Při krácení vdovského důchodu pro souběh s příjmem z výdělečné činnosti podle ustanovení § 32 zákona č. 101/1964 Sb. /1/ a § 25 vyhlášky č. 102/1964 Sb. /2/ se do příjmu z výdělečné činnosti zahrnují i podíly na hospodářských výsledcích.
Č. 46/1975 sb. rozh.
Při krácení vdovského důchodu pro souběh s příjmem z výdělečné činnosti podle ustanovení § 32 zákona č. 101/1964 Sb. /1/ a § 25 vyhlášky č. 102/1964 Sb. 2) se do příjmu z výdělečné činnosti zahrnují i podíly na hospodářských výsledcích.
(Usnesení Nejvyššího soudu ČSR z 29. 12. 1973, 6 Co 326/73)
Rozhodnutím Úřadu důchodového zabezpečení v Praze z 28. 4. 1973 bylo provedeno podle ustanovení § 32 zákona č. 101/1964 Sb. a § 85 vyhlášky č. 102/1964 Sb. za dobu do 1. 7. 1972 do 31. 12. 1972 vyúčtování vdovského důchodu navrhovatelky, kráceného prozatímně po souběh s příjmem z výdělečné činnosti. Za uvedenou dobu činil průměrný hrubý měsíční příjem navrhovatelky 1722,- Kčs a vdovský důchod 550 ,-Kčs měsíčně, tedy úhrnem 2272 Kčs měsíčně. Proto byl vdovský důchod navrhovatelky krácen o polovinu přesahující částky, tedy o 286,- Kčs, na částku 164,- Kčs měsíčně, k níž náleží zvláštní přídavek k důchodu v částce 45,- Kčs měsíčně, tedy celkem na 209,- Kčs měsíčně.
Navrhovatelka se v opravném prostředku proti tomuto rozhodnutí domáhala, aby při stanovení průměrného měsíčního hrubého výdělku za druhé pololetí 1972 byla z úhrnu jejích výdělků za toto údobí vyňata částka 570,- Kčs, která jí sice byla vyplacena v červenci 1972, avšak představuje prémie týkající se prvního pololetí 1972, a neměla tedy být zahrnuta do výdělků za druhé pololetí 1972.
Městský soud v Praze zrušil přezkoumávané rozhodnutí, poněvadž dospěl k závěrům, že podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 102/1964 Sb. je podmínkou zápočtu vyplacených částek do hrubých výdělků, aby šlo o prémie, popřípadě o podíly na hospodářských výsledcích. V projednávané věci však tomu tak není. Jde o odměnu za účast na dosažení hospodářských výsledků, která není prémií, jež by se řídila prémiovými řády, takže postup podle ustanovení § 13 odst. 4 citované vyhlášky nebyl na místě.
V odvolání proti usnesení soudu prvního stupně poukazoval Úřad důchodového zabezpečení na to, že podle ustanovení § 32 zákona č. 101/1964 Sb. a § 85 vyhlášky č. 102/1964 Sb. se přihlíží při krácení vdovského důchodu při jeho souběhu s příjmem z výdělečné činnosti k hrubému výdělku v určitém období. Uvedená ustanovení neobsahují žádné údaje o tom, že určitý výdělek nemá být započítáván do dosaženého výdělku vyplaceného v určitém období nebo že nemá být započítáván vůbec. Kdyby částka 570,- Kčs nebyla započítána do výdělku rozhodné pro krácení vdovského důchodu při jeho souběhu s výdělkem za dobu od července 1972 do prosince 1972, nýbrž dodatečně za dobu od ledna 1972 do června 1972, nebylo by možno k této částce vzhledem k promlčení vůbec přihlédnout při krácení vdovského důchodu pro výdělek.
Nejvyšší soud ČSR změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení potvrdil.
Soud prvního stupně řešil otázku povahy uvedené odměny 570,- Kčs z toho hlediska, zda ji možno zahrnout pod pojem prémií nebo podílů na hospodářských výsledcích ve smyslu ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 102/1964 Sb. ve znění vyhlášek č. 124/1967 Sb., č. 91/1968 Sb., č. 179/1968 Sb., č. 75/1970 Sb. a č. 108/1971 Sb., ačkoliv pojem příjmu z výdělečné činnosti obsažený v ustanovení § 32 zákona č. 101/1964 Sb. je vymezen v ustanovení § 25 vyhlášky č. 102/1964 Sb. velmi širokým způsobem tak, že tímto příjmem je nejen hrubý výdělek z pracovního nebo obdobného poměru, nýbrž i příjem z jakékoli činnosti pravidelně konané. O tom, jak se pak provede krácení důchodu pro souběh s příjmem z výdělečné činnosti, stanoví § 85 vyhlášky č. 102/1964 Sb., že po uplynutí šesti kalendářních měsíců výdělečné činnosti důchodce se zjistí hrubý příjem z této činnosti, krácení se upraví podle průměrného příjmu dosaženého v této době a vyplacené zálohy se zúčtují. Z toho v této věci vyplývá, že odměna 570,- Kčs je příjmem z výdělečné činnosti, který nutno zahrnout do toho šestiměsíčního období, v němž byla navrhovatelce vyplacena. Byl tedy postup Úřadu důchodového zabezpečení v souladu se zákonem.
Změnil proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení potvrdil.
1) Srov. nyní § 39 zákona č. 121/1975 Sb. o sociálním zabezpečení.
2) Srov. nyní § 24 vyhlášky č. 128/1975 Sb.