6 Azs 119/2005- 49 - text
č. j. 6 Azs 119/2005 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: N. P., zastoupena Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem, se sídlem Masná 8, 702 00 Moravská Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, adresa pro doručování: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, poštovní přihrádka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 12. 6. 2003, č. j. OAM – 1865/AŘ – 2002, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 24 Az 1845/2003 – 25 ze dne 23. 9. 2004,
I. Řízení se v části, ve které stěžovatelka napadá výrok ad I) usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2004, č. j. 24 Az 1845/2003 – 25, zastavuje.
II. Kasační stížnost se v části, ve které stěžovatelka napadá výrok ad II) usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2004, č. j. 24 Az 1845/2003 – 25, odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Mgr. Faridu Alizeyovi, advokátovi, se sídlem Masná 8, Moravská Ostrava, se přiznává odměna za zastupování žalobce ve výši 2558,50 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Ministr vnitra rozhodnutím ze dne 12. 6. 2003, č. j. OAM – 1865/AŘ – 2002, zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2001, č. j. OAM – 5274/VL – 07 – OL6 – 2001, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. Současně požádala o ustanovení právního zástupce, který jí byl také usnesením uvedeného soudu ze dne 8. 9. 2003, č. j. 24 Az 1845/2003 – 11, ustanoven.
Krajský soud v Ostravě řízení usnesením č. j. 24 Az 1845/2003 – 25 ze dne 23. 9. 2004 ve výroku ad I) zastavil podle § 33 zákona o azylu ve spojení s § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť podle něj v dané věci nebylo možno zjistit místo pobytu stěžovatelky a tato skutečnost bránila nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci. Současně soud výrokem ad II) rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Včas podanou kasační stížností brojí stěžovatelka proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, a to proti oběma výrokům napadeného usnesení. Uvádí, že se od počátku azylového řízení až do současnosti zdržuje na území České republiky, a to na adrese Č. V. 169, Č.
V. Jelikož rozhodnutí o zastavení řízení považuje za nezákonné, má za to, že náhrada nákladů řízení by měla stěžovatelce, resp. jejímu právnímu zástupci, v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., být přiznána. Dne 14. 12. 2004 bylo Krajskému soudu v Ostravě doručeno zpětvzetí kasační stížnosti, a to v té části, ve které se napadá výrok o zastavení řízení (ad I).
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. 1. 2005 přiznal právnímu zástupci stěžovatelky odměnu za zastupování ve výši 2150 Kč. Následně vyzval stěžovatelku zda s ohledem na § 104 odst. 2 s. ř. s. setrvává na rozsahu zpětvzetí kasační stížnosti. Na tuto výzvu reagovala stěžovatelka podáním, ve kterém výslovně uvádí, že na rozsahu zpětvzetí kasační stížnosti trvá.
Podle § 37 odst. 4 ve spojení s § 120 s. ř. s. může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo z části zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Jelikož Nejvyšší správní soud ve věci dosud nerozhodl, řízení o přezkumu napadeného rozhodnutí, týkající se rozhodnutí I. výroku, podle § 47 písm. a) s. ř. s. zastavil.
Ohledně druhé části kasační stížnosti, která nebyla vzata zpět, tzn. té části, ve které stěžovatelka napadá výrok rozsudku, podle kterého nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení, uvádí Nejvyšší správní soud následující. Podle § 57 s. ř. s. tvoří náklady řízení také odměna zástupce. Podle § 35 odst. 7 s. ř. s. platí hotové výdaje zástupce, který byl účastníkovi soudem ustanoven, a odměnu za jeho zastupování stát. Odměna za zastupování se v takovém případě nepřiznává zastupovanému účastníkovi, nýbrž přímo ustanovenému zástupci. Podle § 104 odst. 2 s. ř. s. není přípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení. Vzhledem k tomu, že poté, co vzala stěžovatelka shora uvedenou část kasační stížnost zpět a brojí nadále jen proti rozhodnutí o nákladech řízení, je kasační stížnost v zbylé části podle tohoto ustanovení nepřípustná.
Podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s. soud návrh (kasační stížnost) odmítne, je-li podle soudního řádu správního nepřípustný. Jelikož je z výše uvedených důvodů kasační stížnost po částečném zpětvzetí ve zbylé části, tzn. v části, ve které stěžovatelka brojí proti rozhodnutí o nákladech řízení, nepřípustná, nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu, než kasační stížnost v této části odmítnout.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá při zastavení řízení nebo při odmítnutí kasační stížnosti žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Odměna zástupci stěžovatelky, který byl stěžovatelce ustanoven k její žádosti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2005, č. j. 24 Az 1845/2003 – 44, byla stanovena za dva úkony právní služby na základě § 9 odst. 3 písm. f) ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 2000 Kč. Výše hotových výdajů byla stanovena podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za dva úkony právní služby ve výši 150 Kč. Tato částka byla podle § 35 odst. 7 s. ř. s. zvýšena o částku odpovídající 19 % dani z přidané hodnoty na výslednou částku 2558,50 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. dubna 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu