Jestliže ten, kdo vystupoval ve správním řízení jako zástupce účastníka, aniž se prokázal plnou mocí, ji předloží dodatečně, je tím nedostatek prů- kazu zastoupení zhojen, a jsou tak schváleny i ty úkony, které zástupce účastníka učinil v řízení ještě před podpisem plné moci. I pokud byla plná moc osvědčující zastoupení žalobce při podání odvolání vystavena později, nelze z toho dovozovat, že odvolání bylo podáno osobou k tomu neopráv- něnou, a že se tedy jedná o odvolání nepřípustné.
Soud považuje nejprve za potřebné poukázat na to, že v daném případě ne- bylo odvolání za žalobce podáváno advo- kátní kanceláří, ale advokátem Mgr. Mi- chalem Č. Advokátní kancelář není subjektem, který by mohl vystupovat v právních vztazích; zvoleným zástup- cem je vždy fyzická osoba - advokát, se kterým zastoupený sjednává smlouvu o zastupování v dohodnutém rozsahu. Mezi účastníky je sporné, zda skuteč- nost, že plná moc udělená žalobcem zvo- lenému právnímu zástupci, který jeho jménem odvolání podal, byla datována později, než bylo odvolání podáno, zna- mená, že na odvolání je třeba pohlížet ja- ko na nepřípustné, tedy podané osobou neoprávněnou.
Podle $ 17 odst. 4 správního řádu zmocnění k zastupování je třeba proká- zat písemnou plnou mocí nebo plnou mocí prohlášenou do protokolu. Správní orgán může v nepochybných případech od průkazu plnou mocí upustit. Správní řád výslovně neupravuje po- souzení situace, kdy úkon je učiněn zá- stupcem účastníka a později předložená písemná plná moc je datována pozděj- ším datem, než kdy byl učiněn předmět- ný úkon. Plná moc udělená zmocnitelem je průkazem k zastupování. Vzhledem k tomu, že takový průkaz k zastupování v daném případě s odvoláním předložen nebyl, správní orgán v souladu s ustano- vením $ 19 odst. 3 správního řádu vyzval k jeho předložení, ovšem s tou výhra- dou, že výzva byla adresována advokátní kanceláři, nikoliv uvedenému zástupci - advokátovi či přímo účastníku řízení.
Předložená písemná plná moc je jen lis- tinou osvědčující uzavření dohody o pl- né moci. Jestliže však ten, kdo vystupo- val v řízení jako zástupce účastníka, aniž se prokázal plnou mocí, tuto předloží dodatečně, je tím nedostatek příkazu za- stoupení zhojen, a jsou tak schváleny i ty úkony, které byly učiněny v řízení zá- stupcem účastníka ještě před podpisem plné moci. Z okolnosti, že k vystavení plné moci, osvědčující zastoupení žalob- ce při podání odvolání, došlo později, dle názoru soudu nelze dovozovat, že od- volání bylo podáno osobou k tomu neo- právněnou, a že se tedy jedná o odvolání nepřípustné.
Názor žalovaného, že není možné zhojit po uplynutí lhůty k podání odvolání nedostatek zastoupení žalobce při podání odvolání, není správný a není správné ani napadené rozhodnutí žalo- vaného, kterým bylo rozhodnuto tak, že se odvolání jako nepřípustné zamítá. 731 919 919 Pojišťovnictví: nucená správa; předběžná opatření Správní řízení: složení rozkladové komise k $ 30 a $ 34 zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, ve znění účinném k 6. 9. 2001 (čl. I zákona č. 316/2001 Sb.) k $ 43 a $ 61 správního řádu“ I.
Jestliže žaloba směřuje proti rozhodnutí ve věci zavedení nucené sprá- vy v pojišťovně, nelze ustanovení $ 30 odst. 5 zákona č. 363/1999 Sb., o po- jišťovnictví, v původním znění, interpretovat tak, že by statutární orgán po- jišťovny nebyl oprávněn činit procesní úkony k obraně před zavedením nucené správy v řízení soudním.
II. Výrok rozhodnutí o předběžném opatření ukládajícím povinnost str- pět činnost nuceného správce, který je odvozen z obecné úpravy [$ 43 odst. 1 písm. a) správního řádu], je nezákonný. Zákon o pojišťovnictví upřesňuje ve svém $ 34 odst. 1 písm. a) až c) s ohledem na specifika oboru pojišťov- nictví konkrétní povinnosti, které je možno uložit pojišťovně předběžným opatřením, kromě případů, kdy lze předběžné opatření uložit na základě správního řádu. Konkrétním vymezením dalších povinností, které je možno uložit pojišťovně předběžným opatřením, zákonodárce do jisté míry deklaro- val i mez takovýchto povinností. Protože institut nucené správy je kvalitativně větším zásahem do práv a povinností pojišťovny než kterákoliv z povinností konkretizovaných v $ 34 odst. 1 písm. a) až c) zákona o pojišťovnictví, je nutno za použití logického výkladu dojít k závěru, že zákonodárce neměl v úmyslu umožnit ustanovení jakési „předběžné“ nucené správy.
III. Rozkladová komise není orgánem, který by o věci rozhodoval ($ 61 správního řádu); není tedy správním orgánem s vrchnostenskou pravomo- cí. Otázka, zda členem rozkladové komise může být pracovník, který se účastnil na rozhodování v I. stupni správního řízení, tak není otázkou zá- konnosti či procesní správnosti, ale spíše vhodnosti takového řešení. Její posuzování se proto vymyká kognici správního soudu, který nalézá toliko o právnosti postupu správního orgánu.
Společnost s ručením omezeným D. proti Ministerstvu životního prostředí o uložení pokuty.