6 Azs 57/2024- 44 - text
6 Azs 57/2024 - 45 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: M. E., zastoupený Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. září 2023 č. j. OAM 1273/ZA
ZA11
ZA22
2023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. února 2024 č. j. 34 Az 45/2023 39,
I. Kasační stížnost žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v návětí zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a to z důvodu, že žalobce odmítl poskytnout informace pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Konkrétně žalobce odmítl vést azylový pohovor v tureckém jazyce, přestože měl k dispozici tlumočnici tureckého jazyka. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Rozsudkem uvedeným v návětí krajský soud žalobu zamítl.
[2] Krajský soud uvedl, že postup žalovaného byl v souladu se zákonem o azylu i směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“). Volba jazyka, v němž bude s žadatelem o mezinárodní ochranu jednáno, resp. v němž s ním bude veden pohovor, není ponechána zcela na preferencích žadatele. Podstatné je zjištění, že žadatel jazyku, v němž je s ním jednáno, rozumí a je schopen se v něm jasně vyjádřit. To bylo v daném případě splněno, neboť žalobce měl k dispozici tlumočnici z tureckého jazyka, v němž plynně komunikoval.
[3] Krajský soud uvedl, že žalobce turečtině rozumí a dokáže v tomto jazyce jasně komunikovat. Uvedené vyplývá z průběhu správního řízení, jakož i ze spisové dokumentace. Skutečnost, že žalovaný v napadeném rozhodnutí výslovně neuvedl, na základě jakých skutečností měl za to, že žalobce turečtině dostatečně rozumí, nečiní napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Žalobce navíc sám nezpochybňoval, že by se v tureckém jazyce nebyl schopen domluvit. Toliko v den, kdy měl být pohovor proveden, sdělil, že je mu nepříjemné hovořit turecky. Tímto postupem ovlivnil i postoj své manželky, která ze stejného důvodu odmítla též v pohovoru dosud vedeném v turečtině pokračovat. Krajský soud proto dospěl k závěru, že žalobní námitky nejsou důvodné, a nebyly shledány ani jiné důvody, pro které by měl soud napadené rozhodnutí zrušit. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[4] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností a současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[5] Stěžovatel zopakoval svá žalobní tvrzení, že je etnický Kurd turecké státní příslušnosti. Ze své země odešel spolu se svou těhotnou manželkou, třemi nezletilými dětmi a svou matkou, a to z důvodu diskriminace a porušování politických práv rodiny stěžovatele. Dne 26. září 2023 se stěžovatel dostavil k pohovoru v rámci azylového řízení. Prostřednictvím tlumočnice tureckého jazyka sdělil, že odmítá vedení pohovoru v tureckém jazyce, neboť mu bylo nepříjemné hovořit tureckým jazykem, a požadoval tlumočníka kurdského jazyka.
[6] Stěžovatel se domnívá, že podmínka pro zastavení řízení dle § 25 písm. d) zákona o azylu na jeho situaci nedopadá, neboť neodmítl poskytnout informace pro zjištění stavu věci, resp. neprojevil vůli tyto informace neposkytnout, ale odmítl je poskytnout v tureckém jazyce. Stěžovatel uvádí, že primárně má žadatel právo jednat ve svém mateřském jazyce a teprve tehdy, kdy nelze zajistit tlumočníka z požadovaného jazyka, je správní orgán oprávněn přistoupit k tomu, aby byl přítomen tlumočník z jazyka, ve kterém je žadatel schopen se dorozumět. Naznal li žalovaný, že postoj stěžovatele by mohl vést k zastavení řízení o jeho žádosti, byl povinen mu ustanovit tlumočníka z kurdského jazyka nebo jej poučit, že bude li trvat na tlumočníkovi z kurdského jazyka, je oprávněn zajistit si jej na vlastní náklady. Žalovaný však se stěžovatelem předem neprobíral možnosti tlumočení a nezjišťoval, jaký jazyk při svém pohovoru stěžovatel preferuje. Tímto postupem jej zkrátil na právu jednat v mateřském jazyce.
[7] Přímo krajskému soudu stěžovatel adresoval výtku, že nezkoumal, zda žalovaný aplikoval na případ stěžovatele správnou právní normu.
[8] Nejvyšší správní soud zaslal kasační stížnost k vyjádření žalovanému, který uvedl, že se ztotožňuje se závěry žalovaného i krajského soudu. Pokud jde o namítaný důvod pro zastavení řízení, žalovaný zopakoval argumentaci obsaženou ve svém rozhodnutí i v napadeném rozsudku krajského soudu a dále na ni odkázal. Žalovaný rovněž poznamenal, že stěžovatel v kasační stížnosti ve značné míře opakuje své žalobní námitky a že rozdíly mezi kasační stížností a žalobou jsou minimální. Žalovaný proto navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro její nepřípustnost. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud nejprve hodnotil naplnění formálních náležitostí kasační stížnosti. Shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je zastoupen advokátkou [§ 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“)]. Dospěl nicméně k závěru, že kasační stížnost je nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s.
[10] Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§ 102 s. ř. s.). Aby tedy byla kasační stížnost způsobilá projednání, musí v ní stěžovatel cíleně reagovat na rozhodnutí krajského soudu a kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu. Nepostačuje, je li kasační stížnost pouhým opakováním žalobních námitek. Odmítnutí kasační stížnosti je v takovém případě nutným důsledkem, plně odpovídajícím zákonné úpravě institutu kasační stížnosti, jejímu účelu i dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu.
[11] Například v usnesení ze dne 30. června 2020 č. j. 10 As 181/2019
63, č. 4051/2020 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že „kasační stížnost, která beze změny opakuje žalobní tvrzení a nijak nereaguje na argumentaci krajského soudu, neobsahuje důvody podle § 103 s. ř. s., a bude proto jako nepřípustná odmítnuta (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Vyzývat stěžovatele k odstranění této vady (§ 109 odst. 1 s. ř. s.) není v takové situaci namístě. (…) V kasačním řízení je stanoveno povinné zastoupení advokátem především proto, aby kasační stížnosti byly sepsány právním profesionálem a byly argumentačně na úrovni.
(…) smyslem bylo umožnit v kasačním řízení pokud možno kvalifikovanou polemiku s argumentací krajského soudu. Tato polemika může být méně nebo více zdařilá; vždy však musí být z textu kasační stížnosti patrná alespoň nějaká snaha o to, reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, zdůraznit přiléhavou judikaturu a přesvědčivě prezentovat ty žalobní argumenty, které žalobce pokládá za nejpádnější.“ Obdobně v rozsudku ze dne 26. října 2007 č. j. 8 Afs 106/2006
58 Nejvyšší správní soud uvedl: „Uvedení konkrétních stížních námitek přitom nelze nahradit zopakováním námitek uplatněných v odvolání nebo v žalobě, neboť odvolací a žalobní námitky směřovaly proti jiným rozhodnutím, než je rozhodnutí přezkoumávané Nejvyšším správním soudem.“ Kasační přezkum je možný jen v rozsahu, v jakém k tomu stěžovatel svou formulací kasačních námitek vytvoří prostor. Řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem nemůže být „jakýmsi druhým pokusem ještě jednou a z pohledu stěžovatele lépe uvážit o tomtéž“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. července 2019, č. j. 1 Afs 44/2019 41).
[12] Usnesením ze dne 18. dubna 2024 č. j. 6 Azs 57/2024
10 Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval, aby důvody kasační stížnosti doplnil a blíže je skutkově a právně konkretizoval. Nejvyšší správní soud stěžovatele též poučil o povinnosti vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl krajský soud dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným.
[13] Stěžovatel však v kasační stížnosti (respektive v jejím doplnění ze dne 29. dubna 2024) pouze zopakoval argumentaci, kterou již uvedl v žalobě podané ke krajskému soudu. Opětovně vyjádřil své přesvědčení o pochybení žalovaného, který mu neustanovil tlumočníka z kurdského jazyka, třebaže tak měl učinit. Zopakoval, že mu žalovaný upřel právo jednat v mateřském jazyce, když zastavil řízení, třebaže k tomu nebyl právní důvod. Tímto důvodem není podle jeho názoru skutečnost, že stěžovatel odmítl tlumočení v tureckém jazyce.
Krajský soud se uvedenými výhradami stěžovatele v napadeném rozsudku podrobně zabýval a srozumitelně vysvětlil, proč byl podle krajského soudu v daném případě postup žalovaného v souladu s právní úpravou obsaženou v zákoně o azylu, tak v procedurální směrnici. Stěžovatel se závěry krajského soudu ani v náznaku nepolemizuje a svou argumentaci směřuje právě proti rozhodnutí žalovaného. Toliko jednou větou na okraj poznamenává, že krajský soud nezkoumal, zda žalovaný aplikoval na případ stěžovatele správnou právní normu.
Toto stručné a obecné konstatování však za relevantní stížnostní argumentaci ve smyslu výše citované judikatury Nejvyššího správního soudu považovat nelze.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. jako nepřípustnou odmítl.
[15] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
[16] Nejvyšší správní soud nerozhodoval samostatně o návrhu na přiznání odkladného účinku, neboť ve lhůtě pro rozhodnutí o přiznání odkladného účinku rozhodl o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. června 2024
JUDr. Tomáš Langášek, LL.M. předseda senátu