14. 9. 2010 I. Ustanovení $ 67 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, je usta- T novením kogentním, které připouští pouze dvě formy poskytnutí jistoty: složení pe- něžní částky na účet zadavatele a bankovní záruku. Volba formy jistoty je ponechá- na na dodavatelích a zadavatel nesmí volbu formy žádným způsobem omezit.
II. Závěr ohledně přiměřenosti, a tím i zákonnosti stanovených ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů ($ 55 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách) a technických kvalifikačních předpokladů ($ 56 téhož zákona) nemůže být výsledkem arbitrární úvahy abstrahující od podmínek na trhu, na němž soutěž o získání veřejné zakázky má probíhat, ani od konkrétních důsledků, které takto sta- 2551 novené kvalifikační předpoklady s ohledem na podmínky panující na trhu mohou z pohledu účasti dodavatelů v soutěži o získání veřejné zakázky vyvolat.
C...) Pokud jde o požadavek zadavatele na předložení seznamu významných služeb poskytnutých dodavatelem v posled- ních třech letech, ani v této části není žalob- ní argumentace důvodnou. Podle bodu 7.1.1 zadávací dokumentace zadavatel požadoval předložení seznamu takových služeb (včetně doložení osvědčení a čestného prohlášení), přitom za významné služby ve smyslu tohoto požadavku zadavatel považoval služby (odpo- vídající předmětu veřejné zakázky) poskyto- vané minimálně po dobu 6 měsíců, muselo při jejich plnění dojít k dokladování alespoň 2 000 přestupků a jejich součástí musela být i komplexní podpora zadavateli v rozsahu a ob- sahu obdobném této veřejné zakázce.
Tento požadavek zadavatel uplatnil k prokázání spl nění technických kvalifikačních předpokladů. Rozhodujícím je i zde znění $ 56 odst. 7 zákona o veřejných zakázkách, podle něhož „[vle vztahu k technickým kvalifikačním předpokladům je veřejný zadavatel povinen v oznámení čí výzvě o zahájení zadávacího řízení a) stanovit rozsah požadovaných in- formací a dokladů, b) uvést způsob proká- zání splnění těchto kvalifikačních předpo- kladů a c) vymezit minimální úroveň těchto kvalifikačních předpokladů, odpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky“.
Zároveň je třeba vyjít i z $ 6 téhož zákona, podle něhož je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona do- držovat zásady transparentnosti, rovného za- cházení a zákazu diskriminace. Porušení zásady zákazu diskriminace ne- lze vztahovat jen na diskriminaci zjevnou, kdy zadavatel postupuje jinak vůči jednotlivci než vůči celku, nýbrž také na diskriminaci skry- tou, kdy zadavatel znemožní některým doda- vatelům ucházet se o veřejnou zakázku nasta- vením takových kvalifikačních předpokladů, kdy požadovaná úroveň technické způsobi- losti je zjevně nepřiměřená ve vztahu k veli- kosti, složitosti a technické náročnosti kon- krétní veřejné zakázky, přitom je zřejmé, že ji mohou splnit toliko někteří z dodavatelů (po- tenciálních uchazečů), jež by jinak byli k pl- nění předmětu veřejné zakázky objektivně způsobilými.
Za kumulativního splnění právě uvedených dvou podmínek lze kvalifikovat zadavatelův postup jako diskriminační, odpo- rující zásadám vyplývajícím z $ 6 zákona o ve- řejných zakázkách, neboť někteří z dodavatelů mají v takovém případě a priori znemožněnu účast v zadávacím řízení, byť by předmět ve- řejné zakázky mohli realizovat stejně úspěšně jako dodavatelé ostatní. Pokud ve světle shora uvedeného zdejší soud nahlíží na argumentaci žalovaného, pak se s jejím smyslem ztotožňuje. Žalovaný před- ně nepochybil, pokud při hodnocení tohoto zadavatelova požadavku vycházel z počtu uchazečů, kteří kvalifikaci mohou splnit.
Je správná jeho úvaha, že podmínka promítající se do kvalifikačních předpokladů, která se na jednom trhu může jevit jako odůvodněná, přiměřená a v souladu se zákonem o veřej- ných zakázkách, může na jiném trhu vykazo- vat výrazně diskriminační charakter, a to ty- picky na trhu, který teprve vzniká a na kterém se jednotliví dodavatelé teprve etab- lují. Na takových trzích nemůže stanovení kvalifikačních předpokladů vést k „neotevře- ní“ hospodářské soutěže pro subjekty, které by jinak byly schopny plnění pro zadavatele kvalifikovaně realizovat.
Ostatně podpora hospodářské soutěže je sekundárním cílem zákonodárství v oblasti zadávání veřejných za- kázek (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soud ze dne 5. 6. 2008, čj. 1 Afs 20/2008-152, č. 1771/2009 Sb. NSS). Výčet přiměřených, a tím i zákonně sta- novených kvalifikačních předpokladů (tech- nických, specifikovaných podle $ 56 odst. 7 uvedeného zákona, ale i ekonomických a fi- nančních, specifikovaných podle $ 55 odst. 3 téhož zákona), není ve svém souhrnu katego- rií rigidní, ve vztahu ke všem zadávacím říze- ním za různých faktických podmínek na trhu neměnnou.
Závěr žalovaného ohledně při- měřenosti, a tím i zákonnosti stanovených kvalifikačních předpokladů, nemůže být vý- sledkem jeho arbitrární úvahy abstrahující od podmínek na trhu, na němž soutěž o získání veřejné zakázky měla probíhat, ani od kon- krétních důsledků, které takto stanovené kva- lifikační předpoklady s ohledem na podmín- ky panující na trhu mohly z pohledu účasti dodavatelů v soutěži o získání veřejné zakáz- ky vyvolat. Jestliže tedy žalovaný požadavek zadavatele na předložení seznamu významných služeb poskytnutých dodavatelem v posledních třech letech posuzoval právě s ohledem na pod- mínky panující na trhu (především to, že jde 385 2551 o trh relativně „mladý“), na počet aktivních dodavatelů na trhu a na to, komu byly v mi- nulosti zadány veřejné zakázky obdobného charakteru, pak postupoval způsobem, který zdejší soud považuje za správný, plně odpoví- dající smyslu přezkumu podle zákona o veřej- ných zakázkách.
Žalovaný tedy uvádí, že mu je z jeho úřed- ní činnosti známo, že se problematika kon- cepce a způsobů měření rychlosti soukromý- mi dodavateli ve městech teprve vytváří, toto své východisko nikterak nekonkretizuje, avšak žalobci to nezpochybňují. Dále žalova- ný uvádí, že předmětný trh je fakticky ovlá- dán pouze jediným subjektem [konkrétně ža- lobcem a)] a že je mu to známo také z jeho úřední činnosti a je to zjistitelné i z informač- ního systému o veřejných zakázkách, podle kterého veřejné zakázky s obdobným před- mětem plnění byly zadány „téměř výhradně“ tomuto subjektu.
Žalovaný tedy neuvádí, „že tento kvalifikační předpoklad mohl splnit pouze jeden uchazeč“, a to ten, který byl vy- brán, jak je v žalobě zpochybňováno, nýbrž že zadavatel musel při stanovení tohoto kvali- fikačního předpokladu zohlednit i specifika relativně nového trhu. Podstatou argumenta- ce žalovaného je fakt, že na takto „relativně novém“ trhu vystupuje malý počet dodavate- lů, že v dosavadních veřejných zakázkách byl vybraným uchazečem právě žalobce a), který se v právě posuzované věci přihlásil coby je- diný dodavatel, který v tomto případě zadáva- cí podmínky splňoval - a toto žalobci nezpo- chybňují.
Jestliže žalovaný netvrdil, že tento kvalifikační předpoklad nesplňuje více subjek- tů, pak o tom nemusí být ve správním spisu obsaženy ani důkazy. Nicméně není-li žalobně zpochybňováno to, že existuje malý počet do- davatelů (že jich „neexistuje mnoho“), kteří jsou schopni zakázku tohoto typu a rozsahu plnit, že v dosavadních veřejných zakázkách na obdobná plnění byl vybraným uchazečem právě žalobce a), který byl v právě posuzova- né věci jediným dodavatelem, který zadávací podmínky splňoval (to plyne ze zprávy o po- souzení a hodnocení nabídek), pak tyto sku- tečnosti ve svém souhrnu skutečně odůvodňu- jí závěr žalovaného, že doložení obdobného 386 plnění v minulosti, které by splňovalo pod- mínku šestiměsíční realizace s dokladováním alespoň 2 000 přestupků, není požadavkem přiměřeným.
Ve vztahu k uplatněným žalobním tvrze- ním jsou tedy úvahy žalovaného, jimiž odůvod- ňuje svůj závěr ohledně nezákonnosti tohoto zadavatelova požadavku, přezkoumatelnými a podle zdejšího soudu též věcně správnými i zákonnými. Pokud jde o žalobní argumentaci k závěru žalovaného ohledně požadavku na poskyt- nutí jistoty, ani ta není důvodnou. Podle za- dávací dokumentace měla být jistota poskyt- nuta ve výši 1 000 000 Kč ve formě bankovní záruky. Podle $ 67 odst. 1 věty čtvrté zákona o veřejných zakázkách (v rozhodném znění před účinností novely provedené zákonem č. 179/2010 Sb.) poskytne jistotu uchazeč for- mou složení peněžní částky na účet zadavate- le, nebo formou bankovní záruky.
Ustanovení $ 67 odst. 1 citovaného zákona je ustanovením kogentním, které připouští pouze dvě formy poskytnutí jistoty: složení pe- něžní částky na účet zadavatele a bankovní záruku. Žádná jiná forma jistoty není připuš- těna, a to ani tehdy, kdyby splňovala základní účel a funkce jistoty. Podle předchozího zá- kona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, to byl zadavatel, který měl právo určení, v ja- ké formě bude v zadávacím řízení jistota do- davateli poskytována ($ 47 odst. 1 věta třetí zákona č. 40/2004 Sb.).
Učinil-i tedy za před- chozí právní úpravy zadavatel rozhodnutí o tom, že jistota bude poskytována ve formě bankovní záruky, dodavatelé nemohli jistotu poskytnout v jiné formě. Současný zákon o veřejných zakázkách vychází z opačného principu: volba formy jistoty je ponechána na dodavatelích (ti však mají, jak bylo výše uve- deno, na výběr pouze formy dvě) a zadavatel nesmí v oznámení o zahájení zadávacího říze- ní volbu formy žádným způsobem omezit. Vyplývá to jak z gramatického a logického vý- kladu (alternativa obou forem jistoty je vzta- žena k postupu uchazeče, neboť je uvedena v rámci pravidla, které upravuje realizaci po- vinnosti poskytnout jistotu - tj. uchazeč po- skytne jistotu buď ve formě jedné, nebo ve formě druhé), tak z výkladu historického (pravidlo obsažené v $ 47 odst. 1 větě třetí zá- kona č. 40/2004 Sb. bylo vypuštěno bez ná- hrady - v $ 67 odst. 1 současného zákona o veřejných zakázkách ani jinde v tomto zá- koně uvedeno není).
Systematické zařazení $ 67 současného zákona o veřejných zakáz- kách to přitom podle zdejšího soudu nevy- vrací. Ustanovení $ 67 skutečně navazuje bez dílčího nadpisu na $ 63 až $ 66 téhož zákona, který upravuje požadavky sektorového zada- vatele na kvalifikaci, nicméně to argumentaci žalobce o možnosti volby zadavatele ohledně formy poskytnutí jistoty nikterak nepodpírá; z textu $ 67 je dostatečně zřetelné, že se ne- jedná o pravidlo aplikovatelné na otázky po- žadavků sektorového zadavatele na kvalifika- ci, nýbrž o pravidlo obecné, aplikovatelné v případě všech veřejných zakázek (všech za- dávacích řízení) a všech zadavatelů; kvalifi- kačních předpokladů se toto ustanovení vů- bec netýká - rozsah kvalifikace souhrnně vyplývá z $ 50 odst. 1 zákona o veřejných za- kázkách.
I kdyby se však žalobcům nesprávně jevilo, že by se $ 67 citovaného zákona měl aplikovat pouze na případy veřejných zaká- zek zadávaných sektorovými zadavateli, není zřejmé, jak by se právě z tohoto důvodu měl změnit výklad $ 67 odst. 1 v tom směru, že by to měl být zadavatel, kdo formu poskytnutí ji- stoty stanoví. Žalovaný tedy postupoval zákonně a věc- ně správně, když ohledně požadavku na po- skytnutí jistoty dovodil porušení $ 67 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách. (...) 2552 Územní plánování: zásady územního rozvoje k $ 31, $ 36 a $ 37 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Vzhledem k účelu zásad územního rozvoje ($ 36 stavebního zákona z roku 2006) upřesnit záměry politiky územního rozvoje ($ 31 citovaného zákona) nepostačuje, pokud zásady územního rozvoje politiku územního rozvoje bez její další konkreti- zace pouze přejímají.
Míra konkrétnosti vymezení ploch nadmístního významu a požadavků na jejich využití v zásadách územního rozvoje musí být taková, aby by- lo možno zvažovat všechny varianty a alternativy využití těchto ploch nadmístního významu a vyhodnotit splnění požadavku přiměřenosti zvoleného řešení zejména ve vztahu k ochraně životního prostředí a k právům dotčených osob.
a) akciová společnost CZECH RADAR, b) společnost s ručením omezeným Burke © Freeman a c) JUDr. Květoslav H. proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, o ochranu hos-