Lhůta k zániku práva na náhradu škody vzešlé z vady v případě, že nedošlo k sepsání zápisu nebo k odeslání reklamace (§ 83 odst. 2 písm. b) zák. č. 69/1958 Sb.), začíná běžet dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené pro sepsání zápisu nebo reklamaci vad plnění (tj. po uplynutí lhůty jednoho měsíce u zjevných vad a 6 měsíců u skrytých vad, a to od splnění dodávky, popř. od dopravení výrobků do místa určení, pokud by ovšem reklamační lhůty se neprodloužily ve smyslu § 133 odst. 2 cit. zák.). Přitom nerozhoduje, z jakého důvodu k sepsání předepsaného zápisu nebo k odeslání reklamace oprávněnou organizací nedošlo.
Na podkladě hospodářské smlouvy dodal žalovaný podnik dne 25. 2. 1957 žalobci 3 destilační kotle, které byly uvedeny v závodě žalobcově do běžného provozu. Dne 4. 5. 1959 došlo k výbuchu a roztržení sváru mezi pracovním a topným pláštěm jednoho z těchto kotlů, přičemž byli opařeni a popáleni tři zaměstnanci žalobcovi. Jeden z nich tomuto zranění podlehl. Náhradu, kterou musil potom žalobce v důsledku těchto poškození svých zaměstnanců uhradit, uplatnil v žalobě proti žalovanému podniku, protože škodná událost byla prý způsobena vadou dodaného kotle.
Okresní soud v Klatovech, který rozhodoval potom, když arbitráž vrátila věc soudu jako věc patřící do pravomoci soudu, rozhodl o základu uplatněného nároku a uznal ho důvodným z poloviny. Na podkladě výsledků provedeného dokazování, zejména znaleckých posudků došel k přesvědčení, že havárii kotle zavinili oba účastníci, a to stejnou mírou. Otázkou zániku nároku se prvý soud nezabýval.
Krajský soud v Plzni na odvolání žalovaného změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že uznal nárok žaloby co do základu opodstatněným toliko jednou čtvrtinou. Při novém zhodnocení zjištěného stavu věci a zejména příčin havárie kotle vzal do úvahy, že škoda byla způsobena pracovním úrazem, k němuž došlo v důsledku podcenění opatření sledujících bezpečnou a zdravou práci poškozených dělníků, tedy v důsledku příčin prokazujících závažnost zavinění samotného žalobce. Z této úvahy vyplynul jeho závěr o převažující odpovědnosti na straně žalobce.
Krajský soud se dále zabýval otázkou promlčení, popř. zániku nároku žalobce na náhradu škody a tuto otázku posoudil podle ustanovení zákona č. 69/1958 Sb., o hospodářských vztazích mezi socialistickými organizacemi. Uznal, a to správně, že nutno vycházet z toho, že žalobcem není uplatňován nárok z odpovědnosti za vady kotle, nýbrž nárok z odpovědnosti za škodu, která vznikla též mimo jiné vadou dodaného kotle. Zde došel k názoru, že s ohledem na charakter vad havarovaného kotle, které mohly být objektivně zjištěny až po havárii, počíná běh propadlé lhůty podle § 83 odst. 2 písm. b) zák. č. 69/1958 Sb. v krajním případě až ode dne havárie. V této lhůtě byla prý žaloba podána, takže nárok nemohl zaniknout.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon.
Lhůta pro zánik práva na náhradu škody vzešlé z vady počíná podle ustanovení § 83 odst. 2 písm. b) zák. č. 69/1958 Sb. buď dnem následujícím po sestavení předepsaného zápisu, v němž jsou vady uvedeny nebo po odeslání reklamace, anebo nestalo-li se tak, uplynutím lhůty pro zjištění, popř. reklamaci vad plnění.
Určení počátku běhu této lhůty v případech, kdy byl v určené lhůtě sepsán předepsaný zápis o vadách nebo odběratelem odeslána reklamace, nemůže vyvolat žádnou pochybnost nebo nejistotu, protože tento počátek lhůty je shodný s časem, kdy oprávněná organizace sama zjistila tyto vady.
V ostatních případech, tj. kdy nedojde k sepsání zápisu o vadách nebo k odeslání reklamace, počíná lhůta pro zánik práva na náhradu škody vzešlé z vady plnění běžet, jakmile uplynula lhůta stanovená pro sepsání zápisu nebo pro reklamaci vad plnění. Přitom nerozhoduje, z jakého důvodu k sepsání předepsaného zápisu nebo k odeslání reklamace oprávněnou organizací nedošlo. To plyne dostatečně ze znění § 83 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona a souvisících s tím ustanovení o reklamačním řízení, zejména § 133 téhož zákona. Podle odst. 1 tohoto ustanovení činí totiž reklamační lhůta jeden měsíc u zjevných vad a 6 měsíců u skrytých vad, a to od splnění dodávky, popř. od dopravení výrobků do místa určení, pokud by ovšem reklamační lhůty se neprodloužily ve smyslu § 133 odst. 2 téhož zákona. Z těchto ustanovení plyne tedy, že lhůta pro zánik práva na náhradu škody vzešlé z vady počíná běžet dnem následujícím po uplynutí těchto lhůt a že toto právo zaniká po jeden a půl roce od této doby ( § 82 odst. 2 písm. c] téhož zák.) bez zřetele na to, kdy se vady skutečně projeví a kdy z nich vznikne oprávněné organizaci škoda. Je proto bez významu, kdy mohly být vady zjištěny objektivně či subjektivně.
Poněvadž ustanovení § 83 odst. 2 písm. b) uved. zák. určuje pro právo na náhradu škody vzešlé z vady počátek běhu zánikové lhůty uvedeným způsobem speciálně, nelze pro ně užít odst. 2 písm. c) téhož ustanovení, které platí jen pro ostatní případy náhrady škody, a též ani ustanovení odst. 3, které toliko pro případy neupravené v § 83 odst. 1 a 2 cit. zák. spojuje počátek běhu těchto lhůt s objektivní možností uplatnit právo poprvé.
V souzené věci nedošlo podle výsledků řízení k sepsání předepsaného zápisu o vadách nebo k odeslání reklamace žalující organizaci ve smyslu § 133 cit. zák., popř. k sepsání protokolu o vadách podle tehdy platného vlád. nař. č. 37/1953 Sb. Pokud byl sepsán zápis o vadě dodaného výrobku až po škodné události, nešlo o úkon ve smyslu těchto ustanovení. Pro otázku zániku nároku by tato okolnost byla proto zcela bezvýznamná. Pokud tedy krajský soud při posouzení této otázky vycházel z jiného právního názoru, než který je uveden v tomto rozhodnutí, a podle toho ve věci rozhodl, porušil svým rozhodnutím zákon v ustanovení § 83 odst. 2 písm. b) zák. č. 69/1958 Sb. Stejně porušil zákon soud prvého stupně, když se touto otázkou zániku nároku vůbec nezabýval.