du (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb. Přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí o povinnosti od- stranit nepovolenou stavbu v době, kdy je podána žaloba proti rozhodnutí o přestupku podle $ 105 odst. 3 písm. d) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona (za neprovedení rozhodnutí o odstranění stavby nebo zařízení), ne- ovlivňuje povinnost soudu přezkoumat rozhodnutí o přestupku podle sta- vu, který tu byl ($ 75 odst. 1 s. ř. s.) v době vydání rozhodnutí 0 přestupku.
Stěžovatel činí ústřední právní otáz- kou, kterou má Nejvyšší správní soud posoudit (a kterou uplatnil již v žalobě, a proto je námitkou přípustnou - srov. $ 104 odst. 4 s. ř. s.), ke kterému okamži- ku má správní soud posoudit zákonnost správního aktu, pokud jde o rozhodnutí z oboru správního trestání (zde přestu- pek proti stavebnímu řádu), jehož skut- ková podstata je vázána na nesplnění po- (vinnosti uložené jiným rozhodnutím, za situace, kdy u správního soudu je podá- na žaloba na přezkum tohoto jiného roz- hodnutí spolu s návrhem na přiznání od- kladného účinku této žalobě.
Nejvyšší správní soud považuje pře- devším za nutné připomenout, že od- kladný (suspenzivní) účinek je obvyklou vlastností odvolání (řádného opravného prostředku), a znamená, že do doby, než je o odvolání rozhodnuto, nenabývá právní moci a není vykonatelné (srov. $ 55 odst. 1, $ 52 odst. 1, 2 správního řádu účinného do 31. 12. 2005*). Soudy ve správním soudnictví přezkoumávají roz- » S účinností od 1. 1. 2006 nahrazen novým správním řádem (č. 500/2004 Sb.). 1062 hodnutí správních orgánů vydaná v po- sledním stupni řízení (je-li přípustný opravný prostředek v řízení správním), podání žaloby nemá odkladný účinek ($ 73 odst. 1 s.
ř. s.). Za splnění předpo- kladů uvedených v $ 73 odst. 2 může soud odkladný účinek žalobě přiznat; důsledkem je ($ 73 odst. 3), že do skon- čení řízení před soudem se pozastavují účinky napadeného rozhodnutí. Odklad- ný účinek přiznaný rozhodnutím soudu ex lege zaniká rozhodnutím ve věci sa- mé. Podle $ 75 odst. 1 s. ř. s. při přezkou- mání rozhodnutí vychází soud ze skut- kového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Nejvyšší správní soud především konstatuje, že stěžovatel opírá svou ná- mitku o tvrzení, které nemá oporu ve správních ani soudních spisech městské- ho soudu zmíněných shora; tj. že pokuta mu byla uložena v době, kdy městský soud přiznal žalobě proti rozhodnutí o povinnosti odstranit stavbu odkladný účinek.
Rozhodnutí o přestupku, jehož skutková podstata byla naplněna tím, že ve lhůtě stanovené rozhodnutím ze dne 16. 8. 2002 (tj. do 18. 9. 2003) neodstra- nil stěžovatel nepovolenou stavbu, bylo vydáno 25. 3. 2004, nabylo právní moci 31. 5. 2004 a usnesení o přiznání odklad- ného účinku žalobě vůči rozhodnutí o povinnosti odstranit stavbu (správní rozhodnutí vydané v I. stupni dne 16. 8. 2002, ve II. stupni řízení dne 6. 6. 2003, nabylo právní moci 18. 6. 2003) bylo vy- dáno městským soudem pod sp. zn. 11 Ca 298/2003 dne 17.
6. 2004. Rozhodnutí o přestupku tedy reflektovalo skutkový a právní stav, jaký tu byl v době, kdy o přestupku bylo rozhodováno, tedy existovalo pravomocné a vykonatelné rozhodnutí o povinnosti odstranit stav- bu, přičemž lhůta ke splnění povinnosti marně uplynula. V době rozhodování ža- lovaného o přestupku (ve II. stupni říze- ní 24. 5. 2004, právní moc 31. 5. 2004) si- ce existoval návrh stěžovatele (ze dne 12. 8. 2003) městskému soudu, aby při- znal jeho žalobě proti rozhodnutí 0 po- vinnosti odstranit stavbu ze dne 6.
6. 2003 odkladný účinek, ovšem toto říze- ní o žalobě vedené pod sp. zn. 11 Ca 298/2003 nebylo ke dni vydání rozhod- nutí o přestupku skončeno, a městský soud vydal usnesení o přiznání odklad- ného účinku až 17. 6. 2004, tedy po 10 měsících řízení, aby po dalších třech měsících rozhodl ve věci samé - žaloba ve věci sp. zn. 11 Ca 298/2003 tedy sus- pendovala účinky rozhodnutí o povin- nosti odstranit nepovolenou stavbu pou- ze na období od 17. 6. do 16. 9. 2004. Správní soudy přezkoumávají roz- hodnutí pravomocná a otázku přiznání odkladného účinku žalobě v posuzova- né věci nebylo možno chápat jako preju- diciální ve vztahu k řízení o přestupku, neboť na vyřešení této otázky nezáviselo rozhodnutí o přestupku; přiznání od- kladného účinku je opatřením dočasné povahy, které suspenduje na určitý čas (do rozhodnutí soudu ve věci samé) účinky rozhodnutí, nic víc, nic méně.
Návrh na přiznání odkladného účinku žalobě je procesním návrhem učiněným v rámci řízení o přezkumu správního rozhodnutí, nemá samostatný „procesní život“, za okolností vymezených judika- turou Nejvyššího správního soudu o něm ani není rozhodováno, zejména pak rozhoduje-li soud o věci samé bez- odkladně a do té doby o odkladném účinku nerozhodl; nevede se tedy o ta- kovém návrhu samostatné soudní řízení, jež by mohlo mít od svého počátku pre- judiciální povahu vůči správnímu řízení o přestupku. Právní úprava- promlčení možnosti stíhat přestupek nezná stavení lhůty v důsledku přerušení řízení, a pro- 1063 987 to by rozhodnutí o návrhu na odkladný účinek chápané jako prejudiciální otázka mohlo v některých případech vést k pro- mlčení možnosti stíhat správní delikt.
V posuzované věci byly suspendová- ny účinky rozhodnutí o povinnosti od- stranit stavbu pouze v období od června do září 2004, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci již v červnu 2003 a vykonatelnosti v září 2003. Společen- ská nebezpečnost činu, jehož se stěžovatel dopustil tím, že neodstranil nepovole- nou stavbu podle pravomocného a vyko- natelného rozhodnutí, nebyla nijak umenšena tím, že soud po deseti měsí- cích od zahájení řízení na tři měsíce sus- pendoval účinky rozhodnutí, které stě- žovatel dobrovolně nerespektoval, a nebyla by umenšena ani v případě, že by soud rozhodl o odkladném účinku dříve.
Ostatně není zřejmé, proč stěžovatel ne- využil možnosti, kterou mu dává $ 83 odst. 1 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o pře- stupcích, ve znění účinném v době vydání napadeného rozhodnutí, a nepožádal správní orgán o odložení výkonu rozhod- nutí, kteréžto žádosti v případě, je-li po- dán návrh na přezkoumání rozhodnutí o přestupku soudem, správní orgán vyho- ví. Dále nutno vidět, že pokud by rozhod- nutí o uložení povinnosti odstranit stavbu bylo jako pravomocné soudem pro nezá- konnost či pro vady řízení zrušeno, právní řád pak zná nástroje, které ve vztahu k roz- hodnutí o přestupku bylo lze užít.
Obdob- ně, pokud by bylo shledáno nezákonným pravomocné rozhodnutí o přestupku. Stě- Žovatel tedy postupem městského soudu v posuzované věci nebyl nijak ukrácen na svých právech a užití $ 75 odst. 1 s. ř. s. by- lo na místě; je sice pravda, že městský soud své rozhodnutí odůvodnil poněkud stroze, nicméně rozhodovací důvody jsou z jeho odůvodnění jasně patrny, nelze je tedy hodnotit jako takové, jež se se žalobní 1064 námitkou vyrovnaly nedostatečně. Koneč- ně jeho rozhodnutí nelze upřít ratio ani potud, pokud konstatuje, že v době jeho rozhodování (1.
3. 2005) již bylo od září 2004 (kdy byla zamítnuta žaloba proti roz- hodnutí o povinnosti odstranit nepovole- nou stavbu) postaveno najisto i v řízení soudním, že rozhodnutí o povinnosti od- stranit nepovolenou stavbu bylo vydáno v souladu s právními předpisy. Za rozhodující princip Nejvyšší správní soud považuje, že žaloby proti správním rozhodnutím nemají ze záko- na odkladný účinek ($ 73 odst. 1 s. ř. s.), a proto jen pravomocné usnesení soudu o přiznání odkladného účinku může mít vliv na právní moc a vykonatelnost napa- deného správního aktu.
Poněvadž rozhod- nutí o přestupku a o sankci za něj bylo vydáno v době, kdy rozhodnutí o povin- nosti odstranit nepovolenou stavbu ne- bylo dotčeno odkladným účinkem při- znaným soudem (na rozdíl od tvrzení stěžovatele v kasační stížnosti ze správ- ních a soudních spisů jednoznačně ply- ne, že odkladný účinek byl na dobu tří měsíců přiznán až poté, co rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci), neby- la práva stěžovatele jakkoli porušena, a to ani v podobě zásad fair procesu. Obě rozhodnutí byla přezkoumána v řádném soudním procesu za využití všech prostředků, jež předpisy o správ- ním soudnictví připouštějí.
Obiter dic- tum Nejvyšší správní soud dodává, že přiznání odkladného účinku žalobě závi- sí rovněž na neexistenci rozporu s veřej- ným zájmem ($ 73 odst. 2 s. ř. s.), a po- kud by důsledkem tohoto postupu byla faktická nemožnost stíhat přestupky z důvodu zániku odpovědnosti v jedno- roční lhůtě podle $ 20 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, musel by se soud rozhodující o takovém návrhu touto okolností zabývat. Skutečnost, že stěžovatel podal žatobu proti pravomocnému rozhodnutí o přestup- ku v době, kdy městský soud v jiném řízení dočasně suspendoval účinky pravomocné- ho a vykonatelného rozhodnutí o povinnos- naplnění skutkové podstaty přestupku, ne- ní s to jako kasační námitka přivodit jiné na- zírání na přezkum rozhodnutí o přestupku ve vztahu k určení rozhodného období, k němuž se přezkum před krajskými soudy upíná ($ 75 odst. 1 s.
ř. s.). ti odstranit stavbu, jež bylo významné pro 988 Rozhodnutí správního orgánu: nicotnost; rozhodnutí ve věci soukromého práva Řízení před soudem: přezkoumání rozhodnutí 0 privatizaci k $ 68 písm. b) a e) a $ 76 odst. 2 soudního řádu správního k $ 10 odst. 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 210/1993 Sb.
I. Vyslovení nicotnosti rozhodnutí správního orgánu podle $ 76 odst. 2 s. ř. s. předpokládá, že žaloba proti takovému rozhodnutí směřující je vůbec způsobilá soudní přezkum vyvolat.
II. Zamezuje-li $ 10 odst. 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, soudnímu přezkumu rozhodnutí 0 privatizaci, není možné ani přezkoumání dalšího rozhodnutí, jímž je rozhodnutí 0 pri- vatizaci změněno. Žalobu podanou proti takovému rozhodnutí správní soud odmítne z důvodů uvedených v $ 68 písm. e) s. ř. s.
III. Při rozhodování správního orgánu 0 způsobu a formě vypořádání restitučního nároku jde o majetkové nároky účastníka, tedy o soukromo- právní věc; žalobu proti takovému rozhodnutí správní soud odmítne z dů- vodů uvedených v $ 68 písm. b) s. ř. s.
Ing. Josef V. proti Magistrátu hlavního města Prahy o uložení pokuty za přestu-
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 24. srpna 2006
JUDr. Milada Tomková předsedkyně senátu