zastupitelstva či v teprve připravova- 654 ném. Podle Nejvyššího správního soudu kraj- ský soud rovněž správně dodal, že občan ob- ce, za situace, kdy nemůže úspěšně přímo předkládat návrhy k zařazení na pořad jedná- ní zasedání zastupitelstva, neboť není opráv- něným subjektem podle $ 94 odst. 1 zákona o obcích, má možnost obrátit se na osobu oprávněnou podle tohoto ustanovení s tím, aby navrhla jeho věc na program jednání za- stupitelstva. Druhou možností, kterou má ob- čan obce za situace, kdy sám nemůže tvořit program jednání zastupitelstva podáváním návrhů na jejich projednání, je vystoupit a přednést svůj návrh v rámci rozpravy před hlasováním o programu zasedání zastupitel- stva nebo vystoupit v té části zasedání zastu- pitelstva, která je vyhrazena pro iniciativy ob- čanů. Pokud by si jeho návrh osvojil někdo z přítomných osob s navrhovacím právem podle $ 94 odst. 1 zákona o obcích, pak by mohla dotyčná osoba přednesený požadavek legitimně navrhnout, přičemž zastupitelstvo by se tímto návrhem muselo zabývat, tj. roz- hodnout, zda jej na pořad jednání zařadí, či ni- koliv. Nejvyšší správní soud v daném ohledu zdůrazňuje, že z ustanovení $ 16 odst. 2 písm. ©) a ani $ 16 odst. 2 písm. c) zákona o obcích ne- vyplývá právo stěžovatele, jako občana obce, podávat návrhy na zařazení jeho věci jako dal- šího bodu programu zasedání zastupitelstva, a to i tehdy, pokud by byl takový požadavek vznesen v rámci projednávání a schvalování programu zasedání, neboť navrhovat zařaze- ní dalších bodů na program zasedání přísluší toliko subjektům vyjmenovaným v $ 94 odst. 1 zákona o obcích. Skutečnost, že občan obce (stěžovatel) má podle $ 16 odst. 2 písm. £) zá- kona o obcích právo požadovat projednání určité záležitosti v oblasti samostatné působ- nosti, neznamená, že jeho věc nutně musela být zařazena na program jednání žalovaného, pokud stěžovatel takový požadavek vznese a uplatní. Nejvyšší správní soud rovněž pro větší přehlednost odkazuje na právní závěry učiněné v jeho rozsudku ze dne 19. 7. 2007, čj. 3 Aps 6/2006-76, dostupném na www.ns- soud.cz, podle nichž na projednání určité zá- ležitosti v oblasti samostatné působnosti ra- dou obce nebo zastupitelstvem obce zásadně není právní nárok. Podle tohoto právního zá- věru je na zastupitelstvu obce, v případě, kdy je vznesen požadavek podle $ 16 odst. 2 písm. f) zákona o obcích, zda vyjádří vůli se jím zabý- vat a pak teprve je možné jeho zařazení na program jednání zasedání zastupitelstva. Poslední námitkou stěžovatele je důvod odpovídající $ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., podle kterého lze podat kasační stížnost z důvodu ne- zákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu ne- bo o zastavení řízení. Stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že krajský soud pochybil, když řízení o žalobě v její části, kde brojil proti upření jeho práva vyjadřovat se v rozpravě za- sedání žalovaného před hlasováním o progra- mu zasedání, zastavil. Podle Nejvyššího správního soudu kraj- ský soud postupoval v intencích $ 86 s. ř. s. a správně řízení zastavil, když zjistil, že ke dni jeho rozhodnutí namítnutý zásah ani netrvá a ani nehrozí jeho opakování. Podle soudu se sice žalovaný v minulosti dopustil nezákon- ného zásahu, a to při zasedáních zastupitel- stva ze dne 15. 12. 2004, 14. 3. 2005 a 7. 4. 2005, kdy žalobci neumožnil vyjádřit se k projedná- vanému programu ještě před jeho schvále- ním, nicméně na zasedání žalovaného dne 30. 6. 2005 žalovaný vyslovil, že občanovi svědčí právo vyjadřovat se k programu zase- dání před jeho schválením, a to za předpokla- du, že bude skutečně hovořit k navrhované- mu programu. Stěžovatel v kasační stížnosti argumentuje hrozbou opakování nezákonné- ho zásahu, což doložil odkazem na zasedání žalovaného ze dne 6. 9. 