I. Při ukládání sankce za tzv. jiný správní delikt neodpovídá požadavku ustanovení $ 47 odst. 2 správního řádu, neuvede-li správní orgán ve výroku rozhodnutí ustanovení právního předpisu, podle něhož rozhodl; to platí jak ve vztahu ke kvalifikaci skutku, tak ve vztahu k ukládanému trestu. IX. Absenci ustanovení právního předpisu, podle něhož správní orgán uložil trest za tzv. jiný správní delikt ve výroku rozhoduutí, nelze opravovat postupem podle $ 47 odst. 6 správního řádu jako chybu v psaní. III. Při souběhu více správních deliktů (zde: vícečinný souběh) je analo- gické použití zásady absorpční ($ 12 odst. 2 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích) přípustné, nestanoví-li příslušný právní předpis jinak. 136 o = 772
I. Při ukládání sankce za tzv. jiný správní delikt neodpovídá požadavku ustanovení $ 47 odst. 2 správního řádu, neuvede-li správní orgán ve výroku rozhodnutí ustanovení právního předpisu, podle něhož rozhodl; to platí jak ve vztahu ke kvalifikaci skutku, tak ve vztahu k ukládanému trestu. IX. Absenci ustanovení právního předpisu, podle něhož správní orgán uložil trest za tzv. jiný správní delikt ve výroku rozhoduutí, nelze opravovat postupem podle $ 47 odst. 6 správního řádu jako chybu v psaní. III. Při souběhu více správních deliktů (zde: vícečinný souběh) je analo- gické použití zásady absorpční ($ 12 odst. 2 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích) přípustné, nestanoví-li příslušný právní předpis jinak. 136 o = 772
Podstatou sporného náhledu stěžova- tele a krajského soudu je otázka, zda výrok —r——————— s 772 ———— -O rozhodnutí o uložení sankce za správní delikt byl srozumitelný a zda naplňoval požadavky právních předpisů na věc se vztahujících. Zákon o potravinách upravuje v řadě svých ustanovení povinnosti, které musí splnit ten, kdo uvádí do oběhu potravi- ny. V $ T7 pak pod nadpisem „Pokuty“ (ve znění účinném v době, kdy stěžova- tel napadené rozhodnutí vydal i kdy byl delikt spáchán) upravoval správní delik- ty, jichž se může dopustit ten, kdo poru- ší vyjmenované povinnosti. Prvý názor, v němž se stěžovatel mýlí, je přesvědče- ní, že skutkové podstaty správních delik- tů jsou upraveny v ustanoveních, která ukládají určité povinnosti; tak tomu ne- ní. Skutkové podstaty deliktů jsou upra- veny v $ 17 zákona o potravinách, a to způsobem, jenž je pro legislativní tech- niku v oblasti správního trestání často užíván, totiž za použití normy odkazují- cí. Skutkové podstaty tedy nejsou popsá- ny slovně, nýbrž, pokud jde o znak cha- rakterizující objektivní stránku deliktu (tj. konání, k němuž byl příslušný sub- jekt povinen, popř. opomenutí), odkazují na ustanovení, které takovou povinnost ukládá. Z této legislativně-technické me- tody právní úpravy však v žádném přípa- dě nelze dovozovat, že by se právní po- souzení skutkové stránky věci mohlo obejít bez subsumpce pod jednotlivá ustanovení $ 17 zákona o potravinách. Jen tak je totiž možno vyslovit ve výroku správního aktu týkajícího se viny, za jaký delikt (za jaké delikty) se mu v další části výroku ukládá trest. Nejvyšší správní soud shledává, že správní rozhodnutí orgánu I stupně, které bylo v řízení odvolacím potvrzeno, ve výroku vůbec nespecifikovalo, za jaké správní delikty trest ukládá (omezilo se na konstatování porušení povinností a výrok o trestu). Požadavek na určitost a přesnost výroku správního aktu, v ob- lasti správního trestání tím spíše, vyplý- vá v posuzované věci jednak z obecných principů, na nichž nutně spočívá právní stát (srov. např. čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, podle něhož je možno státní moc uplat- ňovat pouze způsoby, které stanoví zá- kon), jednak z procesní normy, kterou je správní řád - v době vydání napadeného rozhodnutí bylo nutno aplikaci správ- ního řádu dovozovat z $ 14 zákona č. 63/1986 Sb., o České zemědělské a po- travinářské inspekci, neboť $ 17 zákona o potravinách takovou úpravu v době rozhodování neobsahoval. Podle $ 47 odst. 2 správního řádu výrok obsahuje rozhodnutí ve věci spolu s uvedením právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto. Jestliže předmětem řízení bylo uložení pokuty za spáchání správní- ho deliktu, potom nepominutelnou sou- částí výroku, kterým se ukládá povin- nost uhradit pokutu jako trest za správní delikt, musí být rovněž i určení, jakého deliktu se subjekt dopustil. Pokud tomu tak není v oblasti skutkové části tohoto výroku, lze připustit, že je-li skutek po- psán v odůvodnění rozhodnutí, nemusí za všech okolností docházet k nezákon- nosti takového správního aktu. Pokud však, tak, jako v projednávané věci, ve vý- roku rozhodnutí chybí právní kvalifika- ce deliktu, pak takové rozhodnutí obstát nemůže. Jeho důsledkem je totiž naruše- ní principu právní jistoty (není jasné, za jaký delikt byl vlastně žalobce postižen), což může vést i k pochybnostem o tom, zda určitá jednání či opomenutí, která naplnila skutkovou podstatu deliktu, by- la potrestána či nikoliv, a tedy, zda pro budoucno jde o res řudicata (věc rozsou- zenou). I ve správním trestání totiž platí obecná zásada ne bis in idem (nikdo ne- může být dvakrát potrestán pro tentýž skutek). Takový výrok není přesný a urči- 139 772 ——— u = — u > 2 O tý a neodpovídá výše citovanému poža- davku $ 47 odst. 2 správního řádu, aby by- lo rozhodnuto „ve věci“, V projednávané věci došlo k tomu, že z výroku správního rozhodnutí nelze vůbec seznat, kterých deliktů a jaké povahy se žalobce dopustil; Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že k de- liktnímu jednání došlo na dvou místech v časovém odstupu - stěžovatel se však tě- mito okolnostmi vůbec nezabýval. Pokud jde o krajským soudem vyslove- ný názor na možnost analogického užití $ 12 odst. 2 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, je nutno jej korigovat, i když podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu spíše s ohledem na for- mulaci, kterou krajský soud užil, nikoliv pokud jde o podstatu věci. Judikaturou ve správním soudnictví bylo v minulosti (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Pra- ze sp. zn. 6 A 226/95)" připuštěno užití analogiae legis, pokud jde o případy re- álné konkurence (vícečinného soubě- hu) správních deliktů při nedostatku speciální právní úpravy, tedy aplikaci tzv. absorpční zásady. Její podstata tkví v absorpci sazeb (tedy přísnější trest po- hlcuje mírnější). Sbíhající se delikty jsou tak postiženy pouze trestem stanove- ným pro nejtěžší z nich, což při stejných sazbách pokut znamená, že správní or- gán posoudí závažnost deliktu a úhrnný trest uloží podle sazby za nejzávažnější z těchto deliktů (závažnost pak nutno posuzovat především s ohledem na cha- » Viz prejudikalura citovaná v záhlaví. 140 rakter individuálního objektu deliktu, tedy zájem, proti kterému delikt směřuje a k jehož ochraně je příslušné ustanove- ní především určeno). Pokud tedy kraj- ský soud v rozhodnutí připustil, že je možno uložit za sbíhající se delikty je- den (úhrnný) trest, a to za delikt nejpřís- něji trestný, pak připustil aplikaci zásady absorpce sazeb. Použití této zásady tedy má místo při stanovení konkrétní výmě- ry úhrnné sankce, což nic nemění na tom, že delikvent bude uznán vinným ze spáchání více správních deliktů. Pokud pak jde o výrok o trestu, stěžo- vatel jako správní orgán II. stupně připus- il, že absence ustanovení, podle něhož byl ukládán trest (až v odvolacím řízení bylo vysvětleno, že se jednalo o úhrnný trest), byla napravována formou opravy (jako písařské chyby), a ve svém výroku potvrzujícím napadené rozhodnutí orgá- nu I stupně chybějící ustanovení doplnil, pak ovšem napadené rozhodnutí změnil, ačkoliv tvrdí, že tak učinit nemínil. Jestliže tedy rozhodnutí stěžovatelovo současně zamítalo odvolání i měnilo výrok orgánu I. stupně, pokud jde o uvedení právního předpisu upravujícího výši trestu, při- čemž současně tolerovalo, že z výroku roz- hodnutí nebylo seznatelné, za jaké správní delikty se trest ukládá, stalo se pro soud nepřezkoumatelným a krajský soud nepo- chybil, jestliže k žalobcově námitce pro ty- to vady řízení napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení. j 773 25 2 Správní trestání: kritéria stanovení pokuty; odůvodnění rozhodnutí k $ 47 odst. 3 správního řádu (č. 71/1967 Sb.) I. Pokud správní orgán I. stupně označí a odůvodní jen některá kritéria, z nichž vycházel při stanovení pokuty, a orgán II. stupně ve svém rozhod- nutí výslovně neuvede a dostatečně neodůvodní všechna zbývající kritéria, jedná se o vadu řízení. IX. Rozhodnutí týkající se několika účastníků řízení, obsahující několik výroků a ukládající několik sankcí za nesplnění různých právních povin- ností dostojí požadavku srozumitelnosti a přezkoumatelnosti ve správním soudnictví jen tehdy, je-li z jeho odůvodnění jasně patrno, k jakému účast- níku řízení a k porušení kterého ustanovení zákona se jednotlivé odůvod- nění vztahuje, a jsou-li všechna - v demonstrativním výčtu zákona uvedená - kritéria pro uložení sankce konkrétnímu účastníku řízení výslovně zmí- něna a dostatečně odůvodněna. Stejně tak musí být nade vší pochybnost zřejmé, která další - v demonstrativním zákonném výčtu výslovně neuve- dená - kritéria byla vzata v úvahu.
Společnost s ručením omezeným C. proti Státní zemědělské a potravinářské in- spekci, ústřednímu inspektorátu, o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalované.