I. Ak spôsobil páchatel neoprávneným použitím cudzieho motorového vozidla z nedbanlivosti značnú škodu, treba jeho skutok posúdiť len ako trestný čin neoprávneného používania cudzieho motorového vozidla podla § 209a odst. 1, odst. 3 písm. a) Tr. zák. V takom prípade je vylúčený jednočinný súbeh s trestným činom porušovania povinnosti v prevádzke socialistickej organizácie podla § 130 odst. 1, 2 Tr. zák.
II. Podkladom pre zistenie výšky škody spôsobenej na motorovom vozidle nemôže byť len vyčíslenie škody predložené poškodeným, ale správnosť údajov uvedených vo vyčíslení treba preveriť, a to prípadne aj za pomoci znalca.
I. Při stanovení poloviny vykonané části trestu zákazu činnosti pro potřebu rozhodnutí o podmíněném upuštění o výkonu zbytku tohoto trestu se postupně uložené a dosud nevykonané tresty zákazu činnosti (za předpokladu, že jde o zákaz téže činnosti) sčítají.
Č. 49/1976 sb. rozh.
I. Při stanovení poloviny vykonané části trestu zákazu činnosti pro potřebu rozhodnutí o podmíněném upuštění o výkonu zbytku tohoto trestu se postupně uložené a dosud nevykonané tresty zákazu činnosti (za předpokladu, že jde o zákaz téže činnosti) sčítají.
II. Bylo-li rozhodnuto, že se vykoná zbytek trestu zákazu činnosti, od jehož výkonu bylo podmíněně upuštěno, je opětovné upuštění od výkonu zbytku tohoto trestu vyloučeno. To platí i tehdy, jestliže k tomuto zbytku zákazu činnosti přibude další zákaz činnosti stejného obsahu, od jehož výkonu dosud nebylo podmíněně upuštěno.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 9. 3. 1976 sp. zn. 6 Tz 3/76.)
Nejvyšší soud ČSR zrušil usnesení krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 1975 sp. zn. 10 To 320/75, jímž bylo podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušeno usnesení okresního soudu v Prostějově ze dne 24. 7. 1975 sp. zn. 1 Ta 326/73, kterým byla zamítnuta žádost Z. S. o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, a stížnost obviněného zamítl jako podanou osobou, která se stížnosti vzdala.
Najvyšší súd SSR zrušil na základe sťažnosti pre porušenie zákona, ktorú podal generálny prokurátor SSR, rozsudok Okresného súdu v Nových Zámkoch z 5. 9. 1975 sp. zn. 2 T 111/75 a tomuto súdu prikázal, aby vec obžalovaného M. B. znova prejednal a rozhodol.
Z odôvodnenia:
Rozsudkom Okresného súdu v Nových Zámkoch z 5. septembra 1975 sp. zn. 2 T 111/75 bol obžalovaný M. B. uznaný za vinného z trestného činu porušovania povinnosti v prevádzke socialistickej organizácie podľa § 130 odst. 1, 2 Tr. zák., z trestného činu neoprávneného používania cudzieho motorového vozidla podľa § 209a odst. 1 Tr. zák. a z trestného činu opilstva podľa § 201 Tr. zák. na tom skutkovom základe, že 21. februára 1975 v popoludňajších hodinách si požitím liehových nápojov spôsobil opilosť (1,88 promile alkoholu v krvi); v takomto stave bez povolenia zamestnávateľa použil na jazdu osobné auto štátnej pozn. značky ABL 46-16, a viezol sa na ňom cez mesto Šurany. Na námestí Hrdinov narazil do stromu a spôsobil tým na vozidle škodu vo výške 21 326 Kčs na úkor n. p. Automatizácia železničnej dopravy Praha, montážny závod Praha 5.
Za to bol odsúdený na úhrnný trest odňatia slobody v trvaní osem mesiacov so zaradením do druhej nápravnovýchovnej skupiny, na trest zákazu činnosti viesť motorové vozidlá počas dvoch rokov a bol zaviazaný nahradiť poškodenej strane škodu vo výške 21 326 Kčs.
