I. Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, neobsahuje nástroj, prostřed- nictvím něhož by mohl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zasahovat do zada- vatelem stanovených dílčích hodnotících kritérií, tedy zadavatele „opravovat“ v je- ho představách o tom, jakou nabídku má on sám považovat za nabídku nejlépe odpovídající jeho potřebám. Na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže však je po- soudit, zda konkrétní dílčí hodnotící kritéria jsou kritérii určitými (musí být zřej- mé, co zadavatel zamýšlí preferovat), jednoznačnými (dílčí kritéria nesmějí připouštět dvojí výklad), schopnými být předmětem hodnocení za předem jasně stanovených pravidel a nediskriminačními. II. Jestliže zadavatel sice zadávacími podmínkami připustil několik alternativ technického řešení, avšak lépe hodnocena měla být nabídka vycházející z jednoho z těchto technických řešení, musí se Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v říze- ní o přezkumu úkonů zadavatele zabývat otázkou, zda ke „konkurenční výhodě“ a vzniku „překážky hospodářské soutěže“ ve smyslu $ 45 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, nemohlo dojít ve stadiu hodnocení nabídek.
I. Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, neobsahuje nástroj, prostřed- nictvím něhož by mohl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zasahovat do zada- vatelem stanovených dílčích hodnotících kritérií, tedy zadavatele „opravovat“ v je- ho představách o tom, jakou nabídku má on sám považovat za nabídku nejlépe odpovídající jeho potřebám. Na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže však je po- soudit, zda konkrétní dílčí hodnotící kritéria jsou kritérii určitými (musí být zřej- mé, co zadavatel zamýšlí preferovat), jednoznačnými (dílčí kritéria nesmějí připouštět dvojí výklad), schopnými být předmětem hodnocení za předem jasně stanovených pravidel a nediskriminačními. II. Jestliže zadavatel sice zadávacími podmínkami připustil několik alternativ technického řešení, avšak lépe hodnocena měla být nabídka vycházející z jednoho z těchto technických řešení, musí se Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v říze- ní o přezkumu úkonů zadavatele zabývat otázkou, zda ke „konkurenční výhodě“ a vzniku „překážky hospodářské soutěže“ ve smyslu $ 45 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, nemohlo dojít ve stadiu hodnocení nabídek.
Prejudikatura: č. 1771/2009 Sb. NSS. Věc: Společnost s ručením omezeným GTS NOVERA proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, za účasti Českého hydrometeorologického ústavu, příspěvková organizace, o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele. Zadavatel (Český hydrometeorologický ústav, příspěvková organizace) zadal veřej- nou zakázku na „Služby elektronických ko- munikací“, část „A — Hlasové a datové služby prostřednictvím stacionárních sítí elektro- nických komunikací“, v otevřeném řízení podle zákona o veřejných zakázkách. Po oznámení veřejné zakázky si dvanáct dodava- telů vyžádalo zadávací dokumentaci, jedním z nich byl i žalobce. Ten proti zadávacím pod- mínkám nejprve podal námitky zadavateli a následně návrh na přezkoumání úkonů za- davatele k žalovanému. Žalovaný nejprve dne 25. 10. 2007 rozhodl o zastavení správního řízení; proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, na základě něhož bylo dne 4. 2. 2008 toto rozhodnutí zrušeno. Následně vydal žalovaný dne 4. 6. 2008 nové rozhodnutí v L stupni. Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 10. 12. 2008 rozklad žalobce zamítl. Do- » Sáčinností od 1. 1. 2010 byl S 112 odst. 2 změněn zákonem č. 417/2009 Sb. 1024 spěl k závěru, že jsou dány důvody pro zasta- vení správního řízení podle $ 1i8 zákona o veřejných zakázkách, neboť zadavatel tento zákon neporušíl. Žalobce podal proti posledně uvedené- mu rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajské- ho soudu v Brně. V žalobě mimo jiné namítal, že tím, že v rámci dílčího kritéria Technolo- gie přípojných vedení mělo být nejlépe hod- noceno řešení přípojných vedení prostřed- nictvím optických nebo metalických kabelů a nejhůře přípojky zřízené rádiovou cestou, měl zadavatel zaručit konkurenční výhodu a vytvořit neodůvodněné překážky hospodář- ské soutěže. Tím byla ze strany zadavatele po- rušena zásada zákazu diskriminace. Dále byla podle jeho názoru porušena i povinnost hod- notit nabídky podle ekonomické výhodnosti vymezením dílčích kritérií a jejich váhových koeficientů, jež neodpovídají jejich objektiv- nímu dopadu na ekonomickou výhodnost nabídky. Žalobce tvrdil, že žalovaný se s po- drobnou argumentací týkající se shora uvádě- ných pochybení zadavatele, přestože takto ža- lobce již argumentoval ve správním řízení, v napadeném rozhodnutí nevypořádal, zákon o veřejných zakázkách byl žalovaným apliko- ván nesprávně, navíc argumentace žalované- ho vykazuje podle žalobce trhliny z hlediska logiky a žalovaný překročil v napadeném roz- hodnutí meze správního.uvážení. Krajský soud v Brně rozhodnutí žalované- ho zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zodůvodnění: Ca IV. b) C. Podle $ 45 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách nesmí být technické podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům za- ručovaly konkurenční výhodu nebo vytváře- ly neodůvodněné překážky hospodářské sou- těže. Jestliže tedy žalobce zpochybňoval upřednostnění jednoho technického řešení před jiným (bez ohledu na váhu, jaká měla být tomuto dílčímu kritériu přisouzena - 10 %), pak přestože lze obecně souhlasit s částí kon- statování žalovaného (a sice že je nezbytné, aby nabízené řešení odpovídalo co nejvyšší kvalitě, a že nelze zadavateli stanovovat, jaké- mu technickému řešení má ve veřejné zakáz- ce dát přednost), žalovaný se ve skutečnosti nijak nevyjádřil k tomu, zda technické pod- mínky byly skutečně stanoveny tak, aby urči- tým dodavatelům zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely neodůvodněné pře- kážky hospodářské soutěže, což bylo podsta- tou argumentace žalobce. Zdejší soud přede- vším má za to, že není důvodu omezovat se při zkoumání možné „konkurenční výhody“ a „překážky hospodářské soutěže“ pouze na posouzení toho, kdo mohi nabídku podat, ale též na to, zda nabídka vycházející z konkrét- ního technického řešení může být za féro- vých podmínek hodnocena. Jestliže tedy za- davatel sice připustil několik technických řešení, avšak hodnocena měla být lépe nabíd- ka vycházející z jednoho z těchto technic- kých řešení, je namístě zabývat se otázkou, zda ke „konkurenční výhodě“ a vzniku „pře- kážky hospodářské soutěže“ ve smyslu $ 45 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách nemoh- lo dojít ve stadiu hodnocení nabídek. Přesto- že tu tedy žalovaný ve vztahu k právě posuzo- vané otázce není od toho, aby detailně hodnotil kvalitu různých přípojných řešení, musí se zabývat tím, zda zadavatelem upřed- nostněné přípojné řešení není projevem dis- kriminace podle $ 6 zákona o veřejných za- kázkách a zda není v rozporu s pravidlem vyplývajícím z $ 45 odst. 3 tohoto zákona. Jestliže tedy zadavatel měl při hodnocení nabídek rozlišovat mezi typy přenosového média, pak je zapotřebí vycházet z předpo- kladu, že takové rozlišení mohlo mít vliv na hodnocení - a tedy potenciálně na pořadí ús- pěšnosti nabídek: Pak je tedy zapotřebí po- soudit, zda rozlišení mezi typy přenosového média je odůvodněné a zda dodavatelé, kteří by použili různá technická řešení související s použitím přenosových médií, by byli schop- ni plnění pro zadavatele realizovat srovnatel- ným způsobem. Jestliže žalobce namítal, že není důvodu k takovému rozlišení a že zada- vatelem preferovanou přenosovou technolo- gii je schopen splnit pouze jeden z dodavate- Jů (dodavatel „O2“), pak bylo třeba zabývat se 1025 2424 touto otázkou podrobně, a sice ve vztahu k tomu, zda je mezi jednotlivými technolo- giemi rozdílu odůvodňujícího preferování jedné z nich, tedy jaké technologie jednotliví dodavatelé používají a zda skutečně prefe- rence jedné z technologií při hodnocení na- bídek je ve skutečnosti skrytou preferencí jednoho (jediného) z dodavatelů, zaručující mu výhodu při hodnocení nabídek. Pokud by se zaručení této konkurenční výhody jevilo ja- ko neodpovídající technické povaze prefero- vaného řešení a pokud by preferované řešení mohl skutečně nabídnout pouze jediný doda- vatel, a tedy ten by tak požíval této konkurenč- ní výhody, pak by byly $ 6 a $ 45 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách porušeny. Žalovaný tedy ve správním řízení nestál před otázkou, jakému technickému řešení měl ve veřejné zakázce dát zadavatel s ohle- dem na svoje potřeby přednost, ale před otáz- kou, zda technické podmínky byly skutečně stanoveny tak, aby určitým dodavatelům za- ručovaly konkurenční výhodu nebo vytváře- ly neodůvodněné překážky hospodářské sou- těže. Tuto otázku však žalovaný neposoudil. Zdejší soud tak nemůže závěr žalovaného, že ani v této otázce zadavatel zákon o veřej- ných zakázkách neporušil, přezkoumat. I v té- to otázce je tedy napadené rozhodnutí nepře- zkoumatelné pro nedostatek důvodů podle $ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a tato skutečnost je dalším důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dal- šímu řízení. (...) IV. e) Pro další průběh řízení před žalovaným se zdejší soud ještě musí vyslovit k poslední- mu žalobnímu bodu, který míří na údajné po- chybení zadavatele (a nesprávný závěr žalo- vaného) v otázce hodnocení nabídky podle ekonomické výhodnosti vymezením dílčích kritérií a jejich váhových koeficientů, jež ne- odpovídají jejich objektivnímu dopadu na ekonomickou výhodnost nabídky. Jestliže zadavatel zvolí za základní krité- rium ekonomickou výhodnost nabídky, stano- ví vždy dílčí hodnotící kritéria. Dílčí hodnotí- cí kritéria se musí vztahovat k nabízenému 1026 plnění veřejné zakázky. Tato pravidla vyplýva- jí z $ 78 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách. Zatímco tedy kritérium nejnižší nabídkové ce- ny předpokládá hodnocení a srovnávání nabí- dek pouze z pohledu ceny obsažené v nabídce, kritérium ekonomické výhodnosti vyžaduje stanovení více dílčích kritérií, podle nichž je ta- to ekonomická výhodnost zkoumána. Žalovanému je třeba přisvědčit v tom, že volba dílčích kritérií je ponechána na zadava- teli (s jedinou výjimkou: jedním z více dílčích kritérií totiž podle $ 78 odst. 4 zákona o ve- řejných zakázkách musí vždy být i nabídková cena). Aby bylo hodnocení na základě více dílčích kritérií vůbec možným a aby bylo pří- padně přezkoumatelným, musí zadavatel jed- notlivým dílčím kritériím přiřadit rovněž je- jich váhu. Váhou dílčího kritéria je třeba rozumět její relativní význam ve vztahu k ostatním. dílčím kritériím. Váhy jednotli- vých dílčích kritérií musí být vyjádřeny v pro- centních bodech, přičemž součet vah jednot- livých: kritérií vyjádřený v procentech pak činí 100 %. Rovněž přisouzení váhy dílčím kritériím je ponecháno na zadavateli, který tímto způsobem předem a napevno určuje, kterým složkám nabídky bude přiřazovat při jejich hodnocení větší význam, a kterým na- opak přiřadí význam menší. I v tomto ohledu je závěr žalovaného správný a odpovídající zákonu o veřejných zakázkách, který nestano- ví množství dílčích kritérií, která by musel za- davatel stanovit a posléze při hodnocení na- bídky zohlednit. V každém konkrétním případě musí jít vždy nejméně o dvě dílčí kri- téria (přičemž jedním z nich musí být nabíd- ková cena), maximum není stanoveno. Zákon o veřejných zakázkách neobsahuje a ani ne- může obsahovat vyčerpávající katalog dílčích hodnotících kritérií, která by připadala v úva- hu. Tato nemožnost vyplývá z rozmanitosti potřeb zadavatelů, jakož i z různé složitosti jednotlivých veřejných zakázek, rozdílných charakteristik jejich předmětů apod. I tato otázka je ponechána na rozhodnutí zadavate- le. Zákon o veřejných zakázkách totiž zadava- teli umožňuje, aby volbou dílčích kritérií, ať již v $ 78 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách demonstrativně uvedených nebo jiných, rea- goval na své vlastní potřeby a představy o předmětu veřejné zakázky a podmínkách její realizace. Je sice pravdou, že důsledkem nevhodné volby dílčích kritérií může být rozhodnutí za- davatele o zadání veřejné zakázky, které ne- bude vycházet ze zásady optimálního vyna- kládání veřejných prostředků, resp. získání co největší užitné hodnoty za vynaložené pe- něžité prostředky. Totéž může nastat v přípa- dě, kdy zadavatel zvolí sice odpovídající dílčí kritéria, přiřadí jim však váhy, které neodpo- vídají jeho skutečným potřebám. Stejně jako žalovaný ovšem ani zdejší soud nenalézá v zá- koně o veřejných zakázkách nástroj, pro- střédnictvím něhož by mohl žalovaný proti takto stanoveným dílčím kritériím zasáh- nout, tj. jak by zadavatele mohl „opravit“ v je- ho představách o tom, jakou nabídku má on sám považovat za nabídku nejlépe odpovída- jící jeho potřebám. Na žalovaném však je, aby posoudil, zda konkrétní dílčí kritéria jsou kri- térii určitými (musí být zřejmé, co zadavatel zamýšlí preferovat), jednoznačnými (dílčí kritéria nesmějí připouštět dvojí výklad), schopnými být předmětem hodnocení za předem jasně stanovených pravidel a nedis- kriminačními. Předmětem posouzení ze stra- ny žalovaného je tak otázka, zda zadavatel sta- novil taková dílčí kritéria, z nichž je patrné, co se jimi jednoznačně myslí, resp. jak má na- bídka vypadat, aby tomuto kritériu vyhověla a mohla být hodnocena, a v jakých ohledech a jak bude hodnocena. Nedodržení tohoto požadavku totiž může vést k nejednotnému pochopení významu a povahy takového krité- ria a k podání nabídek, jež nejsou vzájemně porovnatelnými. (...) 2425 Kompetenční spory: telekomunikace; zaplacení ceny za služby obsahu. Telekomunikace: služby obsahu k $ 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) k příloze 1 bodu 7 vyhlášky č. 117/2007 Sb., o číslovacích plánech sítí a služeb elektronických komunikací, ve znění vyhlášek č. 231/2008 Sb. a č. 267/2009 Sb. . Umožníli poskytovatel služby elektronických komunikací uživateli objednat a konzumovat službu s vyjádřenou cenou (příloha 1 bod 7 vyhlášky č. 117/2007 Sb., o číslovacích plánech sítí a služeb elektronických komunikací), jejíž obsah je uživa- teli sdělen prostřednictvím sítě a služeb elektronických komunikací, jde o výjimku předvídanou $ 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích; spor o zaplacení ceny za takovou službu (službu obsahu) přísluší rozhodnout sou- du. -
Společnost s ručením omezeným GTS NOVERA proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, za účasti Českého hydrometeorologického ústavu, příspěvková organizace, o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele.