Žaloba o zrušení vyživovací povinnosti není běžnou záležitostí nesmyslu § 21 zák. o rod.
Č. 73/1965 sb. rozh.
Žaloba o zrušení vyživovací povinnosti není běžnou záležitostí nesmyslu § 21 zák. o rod.
(Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 1965, 6 Co 197/65.)
Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně jako manželka B. S. domáhala zrušení výživného, které je povinen její manžel platit své býv. manželce.
Toto své rozhodnutí odůvodnil i tím, že sice je pravda, že se manželé vzájemně zastupují v běžných záležitostech ( § 21 zák. o rod.), že však žaloba o zrušení vyživovací povinnosti není běžnou záležitostí ve smyslu tohoto ustanovení.
Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil.
B. S. se zavázal soudním smírem ze dne 4. února 1957, který byl soudem schválen, že bude přispívat své tehdejší manželce na úhradu jejích osobních potřeb, počínaje dnem právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství částkou 300,- Kčs měsíčně.
V r. 1962 se domáhal pro změnu poměrů zrušení této povinnosti, ale jeho žaloba byla zamítnuta.
Nyní vystupuje jako žalobkyně nynější manželka B. S. a žádá, aby soud rozhodl, že vyživovací povinnost jejího manžela vůči býv. manželce se zrušuje.
O příspěvku rozvedeného manžela na výživu může rozhodnout soud jedině na návrh manžela podle § 92 zák. o rod. Právě tak i nárok na změnu soudního rozhodnutí nebo soudního smíru, jímž byl stanoven příspěvek na výživu rozvedeného manžela, může uplatnit jedině rozvedený manžel ( § 99 odst. 2 zák. o rod.). Právní vztahy, založené smlouvou mezi dvěma účastníky týkají se jedině těchto smluvních účastníků a změna smluvního vztahu účastníků se může stát právním úkonem buď obou, nebo jednoho z obou smluvních partnerů.
Nynější manželka rozvedeného manžela nemůže proto uplatnit proti jeho býv. manželce nárok na zrušení nebo změnu vyživovací povinnosti.