2007. Nejvyšší správ- ní soud nicméně uvádí, že stěžovatel v kasač- ní stížnosti konkrétně neuvedl, zda byl jedná- ní inkriminovaného dne osobně přítomen a zda tvrzený zásah směřoval proti němu, či nikoli. Podle Nejvyššího správního soudu může podat žalobu na ochranu před nezá- konným zásahem podle $ 82 a násl. s. ř. s. jen ten, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem. V kasační stížnosti proto nelze úspěšně argumentovat neurčitými vyjádřenými, že nebezpečí opa- kování zásahu je evidentní, neboť žalovaný na tomto relativně recentním zasedání (6. 9. 2007 - pozn. soudu) znovu znemožnil obča- nům předkládat jejich návrhy v rozpravě k programu zasedání. Podstatou uplatnění práva podle $ 16 odst. 2 písm. c) zákona o ob- cích je, že občan může vyjadřovat svá stano- viska ke všem projednávaným věcem, tedy : ik návrhu programu před jeho schválením, nicméně jeho vyjádření musí mít věcnou sou- vztažnost k aktuálně projednávaným bodům programu zasedání. Nejvyšší správní soud shodně jako krajský soud zastává názor, po- dle nějž má každý občan obce právo vyjádřit své stanovisko ke všem projednávaným vě- cem na zasedání zastupitelstva, a to včetně programu zasedání zastupitelstva, neboť je projednáván jako jakákoli jiná věc. Tytéž právní závěry obsahuje, byť ve vztahu k pro- gramu jednání zastupitelstva kraje, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.5. 2006, čj. 15 Ca 164/2005-41, publikova- né pod č. 965/2006 Sb. NSS, podle nichž ob- čan kraje má nejen právo vyjadřovat se k pro- jednávaným věcem zařazeným na program zasedání zastupitelstva, nýbrž má i právo vy- jádřit se k samotnému programu zasedání za- stupitelstva, a to ještě před jeho schválením. Je zřejmé, že krajský soud postupoval ve smyslu této judikatury a správně ji aplikoval i na případ zastupitelstev obcí. Toto právo však neznamená, že by občan obce byl opráv- něn závazným způsobem navrhovat zařazení nových bodů k projednání. V rozpravě k pro- gramu zasedání tudíž může občan vyjádřit svá stanoviska k tomuto programu. Rovněž může, ovšem již bez nároku, že jeho požadav- ku bude skutečně vyhověno, přednést svůj návrh na zařazení jeho věci na program jed- nání. Jeho návrh, k tomu, aby byl skutečně za- řazen jako bod programu, by nicméně nejpr- ve musel být akceptován osobou podle $ 94 odst. 1 zákona o obcích, posléze schválen po- dle $ 94 odst. 2 téhož zákona, přičemž není zákonnou povinností oprávněného subjektu podle $ 94 odst. 1 zákona o obcích takový ná- vrh vznést a ani není povinností zastupitel- stva jej přijmout a zařadit na program jedná- ní. Nejvyšší správní soud proto neshledal tuto stížnostní námitku důvodnou. Krajský soud postupoval v souladu se zákonem a zjiš- těným skutkovým stavem ke dni svého roz- hodnutí, a proto jeho rozhodnutí o zastavení řízení o žalobě není nezákonné. 655 1615-1617 II. PRÁVNÍ VĚTY BEZ ODŮVODNĚNÍ 1615 Řízení před soudem: kompetenční výluka Sociální zabezpečení: přechod z pracovní neschopnosti do invalidity k $ 94 až $ 98 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve zně- ní zákonů č. 590/1992 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 160/1993 Sb., č. 293/1993 Sb., č. 118/1995 Sb. a č. 160/1995 Sb. $ 70 písm. £) soudního řádu správního Rozhodnutí o přechodu z pracovní neschopnosti do invalidity podle $ 94 až 6 98 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, nepodléhá samostatně přezkumu ve správním soudnictví. Takové rozhodnutí soud přezkoumá jen k žalobě proti rozhodnutí o zastavení výplaty dávky nemocenského pojištění či proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dávku důchodového pojištění [$ 97 věta dru- há cit. zákona, $ 70 písm. f) s. ř. s.].
a) Ing. Ondřej K. a b) Ing. Vít K. proti Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Li- berci o opravu chyb v katastrálním operátu, o kasační stížnosti žalovaného.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. března 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu