Považuje-li krajský soud nejasné podání za řádnou žalobu obsahující veš- keré náležitosti, nevyzve podatele k doplnění a správní rozhodnutí na základě tohoto podání přezkoumá, zúží vlastní interpretací rozsah napadení jen na některé výroky správního rozhodnutí a jiné přezkoumat odmítne s odůvod- něním, že nebyly včas napadeny žalobou, jde o vadu řízení, pro kterou k ná- mitce uplatněné v kasační stížnosti [$ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu zruší a věc vrátí k dalšímu řízení.
Považuje-li krajský soud nejasné podání za řádnou žalobu obsahující veš- keré náležitosti, nevyzve podatele k doplnění a správní rozhodnutí na základě tohoto podání přezkoumá, zúží vlastní interpretací rozsah napadení jen na některé výroky správního rozhodnutí a jiné přezkoumat odmítne s odůvod- něním, že nebyly včas napadeny žalobou, jde o vadu řízení, pro kterou k ná- mitce uplatněné v kasační stížnosti [$ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu zruší a věc vrátí k dalšímu řízení.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti připomíná smysl správního soudnictví a uvádí, že svoji žalobu sice shrnul do je- SX diné věty bez jakéhokoli bližšího odů- vodnění a vysvětlení, nicméně v této vě- tě vyjádřený nesouhlas s rozhodnutím žalovaného byl řádným žalobním bo- dem, kterým byl Krajský soud v Plzni po- vinen se zabývat a v jeho rámci provést soudní přezkum napadeného rozhodnu- tí žalovaného. Žalovaný podle stěžovate- le nerozhodl tak, že jeho žádost je zjevně nedůvodná; z toho stěžovatel dovozuje, že pokud se žalovaný žádostí stěžovatele zabýval, musel zkoumat, zda žádost splňu- je předpoklady pro to, aby byla zamítnu- ta jako zjevně nedůvodná; pokud tomu tak není, musí podanou žádost posuzo- vat ve smyslu $ 12 až $ 14a $ 91 zákona o azylu. Žalovaný dospěl k závěru, že stě- žovatel nesplňuje důvody pro udělení azylu podle $ 12 zákona o azylu s tím, že neshledal důvody pro udělení azylu po- dle $ 14 zákona o azylu. Právě v tomto rozhodnutí žalovaného spatřuje stěžova- tel nezákonnost a v návaznosti na to v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni va- du. Podle $ 14 zákona o azylu platí, že dospěje-li správní orgán k závěru, že ža- datel nesplňuje podmínky pro udělení azylu podle $ 12 zákona o azylu, je povi- nen se zabývat i tím, zda žadatel nespl- ňuje podmínky pro udělení azylu z hu- manitárních důvodů podle $ 14 zákona o azylu. Žalovaný však situaci stěžovatele posuzoval pouze ve vztahu k $ 12 zákona o azylu, nikoli již ve vztahu k $ 14 téhož zákona, neboť pouze bez řádného odů- vodnění uvedl, že důvody pro jeho udě- lení neshledal. S tím však stěžovatel ne- souhlasí. Tvrdí, že i ekonomické důvody mohou být řádným důvodem pro uděle- ní azylu z humanitárních důvodů a nelze je bez dalšího zamítnout jen proto, že zá- kon je nezahrnuje do svého taxativního výčtu pro udělení azylu podle $ 12 záko- na o azylu. Právě tuto námitku stěžovatel vělenil do odůvodnění podané žaloby a Krajský soud v Plzni se jí měl zabývat. Stěžovatel ze shora uvedených důvodů uplatňuje kasační důvod vyplývající z $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Žalovaný své vyjádření ke kasační stížnosti nepodal. Z obsahu správního spisu vyplynulo, že stěžovatel podal žádost o udělení azy- lu dne 6. 8. 2001, a to z ekonomických důvodů, neboť dle svého vyjádření ne- mohl v zemi svého původu získat za- městnání. Rovněž v dalším průběhu správního řízení stěžovatel uváděl, že důvodem opuštění země jeho původu byly ekonomické potíže a snaha najít v České republice zaměstnání. V minu- losti stěžovatel pracoval jako rolník, to však nepovažuje za zaměstnání; podle stěžovatele se za zaměstnání považuje například práce úředníka na úřadě. Stě- žovatel chtěl sice v zemi svého původu získat zaměstnání, ale nikdy se o to fak- ticky nepokusil; dle jeho vyjádření tomu tak bylo proto, že pochází z venkova a cí- til, že by to bylo obtížné. O pomoc se na orgány v zemi svého původu neobrátil, problémy s policií nebo s jinými orgány v zemi svého původu neměl. Nepomýšlí na to, co by se stalo v případě jeho ná- vratu do země původu, má přání zůstat zde a najít si zde práci. Zamítavé rozhodnutí opřel žalovaný o skutečnost, že důvody stěžovatelovy žádosti o udělení azylu byly výhradně ekonomické. Toto rozhodnutí napadl stěžovatel s tím, že je neakceptuje a pře- je si, aby mu státní orgány v České re- publice umožnily dostat azyl z důvodu ekonomické situace. Krajský soud žalo- bu zamítl. Z odůvodnění rozsudku vyplý- vá, že Krajský soud v Plzni se rozhodnu- tím žalovaného zabýval toliko z pohledu včas uplatněného žalobního bodu, tj. ža- lobcovy ekonomické situace, nikoli již 823 326 z pohledu nepřezkoumatelnosti rozhod- nutí žalovaného, kterou stěžovatel namí- tal při jednání Krajského soudu v Plzni dne 28. 11. 2003. Tvrzení, jež stěžovatel uváděl v průběhu správního řízení, ne- mohou být podle Krajského soudu v Plzni důvodem k udělení azylu podle $ 12 zákona o azylu; stejně tak není v případě stěžovatele splněna existence překážky vycestování podle $ 91 téhož zákona. Kasační stížnost je důvodná. Kasačním důvodem podle $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v ne- srozumitelnosti nebo nedostatku důvo- dů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě ří- zení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Pokud jde o nepřezkouma- telnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost, ta je obecně dána v případě takového rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmítl nebo jí vyho- věl, případně jehož výrok je vnitřně roz- porný. Pod tento pojem lze subsumovat i případy rozhodnutí, u kterých nelze ro- zeznat, která jejich část je výrokem a která odůvodněním, případně kdo byl účastní- kem řízení, z něhož rozhodnutí vzešlo, a kdo tak má být rozhodnutím vázán. Ne- přezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je pak založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoli na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o takové vady skutkových zjištění, o něž jsou opřeny důvody rozhod- nutí. Za takové vady lze považovat případy, kdy soud opřel důvody svého rozhodnutí o skutečnosti v řízení nezjištěné, případně sice zjištěné, ale v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny. 824 Podle $ 37 odst. 3 s. ř. s. musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co na- vrhuje, a musí být datováno a podepsá- no. V případě řízení o žalobě proti roz- hodnutí správního orgánu podle hlavy druhé dílu prvního soudního řádu správ- ního musí podle $ 71 odst. 1 s. ř. s. žalo- ba kromě obecných náležitostí obsaho- vat označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného ozná- mení žalobci, označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, označení výroků rozhodnutí, které ža- lobce napadá, žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a práv- ních důvodů považuje žalobce napade- né výroky rozhodnutí za nezákonné ne- bo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést a návrh výroku rozsudku. Obdobně byly náležitosti žaloby i opravného prostřed- ku proti rozhodnutí správního orgánu upraveny v $ 249 odst 2 (v případě opravného prostředku za použití $ 2501 odst. 2) o. s. ř., ve znění účinném v době, kdy byla žaloba podána. Žaloba musela kromě obecných náležitostí podání po- dle občanského soudního řádu obsaho- vat označení rozhodnutí správního or- gánu, které bylo napadáno, vyjádření, v jakém rozsahu bylo toto rozhodnutí napadáno, uvedení toho, v čem žalobce spatřoval nezákonnost rozhodnutí správ- ního orgánu a jaký konečný návrh činil. Má-li podle současné právní úpravy po- dání vady, předseda senátu usnesením podle $ 37 odst. 5 s. ř. s. vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Není-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení není možno pro tento nedosta- tek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne. Obdobně byl postup soudu upraven i v době, ve které byl opravný prostředek podán, a to po- dle $ 43 občanského soudního řádu, v tehdy účinném znění. Uvedl-li stěžovatel ve svém žalobním návrhu toliko skutečnost, že neakceptuje zamítavé rozhodnutí a přeje si, aby mu orgány České republiky umožnily dostat azyl v České republice z důvodu jeho ekonomické situace, pak i kdyby všechny další zákonem předepsané náležitosti to- hoto podání splněny byly, z takového ža- lobního návrhu mohlo být dle Nejvyšší- ho správního soudu stěží postaveno najisto, jak stěžovatel vymezuje rozsah, v jakém rozhodnutí napadá, a o jaké skut- kové i právní důvody svoji žalobu opírá. Samotné vymezení těchto skutečností přitom zásadně determinuje činnost sou- du v řízení, v němž je přezkoumáváno rozhodnutí učiněné ve správním řízení, tj. zjednodušeně řečeno určuje, jaké skutkové i právní okolnosti má soud vzít v rámci přezkumu v úvahu, na jaké usta- novení jakého právního předpisu je má aplikovat a jakými otázkami se má přitom zabývat. Děje-li se soudní přezkoumání bez přesného vymezení rozsahu a obsa- hu této přezkumné činnosti, nemůže z pohledu bezvadnosti řízení zásadně ob- stát. Přezkoumávalli Krajský soud v Plzni napadené rozhodnutí na základě nejis- tého vymezení rozsahu a obsahu, jak ze stěžovatelova podání vyplynulo, musí Nejvyšší správní soud takový postup vy- tknout. Pokud přesto za situace, kdy Vrchní soud v Praze do 31. 12. 2002 ne- vyzval žalobce k doplnění jeho žalobního návrhu v uvedeném smyslu, považoval Krajský soud v Plzni poté, kdy se s účin- ností soudního řádu správního začal tou- to věcí zabývat, stěžovatelovo podání za řádné a bezvadné, obsahující všechny stanovené náležitosti, přitom z jeho obsa- hu dovodil, že stěžovatel napadá rozhod- nutí žalovaného „v celém rozsahu“ a včas uplatněným žalobním bodem je nespráv- né zhodnocení stěžovatelovy ekonomic- ké situace, pak nemohl postupovat jinak než toto namítané nesprávné zhodnoce- ní stěžovatelovy ekonomické situace po- soudit z hlediska všech ustanovení záko- na o azylu, která zkoumal i žalovaný, tj. jak z hlediska $ 12 a $ 91 zákona o azylu, tak i z hlediska $ 13 a $ 14 téhož zákona, byť v rozsahu zákonem omezeném. To však Krajský soud v Plzni neučinil a vě- noval se toliko posouzení stěžovatelem namítaných ekonomických důvodů z po- hledu $ 12 a $ 91 zákona o azylu. Nejvyšší správní soud tedy s ohledem na obsah stěžovatelova žalobního návt- hu neshledává opodstatněným takový postup Krajského soudu v Plzni, při němž soud dovozoval, že obecně podané tvr- zení o stěžovatelově ekonomické situaci je žalobním bodem, který směřuje toliko do hodnocení z pohledu $ 12 a $ 91 zá- kona o azylu, a nikoli již do $ 14 téhož zá- kona. Takovéto zúžení z obsahu stěžova- telova podání dovodit zcela jistě nelze; nic na tom nemění ani z obecného po- hledu správný závěr Krajského soudu v Plzni v tom směru, že se nemohl zabý- vat tím žalobním bodem, který byl uplat- něn až po lhůtě k podání žaloby, v da- ném případě až při jednání soudu dne 28. 11. 2003. Nejvyšší správní soud tedy konsta- tuje, že ze stěžovatelova podání nebylo zejména zřejmé, v jakém rozsahu roz- hodnutí žalovaného napadá, z jakých skutkových i právních důvodů tak činí a jak navrhuje v dané věci rozhodnout. Pokud tedy nebylo najisto postaveno, v jakém rozsahu se má soud napadeným rozhodnutí žalovaného zabývat, z jakých skutkových i právních důvodů tak má učinit a jak je navrhováno, aby rozhodl, měl stěžovatele vyzvat k doplnění jeho podání, a to v režimu účinném od 1. 1. 825 327 2003 podle $ 37 odst. 5 s. ř. s., a nikoli sám za stěžovatele dovozovat jednotlivá ustanovení zákona o azylu, z jejichž po- hledu má přezkum uskutečnit. Pokud tímto způsobem Krajský soud v Plzni ne- postupoval a z obsahu stěžovatelova po- dání dovodil, že jím uplatněný žalobní bod směřuje do nesprávného posouzení $ 12 zákona o azylu, a nikoli již $ 14 té- hož zákona, a přitom tvrzení stěžovatele vztahující se k neudělení azylu z huma- nitárních důvodů považoval za samostat- ný žalobní bod, jenž byl uplatněn až po uplynutí zákonné lhůty, pak ze stěžova- telova podání dovozoval skutečnosti, jež jistě v jeho návrhu obsaženy nebyly, a jež tak nad rámec tohoto návrhu dovozovat ani nemohl. V soudním řízení, jež je přís- ně ovládáno dispoziční zásadou, lze stěží považovat za přípustné, aby soud sám za žalobce určoval, jaké ustanovení právní- ho předpisu neaplikoval správní orgán řádně a jak ve skutečnosti aplikováno být mělo. Takový postup zřetelně selhá- vá z hlediska bezvadnosti rozhodovacího procesu. Nejvyšší správní soud uzavírá, že ří- zení před Krajským soudem v Plzni bylo zatíženo vadou, která mohla mít za ná- sledek nezákonné rozhodnutí ve věci sa- mé. V této části tedy Nejvyšší správní soud považuje stěžovatelovu kasační stížnost za důvodnou. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost důvodná je, a proto podle $ 110 odst. 1 s. ř. s. jí napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni zrušil a věc mu vrátil k dal- šímu řízení. (om)
P. V. T. (Vietnamská socialistická republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni vzešlo (§ 102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost podal včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) z důvodu podávaného z § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud za této situace napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni v mezích uplatněného kasačního důvodu a v rozsahu kasační stížnosti podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Kasačním důvodem podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Pokud jde o nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost, ta je obecně dána v případě takového rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmítl nebo jí vyhověl, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem lze subsumovat i případy rozhodnutí, u kterých nelze rozeznat, která jejich část je výrokem a která odůvodněním, případně kdo byl účastníkem řízení, z něhož rozhodnutí vzešlo, a kdo tak má být rozhodnutím vázán. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je pak založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoli na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o takové vady skutkových zjištění, o něž jsou opřeny důvody rozhodnutí. Za takové vady lze považovat případy, kdy soud opřel důvody svého rozhodnutí o skutečnosti v řízení nezjištěné, případně sice zjištěné, ale v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny.
Podle § 37 odst. 3 s. ř. s. musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být datováno a podepsáno. V případě řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle Hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. musí podle § 71 odst. 1 s. ř. s. žaloba kromě obecných náležitostí obsahovat označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést a návrh výroku rozsudku. Obdobně byly náležitosti žaloby i opravného prostředku proti rozhodnutí správního orgánu upraveny v § 249 odst. 2 (v případě opravného
prostředku za použití § 250l odst. 2) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 231/2001 Sb., za jehož účinnosti byla žaloba podána. Žaloba musela kromě obecných náležitostí podání podle občanského soudního řádu obsahovat označení rozhodnutí správního orgánu, které bylo napadáno, vyjádření, v jakém rozsahu bylo toto rozhodnutí napadáno, uvedení důvodů, v čem žalobce spatřoval nezákonnost rozhodnutí správního orgánu, a jaký konečný návrh činil. Má-li podle současné právní úpravy podání vady, předseda senátu usnesením podle § 37 odst. 5 s. ř. s. vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Není-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne. Obdobně byl postup soudu upraven i v době, ve které byl opravný prostředek podán, a to podle § 43 občanského soudního řádu v tehdy účinném znění.
Uvedl-li stěžovatel ve svém žalobním návrhu toliko skutečnost, že neakceptuje zamítavé rozhodnutí a přeje si, aby mu orgány České republiky umožnily dostat azyl v České republice z důvodu jeho ekonomické situace, pak i kdyby všechny další zákonem předepsané náležitosti tohoto podání splněny byly, z takového žalobního návrhu mohlo být dle Nejvyššího správního soudu stěží postaveno najisto, jak stěžovatel vymezuje rozsah, v jakém rozhodnutí napadá, a o jaké skutkové i právní důvody svoji žalobu opírá. Samotné vymezení těchto skutečností přitom zásadně determinuje činnost soudu v řízení, v němž je přezkoumáváno rozhodnutí učiněné ve správním řízení, tj. zjednodušeně řečeno určuje, jaké skutkové i právní okolnosti má soud vzít v rámci přezkumu v úvahu, na jaké ustanovení jakého právního předpisu je má aplikovat a jakými otázkami se má přitom zabývat. Je-li soudní přezkum realizován za absence přesného vymezení rozsahu a obsahu této přezkumné činnosti, nemůže z pohledu bezvadnosti řízení zásadně obstát. Realizoval-li Krajský soud v Plzni soudní přezkum napadeného rozhodnutí žalovaného na základě nejistého vymezení rozsahu a obsahu, jak ze stěžovatelova podání vyplynulo, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než mu takový postup vytknout. Pokud přesto za situace, kdy Vrchní soud v Praze do 31. 12. 2002 nevyzval žalobce k doplnění jeho žalobního návrhu v uvedeném smyslu, považoval Krajský soud v Plzni poté, kdy se s účinností s. ř. s. začal touto věcí zabývat, stěžovatelovo podání za řádné a bezvadné, obsahující všechny stanovené náležitosti, přitom z jeho obsahu dovodil, že stěžovatel napadá rozhodnutí žalovaného „v celém rozsahu“ a včas uplatněným žalobním bodem je nesprávné zhodnocení stěžovatelovy ekonomické situace, pak nemohl postupovat jinak, než toto namítané nesprávné zhodnocení stěžovatelovy ekonomické situace posoudit z hlediska všech ustanovení zákona o azylu, které zkoumal i žalovaný, tj. jak z hlediska § 12 a § 91 zákona o azylu, tak i z hlediska § 13 a § 14 téhož zákona, byť v rozsahu zákonem omezeném. To však Krajský soud v Plzni neučinil a věnoval se toliko posouzení stěžovatelem namítaných ekonomických důvodů z pohledu § 12 a § 91 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud tedy s ohledem na obsah stěžovatelova žalobního návrhu neshledává opodstatněným takový postup Krajského soudu v Plzni, kdy dovozoval, že obecně podané tvrzení o stěžovatelově ekonomické situaci je žalobním bodem, který směřuje toliko do hodnocení z pohledu § 12 a § 91 zákona o azylu, a nikoli již do § 14 téhož zákona. Takovéto zúžení z obsahu stěžovatelova podání dovodit zcela jistě nelze, přitom nic na tom nemění ani z obecného pohledu správný závěr Krajského soudu v Plzni v tom směru, že se
nemohl zabývat tím žalobním bodem, který byl uplatněn až po lhůtě k podání žaloby, v daném případě až při jednání soudu dne 28. 11. 2003.
Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že ze stěžovatelova podání nebylo zejména zřejmé, v jakém rozsahu napadené rozhodnutí žalovaného napadá, z jakých skutkových i právních důvodů tak činí a jak navrhuje v dané věci rozhodnout. Pokud tedy nebylo najisto postaveno, v jakém rozsahu se má soud napadeným rozhodnutí žalovaného zabývat, z jakých skutkových i právních důvodů tak má učinit a jak je navrhováno, aby rozhodl, měl stěžovatele vyzvat k doplnění jeho podání, a to v režimu účinném od 1. 1. 2003 podle § 37 odst. 5 s. ř. s., a nikoli sám za stěžovatele dovozovat jednotlivá ustanovení zákona o azylu, z jejichž pohledu má přezkum uskutečnit. Pokud tímto způsobem Krajský soud v Plzni nepostupoval a z obsahu stěžovatelova podání dovodil, že jím uplatněný žalobní bod směřuje do nesprávného posouzení § 12 zákona o azylu a nikoli již § 14 téhož zákona, přitom tvrzení stěžovatele vztahující se k neudělení azylu z humanitárních důvodů považoval za samostatný žalobní bod, jenž byl uplatněn až po uplynutí zákonné lhůty, pak ze stěžovatelova podání dovozoval skutečnosti, jež jistě v jeho návrhu obsaženy nebyly a jež tak nad rámec tohoto návrhu dovozovat ani nemohl. V soudním řízení, jež je přísně ovládáno dispoziční zásadou, lze stěží považovat za přípustné, aby soud sám za žalobce určoval, jaké ustanovení právního předpisu nebylo správním orgánem aplikováno řádně a jak ve skutečnosti aplikováno být mělo. Takový postup zřetelně selhává z hlediska bezvadnosti rozhodovacího procesu.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že řízení před Krajským soudem v Plzni bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. V této části tedy Nejvyšší správní soud považuje stěžovatelovu kasační stížnost za důvodnou. Ze všech shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost důvodná je, a proto podle § 110 odst. 1 s. ř. s. jí napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Pokud jde o náklady řízení o kasační stížnosti, o nich rozhodne podle § 110 odst. 2 s. ř. s. Krajský soud v Plzni ve svém novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. května 2004
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu