I. Zadavatel musí mít po podání nabídek najisto postaveno, zda nabídky vyhovu- jí zadávacím podmínkám a jaké hodnoty mají být v rámci hodnocení nabídek hod- noceny; zadavatel tedy musí mít spolehlivý podklad pro svůj jednoznačný závěr, zda nabídka může být úspěšně posouzena ($ 76 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných za- kázkách) a jak má být hodnocena ($ 79 téhož zákona). M. Obsahuje-li návrh smlouvy tvořící součást nabídky nejasnost spočívající v tom, že obsahuje číselnou hodnotu, která neodpovídá číselným hodnotám vyjad- řujícím tentýž údaj v rámci zbylého obsahu nabídky, jde-li o nejasnost, která ve svém důsledku způsobuje, že ani zadavatel si není jistý, v jaké fázi zadávacího řízení se má tato nejasnost projevit, a jde-li zároveň o nejasnost, která už na první pohled vyvolává dojem, že uchazeč se v části své nabídky dopustil chyby, tedy o nejasnost již na první pohled zřejmou, lehce popsatelnou a zároveň vysoce pravděpodobně leh- ce vysvětlitelnou, pak je zadavatel povinen si uvedenou nejasnost nechat uchazečem vysvětlit, a tím ji odstranit — a využít k tomu postupu nabízeného mu v $ 76 odst. 3 zá- kona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Uvedený postup není „změnou návrhu smlouvy“ a jeho využití nezpůsobuje, že by zadavatel neuzavíral podle $ 82 odst. 2 té- hož zákona smlouvu v souladu s návrhem smlouvy obsažené v nabídce vybraného uchazeče. III. Není důvodu mechanicky dovozovat, že vždy, postupuje-li zadavatel v témže zadávacím řízení s využitím $ 59 odst. 4 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakáz- kách (dodatečné prokazování kvalifikace), a nikoli podle $ 76 odst. 3 uvedeného zá- kona (dodatečné vyjasňování si nejasností v nabídce), jde nutně o postup odporují- cí zásadě zákazu diskriminace podle $ 6 uvedeného zákona, stejně jako by nebylo možno mechanicky dovozovat, že vždy, když zadavatel postupuje v témže zadávacím řízení s využitím obou fakultativních oprávnění, tuto zásadu dodržuje.
I. Zadavatel musí mít po podání nabídek najisto postaveno, zda nabídky vyhovu- jí zadávacím podmínkám a jaké hodnoty mají být v rámci hodnocení nabídek hod- noceny; zadavatel tedy musí mít spolehlivý podklad pro svůj jednoznačný závěr, zda nabídka může být úspěšně posouzena ($ 76 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných za- kázkách) a jak má být hodnocena ($ 79 téhož zákona). M. Obsahuje-li návrh smlouvy tvořící součást nabídky nejasnost spočívající v tom, že obsahuje číselnou hodnotu, která neodpovídá číselným hodnotám vyjad- řujícím tentýž údaj v rámci zbylého obsahu nabídky, jde-li o nejasnost, která ve svém důsledku způsobuje, že ani zadavatel si není jistý, v jaké fázi zadávacího řízení se má tato nejasnost projevit, a jde-li zároveň o nejasnost, která už na první pohled vyvolává dojem, že uchazeč se v části své nabídky dopustil chyby, tedy o nejasnost již na první pohled zřejmou, lehce popsatelnou a zároveň vysoce pravděpodobně leh- ce vysvětlitelnou, pak je zadavatel povinen si uvedenou nejasnost nechat uchazečem vysvětlit, a tím ji odstranit — a využít k tomu postupu nabízeného mu v $ 76 odst. 3 zá- kona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Uvedený postup není „změnou návrhu smlouvy“ a jeho využití nezpůsobuje, že by zadavatel neuzavíral podle $ 82 odst. 2 té- hož zákona smlouvu v souladu s návrhem smlouvy obsažené v nabídce vybraného uchazeče. III. Není důvodu mechanicky dovozovat, že vždy, postupuje-li zadavatel v témže zadávacím řízení s využitím $ 59 odst. 4 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakáz- kách (dodatečné prokazování kvalifikace), a nikoli podle $ 76 odst. 3 uvedeného zá- kona (dodatečné vyjasňování si nejasností v nabídce), jde nutně o postup odporují- cí zásadě zákazu diskriminace podle $ 6 uvedeného zákona, stejně jako by nebylo možno mechanicky dovozovat, že vždy, když zadavatel postupuje v témže zadávacím řízení s využitím obou fakultativních oprávnění, tuto zásadu dodržuje.
C.) Ze zadávací dokumentace (čl. 3) ply- ne, že projekt tvořící předmět veřejné zakáz- ky bude realizován v 6 okresech (Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava a Ostrava-město) a že povinností dodavatele je vytvořit v každém z uváděných okresů mi- nimálně jedno středisko - kontaktní místo pro individuální schůzky a školení účastníků projektu. Základním hodnotícím kritériem pro za- dání veřejné zakázky byla ekonomická výhod- nost nabídky, jedním z dílčích kritérií (váha 10 %) byla akceptace smluvní povinnosti uchazeče vytvořit střediska pro účastníky projektu ve smyslu zadávací dokumentace nad rámec základní povinnosti dle zadávací dokumentace. Dodavatel tedy musel zřídit 6 středisek a zřízení dalších středisek nad tento počet bylo součástí hodnocení. Z části 12 žalobcovy nabídky plyne, že ža- lobce nabídl 7 středisek nad rámec stanove- ný v zadávací dokumentaci. Z čl. 3.3 smlouvy (jejího návrhu, tvořícího součást nabídky) plyne, že dodavatel (žalob- ce) vytvoří nad rámec požadavků zadávací dokumentace a v souladu se svou nabídkou 7 dalších středisek v Moravskoslezském kraji, která budou splňovat podmínky zadávací do- kumentace. V čl. 8.13 smlouvy je uvedeno, že dodava- tel (žalobce) akceptuje nárok zadavatele na smluvní pokutu za nezajištění kontaktních míst a internetových kabinetů nad stanovený limit, ke kterému se zavázal, tj. 5. Nabídka žalobce obsahující mimo jiné i smlouvu (její návrh) byla zadavateli doruče- na dne 17. 8. 2009. Dne 14. 9. 2009 byla zada- vateli doručena žalobcova „Oprava zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení nabíd- ky“, v níž je uvedeno, že žalobce opravuje svoji nabídku, konkrétně chybu v psaní, resp. překlep v čl. 8.13 návrhu smlouvy, kde číslo 5 nahrazuje číslem 7. Dne 22. 9. 2009 zadavatel rozhodl.o vyloučení žalobce. Z podkladu rozhodnutí žalovaného i ze souhlasných tvrzení žalobce a žalovaného (a ostatně i samotného zadavatele) je nepo- chybné, že nabídka obsahovala nejasnost. Spornou otázkou tu je, jak měl zadavatel v pří- padě zjištění takové nejasnosti postupovat a jaké měly být pro žalobce důsledky zjištění takové nejasnosti. Pro zodpovězení této otáz- ky je třeba hledat odpověď na otázku, zda po- stup zadavatele, jehož potřebu žalobce dovo- zuje, by byl „vysvětlováním nabídky“ nebo „změnou nabídky“. Podle $ 82 odst. 2 věty druhé zákona č. 137/2006 Sb. uzavře zadavatel smlouvu v souladu s návrhem smlouvy obsažené v na- bídce vybraného uchazeče. I kdyby se zdejší soud přiklonil k výkladu, že dílčí změny ve smlouvě oproti jejímu návrhu obsaženému v nabídce připustit lze, jistě by takové změny nebylo možné připustit pro případ podmí- nek, které by fakticky nerespektovaly výsle- dek zadávacího řízení, neboť by zasahovaly do pravidel, za nichž se nabídka uchazeče, s nímž je smlouva uzavírána, stala vítěznou. Již s ohledem na smysl zadávacích podmínek stanovených zadavatelem, smysl stanovení hodnotících kritérií a smysl hodnocení nabí- dek je třeba za nepřípustnou, a tedy odporu- jící $ 82 odst. 2 větě druhé citovaného záko- na, považovat jakoukoli změnu ujednání, jež byla zadavatelem vymíněna v zadávacích podmínkách (a byla tak součástí pravidel, za nichž podávali jednotliví uchazeči své nabíd- ky) nebo jež byla předmětem hodnocení (a byla tak součástí pravidel nabídnutých vy- braným uchazečem při respektování pravi- del stanovených zadavatelem v zadávacích podmínkách). V daném případě však zdejší soud neshle- dává, že by žalobce svým návrhem smlouvy hodlal prolomit podmínky stanovené zadava- telem, za nichž měly být nabídky hodnoceny. Žalobce nepochybně nezamýšlel dosáhnout toho, aby smlouva, která by s ním pro případ úspěchu v zadávacím řízení byla uzavřena, nerespektovala požadavek zadavatele, aby vy- braný uchazeč zřídil zadavatelem požadova- ných 6 kontaktních míst. Z té části žalobcovy nabídky, kde jsou uváděny nabízené hodnoty pro hodnocení nabídek v jednotlivých díl- čích hodnotících kritériích, jasně plyne, že žalobce ve čtvrtém dílčím hodnotícím krité- riu (akceptace smluvní povinnosti uchazeče vytvořit střediska pro účastníky projektu ve smyslu zadávací dokumentace nad rámec zá- kladní povinnosti dle zadávací dokumentace) nabízel hodnotu „7“. Tomu odpovídá čl. 3.3 smlouvy (jejího návrhu), podle kterého ža- lobce vytvoří nad rámec požadavků zadávací dokumentace a v souladu se svou nabídkou 7 dalších středisek v Moravskoslezském kraji, 613 2608 která budou splňovat podmínky zadávací do- kumentace. Z toho podle názoru zdejšího soudu plyne, že žalobce skutečně zadavateli v tomto dílčím hodnotícím kritériu nabízel hodnotu „7“ nad požadavek stanovený zada- vatelem, tedy nad požadavek na zřízení „6“ středisek. Jestliže v čl. 8.13 smlouvy (jejího návrhu) uvádí číslovku „5“, pak jedině logickým vy- světlením tu skutečně je, že pochybil, což oprávněně mohlo u zadavatele vyvolat nejas- nost. Tuto nejasnost to zřejmě také skutečně vyvolalo, neboť zadavatel v rozhodnutí o vy- loučení žalobce z textu čl. 8.13 dovodil, že údaj tam obsažený, tj. „5“, neodpovídá žalob- cově nabídce, v níž uvádí „7“, a tedy že jde o rozpor v údaji, který měl být hodnocen, a tedy logicky že mu není jasné, jaký údaj má vlastně hodnotit. V rozhodnutí o námitkách však zadavatel zřejmě nově dovodil, že údaj „5“ obsažený v čl. 8.13 smlouvy (jejího návrhu), měl vyloučit zadavatelův požadavek na zříze- ní „6“ středisek, neboť zadavatel v rozhodnutí o námitkách jasně odkazuje na požadavek na „6“ středisek, dále poukazuje na čl. 10.3 zadávací dokumentace, podle něhož nelze požadavky zadavatele nijak vyloučit či ome- zovat, a rozporem mezi „5“ a „6“ žalobce ne- splnil požadavek plynoucí ze čl. 10.3 zadávací dokumentace. Zde již tedy zadavatel neuvádí, že by se jednalo o rozpor mezi hodnotami, které měly být hodnoceny („5“ nebo „7“), nýbrž o vyloučení zadavatelova požadavku obsaženého v zadávacích © podmínkách C5“ nebo „6“). Je tak zřejmé, že důvody, o které zadavatel opřel vyloučení žalobce, neodpovídají důvo- dům, o které pak opřel zdůvodnění správnosti tohoto vyloučení v rozhodnutí o námitkách. Kromě toho je zřejmé, že nabídka obsahovala nejasnost do té míry, že sám zadavatel měnil svůj závěr ohledně toho, co tato nejasnost způsobila, tj. zda způsobila nejednoznačné stanovení hodnoty, jež měla být předmětem hodnocení („7“), nebo nerespektování zada- vatelova požadavku, nad který mělo být tepr- ve hodnoceno („6“). Kromě toho je zřejmé, že veškerá nejas- nost byla vyvolána číslovkou „5“ v textu 614 čl. 8.13 smlouvy (jejího návrhu) a že si této nejasnosti sám žalobce povšimnul a ještě před rozhodnutím o svém vyloučení se sám pokusil ji odstranit. Podle $ 76 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb. „[hlodnotící komise může v případě nejas- ností požádat uchazeče o písemné vysvětlení nabídky. V žádosti hodnotící komise uvede, v čem spatřuje nejasnosti nabídky, které má uchazeč vysvětlit. Hodnotící komise nabídku vyřadí, pokud uchazeč nedoručí vysvětlení ve lhůtě 3 pracovních dnů ode dne doručení žá- dosti o vysvětlení nabídky, nestanoví-li hod- Pa notící komise lhůtu delší. Přestože spektrum nejasností, na něž do- padá $ 76 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb. mů- že být široké, jeho aplikace přichází v úvahu tam, kde zadavateli, jednoduše řečeno, není zřejmé, „jak to uchazeč svojí nabídkou kon- krétně myslel“. Citovaný zákon zde předpo- kládá podobný mechanismus, jaký se uplatní v případě zjištění mimořádně nízké nabídko- vé ceny podle $ 77 odst. 1 téhož zákona s tím rozdílem, že zatímco v případě posléze uve- deného ustanovení je postup hodnotící ko- mise tam uvedený postupem obligatorním, v případě $ 76 odst. 3 může hodnotící komise uvážit, zda uchazeče k písemnému vysvětlení nabídky vyzve, či nikoli, a tedy se jedná o po- stup fakultativní. Tato volba by měla být uči- něna až po důkladné úvaze ohledně povahy nejasností a jejich vlivu na možnost posouze- ní nabídky z pohledu ostatních požadavků (zejména z hlediska splnění zákonných poža- davků a zadávacích podmínek) a na možnost hodnocení nabídek podle $ 79 tohoto zákona. Jestliže tedy žalovaný argumentuje tím, že postup podle $ 76 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb. je postupem dobrovolným, pak s tím zdejší soud souhlasí a nutně vychází i z premisy, že zadávací řízení je vysoce formalizovanou pro- cedurou, kde i formální pochybení může způsobit negativní (a pro uchazeče až fatální) následky. Vyjde-li zdejší soud ze skutečností zjištěných právě v této věci a je-li veden sna- hou i přes vysoký stupeň formalismu zadáva- cích řízení vykládat zákon č. 137/2006 Sb. smysluplně, pak musí dospět k závěru, že, jde-li o nejasnost, která ve svém důsledku SBÍRKA ROZHODNUTÍ N$S 6/2012 2608 způsobuje, že ani zadavatel si není jistý, v jaké fázi zadávacího řízení se má tato nejasnost projevit, a jde-li zároveň o nejasnost, která už na první pohled vyvolává dojem, že uchazeč se v části své nabídky dopustil chyby, tedy o nejasnost již na první pohled zřejmou, lehce popsatelnou a zároveň zřejmě lehce vysvětli- telnou, pak je namístě zadavateli rezignaci na vyjasnění si takové nejasnosti vytknout. Zada- vatel musí mít po podání nabídek najisto po- staveno, zda nabídky vyhovují zadávacím podmínkám a jaké hodnoty mají být v rámci hodnocení nabídek hodnoceny; zadavatel te- dy musí mít spolehlivý podklad pro svůj jed- noznačný závěr, zda nabídka může být úspěš- ně posouzena ($ 76) a jak má být hodnocena (5 79). Aplikuje-li zdejší soud právě uvedené na posuzovanou věc, pak se především jednalo o nejasnost, která ve svém důsledku způsobi- la, že ani zadavatel si nebyl jistý, v jaké fázi za- dávacího řízení se má tato nejasnost projevit, tj. že ani zadavateli nebylo zcela zřejmé, zda žalobce vůbec splňuje zadávací podmínky (tomu by nasvědčoval závěr obsažený v roz- hodnutí zadavatele o námitkách), anebo zda by se tato nejasnost měla projevit při hodno- cení nabídky, tj. že by nebylo jasné, jaké hod- noty k hodnocení v dílčích hodnotících krité- riích žalobce nabízí (tomu by nasvědčoval závěr zadavatele v rozhodnutí o vyloučení uchazeče - žalobce). Zároveň muselo být zadavateli již na prv- ní pohled zřejmé, že se jedná o chybu, neboť údaj „5“ již na první pohled neodpovídá ani požadavku zadavatele („6“), ani údaji nabíze- nému žalobcem ohledně téže hodnoty ve zbylém obsahu nabídky (,7“). Zároveň jde o nejasnost lehce popsatel- nou (není zřejmé, co vlastně znamená číslov- ka „5“) a zároveň lehce vysvětlitelnou (již na první pohled se vysoce pravděpodobně jed- ná 0 „chybu v číslu“). Aby tedy zadavatel věděl, jak má v zadáva- cím řízení postupovat, tj. jakým postupem má zákon č. 137/2006 Sb. dodržet, musel si s ohledem na uvedené skutečnosti právě uve- denou nejasnost vyjasnit - a citovaný zákon mu k tomu dával oprávnění obsažené v $ 76 odst. 3. Primární otázkou tedy není otázka, zda za- davatel „musel“ či „pouze mohl“ postupovat podle $ 76 odst. 3 uvedeného zákona, jak se jí drží žalovaný v napadeném rozhodnutí, nýbrž otázka, zda zadavatel bez vyjasnění si nejasnosti obsažené ve smlouvě (jejím návr- hu, tvořícím součást nabídky) mohl v zadáva- cím řízení s ohledem na povahu zmíněné ne- jasnosti uskutečňovat další kroky v rámci posouzení a hodnocení nabídek. Na tuto otáz- ku zdejší soud odpovídá, že je bez vyjasnění činit nemohl, a tedy že si měl nejprve uvede- nou nejasnost vyjasnit a využít postupu, který mu citovaný zákon v $ 76 odst. 3 nabízí. Důvodem pro postup podle uvedeného ustanovení tedy nebyla povinnost, jež by z uvedeného ustanovení vyplývala, nýbrž skutkový stav, jenž v zadávacím řízení po po- dání nabídek nastal, který zadavateli jasně in- dikoval, že údaj „5“ není údajem správným, a který zároveň neumožnil zadavateli jedno- značně pochopit, co žalobce údajem „5“ mys- lí; to dokládá právě odlišné hodnocení dů- sledků zadavatelem v rozhodnutí o vyloučení žalobce a v rozhodnutí o jeho námitkách - existovala nejasnost pramenící z rozporu údajů, avšak zadavatel si sám nebyl jist, co tento rozpor znamená. Zdejší soud je v právě posuzované věci za skutkového stavu popsaného shora toho ná- zoru, že vyjasňování si použití číslovky „5“ po podání nabídky by nemohlo vyvolat jakoukoli „změnu“ nabídky, a tedy po provedené opra- vě, jak ostatně žalobce sám ještě před roz- hodnutím o vyloučení požadoval, by nabídka nemohla být považována za „změněnou“ (oproti nabídce řádně podané). Stejně tak se nemůže jednat o žádné „doplnění“ nabídky údaji, které by šly nad rámec údajů obsaže- ných v původně podané nabídce. Ostatní čás- ti nabídky, tj. tam, kde jsou hodnoty v jednot- livých dílčích hodnotících kritériích uváděny primárně (část 12 nabídky), a v návaznosti na to iv čl. 3.3 smlouvy, obsahují ohledně téhož údaje hodnotu (číslovku) „7“. Uvedený postup s využitím $ 76 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb. by tedy nepředstavoval jakékoli jednání o po- 615 2608 dané nabídce, která by nebyla v souladu se za- dávacími podmínkami (takový postup by byl nesprávný podle Soudního dvora, srov. rozsu- dek ze dne 22. 6. 1993, Komise proti Dánsku, C-243/89, Recueil, s. 3353), ale především by ze strany zadavatele nepředstavoval umož- nění doplňování nabídky © podstatných aspektech smlouvy (takový postup by byl po- die Soudního dvora také nesprávný; např. v rozsudku ze dne 25. 4. 1996, Komise proti Belgii, C-87/94, Recueil, s. 2043, je Soudním dvorem zmiňováno, že v otevřeném řízení jsou vyloučena jakákoli jednání s uchazeči o podstatných aspektech smlouvy, jejichž změna by narušila soutěž, a že jednání s ucha- zeči je možné vést za účelem vyjasnění či do- plnění obsahu nabídek, a to za předpokladu, že tím nedojde k diskriminaci). Správně tedy žalovaný vychází z premisy, že návrh smlouvy nesmí být zásadně měněn, ovšem v daném případě opravu chyby shora popsaného charakteru nelze pokládat za změnu návrhu smlouvy či za dopinění návr- hu smlouvy. Závěr, že nebylo možno akcepto- vat opravu návrhu smlouvy z toho důvodu, že se konkrétní hodnota přímo vztahovala k jed- nomu z dílčích hodnotících kritérií, by tedy mohl být správný pouze za předpokladu, že by se o změnu návrhu jednalo. Bylo-li tedy zadavatelem argumentováno tak, že prostřednictvím postupu podle $ 76 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb., tedy prostřed- nictvím dodatečně podaného vysvětlení, ne- smí být nabídka doplňována nebo měněna, tak s tímto argumentem zdejší soud souhlasí, avšak ze shora uvedeného dospívá k závěru, že by se v případě žalobcem požadovaného postupu o změnu či doplňování nabídky ne- jednalo. Má-li být uvedený zákon aplikován smysluplně, pak se nemůže za všech okolnos- tí jevit jako správný závěr žalovaného, že hod- notící komise není povinna a ani oprávněna přihlížet k jakýmkoli opravám a doplněním nabídek podaným uchazečem z jeho vlastní iniciativy po lhůtě pro podání nabídek. Tento závěr se sice uplatní zásadně a platí bezezbyt- ku pro opravy a doplňování nabídek, jimiž by nabídka byla fakticky měněna, skutkové okol- nosti právě posuzované věci však ukazují, že 616 formalistická a mechanická aplikace takové- ho zákazu jako absolutního není vždy namís- tě. V případě opravy jasné chyby není důvodu na pokus o její opravu, nedocházíli k faktic- ké změně nabídky, rezignovat a postup zada- vatele podle pravidla „co činit nemusím, to nečiním“ obhajovat s poukazem na pouhou možnost vyjasnění si nabídky danou $ 76 odst. 3 téhož zákona. Je-li mezi žalobcem a žalovaným spor ohledně výkladu právního názoru Nejvyššího správního soudu vyjádřeného ve výše citova- ném rozsudku čj. 2 A 7/2002-72, pak zdejší soud je především toho názoru, že tam popi- sovaná situace a právní závěry se týkají otáz- ky, kdy je hodnotící komise oprávněna (a po- vinna) zjevnou početní chybu sama zjistit a sama ji odstranit bez součinnosti uchazeče. Ve věci právě projednávané nejde o žádnou početní chybu (danou kombinací několika hodnoť), neboť uvedená hodnota není vý- sledkem chybného počítání, nýbrž jde o pře- klep, a přestože mohl být ze zbylého obsahu nabídky žalobce zřejmý jeho úmysl nabíd- nout nad rámec požadovaný zadávacími pod- mínkami dalších „7“, hodnotící komisi, resp. zadavateli to také zřejmé být nemuselo (a ta- ké zřejmě nebylo, viz shora uváděné odlišné hodnocení důsledků zadavatelem v rozhod- nutí o vyloučení žalobce a v rozhodnutí o je- ho námitkách), a tedy stěží by za této situace bylo přiměřené zadavateli vytýkat, že opravu neprovedl automaticky, byť měl v době, kdy rozhodoval o vyloučení žalobce, k dispozici jasné žalobcovo stanovisko identifikující uve- denou chybu. Pokud jde o poukaz na obdobné fakulta- tivní oprávnění zadavatele plynoucí z $ 59 odst. 4 zákona č. 137/2006 Sb. dodatečně si vyžadovat prokázání kvalifikace a na fakt, že zadavatel postupu podle $ 59 odst. 4 také ve skutečnosti využil, pak k mechanickému do- vozování potřeby postupovat podle $ 76 odst. 3 v případě nejasností z toho důvodu, že zadavatel postupoval v témže zadávacím říze- ní podle $ 59 odst. 4 a vyžadoval dodatečné doplnění dokladů prokazujících kvalifikaci, zde podle zdejšího soudu místa není. Není důvodu dovozovat, že vždy, pokud je v pří- slušném zadávacím řízení postupováno s vy- užitím $ 59 odst. 4, a nikoli $ 76 odst. 3, jde o postup odporující zásadě zákazu diskrimi- nace podle $ 6, stejně jako by nebylo možno dovozovat, že vždy, když zadavatel postupuje s využitím obou fakultativních oprávnění, tu- to zásadu dodržuje. Tuto otázku je zapotřebí řešit s ohledem na okolnosti týkající se kaž- dého jednotlivého zadávacího řízení a v pří- padě tohoto zadávacího řízení zdejší soud shledává porušení uvedené zásady již v tom postupu, že zadavatel žalobce ze zadávacího řízení vyloučil, a znemožnil mu tak účast v hodnocení nabídek bez toho, že by měl dů- vody tohoto vyloučení najisto postaveny, že by se pokusil nejasnost v jeho nabídce zalo- ženou na zjevném pochybení vyjasnit, zvláště pokud před rozhodnutím o vyloučení žalob- ce byl na tuto nejasnost ze strany žalobce upozorněn a ponechal ji bez odezvy. V této souvislosti zdejší soud poukazuje na skuteč- nost, že mezi doručením opravy (14. 9. 2009) a rozhodnutím o vyloučení žalobce (22. 9. 2009) uplynula doba delší než jeden týden. Situaci, která v posuzované věci nastala, lze charakterizovat tak, že všem zúčastněným musí být zřejmé, že se v čl. 8.13 smlouvy její- ho návrhu) jedná o chybu v číslici, že žalobce si ji uvědomil pozdě a snažil se ji napravit za- sláním „opravy“ zadavateli a že zadavatel, ať už z pohodlnosti, z obavy z vychýlení se z přísně formálních pravidel zadávání či z ja- kéhokoli jiného důvodu, hledá argumenty, o které by mohl opřít svůj závěr, podle něhož „se už nic nedalo dělat“. Žalovaný jeho po- stup schvaluje formalistickou argumentací, jejíž podstatou je názor, podle něhož sám za- davatel nic v nabídce opravit nemohl a žalob- ce vyzývat k ničemu nemusel, přestože vý- znam postupu podle $ 76 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb. lze podle zdejšího soudu shle- dávat právě v těch případech a za těch situa- cí, které odpovídají věci právě projednávané. Pojetí zadavatele a žalovaného však podle zdejšího soudu není smysluplným naplňová- ním a vymáháním pravidel pro zadávání ve- řejných zakázek a jejich smyslu; právní názor obsažený v napadeném rozhodnutí je naopak výsledkem nesprávně mechanické aplikace práva, zbytečně hledající formální překážky pro jeho rozumnou aplikaci. Žalovaný tedy vyšel z nesprávného vyhod- nocení povahy pochybení žalobce v textu čl. 8.13 smlouvy, následně nesprávně dovodil, že pro „změnu“ údajů obsažených v nabíd- kách není dán zadavateli prostor, a svůj závěr založil na úvaze sice obecně správné, avšak z pohledu okolností posuzované věci nepod- statné, že zadavatel nemá povinnost postupo- vat podle $ 76 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb. Tím je dána nezákonnost jeho rozhodnutí za- ložená na nesprávné aplikaci uvedeného zá- kona na zjištěný skutkový stav. (...) 617 2609-2610 | II. PRÁVNÍ VĚTY 2609 Správní řízení: nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu; zkrácené přezkumné řízení k $ 97 odst. 3 a $ 98 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) Skutečnost, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně je nepřezkoumatelné pro absenci jakýchkoliv úvah, neopravňuje nadřízený správní orgán, aby ve zkráceném přezkumném řízení podle $ 98 v souvislosti s $ 97 odst. 3 správního řádu z roku 2004 toto rozhodnutí nahradil svým rozhodnutím s vlastními věcnými závěry a jejich odůvodněním. Spočíváli zjevný rozpor rozhodnutí s právními předpisy v nedostat- ku odůvodnění, je nadřízený správní orgán povinen takové rozhodnutí zrušit a vrá- tit správnímu orgánu I. stupně s právním názorem vedoucím k odstranění zjištěné vady řízení.
Společnost s ručením omezeným RPIC/ViP proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, za účasti České republiky - Úřadu práce České republiky, o přezkum úkonů zadavatele.