Rozsudok okresného súdu nadobudol právoplatnosť 2. októbra 1975.
Proti tomuto rozsudku podal generálny prokurátor SSR v lehote uvedenej v § 272 Tr. por. sťažnosť pre porušenie zákona, a to v neprospech obvineného.
Vytýkal okresnému súdu, že uznal obvineného za vinného z trestného činu neoprávneného používania cudzieho motorového vozidla podľa § 209a odst. 1 Tr. zák. v jednočinnom súbehu s trestným činom porušovania povinnosti v prevádzke socialistickej organizácie podľa § 130 odst. 1, 2 Tr. zák., hoci súbeh týchto trestných činov je vylúčený.
Pri správnej kvalifikácii malo byť konanie obvineného posúdené podľa § 209a odst. 1, 3 písm. a) Tr. zák.
Najvyšší súd SSR na podklade sťažnosti pre porušenie zákona preskúmal v zmysle § 267 odst. 1 Tr. por. správnosť výrokov napadnutého rozsudku, ako aj konanie, ktoré rozsudku predchádzalo a zistil, že rozsudkom okresného súdu bol porušený zákon v ustanovení § 2 odst. 5 Tr. por.
Sťažnosť pre porušenie zákona vychádza z toho, že okresný súd zistil v rozsudku správne skutkový stav veci. Najvyšší súd SSR sa s takýmto záverom nestotožňuje, pretože vo vzťahu k výške spôsobenej škody nevychádzal okresný súd zo správne a úplne zisteného skutkového stavu. Pritom výška spôsobenej škody má význam pre určenie právnej kvalifikácie a prihliada sa na ňu aj pri úvahách o treste.
Pri zistení výšky škody na havarovanom vozidle v hodnote 21 326 Kčs vychádzal okresný súd z toho, že poškodený n. p. Automatizácia železničnej dopravy v Prahe, montážny závod Praha 5, v tejto výške škodu vyčíslil a proti obvinenému uplatnil. Ďalej vychádzal z vyjadrenia obvineného na hlavnom pojednávaní, že spôsobenú škodu uznal a zaviazal sa ju v občanskoprávnom konaní splácať po 400 Kčs mesačne od 1. júna 1975.
Podľa názoru Najvyššieho súdu SSR v doterajšom konaní neboli vykonané také dôkazy, ktoré by umožnili zistiť výšku škody spôsobenej na vozidle. V rozpore s obsahom spisu uviedol okresný súd v dôvodoch rozsudku, že výška spôsobenej škody bola preukázaná súdnym znalcom. Znalecké dokazovanie vykonané nebolo a okresný súd vlastne nekriticky prevzal za podklad rozhodnutia vyčíslenie škody, ktoré urobil poškodený. Toto podanie poškodeného vzbudzuje vážne pochybnosti o výške škody spôsobenej na vozidle. Vyplýva z neho, že v rámci opravy bola vymenená karoséria, ktorú medzičasom niekto zašantročil. Poškodený v tomto podaní sám uznáva, že karoséria bola haváriou poškodená len veľmi málo a je ešte použiteľná. Preto sa vynára otázka, prečo vôbec došlo k výmene karosérie a ako potom mohla poškodenému vzniknúť škoda prevyšujúca 20 000 Kčs.
Uvedené skutočnosti mali viesť okresný súd k tomu, aby výšku spôsobenej škody zisťoval za pomoci znalca z príslušného odboru. Najvyšší súd SSR ešte poznamenáva, že okresný súd nevyžiadal ani faktúru Okresného podniku komunálnych služieb v Leviciach, ktorý opravu vozidla vykonal, a neoboznámil sa ani s obsahom spisu 6 C 693/75 Okresného súdu v Nových Zámkoch v záujme zaistenia, či už nebolo rozhodnuté o náhrade škody.
Pokiaľ okresný súd v naznačenom smere riadne nezistil skutkový stav, nevytvoril si spoľahlivý podklad pre správne rozhodnutie vo veci.
So sťažnosťou pre porušenie zákona treba súhlasiť v tom, že jednočinný súbeh trestného činu porušovania povinnosti v prevádzke socialistickej organizácie podľa § 130 odst. 1, 2 Tr. zák. a trestného činu neoprávneného používania cudzieho motorového vozidla podľa § 209a odst. 1 Tr. zák. nie je možný. Konanie kvalifikované inak ako trestný čin podľa § 130 odst. 1, 2 Tr. zák. je obsiahnuté v § 209a odst. 3 písm. a) Tr. zák. V prípade, že by skutkové zistenia okresného súdu boli správne, bolo treba konanie kvalifikovať len podľa § 209a odst. 1, 3 písm. a) Tr. zák.
Usnesením okresního soudu v Prostějově ze dne 24. 7. 1975 sp. zn. 1 Ta 326/73 byla zamítnuta žádost obviněného Z. S. o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti záležejícího v zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl uložen na dobu tří roků pravomocným rozsudkem téhož okresního soudu ze dne 30. 10. 1973 sp. zn. 1 Ta 326/73.
Krajský soud v Brně ke stížnosti obviněného usnesením ze dne 26. 8. 1975 sp. zn. 10 To 320/75 podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadené usnesení okresního soudu v Prostějově ze dne 24. 7. 1975 a tomuto okresnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obě tato rozhodnutí soudů obou stupňů napadl ve lhůtě uvedené v § 272 tr. ř. ministr spravedlnosti ČSR stížností pro porušení zákona. V ní vytýká krajskému soudu, že nepostupoval podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř., když stížnost proti usnesení okresního soudu byla podána obviněným jako osobou, která již předtím se tohoto opravného prostředku výslovně vzdala (tj. po vyhlášení usnesení, při kterém byl obviněný přítomen). Okresnímu soudu pak vytýká, že se nezabýval primérní otázkou, zda totiž v době rozhodování o žádosti obviněného byla splněna podmínka uvedená v § 61 odst. 3 tr. ř., to je, zda byla vůbec vykonána polovice trestu zákazu činnosti. Poukazuje totiž na to, že vedle tohoto trestu zákazu činnosti. Poukazuje totiž na to, že vedle tohoto trestu zákazu činnosti uloženého obviněnému rozsudkem okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 10. 1973 sp. zn. 1 Ta 326/73 v trvání tří roků měl obviněný vykonat zbytek trestu zákazu činnosti, který mu byl uložen rozsudkem okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 12. 1971 sp. zn. 3 Ta 469/71 v trvání jednoho roku; ohledně posléze uvedeného trestu bylo sice rovněž dříve vysloveno ( § 64 odst. 3 tr. ř.), že od výkonu jeho zbytku se podmíněně upouští, avšak potom bylo pravomocně rozhodnuto ( § 64 odst. 1 věta za středníkem tr. zák.), že se zbytek trestu vykoná. Proto po názoru stížnosti pro porušení zákona rozhodoval okresní soud před polovinou ze součtu postupně uložených a dosud nevykonaných trestů. Ministr spravedlnosti ČSR proto navrhl uvedená pochybení napravit postupem podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud ČSR přezkoumal správnost výroků napadených rozhodnutí v rozsahu uvedeném v ustanovení § 267 odst. 1 tr. ř. a dospěl k těmto závěrům:
Rozsudkem okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 12. 1971 sp. zn. 3 Ta 469/71 byl obviněný Z. S. uznán vinným trestným činem opilství podle § 201 tr. zák. a odsouzen k trestu nápravného opatření v trvání pěti měsíců se srážkou 10 z odměny za práci a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 roku., Tento rozsudek nabyl právní moci dnem 3. 1. 1972, takže následujícím dnem se započal vykonávat uložený trest zákazu činnosti ( § 49 odst. 3 tr. zák. a contr.).
Usnesením téhož okresního soudu ze dne 18. 7. 1972 sp. zn. 3 Ta 469/71 bylo rozhodnuto, že podle § 61 odst. 3 tr. zák. se podmíněně upouští od výkonu zbytku uvedeného trestu zákazu činnosti a zkušební doba se stanoví na jeden rok. Toto usnesení nabylo právní moci dne 18. 7. 1972, takže zkušební doba začala běžet následujícím dnem.
Rozsudkem okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 10. 1973 sp. zn. 1 Ta 326/73 byl obviněný Z. S. uznán vinným opět trestným činem opilství podle § 201 tr. zák. a odsouzen k trestu nápravného opatření v trvání jednoho roku se srážkou 15 z odměny za práci a vedle toho k trestu zákazu činnosti záležejícímu v zákazu řízení motorových vozidel na tři roky. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 16. 11. 1973.
Tento trestný čin spáchal obviněný ve zkušební době podmíněného upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti uloženého v předchozí trestní věci. Proto okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 18. 1. 1974 sp. zn. 3 Ta 469/71 rozhodl podle § 64 odst. 1 věta za středníkem tr. zák., že se vykoná zbytek trestu zákazu činnosti uloženého rozsudkem téhož soudu ze dne
17. 11. 1971. Toto usnesení nabylo právní moci dne 30. 1. 1974. Zbytek trestu zákazu činnosti, který by se jinak začal vykonávat následujícím dnem po právní moci tohoto usnesení, nebyl dosud vykonán, protože odsouzený v době od právní moci tohoto usnesení až doposud vykonával trest zákazu činnosti stejného obsahu, který mu byl uložen rozsudkem okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 10. 1973 sp. zn. 1 Ta 326/73.
Dne 13. 5. 1975 podal obviněný u okresního soudu žádost za podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti záležejícího v zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl uložen rozsudkem okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 10. 1973 sp. zn. 1 Ta 326/73. Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 24. 7. 1975 tuto žádost zamítl. V jeho odůvodnění je v podstatě uvedeno, že obviněný se dopustil nového trestného činu opilství ve zkušební době podmíněného upuštění od výkonu opilství ve zkušební době podmíněného upuštění od výkonu zbytku stejného druhu trestu, a proto nesplňuje podmínky pro použití ustanovení § 64 odst. 1 věty před středníkem tr. zák. Obviněný byl přítomen při vyhlášení tohoto usnesení a po poučení o možnosti podat proti němu stížnost výslovně prohlásil, že se vzdává opravných prostředků. Po obdržení opisu usnesení však stížnost podal.
Krajský soud v Brně z podnětu této stížnosti usnesením ze dne 26. 8. 1975 sp. zn. 10 To 320/75 zrušil podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. usnesení soudu prvního stupně a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V odůvodnění svého usnesení pak krajský soud uvedl, v jakém směru má být doplněno dokazování, které podle jeho názoru není úplné k věcnému rozhodnutí o žádosti obviněného.
Tímto usnesením krajský soud v Brně porušil zákon v ustanovení § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. protože obviněný byl přítomen vyhlášení usnesení soudu prvního stupně a po poučení o opravných prostředcích výslovně prohlásil, že se práva podat proti němu stížnost vzdává, nemohl již podat stížnost proti usnesení okresního soudu. Jestliže tak obviněný přesto učinil, bylo povinností krajského soudu podanou stížnost zamítnout jako opravný prostředek podaný osobou, která se ho předtím výslovně vzdala ( § 148 odst. 1 písm. b/ tr. ř.).
Nejvyšší soud ČSR proto po vyslovení porušení zákona napadené usnesení krajského soudu zrušil: vzhledem k tomu, že shledal podmínky pro to, aby sám ve věci rozhodl, zamítl stížnost obviněného podanou proti usnesení okresního soudu v Prostějově ze dne 24. 7. 1975 sp. zn. 1 Ta 326/73 jako stížnost podanou osobou, která se jí výslovně vzdala.
Nejvyšší soud ČSR však nevyhověl stížnosti pro porušení zákona, pokud se domáhala vyslovení porušení zákona též posléze citovaným usnesením okresního soudu v Prostějově jako soudu prvního stupně. Výrok tohoto usnesení okresního soudu v Prostějově, kterým byla zamítnuta žádost obviněného za podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti uloženého mu rozsudkem téhož okresního soudu ze dne 30. 10. 1973 sp. zn. 1 Ta 326/73, je věcně správný, i když z jiných důvodů, než jaké uvedl okresní soud.
Základním pochybením okresního soudu bylo, že při rozhodování o žádosti odsouzeného za podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti vycházel pouze z délky tohoto trestu, který mu byl uložen rozsudkem téhož okresního soudu ze dne 30. 10. 1973 sp. zn. 1 Ta 326/73 a z jeho vykonané části, aniž přihlížel ke zbytku dosud nevykonaného trestu zákazu činnosti, který byl obviněnému uložen dřívějším rozsudkem téhož okresního soudu ze dne
17. 12. 1971 sp. zn. 3 Ta 469/71.
V těchto souvislostech stížnost pro porušení zákona poukazuje na to, že obviněný začal vykonávat trest zákazu činnost v trvání tří roků uložený mu ve věci 1 Ta 326/73 okresním soudem v Prostějově dne 16. 11. 1973 a potom měl ještě vykonat zbytek téhož druhu trestu v trvání pěti měsíců a 15 dnů a tento trest mu byl uložen ve věci 3 Ta 469/71 téhož okresního soudu.
Důsledkem zásady uvedené v § 36 tr. zák. je, že mezi nově uloženým trestem a nevykonaným zbytkem trestu stejného druhu je tak úzký vztah, že např. minimální doba výkonu trestu odnětí svobody potřebná k podmíněnému propuštění se počítá ze součtu všech takto uložených trestů odnětí svobody (srov. č. 30/74 sb. rozh. tr.). Není důvodu postupovat jinak ani u trestu zákazu činnosti a zákazu pobytu, u nichž zákon připouští podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu ( § 61 odst. 3 tr. zák.).
Proto i postupně uložené a dosud nevykonané tresty zákazu činnosti (za podmínky, že jde o zákaz téže činnosti) se při stanovení poloviny vykonané části pro potřebu rozhodnutí o podmíněném upuštění od výkonu zbytku tohoto druhu trestu sčítají.
V daném případě však řešení této právní otázky není prvořadé.
Bylo-li totiž rozhodnuto, že podle § 64 odst. 1 věta za středníkem tr. zák. se vykoná zbytek trestu zákazu činnosti, od jehož výkonu bylo dřívějším rozhodnutím soudu upuštěno, je opětovné podmíněné upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti vyloučeno. Je to třeba dovodit z ustanovení § 64 odst. 4 tr. zák., podle něhož se připouští jen opětovné podmíněné propuštění u trestu odnětí svobody a nikoliv též opětovné podmíněné upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti (popř. zákazu pobytu). Zmíněný úzký vztah mezi nevykonaným zbytkem zákazu činnosti a nově uloženým stejným druhem trestu má ovšem ten důsledek, že bylo-li byť jen ohledně jednoho z těchto trestů vysloveno, že se vykoná zbytek trestu ( § 64 odst. 1 tr. zák.), od jehož výkonu bylo dříve podmíněně upuštěno ( § 61 odst. 3 tr. zák.), nepřipouští zákon možnost podmíněně upustit od zbytku všech trestů zákazu (téže) činnosti postupně uložených a dosud nevykonaných.
Proto okresní soud nepochybil, když v usnesení ze dne 24. 7. 1975 učinil výrok, kterým zamítl žádost obviněného za podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti. Skutečnost, že tak učinil na základě nesprávných důvodů, nemá vliv na zákonnost výroku rozhodnutí, proti němuž může jedině směřovat stížnost pro porušení zákona.