Předchozího souhlasu ONV podle § 50 zák. práce je třeba i když pracovník uzavřel pracovní poměr po vzniku nároku na důchod.
Odvolání žalovaného směřuje proti rozsudku soudu prvého stupně, jímž bylo vysloveno, že výpověď daná žalobci ku dni 31. 5. 1967 je neplatná a žalovaný je povinen zaplatit žalobci mzdu v částce 1387,60 Kčs. Žalovaný vytýká soudu prvého stupně, že ve věci zaujal nesprávný právní názor. Tvrdí, že ustanovení § 50 zák. práce – požadavek předchozího souhlasu ONV pro platnost výpovědi – se nevztahuje na případy, kdy pracovník uzavřel pracovní poměr, o jehož rozvázání jde, již po vzniku nároku na důchod; při jiném výkladu by prý pracovník zabezpečený důchodem požíval neodůvodněné vyšší ochrany.
Žalobce uvedl, že začal opět pro žalovaného po 17. 7. 1967, kdy byl vyhlášen rozsudek soudu prvého stupně, pracovat a za práci je řádně odměňován.
Krajský soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně a dospěl k závěru, že odvolání je bezdůvodné.
V odvolacím řízení šlo výhradně o přezkoumání právního posouzení věci, neboť skutkový stav byl zjištěn naprosto spolehlivě a za plného souhlasu účastníků správně vylíčen v ku soudu prvého stupně.
S právním názorem soudu prvého stupně jak byl v jeho rozsudku vysloven, se krajský soud plně ztotožnil. Podle § 50 zák. práce lze dát výpověď pracovníku, který dosáhl věku potřebného pro nárok na plný starobní důchod, jen po předchozím souhlasu ONV; jinak je výpověď neplatná. Z ničeho nelze vyvodit oporu pro názor odvolatele, že by se taková ochrana týkala jen těch pracovníků, kteří v pracovním poměru, o jehož rozvázání jde, dosáhnou věku potřebného pro nárok na plný starobní důchod; takového souhlasu je třeba vždy, kdy jde o rozvázání pracovního poměru pracovníka, který je v tomto věku, byť navázal pracovní poměr teprve po vzniku nároku na důchod.