6 Azs 5/2024- 45 - text
6 Azs 5/2024 - 46 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: A. K., zastoupeného JUDr. Milanem Milerem, advokátem, sídlem Hartigova 1965/208, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2023, č. j. OAM 10494
25/ZR
2023, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 1. 2024, č. j. 28 A 6/2023 56,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce JUDr. Milana Milera, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
[1] Žalovaný svým rozhodnutím dle § 77 odst. 2 písm. a) a f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, žalobci zrušil platnost povolení k trvalému pobytu a stanovil mu dle § 77 odst. 3 zákona o pobytu cizinců lhůtu k vycestování z území.
[2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána opožděně.
[3] Poslední den lhůty pro podání žaloby, stanovené § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, připadl na čtvrtek 9. 11. 2023. Žaloba však byla podána u Městského soudu v Praze osobně dne 10. 11. 2023, poté byla dne 4. 12. 2023 postoupena místně příslušnému Krajskému soudu v Hradci Králové.
[4] Z uvedeného důvodu krajský soud žalobu dle § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, odmítl. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[5] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost dle § 102 a násl. soudního řádu správního spojenou s žádostí o přiznání odkladného účinku.
[6] V kasační stížnosti stěžovatel namítal, že žaloba byla podána včas. Uvedl, že zástupce stěžovatele podal žalobu dne 9. 11. 2023. Tato skutečnost je zřejmá z data uvedeného na žalobě. Dle stěžovatele patrně došlo k omylu na straně podatelny, datum v podacím razítku je chybné a s datem podání žaloby se neshoduje.
[7] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[8] Žalovaný se ve svém vyjádření s usnesením krajského soudu ztotožnil, odůvodnění kasační stížnosti označil za účelové a absurdní. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[10] Poté přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[11] Jestliže stěžovatel napadá rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby, přichází v úvahu pouze stížní důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby. Z povahy věci nelze namítat žádné jiné důvody [srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. III. ÚS 93/06, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 65].
[12] Dle § 72 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví li zvláštní zákon lhůtu jinou.
[13] V projednávaném případě zvláštní zákon jinou lhůtu pro podání žaloby stanoví. Dle § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců žaloba proti správnímu rozhodnutí musí být podána do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni nebo ode dne sdělení jiného rozhodnutí správního orgánu, pokud není dále stanoveno jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout.
[14] Dle § 40 odst. 1 věty první s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek.
[15] Rozhodnutí žalovaného bylo žalobci dle doručenky založené ve správním spise doručeno do věznice Odolov dne 10. 10. 2023. Lhůta pro podání žaloby tak počala běžet dne 11. 10. 2023 a poslední den zákonné třicetidenní lhůty pro podání žaloby připadl na čtvrtek 9. 11. 2023. Žaloba však byla dle razítka podatelny podána dne 10. 11. 2023 osobně u Městského soudu v Praze a následně dne 4. 12. 2023 postoupena místně příslušnému Krajskému soudu v Hradci Králové. Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené skutečnosti, které jednoznačně vyplývají ze spisového materiálu, dospěl k závěru, že krajský soud otázku včasnosti žaloby posoudil správně.
[16] Argumentaci stěžovatele považuje Nejvyšší správní soud v popsané situaci za účelovou. Razítko soudní podatelny je v případě osobního podání na soudu, podobně jako poštovní razítko v případě doručování poštou, svou povahou razítkem úředním, je proto třeba vycházet ze správnosti data uvedeného na razítku, neprokáže li se opak (k tomu lze per analogiam odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2020, č. j. 9 As 307/2018 38). K prokázání tvrzeného pochybení podatelny však stěžovatel žádný důkaz nepředložil ani nenavrhl. Za takový důkaz nelze považovat datum uvedené v žalobě, toto datum není z hlediska posouzení včasnosti podání žaloby relevantní. Žalobu podával zástupce stěžovatele (advokát) osobně na podatelně místně nepříslušného Městského soudu v Praze. Pokud by skutečně podatelna soudu stěžovatelem tvrzeným způsobem pochybila, jistě si advokát stěžovatele, jako právní profesionál, jehož úkolem je chránit práva a oprávněné zájmy svého klienta, mohl a měl pochybení na místě všimnout, a negativním důsledkům chyby tak zabránit.
[17] V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že „veškeré listiny prokazující výše uvedená tvrzení budou doloženy v dodatečné lhůtě“. Žádné listiny prokazující stěžovatelem tvrzené skutečnosti však soudu stěžovatelem předloženy nebyly. S ohledem na skutečnost, že kasační stížnost neměla všechny zákonem vyžadované náležitosti, Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval postupem podle § 109 odst. 1 s. ř. s. k doplnění kasační stížnosti ve lhůtě jeden měsíc (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2024, č. j. 6 Azs 5/2024 8), k doplnění avízovaných listin však nebyl povinen vyzývat ani za tím účelem stanovovat lhůtu. V této souvislosti Nejvyšší správní soud připomíná, že byl dle § 172 odst. 10 ve spojení s § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců povinen rozhodnout věc s nejvyšším urychlením, nejpozději do 90 dnů ode dne, kdy byla kasační stížnost podána.
[18] O žádosti o přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť bezodkladně poté, co bylo doplněno odůvodnění kasační stížnosti, rozhodl ve věci samé. IV. Závěr a náklady řízení
[19] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl (výrok I).
[20] Výroky II a III rozhodl Nejvyšší správní soud o náhradě nákladů řízení v souladu s § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
[21] Výrokem IV Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení soudního poplatku zaplaceného za žádost o přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč stěžovateli. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce JUDr. Milana Milera, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 10a odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. února 2024
JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D. předseda senátu