č. 67/1993 Sb. a č. 62/2002 Sb. I. Ke stavění běhu lhůty k projednání přestupku podle $ 20 odst. 2 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, nedochází dnem, kdy správní orgán postoupí věc po- dle $ 71 písm. a) téhož zákona policejnímu orgánu či státnímu zástupci, ale až dnem, kdy tyto orgány zahájí úkony trestního řízení. II. Pokud orgány činné v trestním řízení, jimž byla věc postoupena podle 6 71 písm. a) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, dospějí k závěru, že zde nejsou skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, aniž učiní jakékoli úkony trestního řízení, ke stavění běhu lhůty podle $ 20 odst. 2 téhož zákona nedojde.
č. 67/1993 Sb. a č. 62/2002 Sb. I. Ke stavění běhu lhůty k projednání přestupku podle $ 20 odst. 2 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, nedochází dnem, kdy správní orgán postoupí věc po- dle $ 71 písm. a) téhož zákona policejnímu orgánu či státnímu zástupci, ale až dnem, kdy tyto orgány zahájí úkony trestního řízení. II. Pokud orgány činné v trestním řízení, jimž byla věc postoupena podle 6 71 písm. a) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, dospějí k závěru, že zde nejsou skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, aniž učiní jakékoli úkony trestního řízení, ke stavění běhu lhůty podle $ 20 odst. 2 téhož zákona nedojde.
Věc: Omar T. proti Magistrátu města Plzně o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce. Úřad městského obvodu Plzeň 3 rozhod- nutím ze dne 21. 5. 2003 uznal žalobce vin- ným ze spáchání přestupku proti majetku po- dle $ 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. Žalobce dne 11. 4. 2002 před vysokoškolský- mi kolejemi v Plzni v opilosti poškodil tři osobní automobily tím, že jim ulámal pravá zpětná zrcátka, čímž způsobil škodu nejméně 4900 Kč. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 5000 Kč a povinnost nahradit státu náklady řízení; dále byla žalobci uložena povinnost k náhradě škody poškozeným. Uvedené rozhodnutí napadl žalobce odvoláním, které žalovaný dne 24. 6. 2003 za- mítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu E stupně. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného bro- jil žalobce žalobou, v níž s odkazem na $ 20 zákona o přestupcích především namítal, že dne 11. 4. 2003 uplynula prekluzivní lhůta jednoho roku ode dne, kdy došlo k jednání, které zakládalo skutkovou podstatu projed- návaného přestupku. Správní orgán I. stupně však rozhodl ve věci až 24. 6. 2003, kdy již ne- bylo možno takové jednání jako přestupek projednat. Postoupení správního spisu okres- nímu státnímu zastupitelství k vyjádření, zda se jednalo o přestupek nebo o trestný čin, ne- ní zahájením trestního řízení. Pokud pak šlo o odbornou otázku zjištění výše škody, správ- ní orgán se správně obrátil na soudního znal- 518 ce. Tyto dotazy jsou však bez právní relevan- ce vzhledem k běhu jednoleté prekluzivní lhůty. Krajský soud v Plzni žalobu dne 30. 6. 2004 zamítl. V odůvodnění svého rozsudku mimo jiné konstatoval, že správní orgán I stupně dne 7. 6.2002 a dne 2. 10. 2002 danou věc, kterou měl projednat jako přestupek, po- stoupil Okresnímu státnímu zastupitelství Plzeň-město dle $ 71 písm. a) zákona o přestup- cích. Ohledně postoupení věci se rozhodnutí nevydává, jde o faktický úkon správního or- gánu, kterým věc postoupí státnímu zástupci; skutečnosti nasvědčující tomu, že je zde po- dezření ze spáchání trestného činu, byly ve správním řízení zjištěny. Jednalo se zejména o odlišnou výši škody vyplývající z odborné- ho vyjádření znalce, podaného Policii České republiky, a zjištěnou na základě dokladů o zaplacení odstranění škody poškozenými. Postoupení věci bylo tedy ze strany správní- ho orgánu I. stupně důvodné. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že v době od 7. 6. 2002 do 26. 7. 2002 a v době od 2. 10. 2002 do 12. 12. 2002 správní orgán I. stupně ve vě- ci nemohl jednat a rozhodovat, protože byla postoupena Okresnímu státnímu zastupitel- ství Plzeň-město. V této souvislosti krajský soud odkázal též na $ 158 trestního řádu, po- dle kterého je policejní orgán povinen na zá- kladě vlastních poznatků, trestních oznáme- ní i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spá- chání trestného činu, učinit všechna potřeb- ná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění pachatele. Novelou zákona o přestupcích (zákon č. 62/2002 Sb.) byl s účinností od 1. 4. 2002 změněn $ 20 to- hoto zákona. Podle $ 20 odst. 1 části věty před středníkem zákona o přestupcích pře- stupek nelze projednat, uplynulli od jeho spáchání jeden rok. Podle $ 20 odst. 2 zákona o přestupcích se do běhu lhůty podle odstav- ce 1 nezapočítává doba, po kterou se pro ten- týž skutek vedlo trestní řízení podle zvláštní- ho právního předpisu, s odkazem na trestní řád. Na základě výše uvedené právní úpravy dospěl krajský soud k závěru, že toto ustano- vení dopadá i na situaci, kdy správní orgán I. stupně věc postoupil dle $ 158 trestního řá- du státnímu zástupci k posouzení, zda se ne- jedná o podezření ze spáchání trestného či- nu, a to i za situace, že následně nebylo dle $ 160 trestního řádu zahájeno trestní řízení. Lhůta jednoho roku od spáchání přestupku dne 11. 4. 2002 byla tedy podle krajského soudu přerušena po dobu, kdy byla věc po- stoupena státnímu zástupci, a v dané právní věci lhůta končí dnem 11. 7.2003. Proti rozhodnutí krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž ze- jména uvedl, že krajský soud nesprávně po- soudil povahu údajných postoupení věci or- gánům činným v trestním řízení. Komise pro projednávání přestupků dvakrát požádala okresní státní zastupitelství o posouzení výše škody a právní kvalifikace skutku; tyto žádos- ti je však nutno kvalifikovat jako dotaz, který mohl být adresován i advokátní kanceláři ne- bo jinému orgánu státní správy. Nejednalo se tedy o postoupení věci, neboť správní orgán tím, jak své podání označil, si vyhradil svůj další postup až po zodpovězení svých otázek. Okresní státní zastupitelství pak správnímu orgánu I. stupně v prvním případě vrátilo spis a zodpovědělo položené otázky, přičemž se ztotožnilo se závěry znalce ohledně výše škody. V druhém případě byl spis vrácen správnímu orgánu s odpovědí na položené otázky dne 12. 12. 2002. Stěžovatel souhlasí s názorem soudu, že v přestupkovém řízení se rozhodnutí o postoupení věci nevydává, nesouhlasí však s tím, že žádost o posouzení, tedy dotaz, Ize posuzovat jako postoupení vě- ci podle $ 71 písm. a) zákona o přestupcích. Závěrem stěžovatel konstatoval, že k přeruše- ní běhu jednoleté lhůty k projednání pře- stupku tedy nedošlo. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Zodůvodnění: Právní otázkou, kterou měl krajský soud dle stěžovatelova názoru posoudit nespráv- ně, je, zda v projednávaném případě došlo k zániku odpovědnosti za přestupek podle $ 20 odst. 1 zákona o přestupcích. Podle $ 20 odst. 1 části věty před středníkem zákona o přestupcích přestupek nelze projednat, uply- nulhli od jeho spáchání jeden rok. Podle $ 20 odst. 2 zákona o přestupcích se do běhu ihůty podle odstavce 1 nezapočítává doba, po kte- rou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení podle zvláštního právního předpisu (přičemž poznámka pod čarou odkazuje na trestní řád). Vzhledem k užitému odkazu je zřejmé, že trestním řízením se v daném případě rozumí řízení podle trestního řádu. Doba, po kterou bylo trestní řízení vedeno, začíná běžet dnem zahájení trestního řízení, tj. nejčastěji dnem, kdy policejní orgán sepsal záznam o zahájení úkonů trestního řízení, a končí dnem právní moci usnesení policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu o odevzdání nebo po- stoupení věci příslušnému správnímu orgá- nu k projednání přestupku. Dnem následují- cím po tomto dni běh lhůty podle $ 20 odst. 1 zákona o přestupcích pokračuje. V daném případě sepsal policejní orgán záznam o za- hájení úkonů trestního řízení v den spáchání činu, tedy 11. 4. 2002. Odevzdání věci podle $ 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno dne 23. 5. 2002. Doba, po kterou bylo vedeno trestní řízení, tj. od 11. 4, 2002 do 23. 5. 2002 (což je 42 dnů), se do Ihůty podle $ 20 odst. 1 zákona o přestupcích nezapočítává. 519 1192 Pokud však jde o dobu, kdy se státní za- stupitelství zabývalo žádostí správního orgá- nu I stupně o posouzení, zda je správně sta- novena výše škody, a nejedná se proto o trestný čin, pak dospěl Nejvyšší správní soud k částečně jiným závěrům než Krajský soud v Plzni. Na rozdíl od výše popsané situa- ce totiž nedošlo k žádnému formálnímu úko- nu policejního orgánu nebo státního zástup- ce, kterým by byl určen opětovný počátek běhu trestního řízení. Názor krajského soudu, že tento počátek určil správní orgán I. stupně faktickým úkonem, když spis podle $ 71 písm. a) zákona o přestupcích postoupil na státní za- stupitelství, nelze přijmout, neboť zde nebylo postupováno podle trestního řádu, ale stále podle zákona o přestupcích. Jelikož se z po- hledu trestního řádu jednalo o podnět jiného orgánu, na jehož podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu ($ 158 odst. 1), k zahájení trestního řízení by na něj musel navazovat další úkon státního zástupce nebo policejního orgánu. Komentář k trestní- mu řádu (Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F.: Trestní řád. Komentář. I. díl. 4. vydání, C. H. Beck, Praha 2002, str. 112) vymezuje trestní řízení jako nejširší pojem, který upravuje veškerý proces upravený trestním řádem. Vzhledem k projednávanému případu je dále podstatné vymezení přípravného řízení trest- ního, které dle výše citovaného komentáře k trestnímu řádu po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. výslovně zahrnuje i objasňování a prověřování skutečnos- tí nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin v rámci postupu před zahájení trestního stíhání (s odkazem na $ 158 až 159b trestního řádu), a vyšetřování ($ 160 až 170 trestního řádu). V případě žádosti správního orgánu I. stup- ně ze dne 7. 6. 2002 žádný formální ani fak- tický úkon státního zástupce směřující k opě- 520 tovnému zahájení trestního řízení učiněn ne- byl, pouze byl spis spolu se stanoviskem, že škoda byla stanovena správně, vrácen správ- nímu orgánu L stupně. Nelze tedy dovodit, že by po tuto dobu běželo trestní řízení, protože nebyly učiněny žádné úkony podle trestního řádu. Jiná situace nastala po podání druhé žá- dosti správního orgánu I. stupně ze dne 2. 10. 2002, neboť na jejím základě státní zástupce dne 18. 10. 2002 zaslal spis policejnímu orgá- nu k provedení výslechu znalce - tedy prově- ření skutečnosti, zda nedošlo ke spáchání trestného činu. Od data vydání tohoto poky- nu tedy bylo vedeno přípravné řízení trestní, které bylo ukončeno dnem 12. 12. 2002, kdy byla věc opětovně odevzdána správnímu or- gánu I stupně podle $ 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu k projednání přestupku. Nej- vyšší správní soud tedy nepřisvědčil závěru krajského soudu, že lhůtá k projednání pře- stupku neběžela od 7. 6. 2002 do 26. 7. 2002. Dospěl však k závěru, že lhůta neběžela v ob- dobí od 18. 10. 2002 do 12. 12. 2002, tj. 56 dnů (a jak shora uvedeno v období od 11. 4. 2002 do 23. 5. 2002, tj. 42 dnů). xx Přestože Nejvyšší správní soud shledal posouzení právní otázky - interpretaci $ 20 odst. 2 zákona o přestupcích krajským sou- dem - částečně nesprávné, nemá tato skuteč- nost vliv na zákonnost rozhodnutí krajského soudu, neboť dílčí modifikace závěrů krajské- ho soudu se nemůže nijak v konečném dů- sledku dotknout výroku, kterým byla žaloba zamítnuta. Správní orgán I. stupně ve věci rozhodl dne 21.5. 2003, žalovaný o stěžovate- lově odvolání rozhodl dne 24. 6. 2003 a toto rozhodnutí nabylo právní moci 3. 7. 2003. Lhůta k projednání přestupku celkem po do- bu 98 dní neběžela, neboť se ve věci vedlo trestní řízení, odpovědnost za přestupek tak zanikla 19. 7. 2003. Přestupek byl tedy v zá- konné lhůtě pravomocně projednán. 1193 Advokacie: vyškrtnutí ze seznamu advokátů k $ 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona č. 210/1999 Sb. Ohrožení důvěry v řádný výkon advokacie, jako jedna z podmínek pro vyškrtnu- tí advokáta ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou z důvodu podle $ 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, musí být vyvoláno kon- krétní trestnou činností tohoto advokáta, za kterou byl pravomocné odsouzen. Spl- nění této podmínky musí být v rozhodnutí o vyškrtnutí ze seznamu advokátů řádně odůvodněno.
Omar T. proti Magistrátu města Plzně o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 25. ledna 2007
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu