Účastníku nelze upřít právo na veřejné projednání jeho věci v jeho pří- tomnosti včetně možnosti vyjádřit se k věci (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Rozhodl-li soud o věci bez nařízení jednání, aniž žalobci řádně doručil výzvu k vyslovení souhlasu s takovým postupem (6 51 s. ř. s.), došlo v řízení k vadě, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí 0 vě- ci samé, a je proto důvodem pro jeho zrušení [$ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Účastníku nelze upřít právo na veřejné projednání jeho věci v jeho pří- tomnosti včetně možnosti vyjádřit se k věci (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Rozhodl-li soud o věci bez nařízení jednání, aniž žalobci řádně doručil výzvu k vyslovení souhlasu s takovým postupem (6 51 s. ř. s.), došlo v řízení k vadě, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí 0 vě- ci samé, a je proto důvodem pro jeho zrušení [$ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Vzhledem k tomu, že otázka místa, kde se stěžovatelka v průběhu řízení před Městským soudem v Praze zdržova- la, byla klíčovou otázkou mimo jiné i pro posouzení včasnosti podání kasační stíž- nosti, byly v rámci postupu Městského soudu v Praze podle $ 108 odst. 1 s. ř. s. opatřovány podklady pro rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel- ka v kasační stížnosti a v jejím doplnění tvrdila, že se v ubytovně v Praze 5 nezdr- žovala od srpna 2002, neboť ta byla v této době v souvislosti s povodněmi zničena a svoji činnost již neobnovila. Potvrzení od jejího bývalého provozovatele však nemůže předložit, neboť se jí nepodařilo jej kontaktovat. Stěžovatelka proto k pro- vedení důkazu navrhla čestné prohlášení paní Olgy P., v němž se uvádí, že stěžova- 244 telka u ní skutečně na adrese v Praze 1 od srpna 2002 bydlí. Z vyjádření České poš- ty, S. p., provozního ředitelství obvodu Praha - západ, vyplývá, že stěžovatelka měla od 7. 3. 2003 na poště zřízenu dosíl- ku na adresu v Praze 1, avšak při doručo- vání nyní napadaného rozsudku Měst- ského soudu v Praze (podaného na poštu dne 8. 4. 2003) došlo k pochybení doru- čovatelky a zásilka byla namísto doslání uložena na poště. Z vyjádření žalovaného pak vyplývá, že ten nemá informace o mí- stu, kde se stěžovatelka zdržovala. Pobyt stěžovatelky na adrese v Praze 1 eviduje až od 17.7. 2003. Z obsahu správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka opustila zemi svého pů- vodu z obavy o svůj život. Stěžovatelčin manžel byl zabit mafií poté, co se s ní za- pletl, a mafie začala vyhrožovat i stěžova- telce samotné. Stěžovatelka se o pomoc příslušných orgánů včetně policie nepo- koušela - nemělo to dle jejího názoru vý- znam, neboť tyto orgány jsou s organizo- vaným zločinem provázány. Poslechla přátele a ze země svého původu odjela. Žalovaný dospěl k závěru, že nejde o dů- vody, pro které by měl stěžovatelce udě- lit azyl, a proto jí azyl neudělil. Ze spisu městského soudu pak plyne, že stěžova- telka napadla rozhodnutí žalované- ho opravným prostředkem, který byl po 1. 1.2003 projednáván jako žaloba. Oprav- ný prostředek byl podán dne 29. 4. 2002 u žalovaného, Vrchnímu soudu v Praze byl postoupen dne 29. 7. 2002; v oprav- ném prostředku je uvedena adresa stě- žovatelky na ubytovně v Praze 5. Stěžo- vatelka v tomto opravném prostředku namítala procesní pochybení, jichž se údajně dopustil žalovaný, a požadovala opětovné posouzení jí uváděných dů- vodů. Městský soud v Praze, který o vě- ci podle právního stavu účinného po 1. 1. 2003 rozhodoval, žalobu zamítl. Učinil tak bez nařízení jednání. Výzvu k vyslovení souhlasu s takovým postu- pem ze dne 17. 2. 2003 zaslal dne 20. 2. 2003 stěžovatelce na adresu v Praze 5. Zásilka obsahující tuto výzvu byla vráce- na soudu dne 13. 3. 2003 a vyplývá z ní, že adresát v místě doručování nebyl za- stižen; zásilka byla uložena na poště a ne- byla vyzvednuta. Městský soud v Praze poté žalobu zamítl. Také rozsudek byl nejprve doručován dne 9. 4. 2003 na ad- resu v Praze 5, poté byl stěžovatelce do- ručen dne 12. 6. 2003 (na doručence je uvedena adresa v Praze 1). Tento rozsu- dek napadla stěžovatelka kasační stíž- ností podanou osobně dne 24. 6. 2003. Nejvyšší správní soud se především zaměřil na posouzení námitky nesprávné- ho doručení výzvy k vyjádření souhlasu s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle $ 51 s. ř. s., tj. nesplnění podmínek pro rozhodnutí věci bez jednání. Pokud by tato námitka byla shledána důvodnou, pak již jen toto konstatování musí vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, neboť odnětí možnosti jednat před soudem by představovalo vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí. Zde Nejvyšší správní soud poznamenává, že soudní řád správní nepodřazuje odně- tí možnosti jednat před soudem pod dů- vod podávaný z $ 103 odst. 1 písm. C) s. ř. s. (zmatečnost řízení), a je tak nutno tuto námitku subsumovat pod $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Cnepřezkoumatelnost roz- hodnutí spočívající v jiné vadě řízení, mo- hla-li mít tato vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé). Stěžovatelka na straně jedné v kasač- ní stížnosti tvrdí, že se od srpna 2002 ne- zdržovala na adrese uvedené v žalobě (v Praze 5), kam jí byly v průběhu řízení před Městským soudem v Praze až do 12.6. 2003 doručovány zásilky, a k pro- vedení důkazu nabízí čestné prohlášení osoby, u níž se údajně od srpna 2002 zdr- žuje. Na straně druhé nenabízí soudu dů- kaz o tom, že by změnu adresy, na níž se nově zdržovala, žalovanému či soudu sdělila. Žalovaný eviduje stěžovatelčin pobyt na nově uváděné adrese až od 17.7. 2003, tedy až poté, kdy si stěžova- telka skutečně nyní napadaný rozsudek převzala, a z obsahu soudního spisu pak nevyplývá, že by soud nově uváděnou adresu z jakéhokoli zdroje zjistil; nevy- plývají z něj ostatně ani důvody a okol- nosti doručování rozsudku stěžovatelce dne 12. 6. 2003 s uvedením údaje o adre- sátovi na adrese v Praze 1. Nejvyšší správní soud tak má k dispozici stěžova- telčino tvrzení o změně adresy, na níž se údajně zdržovala, a to již od srpna 2002, písemné prohlášení osoby, u níž od srp- na 2002 stěžovatelka bydlela, přiznání pochybení držitele poštovní licence při doručování, avšak toliko ve vztahu k do- ručování rozsudku, a nikoli výzvy podle $ 51 s. ř. s., a potvrzení držitele poštovní licence o tom, že dle vůle stěžovatelky mělo být doručováno na adresu do Pra- hy 1, avšak i zde toliko v době doručová- ní rozsudku, a nikoli výzvy podle $ 51 s. ř. s. Kromě toho je v soudním spisu za- ložena doručenka (jako součást nedoru- čené zásilky obsahující výzvu podle $ 51 s. ř. s. ze dne 17. 2. 2003), z níž sice nevy- plývá, že by se stěžovatelka v místě doru- čování nezdržovala, avšak která svými obsahovými náležitostmi nesplňuje pod- mínky podávané z $ 50e o. s. ř.*) pro to, aby ji bylo možno považovat za veřejnou listinu [již proto, že doručenka neobsa- huje jméno doručovatele podle $ 50e odst. 1 písm. £) o. s. ř.]. Hodnotí-li tedy Nejvyšší správní soud všechny právě © Ve znění před novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 555/2004 Sb. 482 uvedené skutečnosti v jejich kontextu, aniž by z hlediska doručení výzvy podle $ 51 s. ř. s. a jejích účinků pro posouzení možnosti rozhodnout věc Městským soudem v Praze bez nařízení jednání mohl za rozhodný považovat fakt, zda stěžovatelka žalovanému a soudu sdělila změnu místa, na kterém se zdržuje, a zda ohlásila ubytování mimo pobytové stře- disko orgánům cizinecké policie či niko- li, a pokud tak neučinila, jaká ustanovení zvláštních právních předpisů tímto po- stupem porušila, dospívá k závěru, že za- slal-li Městský soud v Praze výzvu k vy- slovení souhlasu podle $ 51 s. ř. s. ze dne 17. 2. 2003 stěžovatelce na adresu do Prahy 5, pak doručoval na místo, na kte- rém se fakticky nezdržovala. Konstantní stěžovatelčino tvrzení o tom, že se od srpna 2002 v místě, kam jí byla výzva do- ručována, nezdržovala, čestné prohláše- ní osoby, u níž od tohoto období stěžo- vatelka bydlí, marný pokus samotného Nejvyššího správního soudu telefonicky či elektronickou poštou kontaktovat ubytovnu, jejíž činnost dle stěžovatelči- na tvrzení nebyla od srpna 2002 obnove- na, vyjádření živnostenského odboru Úřadu městské části Praha 16 - Radotín k dotazu Nejvyššího správního soudu, podle něhož je provozovna ubytovny od povodní v roce 2002 nefunkční a je ur- čena k demolici, a vyjádření držitele poš- tovní licence, v němž je potvrzena stěžo- vatelčina vůle nechat si od března 2003, tj. pro období bezprostředně navazující na to období, v němž byl uskutečněn po- kus o doručení výzvy podle $ 51 s. ř. s., dosílat poštu na nově uváděnou adresu, nevyvolává potřebu dalšího dokazování místa stěžovatelčina skutečného pobytu. Přestože tedy nelze přičítat bezpro- středně k tíži Městského soudu v Praze, » Publikován jako č. 12/1995 Sb. ÚS. 246 že zásilku obsahující výzvu podle $ 5I s. ř. s. stěžovatelce adresoval do místa, na kterém se stěžovatelka zdržovat měla a ohledně něhož neměl v době doručo- vání této zásilky jakýchkoli pochyb, že se tam také zdržuje, musí Nejvyšší správní soud uzavřít, že rozhodlli soud I. stup- ně, aniž stěžovatelce dal řádně možnost jednat přeď soudem, nelze takový pro- ces za situace, kdy nebyly splněny záko- nem stanovené podmínky pro rozhod- nutí věci bez nařízení jednání, shledat spravedlivým. Účastníku nelze upřít prá- vo na veřejné projednání jeho věci v jeho přítomnosti včetně možnosti vyjádřit se k věci, jak je mu garantováno článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. K takovému závěru Nejvyšší správní soud dospívá s přihlédnutím k rozhodovací praxi Ústavního soudu, přičemž pouka- zuje například na jeho nález sp. zn. I. ÚS 57/94 ze dne 2. 2. 1995 nebo sp. zn. IV. ÚS 97/94% ze dne 20. 2. 1995, v nichž judi- kované názory lze v obecné rovině beze zbytku aplikovat i na právní věc projed- návanou a rozhodovanou podle právní- ho stavu účinného po 1. 1. 2003. Rozhodnutí věci bez nařízení jednání za situace, kdy výzva k vyslovení souhlasu s ta- kovým postupem podle $ 51 s. ř. s. nebyla stěžovatelce řádně doručena, představuje vadu řízení, jež se dotýká samotné zákon- nosti nyní napadaného rozsudku. Této ná- mitce tedy Nejvyšší správní soud přisvěd- čil, v této části shledal kasační stížnost důvodnou a tato skutečnost je sama o sobě důvodem pro zrušení rozsudku. Aniž se tedy Nejvyšší správní soud zabýval ostatními stě- žovatelčinými námitkami, rozsudek Měst- ského soudu v Praze podle $ 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Com) Kompetenční spory: nařízení předběžného opatření spočívajícího v omezení dispozice s pozemkem k $ 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (v textu též „zákon o půdě“) . Rozhodnout o návrhů na nařízení předběžného opatření ve věci bezú- platného převodu náhradních pozemků do vlastnictví oprávněných osob podle $ 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k pů- dě a jinému zemědělskému majetku, náleží do pravomoci soudu.
Galina B. (Moldavsko) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stíž- nosti žalobkyně.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2004
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu