a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energe- tický zákon)* L Ustanovení $ 63 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o vý- konu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon), v původním znění, výslovně podmiňuje právo chráněného zákazníka na připojení odběrného plynové- ho zařízení mimo jiné tím, že připojované zařízení splňuje požadavky bezpečnosti a spolehlivosti stanovené právními předpisy, technickými normami a pravidly. Z to- hoto a contrario vyplývá, že pochybnost o splnění této podmínky zpochybňuje rov- něž právo na připojení odběrného plynového zařízení takového zákazníka.
II. Případné porušení povinnosti chráněného zákazníka udržovat odběrné ply- nové zařízení v takovém stavu, aby se nestalo příčinou ohrožení života, zdraví či ma- jetku osob [$ 63 odst. 2 písm. c) zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona), je skutečností, která může mít vliv na povinnost vlastníka nemovitosti, do které je to- muto zákazníku dodáván plyn, uloženou $ 63 odst. 3 písm. a) téhož zákona, tj. po- vinnost vlastníka dodávku chráněnému zákazníkovi umožnit.
(© Nejvyšší správní soud se však neztotož- nil se závěrem městského soudu, že každý chrá- něný zákazník má dle $ 63 energetického záko- na právo na připojení svého odběrného plynového zařízení k distribuční soustavě, aniž by toto právo bylo vázáno na splnění dalších povinností ze strany chráněného zákazníka. Dle $ 63 odst. 1 energetického zákona má chráněný zákazník právo: a) na připojení své- ho odběrného plynového zařízení k distri- buční soustavě, splní-li podmínky připojení 541 1199 a dodávek pro chráněné zákazníky, které sta- noví Pravidla provozu; b) na zajištění dodáv- ky plynu za regulované ceny; c) na zajištění dodávky plynu v kvalitě stanovené provádě- cím právním předpisem.
Dle odst. 2 tohoto ustanovení je však chráněný zákazník povi- nen: a) podílet se podle výše požadované do- dávky plynu na účelně vynaložených nákladech provozovatele distribuční soustavy spoje- ných s připojením a se zajištěním požadova- né dodávky ve výši vypočtené způsobem sta- noveným prováděcím právním předpisem; b) řídit se při připojení k distribuční sousta- vě Pravidly provozu; c) udržovat odběrné ply- nové zařízení v takovém stavu, aby se nestalo příčinou ohrožení života, zdraví či majetku osob; d) umožnit provozovateli distribuční soustavy, ke které je připojen, instalaci měři- cího zařízení a zajistit mu k němu přístup.
Z citovaného je zřejmé, že energetický zá- kon nedává chráněným zákazníkům pouze práva, ale ukládá jim i povinnosti. V $ 63 odst. 1 energetického zákona je právo na připojení odběrného plynového zařízení chráněného zákazníka k distribuční soustavě podmíněno splněním podmínek připojení a dodávek pro chráněné zákazníky, které stanoví Pravidla provozu. Těmito Pravidly provozu je vyhláška č. 251/2001 Sb., kterou se stanoví Pravidla provozu přepravní soustavy a distribučních soustav v plynárenství. Dle $ 3 odst. 6 Pravi- del provozu je podmínkou pro připojení chráněného zákazníka k distribuční sousta- vě: a) volná kapacita distribuční soustavy v místě připojení, b) technicko-ekonomická možnost připojení, c) připojované zařízení musí splňovat požadavky bezpečnosti a spo- lehlivosti stanovené právními předpisy, tech- nickými normami a technickými pravidly.
Ustanovení $ 63 odst. 2 energetického zá- kona pak ukládá chráněným zákazníkům vý- slovně povinnosti, stejně tak jako je následují- cí odstavec 3 ukládá vlastníkům nemovitostí, do kterých je chránčným zákazníkům dodá- ván plyn. Městský soud dospěl k závěru, že povinnost umožnit dodávku plynu chráněné- mu zákazníku, uložená vlastníku nemovitostí $ 63 odst. 3 písm. a) energetického zákona, nemůže být nijak ovlivněna splněním povin- 542 ností ukládaných chráněnému zákazníku ustanovením $ 63 odst. 2 energetického zá- kona.
S tímto závěrem se však Nejvyšší správ- ní soud neztotožnil. Uvedenému závěru nelze přisvědčit z ně- kolika důvodů. V prvé řadě $ 63 odst. 1 ener- getického zákona výslovně podmiňuje právo chráněného zákazníka na připojení odběrné- ho plynového zařízení mimo jiné tím, že při- pojované zařízení splňuje požadavky bezpeč- nosti a spolehlivosti stanovené právními předpisy, technickými normami a pravidly. Z tohoto a contrario vyplývá, že pochybnost o splnění této podmínky zpochybňuje rov- něž právo na připojení odběrného plynové- ho zařízení takového zákazníka.
Dle Nejvyšší- ho správního soudu není sporu o tom, že uvedená podmínka splnění požadavků bez- pečnosti a spolehlivosti musí být splněna v každém okamžiku připojení odběrného plynového zařízení k distribuční soustavě. K aktuálně vznesené pochybnosti ohledně splnění uvedené podmínky proto nelze bez dalšího odůvodnění pouze odkázat na v mi- nulosti provedenou revizi zařízení, jejíž závě- ry nemohou vypovídat o případných aktuál- ních nedostatcích. Pokud tedy stěžovatel zpochybnil bezpečnost a spolehlivost odběr- ného plynového zařízení v bytě chráněné zá- kaznice Daniely B., bylo nutno tuto námitku prověřit za účelem zjištění, zda uvedená chrá- něná zákaznice splňovala v daném období podmínky $ 63 odst. 1 energetického zákona pro právo na připojení k distribuční soustavě.
Obecně se též nelze ztotožnit se závěrem vyplývajícím z rozhodnutí městského soudu, tj. že v případě, kdy zákon ukládá dvěma sub- jektům obsahově vzájemně související povin- nosti, by byl postižen za neplnění svých po- vinností pouze jeden z nich, bez ohledu na to, zda v důsledku předchozího případného porušení povinnosti druhým subjektem vů- bec měl možnost svým povinnostem dostát. Dle názoru Nejvyššího správního soudu ne- lze připustit situaci, kdy by měl být plyn dodá- ván tomu, kdo porušuje zákonné povinnosti chráněného zákazníka.
I přestože energetic- ký zákon výslovně nestanoví, že porušením povinností přestává být chráněným zákazní- kem, lze jednoznačně dovodit, že v případě neplnění zákonných povinností si chráněný zákazník nemůže nárokovat všechna práva vyplývající z jeho postavení. Bylo by v rozpo- ru s pravidly právní logiky i s dobrými mravy, aby vlastník nemovitosti byl případně posti- žen za neumožnění dodávky plynu chráněné- mu zákazníku, který porušil povinnost udržo- vat odběrné plynové zařízení v takovém stavu, aby se nestalo příčinou ohrožení živo- ta, zdraví čí majetku osob.
Jestliže stěžovatel od počátku správního ří- zení, včetně řízení o žalobě, namítal, že odbor- ný revizní technik Bohumil C. odmítl odběrná plynová zařízení v bytě Daniely B. připojit na distribuční síť z důvodu nepředložení revizní zprávy o provedených úpravách na těchto zařízeních, Nejvyšší správní soud toto tvrzení považuje pro posouzení správnosti uložení sankce za neplnění povinností dle $ 63 odst. 3 písm. a) energetického zákona za skutkově i právně významné. Jak je uvedeno výše, dle Nejvyššího správního soudu nelze přisvědčit závěru městského soudu, že nepředložení stavebního povolení, kolaudačního rozhod- nutí a výchozí revizní zprávy chráněným zá- kazníkem nemůže být důvodem neplnění po- vinností vlastníka © nemovitosti | dodávat tomuto chráněnému zákazníku plyn.
V přípa- dě akceptování tohoto názoru by mohl být vlastník nemovitosti postižen za neumožnění dodávky plynu i v případě, kdy by z bytu byly plynové spotřebiče úplně odstraněny či byly v havarijním stavu. 1200 Stavební řízení: řízení o odstranění dočasné stavby k $ 88 odst. 1 písm. d) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění zákona č. 83/1998 Sb.» k $ 76 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního V případě, že vlastník dočasné stavby v průběhu řízení 0 jejím odstranění podle $ 88 odst. 1 písm. d) stavebního zákona z r.
1976 podá žádost o změnu užívání této stavby nebo prodloužení doby jejího trvání, stavební úřad řízení o odstranění stavby přeruší a vede řízení o podané žádosti. Pokud této žádosti stavební úřad vyhoví, říze- ní o odstranění zastaví; v opačném případě v řízení o odstranění stavby pokračuje.
Jaroslav S. proti Státní energetické inspekci o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.
Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a důvody v ní uplatněné stěžovatel opírá o ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nesprávné posouzení právní otázky městským soudem. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných kasační stížností a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Ve věci nebylo sporné neumožnění odběru plynu v období od 31. 10. 2002 do 7. 2. 2003 D. B. ze strany stěžovatele, tato skutečnost byla v řízení jednoznačně prokázaná a stěžovatel ji sám potvrdil. Přestože městský soud označil pro posouzení věci za stěžejní otázku, zda D. B. bylo v daném období možno považovat za chráněnou zákaznici ve smyslu § 63 energetického zákona, Nejvyšší správní soud konstatuje, že ani postavení D. B. jakožto chráněného zákazníka stěžovatel nezpochybňoval. Za sporné stěžovatel považoval závěr městského soudu, že ani případné porušení povinností chráněného zákazníka nemůže ovlivnit povinnost vlastníka nemovitosti dodávat takovému zákazníku plyn.
Stěžovatel namítal, že D. B. prováděla v souvislosti s plynovými spotřebiči v jejím bytě změny, následně neosvědčila, že tato odběrná plynová zařízení jsou způsobilá k opětovnému připojení k rozvodu plynu, proto revizní technik provádějící připojení pro ostatní nájemníky její byt odmítl k rozvodu plynu připojit. Dále dovozoval, že naopak připojením plynových spotřebičů v bytě D. B. k rozvodu plynu by došlo k porušení energetického zákona.
Nejvyšší správní soud ze správního spisu ověřil, že tyto skutečnosti stěžovatel uváděl od počátku správního řízení, tj. před vydáním prvostupňového rozhodnutí, v odvolání i v průběhu řízení o žalobě před městským soudem. Žalovaná i městský soud však odmítly provádět dokazování ohledně stavu plynových spotřebičů v bytě D. B. a postoje revizního technika p. B. C., neboť dospěly k závěru, že tyto skutečnosti pro danou věc nejsou podstatné. Vzhledem k tomuto rozporu bylo v prvé řadě ze strany Nejvyššího správního soudu nutné zjistit zákonné předpoklady povinnosti dodávat plyn chráněným zákazníkům dle § 63 energetického zákona.
Dle § 2 odst. 2 písm. b) bodů 3., 4., 8. energetického zákona lze D. B. označit za chráněného zákazníka, neboť nakupovala plyn pro vlastní spotřebu a v řízení nebylo prokázáno, že by její roční spotřeba přesáhla hranici uvedenou zákonem pro rozlišení mezi oprávněným a chráněným zákazníkem. Citované ustanovení dále nazývá v bodu 6. odběrným místem místo, ve kterém se nachází měřicí zařízení a kde je měřeno množství plynu dodávané jednomu konečnému zákazníkovi; v bodu 7. odběrným plynovým zařízením veškerá zařízení počínaje hlavním uzávěrem plynu včetně zařízení pro konečné využití plynu; není jím měřicí zařízení.
Nejvyšší správní soud se však neztotožnil se závěrem městského soudu, že každý chráněný zákazník má dle § 63 energetického zákona právo na připojení svého odběrného plynového zařízení k distribuční soustavě, aniž by toto právo bylo vázáno na splnění dalších povinností ze strany chráněného zákazníka.
Dle § 63 odst. 1 energetického zákona má chráněný zákazník právo: a) na připojení svého odběrného plynového zařízení k distribuční soustavě, splní-li podmínky připojení a dodávek pro chráněné zákazníky, které stanoví Pravidla provozu; b) na zajištění dodávky plynu za regulované ceny; c) na zajištění dodávky plynu v kvalitě stanovené prováděcím právním předpisem. Dle odst. 2 tohoto ustanovení je však chráněný zákazník povinen: a) podílet se podle výše požadované dodávky plynu na účelně vynaložených nákladech provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením a se zajištěním požadované dodávky ve výši vypočtené způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem; b) řídit se při připojení k distribuční soustavě Pravidly provozu; c) udržovat odběrné plynové zařízení v takovém stavu, aby se nestalo příčinou ohrožení života, zdraví či majetku osob; d) umožnit provozovateli distribuční soustavy, ke které je připojen, instalaci měřicího zařízení a zajistit mu k němu přístup.
Z citovaného je zřejmé, že energetický zákon nedává chráněným zákazníkům pouze práva, ale ukládá jim i povinnosti. V § 63 odst. 1 energetického zákona je právo na připojení odběrného plynového zařízení chráněného zákazníka k distribuční soustavě podmíněno splněním podmínek připojení a dodávek pro chráněné zákazníky, které stanoví Pravidla provozu. Těmito Pravidly provozu je vyhláška č. 251/2001 Sb., kterou se stanoví Pravidla provozu přepravní soustavy a distribučních soustav v plynárenství. Dle § 3 odst. 6 Pravidel provozu je podmínkou pro připojení chráněného zákazníka k distribuční soustavě: a) volná kapacita distribuční soustavy v místě připojení,b) technicko-ekonomická možnost připojení, c) připojované zařízení musí splňovat požadavky bezpečnosti a spolehlivosti stanovené právními předpisy, technickými normami a technickými pravidly.
Ustanovení § 63 odst. 2 energetického zákona pak ukládá chráněným zákazníkům výslovně povinnosti, stejně tak jako je následující odstavec 3 ukládá vlastníkům nemovitostí, do kterých je chráněným zákazníkům dodáván plyn. Městský soud dospěl k závěru, že povinnost umožnit dodávku plynu chráněnému zákazníku, uložená vlastníku nemovitostí § 63 odst. 3 písm. a) energetického zákona, nemůže být nijak ovlivněna splněním povinností ukládaných chráněnému zákazníku ustanovením § 63 odst. 2 energetického zákona. S tímto závěrem se však Nejvyšší správní soud neztotožnil.
Uvedenému závěru nelze přisvědčit z několika důvodů. V prvé řadě § 63 odst. 1 energetického zákona výslovně podmiňuje právo chráněného zákazníka na připojení odběrného plynového zařízení mimo jiné tím, že připojované zařízení splňuje požadavky bezpečnosti a spolehlivosti stanovené právními předpisy, technickými normami a pravidly. Z tohoto a contrario vyplývá, že pochybnost o splnění této podmínky zpochybňuje rovněž právo na připojení odběrného plynového zařízení takového zákazníka. Dle Nejvyššího správního soudu není sporu o tom, že uvedená podmínka splnění požadavků bezpečnosti a spolehlivosti musí být splněna v každém okamžiku připojení odběrného plynového zařízení k distribuční soustavě.
K aktuálně vznesené pochybnosti ohledně splnění uvedené podmínky proto nelze bez dalšího odůvodnění pouze odkázat na v minulosti provedenou revizi zařízení, jejíž závěry nemohou vypovídat o případných aktuálních nedostatcích. Pokud tedy stěžovatel zpochybnil bezpečnost a spolehlivost odběrného plynového zařízení v bytě chráněné zákaznice D. B., bylo nutno tuto námitku prověřit za účelem zjištění, zda uvedená chráněná zákaznice splňovala v daném období podmínky § 63 odst. 1 energetického zákona pro právo na připojení k distribuční soustavě.
Obecně se též nelze ztotožnit se závěrem vyplývajícím z rozhodnutí městského soudu, tj. že v případě, kdy zákon ukládá dvěma subjektům obsahově vzájemně související povinnosti, by byl postižen za neplnění svých povinností pouze jeden z nich, bez ohledu na to, zda v důsledku předchozího případného porušení povinnosti druhým subjektem vůbec měl možnost svým povinnostem dostát. Dle názoru Nejvyššího správního soudu nelze připustit situaci, kdy by měl být plyn dodáván tomu, kdo porušuje zákonné povinnosti chráněného zákazníka.
I přestože energetický zákon výslovně nestanoví, že porušením povinností přestává být chráněným zákazníkem, lze jednoznačně dovodit, že v případě neplnění zákonných povinností si chráněný zákazník nemůže nárokovat všechna práva vyplývající z jeho postavení. Bylo by v rozporu s pravidly právní logiky i s dobrými mravy, aby vlastník nemovitosti byl případně postižen za neumožnění dodávky plynu chráněnému zákazníku, který porušil povinnost udržovat odběrné plynové zařízení v takovém stavu, aby se nestalo příčinou ohrožení života, zdraví či majetku osob.
Jestliže stěžovatel od počátku správního řízení, včetně řízení o žalobě, namítal, že odborný revizní technik p. B. C. odmítl odběrná plynová zařízení v bytě paní B. připojit na distribuční síť z důvodu nepředložení revizní zprávy o provedených úpravách na těchto zařízeních, Nejvyšší správní soud toto tvrzení považuje pro posouzení správnosti uložení sankce za neplnění povinností dle § 63 odst. 3 písm. a) energetického zákona za skutkově i právně významné. Jak je uvedeno výše, dle Nejvyššího správního soudu nelze přisvědčit závěru městského soudu, že nepředložení stavebního povolení, kolaudačního rozhodnutí a výchozí revizní zprávy chráněným zákazníkem nemůže být důvodem neplnění povinností vlastníka nemovitosti dodávat tomuto chráněnému zákazníku plyn.
V případě akceptování tohoto názoru by mohl být vlastník nemovitosti postižen za neumožnění dodávky plynu i v případě, kdy by z bytu byly plynové spotřebiče úplně odstraněny či byly v havarijním stavu. Městský soud z důvodu nesprávného posouzení právní otázky týkající se práv a povinností chráněného zákazníka a vlastníka nemovitosti dle § 63 odst. 1, 2 a 3 energetického zákona posoudil žalobu podanou stěžovatelem v rozporu se zákonem, jeho kasační stížnost byla Nejvyšším správním soudem ze všech výše uvedených důvodů shledána jako důvodná.
Rozsudek městského soudu byl dle § 110 odst. 1 s. ř. s. pro nezákonnost zrušen a vrácen tomuto soudu k dalšímu řízení.
Městský soud je v dalším řízení povinen v souladu s vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu, jímž je dle ustanovení § 110 odst. 3 s. ř. s. vázán, vypořádat se s námitkou stěžovatele zpochybňující právo D. B. na připojení jejího odběrného plynového zařízení k distribuční soustavě dle § 63 odst. 1, 2 energetického zákona, dle výsledku tohoto posouzení znovu ověřit případné porušení povinnosti stěžovatele dané § 63 odst. 3 energetického zákona a podmínky pro uložení sankce. V novém rozhodnutí městský soud dle § 110 odst. 2 s. ř. s. rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. března 2007
JUDr. Radan Malík předseda senátu