I. Není-li konkrétní plnění ve prospěch zadavatele zahrnuto do rozpočtu zadava- tele pro příslušný kalendářní rok, nemá-li být podle zadávací dokumentace v pří- slušném kalendářním roce na vrub takového rozpočtu ani fakticky plněno a neníli ani jinak prokázáno, že by měl zadavatel úmysl zadat příslušnou veřejnou zakázku v průběhu příslušného kalendářního roku již v době schvalování rozpočtu na tako- vý kalendářní rok, nemá zadavatel povinnost předběžného oznámení podle $ 29 zá- kona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách.
II. Podle $ 54 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, stanoví lhů- tu pro podání nabídek pouze zadavatel; jen lhůta splňující podmínky stanovené oběma odstavci $ 54 citovaného zákona je lhůtou zákonnou. Orgán dohledu nad za- dáváním veřejných zakázek při posouzení otázky, zda byla lhůta pro podání nabí- dek stanovena v souladu se zákonem, musí posoudit jak skutečnost, zda byla dodr- » Súčinností od 1. 1. 2007 nahrazen zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. 1715 žena zákonem předepsaná minimální lhůta podle $ 54 odst. 2 zákona č. 40/2004 Sb., tak skutečnost, zda konkrétní lhůta odpovídá „druhu“ a „charakteru“ veřejné zakáz- ky podle $ 54 odst. 1 citovaného zákona.
III. Zohledněním „druhu“ a „charakteru“ veřejné zakázky podle $ 54 odst. 1 záko- na č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, se rozumí zejména zohlednění konkrétní- ho obsahu i rozsahu plnění a potřebné doby pro seriózní zvážení účasti v zadávacím řízení a pro zpracování samotné nabídky.
C.) Vyloží-li soud nejprve účel a smysl in- stitutu předběžného oznámení, pak nutně musí dospět k závěru, že jím je obecné zvýše- ní transparentnosti, systémovosti a koncepč- nosti zadávaní veřejných zakázek. Předběžné oznámení je třeba považovat za v pořadí prv- ní úvodní uveřejnění informace o tom, jaké veřejné zakázky budou v příslušném kalen- dářním roce zadávány. Z pohledu dodavatelů jde o institut umožňující v dostatečném před- stihu zvážit účast v zadávacím řízení, zvážit obchodní zájmy a na zadávací řízení se při- pravit, mimo jiné i předběžnou přípravou sa- motné nabídky, mají-li dodavatelé již v této fá- zi za to, že se zadávacího řízení hodlají zúčastnit.
Soud má však za to, že $ 29 zákona č. 40/2004 Sb. není jediným ustanovením směřujícím z pohledu dodavatele k témuž cí- li. Takovým dalším nástrojem je například právě lhůta pro podání nabídky (k této otáz- ce se soud samostatně vyjádří níže), a tedy není žádného legitimního důvodu atakovat hranice pozitivněprávní úpravy, a snad je i překračovat v neprospěch zadavatelů toliko s poukazem na samotný účel a smysl kodifi- kace $ 29 zákona č. 40/2004 Sb. Pokud má tedy soud vyložit samotnou dikci $ 29 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb., pak povinnost předběžného oznámení se týká těch veřejných zakázek, které zadavatel v da- ném kalendářním roce hodlá zadat.
Soud má za nepochybné, že dikci „hodlá zadat“ je tře- ba přiznat význam extenzivní, a sice V tom směru, že povinnost předběžného oznámení dopadá nejen na veřejné zakázky, ohledně nichž má zadavatel naplánováno v daném ro- ce rozhodnout o přidělení veřejné zakázky, jak je tento okamžik definován v $ 17 písm. ©) zákona č. 40/2004 Sb., ale též na veřejné za- kázky, ohledně nichž zadávací řízení v daném kalendářním roce zadavatel byť jen zahájí po- dle $ 41 zákona č. 40/2004 Sb. Bližší podmín- ky, za nichž má být splněno, že zadavatel kon- krétní zakázku „hodlá zadat“, resp. kdy má mít zadavatel najisto postaveno, že tak hodlá učinit, však zřetelně kodifikovány nejsou.
Má-li tedy soud interpretovat tuto část $ 29 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb., pak nutně musí absen- ci povinnosti předběžného oznámení dovo- dit v těch případech, kdy potřeba zadání ve- řejné zakázky vyvstane až v průběhu roku 1027 1715 v souvislosti s neočekávanou situací krizové- ho charakteru, s aktuálním vývojem na trhu či s prokazatelnou změnou ve finanční situa- ci zadavatele (zvláště toho, jehož činnost je vázána na jeho vlastní rozpočet). Skutečnost, že takové veřejné zakázky nebyly předběžně ozná- meny ve smyslu $ 29 zákona č. 40/2004 Sb., ne- znamená, že by je nebylo možné v daném ro- ce zadat.
Podmínka, podle níž na počátku kalendářního roku zadavatel má mít najisto postaveno, že příslušnou veřejnou zakázku „hodlá zadat“, tedy nebude splněna tehdy, po- kud samotné zahájení zadávacího řízení až v průběhu kalendářního roku bude obsaho- vat prvek aktuálnosti či potřeby aktuálně ře- šit pro zadavatele kvalitativně novou situaci. Za situace, kdy zadání veřejné zakázky není v průběhu roku vyvoláno kvalitativně novou situací na straně zadavatele, je po zadavateli spravedlivé požadovat, aby již na počátku ro- ku mohl objektivně předpokládat, že takovou veřejnou zakázku bude zadávat (zadávací ří- zení zahajovat).
Významným indikátorem skutečnosti, že zadavatel již na počátku ka- lendářního roku hodlá zahájit zadávací řízení týkající se příslušné veřejné zakázky v pří- slušném kalendářním roce, je vyčlenění fi- nančních prostředků, z nichž bude protipl- nění za realizaci předmětu veřejné zakázky čerpáno, v rozpočtu na příslušný kalendářní rok. Má-li zadavatel vyčleněny již na počátku kalendářního roku prostředky na protiplnění za realizaci předmětu veřejné zakázky, je ne- pochybné, že ohledně takové veřejné zakázky hodlá nejen zahájit zadávací řízení, ale také je dokončit - a veřejnou zakázku „zadat“.
Na- opak není-li takové protiplnění zahrnuto do rozpočtu na příslušný kalendářní rok a nemá-li být zároveň ani v příslušném kalendářním ro- ce fakticky na vrub rozpočtu plněno, a ne- prokáže-li se zároveň jinak zadavatelův úmysl zahájit zadávací řízení již na počátku přísluš- ného kalendářního roku, povinnost předběž- ného oznámení podle $ 29 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb. nevzniká. V právě projednáva- né věci nemělo být plněno z rozpočtu schvá- leného pro rok 2005, neboť první část plnění měla být podle části 9.2.
zadávací dokumen- tace realizována až po uzavření každé dílčí kupní smlouvy (do 60 dnů od jejího uzavře- 1028 ní), přitom žádná z nich v roce 2005 uzavírá- na být neměla. Na tomto závěru tedy nemůže ničeho změnit ani tvrzení žalobce v replice, podle něhož byla první taková dílčí smlouva uzavřena již v průběhu roku 2006. Z tohoto důvodu je třeba odmítnout jako nesprávnou argumentaci žalobce týkající se nevěrohod- ného „nalezení“ finančních prostředků v prů- běhu roku 2005, tedy v době, kdy zadavatel o zadání veřejné zakázky rozhodoval.
Jedi- ným (resp. prvním v řadě) důkazem ohledně rozhodnutí zadavatele o zadání veřejné za- kázky je skutečně jeho usnesení ze dne 2. 5. 2005. Nenalezl-li žalovaný, resp. správní or- gán I. stupně, důkaz dřívější, nevyplývají-li z průběhu zadávacího řízení ani z období bezprostředně předcházejícího ani nyní sou- du žádné indicie, z nichž by měl být patrný směr dalšího dokazování, a nenavrhovalli V tomto směru ani žalobce správnímu orgánu ani nyní soudu žádné další dokazování, pak není zpochybněn závěr, k jakému dospěl ža- lovaný, tj. že zadavatel skutečně o zadání ve- řejné zakázky rozhodl až dne 2.
5. 2005. Povinnost předběžného oznámení nelze nadto dovodit ani ze žádné z norem předpisů práva komunitárního. Ty totiž nestanoví obecnou povinnost předběžného oznámení, obligatorně je předběžné oznámení vyžado- váno toliko v případě veřejných zakázek na stavební práce, hodlá-li zadavatel využít mož- nosti zkrácení lhůty pro předložení nabídek (čl. 12 odst. 2 společně s čl. 11 odst. 1 směrni- ce 93/37/EHS ze dne 14. 6. 1993; soud tu při- hlíží k tomu, že povinnost členských států za- jistit nabytí účinnosti předpisů nezbytných k dosažení souladu se směrnicí 2004/18/ES ze dne 31.
března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby, která nahradila prv- ně citovanou směrnici, platí ve vztahu k Čes- ké republice až ke dni 31. 1. 2006). Pokud při- tom směrnice 93/38/EHS aplikovatelná na zadávací řízení v oblastech vodního hospo- dářství, energetiky, dopravy a telekomunika- cí neobsahuje obdobnou možnost zkrácení lhůt, neznamená to, že by v těchto případech mělo být předběžné oznámení vyžadováno obligatorně. I kdyby tedy soud dovodil, že Z ———Ť—ŤlŤld„rŤŤ»„V]Y== = === „m uvedené směrnice měly být přímo apliková- ny na konkrétní zadávací řízení z toho důvo- du, že v souvislosti s předběžným oznámením obsahují pravidla směřující ke zřetelné a jasně identifikovatelné ochraně jednotlivců (v této právní věci uchazečů), povinnost předběžné- ho oznámení by z nich pro případ právě pro- jednávané veřejné zakázky nevyplývala.
Na základě shora uvedeného tedy soud uzavírá, že zadavateli povinnost předběžného oznámení podle $ 29 zákona č. 40/2004 Sb. nesvědčila, a námitka žalobce týkající se této právní otázky tedy není důvodná. Absence předběžného oznámení podle $ 29 zákona č. 40/2004 Sb. tedy sama o sobě v právně projednávané věci porušením záko- na č. 40/2004 Sb. není. Skutečnosti, jež soud shora podal, se však nutně musí promítnout do jeho úvah ohledně otázky přiměřenosti lhůty k podání nabídek, jež je předmětem druhého žalobního bodu.
C.) V $ 54 odst. 2 zákona č. 40/2004 Sb. jsou tedy stanoveny minimální lhůty pro po- dání nabídek. Stanovení konkrétní délky lhů- ty pro podání nabídky je pak podle $ 54 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb. rozhodnutím zadavate- le. Při rozhodování o konkrétní délce lhůty pro podání nabídky však musí zadavatel po- dle $ 54 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb. zohled- nit druh a charakter veřejné zakázky. Z pravi- del podávaných z $ 54 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2004 Sb. tedy vyplývá, že je to pouze za- davatel, kdo tuto lhůtu stanoví, při jejím sta- novení však musí zohlednit druh a charakter veřejné zakázky, nesmí však stanovit lhůtu kratší, než která je uvedena pro jednotlivé případy v $ 54 odst. 2 zákona č. 40/2004 Sb. Pokud jde o minimální Ihůtu podle $ 54 odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2004 Sb., ta do- držena byla, neboť lhůta zadavatelem stano- vené v délce 60 dnů nebyla kratší než přede- psaná minimální lhůta v délce 52 dnů.
Pokud jde o dodržení podmínek pro sta- novení lhůty podle $ 54 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb., tedy hledisek, jež musí zadava- tel vzít v úvahu, stěží může být naplněn smysl dohledu nad zadávacími řízeními, pokud v té- to otázce orgán dohledu na posouzení postu- pu zadavatele rezignuje s poukazem na to, že nebylo možno objektivně posoudit přiměře- nost zadavatelem stanovené lhůty podle $ 54 odst. 1 z toho důvodu, že pojmy „druh“ ani „charakter“ veřejné zakázky zákon č. 40/2004 Sb. ani prováděcí předpis nespecifikuje.
Kritéria přiměřenosti lhůty pro podání nabídek, resp. požadavky na zadavatele kla- dené, tj. zohlednění „druhu veřejné zakázky“ a „charakteru veřejné zakázky“, lze vyložit je- dině tak, že je třeba posoudit konkrétní ob- sah a rozsah plnění, případnou sezónní reali- zovatelnost plnění, potřebnou dobu pro seriózní zvážení účasti v zadávacím řízení a pro zpracování kvalifikované nabídky - to vše s ohledem na rozsah a hodnotu plnění, jež má být ve prospěch zadavatele realizová- no. Potřeba posouzení konkrétně stanovené lhůty z hlediska požadavků obsažených v $ 54 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb. byla v da- ném případě o to klíčovější, pokud byla zadá- vána zakázka na dlouhodobé plnění, jehož počátek bezprostředně nenavazoval na sa- motné zadání veřejné zakázky (dodávky měly být realizovány v letech 2009 až 2018), pokud se jednalo o plnění v hodnotě překračující částku 17 miliard, pokud příprava nabídek je- vila prima facie významné rysy technické a tím i časové náročnosti, jak tvrdili nejméně tři z uchazečů, kteří vážně uvažovali o podání nabídky, a pokud zároveň tato veřejná zakáz- ka nebyla předběžně oznámena, a dodavatelé tak neměli objektivní možnost se na samotné podání nabídek předběžně připravit.
Jediný argument, a sice že vítězný uchazeč lhůtu spl- nil, pro vypořádání se s touto otázkou nemůže postačovat, zvláště když žalovaný, resp. správ- ní orgán L stupně, dokazování (nad rámec ža- lobcových spekulací o propojení advokátní kanceláře, která byla poradcem, s vítězným uchazečem) nevedl způsobem, který by mohl objektivně osvětlit důvody, pro které vítězný uchazeč (jako jediný) nabídku ve lhůtě podal. C.) Za podstatné tu však soud považuje skutečnost, že žalovaný rezignoval na posou- zení zadavatelova postupu z hlediska dodrže- ní pravidla podávaného z $ 54 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb. a závěr o neporušení zákona č. 40/2004 Sb. opřel výlučně o dodržení pra- vidla podávaného z $ 54 odst. 2 zákona č. 40/2004 Sb. 1029 1716 1716 Pozemkové úpravy: návrh scelovacího plánu k $ l4 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zá- kona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majet- ku, ve znění pozdějších předpisů (v textu též „zákon o pozemkových úpravách“)*» I.
Pro určení vlastnictví k pozemkům zahrnutým do pozemkových úprav s nedo- končeným scelovacím řízením není důležitá existence „potvrzeného scelovacího plánu“, nýbrž existence „návrhu scelovacího plánu“, a dále pak skutečnost, že katastr vede evidenci v souladu s tímto návrhem (6 14 odst. 2 zákona č. 139/2002 Sb., o po- zemkových úpravách a pozemkových úřadech). II. „Návrhem scelovacího plánu“ je nutno rozumět takový dokument, ze kterého lze seznat zamýšlené nové uspořádání pozemkových celků v daném katastrálním území a jejich budoucí vlastníky, tedy materiál, včetně mapové části, který bude možné porovnat s mapou aktuálně vedenou v evidenci katastrálního úřadu, a po- soudit jejich vzájemný soulad či nesoulad.
Akciová společnost INEKON GROUP proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, za