Kasační stížnost napadající rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby pro opožděnost [$ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], která je odůvodněna tvrzenými ne- dostatky správního řízení o udělení azylu vztahujícími se ke skutkovým zjištěním správního orgánu, je nepřípustná podle $ 104 odst. 4 s. ř. s., neboť byly uplatněny jen jiné důvody, než které připouští $ 103 odst. 1 s. ř. s.
Kasační stížnost napadající rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby pro opožděnost [$ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], která je odůvodněna tvrzenými ne- dostatky správního řízení o udělení azylu vztahujícími se ke skutkovým zjištěním správního orgánu, je nepřípustná podle $ 104 odst. 4 s. ř. s., neboť byly uplatněny jen jiné důvody, než které připouští $ 103 odst. 1 s. ř. s.
Podle $ 102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomoc- nému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník ří- zení domáhá zrušení soudního rozhod- nutí. Podle $ 103 odst. 1 s. ř. s. je možno kasační stížnost podat pouze z vymeze- ných důvodů, přičemž důvod, o který se kasační stížnost opírá, musí stěžovatel v kasační stížnosti uvést ($ 106 s. ř. s.). Z podstaty věci (jde o návrh na zrušení pravomocného rozhodnutí soudu) vy- plývá, že důvody kasační stížnosti smě- řují vůči postupu soudu: stěžovatel tak může napadat nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem [$ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], popřípadě může tvrdit, že správní řízení trpělo takovými vadami, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a proto měl soud ta- kové rozhodnutí zrušit [písm. b)]. Dále zákon považuje za důvody kasační stíž- nosti zmatečnost řízení před soudem 19 739 [písm. c)], vady soudního řízení, pokud mohly mít za následek nezákonnost roz- hodnutí ve věci samé [písm. d)], a ko- nečně může být důvodem kasační stížnosti též tvrzená nezákonnost roz- hodnutí o odmítnutí žaloby nebo o za- stavení řízení [ písm. e)]. Podle ustanovení $ 104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uve- deny v $ 103 s.ř. s. V posuzované věci stěžovatelv kasač- ní stížnosti napadá postup žalovaného v řízení správním, který by bylo lze cha- rakterizovat jako nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (neaktuálnost podkla- dů, které vzal správní orgán v potaz při svém rozhodování, a neúplnost posouze- ní věci ze všech v úvahu přicházejících hledisek); pokud by se krajský soud zabý- val správním rozhodnutím in merito, pak by taková námitka byla podřaditelná pod důvod uvedený v $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. O takový případ však nejde, neboť napadené rozhodnutí krajského soudu odmítlo žalobu pro opožděnost a věcí sa- mou se vůbec nezabývalo. Stěžovatel tak v kasační stížnosti uvádí důvod, který ne- směřuje proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, neuvádí, v čem spočívalo po- chybení soudu, které by mělo být důvo- dem, jehož oprávněnost by měl Nejvyšší správní soud posuzovat. Takovým důvo- dem by v posuzované věci mohla být tvr- zená nezákonnost rozhodnutí o odmít- nutí žaloby, kdyby stěžovatel zpochybnil skutková zjištění soudu nebo jeho právní hodnocení, vztažené ke včasnosti podání žaloby; to totiž byla jediná otázka, kterou krajský soud posuzoval. Jen ke včasnosti podání žaloby bylo tedy lze upínat důvody kasační stížnosti, neboť ty vždy musejí odrážet rozhodnutí soudu. Jestliže stěžovatel napadá vadu správního řízení, které vůbec nebylo předmětem soudního rozhodnutí, a uvá- dí tedy jiné důvody, než které připouští $ 103 odst. 1 s. ř. s., zatěžuje tak kasační stížnost vadou, která způsobuje, že tako- vá kasační stížnost je podle $ 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná. Nejvyšší správní soud proto za použi- tí $ 104 odst. 4 s. ř. s., $ 120 s. ř. s. ve vzta- hu k $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. kasační stížnost odmítl jako nepřípustnou. Za těchto okolností pozbylo na významu rozhodovat o návrhu na přiznání odklad- ného účinku kasační stížnosti. Řízení před soudem: přezkum správního uvážení Rozhlasové a televizní vysílání: žalobní legitimace ve vztahu k rozhodnutí o udělení licence k $ 18 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů I. Rozhodnutím Rady pro rozhlasové a televizní vysílání o udělení licen- ce k rozhlasovému vysílání podle $ 18 zákona č. 231/2001 Sb., o provozová- ní rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, dochází zpravidla ke vzniku veřejného subjektivního práva jednomu z účastníků li- cenčního řízení. Ač na udělení licence není právní nárok, je rozhodnutí Ra- 20 hud 759 dy rozhodnutím ve smyslu ustanovení $ 65 odst. 1 s. ř. s. a mohlo by být z přezkumu soudem vyloučeno, pouze pokud by tak stanovil soudní řád správní nebo zvláštní zákon. Žalobní legitimace je pak založena tvrzením žalobce, že byl správním rozhodnutím nezákonně zkrácen na svém právu. Odmítnutí žaloby z důvodu jejího podání osobou zjevně neoprávněnou po- dle $ 46 odst. 1 píst. c) s. ř. s. by bylo možné pouze tehdy, pokud by žalobce pojmově vůbec nemohl být nositelem práva, o němž je v řízení rozhodováno. II. I když správní orgán rozhoduje na základě absolutně volné správní úvahy, musí být jeho rozhodnutí přezkoumatelné a musí být zřejmé, že z mezí a hledisek správního uvážení nevybočil. I v těchto případech musí správní orgán respektovat stanovené procesní postupy i elementární práv- ní principy správního rozhodování. Nezákonnost takovéhoto rozhodnutí pak může spočívat mj. v překročení nebo zneužití stanovených mezí správ- ního uvážení ($ 78 odst. 1 s. ř. s.) nebo může být způsobena jiným poruše- ním procesních předpisů. Účastníci jsou tím limitováni při formulaci ža- lobních bodů správní žaloby, nikoliv však vyloučeni ze soudní ochrany. III. Rozhodnutí Rady obsahuje vzájemně podmíněné výroky o udělení licence a o zamítnutí žádostí ostatních žadatelů. Neúspěšný žadatel má pro- to možnost napadnout rovněž výrok o udělení licence, učiněný ve stejném řízení a v rámci jednoho rozhodnutí.
Van N. (Vietnamská socialistická republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení