6 Azs 174/2006- 62 - text
č. j. 6 Azs 174/2006 - 64
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: I. Z., zastoupena opatrovníkem S. (S. o. z. s. e.), se sídlem M. 16, B., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2005, č. j. 62 Az 37/2005 - 17,
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Shora uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byla žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OAM - 966/VL - 07 - 11 - 2005, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zamítnuta, a o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
Ve smyslu daného poučení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, který jí byl doručen dne 24. 10. 2005 kasační stížnost, která byla stěžovatelkou osobně podána krajskému soudu 3. 11. 2005 (kasační stížnost tedy byla podána v zákonné lhůtě). Současně stěžovatelka, která nebyla zastoupena advokátem, požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení před Nejvyšším správním soudem a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
Z marných pokusů o doručení zásilek krajského soudu v rámci postupu podle § 108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), po podání kasační stížnosti vyplynulo, že pobyt stěžovatelky není znám a že jej nelze zjistit. Nedoručitelná zůstala zásilka obsahující usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2006, č. j. 62 Az 37/2005 - 47, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti.
Z vyjádření Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, odboru pátrání a kontroly pobytu, oddělení kontroly pobytu Praha, Křižíkova 12, Praha 8 – Karlín, ze dne 19. 4. 2006, vyplývá, že stěžovatelka na výše uvedené adrese již nebydlí a další její současný pobyt na území České republiky není znám.
Vzhledem k tomu, že současný pobyt stěžovatelky není znám, proto jí byl ustanoven usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2006, č. j. 62 Az 37/2005 - 58, v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, ve spojení s ustanovením § 64 s. ř. s., pro zastupování v řízení o kasační stížnosti opatrovník, a to S. (S. o. z. s. e.), se sídlem M. 16, B.. Ustanovenému opatrovníkovi bylo v souladu s platnou právní úpravou doručováno i usnesení krajského soudu ze dne 12. 1. 2006, č. j. 62 Az 37/2005 - 47, jímž byl zamítnut návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Podle § 33 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 350/2005 Sb., soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce).
Na základě shora uvedených opakovaných marných pokusů o zjištění místa pobytu stěžovatelky má Nejvyšší správní soud za prokázané splnění podmínky podle § 33 písm. b) zákona o azylu ve znění zákona č. 350/2005 Sb.
Nejvyšší správní soud při tom vycházel z konstrukce Hlavy IV zákona o azylu nazvané „Přezkum rozhodnutí ve věci azylu soudem“ a dovodil, že i po účinnosti zákona č. 350/2005 Sb. jsou důvody zastavení řízení před soudem aplikovatelné jak v případech řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného, tak v případech řízení o kasačních stížnostech proti rozhodnutím krajských soudů. Aplikace samotného ustanovení § 33 zákona o azylu po účinnosti zákona č. 350/2005 Sb. totiž není omezena toliko na řízení o žalobě, z použití slova „žalobce“ za slovy „žadatel o udělení azylu“ v písmenech a) až e) § 33 nelze dovodit, že by jím nemohl být žalobce po podání kasační stížnosti (stěžovatel po podání kasační stížnosti své primární postavení žalobce neztrácí), navíc aplikovatelnost celé Hlavy IV zákona o azylu i na řízení o kasačních stížnostech před Nejvyšším správním soudem vyplývá z § 32 odst. 5 zákona o azylu, kde je stanoven odkladný účinek kasační stížnosti.
Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud řízení podle § 47 písm. c) s. ř. s. (za použití § 120 s. ř. s.) zastavil, neboť tak pro případ, že nebude možno zjistit místo stěžovatelova pobytu, stanoví § 33 písm. b) zákona o azylu ve znění zákona č. 350/2005 Sb.
Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Za takový zvláštní zákon je v daném případě nutno považovat zákon o azylu. Podle § 33 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 350/2005 Sb., soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (v daném případě stěžovatelky).
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. února 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu