6 Azs 221/2024- 56 - text
6 Azs 221/2024 - 58 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Petra Šuránka v právní věci žalobkyně: V. L., zastoupené JUDr. Václavem Veselým, advokátem, sídlem Gutova 3297/4, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti nezákonnému zásahu, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 8. 2024, č. j. 52 A 40/2024 16,
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 8. 2024, č. j. 52 A 40/2024 16, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
1. Brání čl. 8 odst. 1 směrnice Rady 2001/55/ES, a to i s ohledem na dohodu členských států, že nebudou uplatňovat čl. 11 této směrnice, takové vnitrostátní právní úpravě, podle které je nepřijatelná žádost o povolení k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany, jestliže cizinec požádal o povolení k pobytu v jiném členském státě nebo jestliže mu bylo povolení v jiném členském státě již uděleno?
2. Má osoba požívající dočasné ochrany podle směrnice Rady 2001/55/ES právo na účinný prostředek nápravy před soudem podle čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie proti neudělení povolení k pobytu členským státem ve smyslu čl. 8 odst. 1 směrnice Rady 2001/55/ES? [12] Poté, co Soudní dvůr rozsudkem ze dne 27. 2. 2025, Krasiliva, C 753/23, o předběžných otázkách předložených Nejvyšším správním soudem rozhodl, a odpadla tak překážka, předseda senátu usnesením ze dne 17. 3. 2025, č. j. 6 Azs 221/2024 35, vyslovil, že soud v řízení pokračuje a vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili. Tuto možnost využili stěžovatelka i žalovaný. [13] Stěžovatelka zdůraznila, že rozsudkem Soudního dvora ve věci C 753/23 bylo najisto postaveno, že v případě odmítnutí udělení dočasné ochrany žadatelům o udělení dočasné ochrany náleží právo na plnohodnotný a efektivní prostředek nápravy, včetně plnohodnotného soudního přezkumu. [14] Stěžovatelka rovněž zdůraznila odpověď Soudního dvora na otázku, zda může členský stát odmítnout žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou z důvodu, že žádost o dočasnou ochranu již byla podána v jiném členském státě. K tomu doplnila, že ukrajinští státní příslušníci jakožto osoby bez vízové povinnosti mají právo se volně pohybovat v rámci EU po dobu 90 dnů poté, co jim byl na její území umožněn vstup, a to především za tím účelem, aby si vybrali členský stát, v němž chtějí požívat práv spojených s dočasnou ochranou. [15] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že závěr Soudního dvora k první předběžné otázce týkající se nároku na povolení k pobytu v situaci, kdy osoba požívající dočasné ochrany již dříve požádala o povolení v jiném členském státě, ale dosud ho nezískala, nelze vztáhnout na případ stěžovatelky. Stěžovatelka totiž povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v jiném členském státě získala. [16] Stěžovatelka v dalším vyjádření navrhla, aby Nejvyšší správní soud postupoval podle rozsudku ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024
42. IV. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[17] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[18] Pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí, jímž byla žaloba odmítnuta, přichází v úvahu pouze stížní důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby. Z povahy věci nelze namítat žádné jiné důvody (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. III. ÚS 93/06, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 65).
[19] Nejvyšší správní soud se proto zabýval otázkou, zda krajský soud byl oprávněn žalobu stěžovatelky s odkazem na § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. odmítnout. Tu jedinou může nyní Nejvyšší správní soud přezkoumat. Argumentace týkající se věcného posouzení nároku stěžovatelky na povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany je v tuto chvíli předčasná.
[20] Podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. je žádost o udělení dočasné ochrany nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie.
[21] Podle § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky nepřijatelnou žádost cizinci vrátí a sdělí mu důvod nepřijatelnosti; soudní přezkum je vyloučen.
[22] V minulosti sice Nejvyšší správní soud shledal výluku dle § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. konformní s právem EU i s ústavním pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2022, č. j. 2 Azs 178/2022 46, na nějž odkazoval krajský soud). Ve světle rozsudku Soudního dvora ze dne 27. 2. 2025, C 753/23, se nicméně Nejvyšší správní soud od dříve vyjádřeného právního názoru odchýlil (srov. např. již vydané rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023 27, ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024 42, a ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024 42).
[23] V rozsudku Soudního dvora ze dne 27. 2. 2025, C
753/23, je totiž vyjádřen jednoznačný závěr, že „čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/55 ES ve spojení s čl. 47 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že osoba požívající dočasné ochrany podle této směrnice má právo na účinný prostředek nápravy před soudem proti rozhodnutí, kterým se žádost o udělení povolení k pobytu ve smyslu tohoto článku 8 odmítá jako nepřijatelná“.
[24] Soudní dvůr zdůraznil, že uznání práva na účinnou právní ochranu podle čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie předpokládá, že se osoba, která je uplatňuje, dovolává práv nebo svobod zaručených unijním právem (rozsudek Soudního dvora ze dne 29. 7. 2024, C
185/23, protectus). Prováděcí rozhodnutí Rady přijaté na základě čl. 5 směrnice 2001/55/ES (rozhodnutí Rady č. 2022/382) zavádí dočasnou ochranu ve všech členských státech pro konkrétní skupiny osob popsané v uvedeném rozhodnutí. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/55/ES musí členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění povolení k pobytu těmto osobám na celé období trvání této ochrany a vydat jim za tímto účelem potřebné dokumenty nebo jiné rovnocenné doklady. Právo uvedených osob na získání povolení k pobytu a příslušných dokladů je tedy právem zaručeným unijním právním řádem.
[25] Čl. 47 Listiny základních práv EU proto vyžaduje, aby proti rozhodnutí, jímž se žádost o povolení k pobytu podle čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/55 ES podaná osobou požívající dočasné ochrany ve smyslu této směrnice odmítá jako nepřijatelná, bylo možné podat účinný prostředek nápravy před soudem. Čl. 47 Listiny základních práv EU je potvrzením zásady účinné soudní ochrany. Tento článek je sám o sobě dostačující a nemusí být upřesněn ustanoveními unijního nebo vnitrostátního práva k tomu, aby bylo jednotlivcům přiznáno právo uplatnitelné jako takové.
[26] Odmítnutí žaloby stěžovatelky s odkazem na výluku obsaženou v § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. tak ve světle výše uvedeného nemůže obstát. Výluka ze soudního přezkumu podle § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. není slučitelná s právem EU. Osobám požívajícím dočasné ochrany toto právo odpírá nepřípustně. Výluku proto nelze aplikovat. Vrácení žádosti o dočasnou ochranu ministerstvem z důvodu její nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. tudíž lze soudně přezkoumat.
V. Závěr a náklady řízení
[27] S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, pročež podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je krajský soud ve smyslu § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán závěry vyslovenými v tomto rozsudku. Krajský soud je v souladu se závěry Soudního dvora vyjádřenými v rozsudku ze dne 27. 2. 2025, C 753/23, povinen žalobu stěžovatelky věcně projednat. Závěry vyjádřené v rozsudku Soudního dvora ze dne 27. 2. 2025, C 753/23, a navazující judikatuře Nejvyššího správního soudu krajský soud zohlední též při věcném posouzení žaloby.
[28] V dalším řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. dubna 2025
JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D. předseda senátu