I. Přestože bývá úplata zpravidla sjednávána ve smlouvě, která je na plnění mezi zadavatelem a příslušným dodavatelem uzavírána, nevyplýváli přímo z takové smlouvy (tu zcela odhlédnuto od možných soukromoprávních důsledků absence ta- kové náležitosti smlouvy), neznamená to, že by tato skutečnost sama o sobě způso- bovala nedostatek znaku úplatnosti takového smluvního vztahu ve smyslu $ 6 odst. 2 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách; z hlediska povinnosti zadava- tele postupovat podle citovaného zákona o veřejných zakázkách je rozhodující, zda je plnění, za které bude třeba ze strany zadavatele uskutečnit protiplnění, ve formě vyjádřitelné v penězích.
II. Ke vzniku povinnosti zadavatele postupovat podle zákona č. 40/2004 Sb., o ve- řejných zakázkách, může dojít až postupnou realizací několika kroků, v jejichž dů- sledku bude ve prospěch zadavatele uskutečněno plnění (jež splňuje kritéria veřej- né zakázky), aniž by zadavatel musel při uskutečňování všech jednotlivých kroků sám formálně vystupovat coby objednatel a odběratel takového plnění.
Soud hodlal přistoupit k přezkumu napa- deného rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů ($ 75 odst. 2 s. ř. s.), dospěl však k závěru, že napadené rozhodnutí je ne- přezkoumatelným - z důvodu v žalobě namí- taného. Soud proto rozhodl o žalobě bez jed- nání za podmínek podávaných z $ 76 odst. 1 s. ř. s., bez ohledu na splnění podmínek podle $51 odst 1 s.ř. s. Žalovaný konstrukci deliktu, jehož se měl žalobce dopustit, vystavěl na argumentaci, z níž pro soud vyplývá, že žalobce v období od října 2005, kdy byl schválen text Memo- randa o společném projektu výstavby Měst- ského oddechového a sportovního centra Prostějov, postupně realizoval svůj záměr vý- stavby tohoto centra jednotlivými kroky, kte- ré ve svém souhrnu způsobily porušení $ 25 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, neboť žalobce měl tento svůj záměr realizovat pro- střednictvím příslušného druhu zadávacích řízení, jež jsou uvedeny v $ 25 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách, což neučinil.
Taková konstrukce popisu deliktu po skutkové strán- ce vyplývá ze str. 3-4 rozhodnutí vydaného v I stupni správního řízení, kde jsou popiso- vány jednotlivé kroky, které byly realizovány v souvislosti s výstavbou shora uvedeného centra, a zejména pak z podrobného rozboru situace obsaženého na str. 11 a násl. téhož rozhodnutí, kde je kladen důraz na původní záměr žalobce a jeho postupnou realizaci. Po- dle žalovaného tedy (jak žalovaný souhrnně uvádí i ve svém vyjádření k žalobě) k realizaci výstavby shora uvedeného centra došlo způ- sobem, kdy na počátku byl žalobcův úmysl předmětnou výstavbu realizovat (to je dovo- zováno ze skutečnosti, že zadavatel nechal zpracovat projekt pro stavební povolení a vy- hlásil záměr pronájmu pozemků za účelem výstavby a provozování tohoto centra), to však fakticky nečinil sám, nýbrž prostřednic- tvím společnosti MIP., v níž měl postupně zís- kat až 100% účast.
Žalobce tedy dle žalovaného uskutečnil několik na sebe navazujících úkonů, z nichž každý sám o sobě mohl být úkonem le- ge artis, a to i z pohledu práva společenstevní- ho, avšak ve výsledku došlo k porušení zákona o veřejných zakázkách, neboť cíle, jakého bylo dosaženo, mohlo být dosaženo jedině pro- střednictvím některého ze zadávacích řízení podle zákona o veřejných zakázkách. Soud se nejprve zabýval shora popsanou konstrukcí deliktu, jak z napadeného rozhod- nutí vyplývá, a s ohledem na zjištěné skutko- vé okolnosti dospěl k závěru, že by ji bylo možno z principiálního hlediska považovat za zákonnou.
Nemůže obstát argumentace, podle níž jed- notlivé kroky byly realizovány v souladu s ob- chodním zákoníkem (pokud jde o převody ob- chodních podílů) či se zákonem o obcích (pokud jde o jiné úkony, které byly v průbě- hu přípravy realizace výstavby centra usku- tečněny), neboť soulad jednotlivých úkonů (ať již úkonů žalobce či osob od žalobce odliš- ných, jednajících „namísto žalobce samotné- ho“ v souladu se svými závazky vyplývajícími z „Dohody o veřejnoprivátním partnerství“ ze dne 9. 12. 2005) s těmito právními předpi- sy sám o sobě nevylučuje možný rozpor týchž úkonů se zákonem o veřejných zakáz- kách.
Argumentace, podle níž zvláštní právní předpisy na jednotlivé žalobcem realizované úkony nekladou vyšší požadavky, než jaké by- ly ze strany žalobce splněny, je tedy irelevant- ní za situace, kdy tyto kroky mohly navodit (a dle žalovaného i navodily) stav, za něhož mělo být postupováno v souladu se zákonem. Soud se tu principiálně přiklání k interpreta- ci žalovaného, podle níž žalobcův postup představuje alternativu realizace „jinak běž- ného“ zadávacího řízení podle zákona o veřej- ných zakázkách, která, byť může vykazovat aty- pické kontraktační prvky, žalobce neliberuje z povinností stanovených zákonem o veřej- ných zakázkách.
Proto soud shledává dostatek důvodů principiálně se ztotožnit s takovým popisem deliktu, podle něhož žalobce coby veřejný zadavatel (tato kvalifikace není ani žalobcem samotným zpochybňována) po- stupně realizoval svůj záměr výstavby přísluš- ného centra jednotlivými kroky, které nikoli každý jednotlivě, nýbrž ve svém souhrnu na- plnily definici veřejné zakázky na stavební práce, a tedy plnění mělo být kontrahováno v některém ze zadávacích řízení podle $ 25 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách. Podle $ 6 odst. 2 zákona o veřejných za- kázkách je základním znakem veřejné zakáz- ky úplatnost smluvního vztahu, který je k pl- nění, jež pak představuje předmět veřejné zakázky, mezi zadavatelem a příslušným doda- vatelem uzavírán.
Přestože bývá úplata (výše zadavatelova protiplnění za realizaci plnění ve prospěch zadavatele vyjádřená v peně- zích) zpravidla sjednána ve smlouvě, která je na plnění mezi zadavatelem a příslušným do- davatelem uzavírána (a to zpravidla již z hle- diska podmínek platnosti právního úkonu podle práva soukromého - byť tu neposuzo- vaného), nevyplývá-li z takové smlouvy, ne- znamená to, že by tato skutečnost sama o so- bě způsobovala nedostatek znaku úplatnosti takového smluvního vztahu. Rozhodující tu je dle soudu skutečnost, zda je kontrahováno plnění, za které bude třeba ze strany zadava- tele uskutečnit protiplnění ve formě vyjádři- telné v penězích, aniž by bylo zohledňováno, na základě jakých (byť i postupných) formál- ních úkonů má k uskutečnění protiplnění ze strany zadavatele dojít.
Splnění znaku úplat- nosti smluvního vztahu tu soud přitom nade vší pochybnost shledává, neboť výstavba sho- ra uvedeného centra byla financována for- mou bankovního úvěru poskytnutému sice osobě od žalobce odlišné, v níž má ovšem ža- 369 2031 lobce získat postupně podíl až ve výši 100 %; tento bankovní úvěr však měl být nadto splá- cen z prostředků žalobce, jež jsou prostředky veřejnými; k úhradě úvěru mají být přitom použity finanční vklady žalobce do společ- nosti, na základě jejichž uskutečnění žalobci v této společnosti narůstá podíl (až do výše 100 %).
Konečný efekt spočívající v újmě ve- řejným prostředkům, s nimiž disponuje ža- lobce, je tu tedy zřejmý; není přitom třeba polemizovat v otázkách právně správného vy- jádření skutečnosti, že žalobce má mít na konci celého procesu „absolutní kontrolu“ nad shora uvedeným centrem „prostřednic- tvím podílu ve výši 100 % ve společnosti, kte- rá toto centrum má vlastnit“. Pokud jde o charakter veřejné zakázky, pak ten skutečně odpovídá definici veřejné zakázky na stavební práce podle $ 9 odst. 1 písm. e) zákona o veřejných zakázkách, jíž je třeba v rámci $ 9 zákona o veřejných zakáz- kách chápat jako „sběrnou“ kategorii, jež při- chází v úvahu právě ve specifických případech kontraktace plnění stavebního charakteru.
Výsledkem žalobcova záměru totiž mělo být plnění spočívající v provedení stavebních prací odpovídajícím žalobcovým požadav- kům, byť byly tyto stavební práce pořizovány v konečný prospěch žalobce s využitím spe- cifických instrumentů za součinnosti osob od žalobce odlišných. Formální charakter těchto instrumentů ani doba, v níž má k je- jich realizaci dojít, nejsou rozhodující. V této otázce považuje soud za rozhodující skuteč- nost, že výsledkem jednotlivých kroků žalob- ce a na „Dohodu o veřejnoprivátním partner- ství“ ze dne 9.
12. 2005 navazujících kroků osob od žalobce odlišných (společností MIC. a MIP.) bylo provedení stavebních prací ve prospěch samotného žalobce, aniž by žalob- ce sám musel formálně vystupovat coby je- jich objednatel a odběratel. Pokud jde o vyjádření popisu deliktu v rozhodnutí vydaném v I. stupni správního řízení, napadeným rozhodnutím žalovaného potvrzeného, tu je zmiňována smlouva, jež měla být uzavřena na základě zadávacího ří- zení, a je specifikována coby „... Smlouva o ve- řejnoprivátním partnerství ..“, kterou žalobce 370 uzavřel dne 9.
12. 2005. Tu sice soud pouka- zuje na nepřesnosti výroku, kdy při specifika- ci smlouvy, jež byla uzavřena, aniž by proběh- lo zadávací řízení podle zákona o veřejných zakázkách, je zmiňována „Smlouva ...“, nikoli „Dohoda ...“, nadto je v jednom ze dvou údajů týkajících se data uzavření příslušné dohody nesprávně uvedeno datum .. 9. 12. 2006 ...“ namísto data „... 9. 12. 2005 ..“, jde však dle soudu zřetelně o chyby v psaní, které napa- dené rozhodnutí samy o sobě nesrozumitel- ným nezpůsobují. Pro soud je nepochybné a rovněž tak pro žalobce musí být nepochyb- né, že smlouvou, jež měla být dle žalovaného uzavřena bez předchozího zadávacího řízení (jejímž uzavřením bez předchozího zadávací- ho řízení podle zákona o veřejných zakáz- kách se žalobce dle žalovaného měl dopustit porušení $ 25 odst. 1 zákona o veřejných za- kázkách), se rozumí „Dohoda o veřejnopri- 1“ vátním partnerství“ ze dne 9.
12. 2005. Skutková věta rozhodnutí o správním de- liktu žalobce tedy obsahuje formální nespráv- nosti, ty však samy o sobě nejsou důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí. Důvodem je nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozu- mitelnosti napadeného rozhodnutí vyvolaná rozporem výroku a jeho odůvodnění v kom- binaci s nesrozumitelným vyřešením otázky, kdo je ve skutečnosti zadavatelem, jenž zákon o veřejných zakázkách porušil, a kombinací (kumulací) kterých jeho úkonů se tak stalo. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný podle odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje zákon o veřejných zakázkách za po- rušený kombinací několika na sebe navazují- cích úkonů; právě v jejich kombinaci (kumu- laci, postupném uskutečňování) shledává postupné naplnění všech znaků veřejné za- kázky na stavební práce zadávané žalobcem.
Za delikventa (zadavatele, který měl podle zá- kona o veřejných zakázkách postupovat) ža- lovaný považuje žalobce. Při tomto pojetí nutně musí mezi úkony, které zadavatel uči- nil, být řazeny kromě uzavření „Dohody o ve- řejnoprivátním partnerství“ ze dne 9. 12. 2005 i úkony následné vyvolávající převzetí investorské činnosti, vznik ručitelského zá- vazku za úvěr poskytnutý třetí osobě, postup- né získávání podílu v této osobě a též povin- nost ve prospěch žalobce uskutečnit plnění spočívající v realizaci stavebních prací, neboť právě až kumulací všech těchto skutečností měly být podmínky pro postup podle zákona o veřejných zakázkách napiněny.
Má-li tedy obstát pojetí žalovaného, jež je s použitím ko- munitární judikatury vystavěno na postup- ném uskutečňování jednotlivých kroků, jež ve svém souhrnu vyvolaly povinnost postu- povat podle zákona o veřejných zakázkách, a jsou-li tedy jednotlivé podmínky pro povin- ný postup žalobce podle zákona o veřejných zakázkách podávány z těchto jednotlivých kroků, pak skutkový popis deliktu, jež je ob- sažen v odůvodnění napadeného rozhodnutí, nutně musí všechny tyto kroky zahrnovat. Má-li přitom takové pojetí žalovaného obstát, odpovědnost za uskutečnění všech těchto kroků musí být dovozována u žalobce.
To sice napadené rozhodnutí v odůvodnění činí, I. výroková část rozhodnutí vydaného v I stup- ni správního řízení, žalovaným potvrzeného, však okamžik porušení $ 25 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách váže toliko na usku- tečnění prvního úkonu v řadě, a sice „Doho- dy o veřejnoprivátním partnerství“ ze dne 9. 12. 2005 (tu nehledě na nepřesnosti, na které soud poukázal shora), nadto je odpo- vědnost za uskutečnění samotných realizač- ních smluv podle IH. výrokové části rozhod- nutí vydaného v I.
stupni správního řízení, žalovaným potvrzeného, dovozována u subjek- tu od žalobce odlišného. Tvrdí-li tedy žalovaný, že až souhrnem jednotlivých kroků došlo k na- plnění podmínek pro vznik povinnosti žalob- ce postupovat podle zákona o veřejných za- kázkách, pak není zřejmé, o jaké konkrétní kroky se jedná, n concreto zda je těmito kro- ky i uzavření samotných realizačních smluv specifikovaných ve II. výrokové části rozhodnu- tí vydaného v I. stupni správního řízení, žalova- ným potvrzeného. Vyplývá-li ze skutkového po- pisu deliktu podle odůvodnění napadeného rozhodnutí, že i tyto kroky jsou do série kro- ků (které způsobily povinný postup žalobce podle zákona o veřejných zakázkách) řazeny, pak takovému popisu neodpovídá ani I.
výro- ková část rozhodnutí vydaného v I. stupni správního řízení, žalovaným potvrzeného (tam je porušení zákona o veřejných zakáz- kách vázáno toliko na okamžik podpisu prv- ního úkonu v řadě, a sice „Dohody o veřej- noprivátním partnerství“ ze dne 9. 12. 2005), ale ani IL. výroková část téhož rozhodnutí, jež odpovědnost za uskutečnění kroků spočívají- cích v podpisu realizačních smluv připisuje osobě od žalobce odlišné coby samostatné- mu zadavateli. Tato osoba (MIP.) je sice pova- žována za subjekt, který měl podle zákona o veřejných zakázkách zadávat veřejnou za- kázku, na kterou uzavřel realizační smlouvy specifikované ve II.
výrokové části rozhodnu- tí vydaného v I. stupni správního řízení, žalo- vaným potvrzeného, uzavření těchto smluv se však mělo týkat veřejné zakázky, kterou již měl podle odůvodnění I. výrokové části roz- hodnutí vydaného v I. stupni správního říze- ní, žalovaným potvrzeného, zadávat žalobce. Z těchto důvodů tedy soud, byť je připra- ven principiálně připustit správnost kon- strukce deliktu, jak se ji žalovaný pokusil v odůvodnění napadeného rozhodnutí podat, považuje napadené rozhodnutí za vnitřně na- tolik rozporné, že nemůže ani při nejvyšší mí- ře shovívavosti obstát v testu srozumitelnosti - a tedy přezkoumatelnosti.
Námitky žalobce ve směru plurality na straně zadavatelů ne- mohou být vyvráceny konstatováním žalova- ného v tom směru, že žalobce zvolil atypický způsob kontraktace na plnění, jež představo- valo předmět veřejné zakázky, případně že zákon o veřejných zakázkách nezakazuje, aby na straně zadavatele vystupovalo několik sub- jektů. I v případě atypického způsobu kon- traktace je zapotřebí jasně vymezit, jakým skutkem kterého subjektu došlo k porušení zákona o veřejných zakázkách; toto vymezení pak musí nalézt oporu jak ve výroku, tak v odůvodnění rozhodnutí.
Pokud jde o otáz- ku plurality zadavatelů, zákon ji v $ 2 odst. 2 umožňuje, nicméně pojetí, které zvolil žalo- vaný a které se promítlo v konstrukci obou výrokových částí rozhodnutí vydaného v I. stupni správního řízení, žalovaným potvr- zeného, nenasvědčuje tomu, že by žalovaný oba tam uvedené zadavatele (tedy žalobce a společnost MIP.) považoval za dva zadavatele téže veřejné zakázky, na něž se má hledět pro účely posouzení souladu se zákonem o veřej- ných zakázkách jako na zadavatele jednoho.
371 2032 2032 Ochrana lesa: pozemek určený k plnění funkcí lesa k $ 3 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích (lesní zákon) Pozemek, který není „lesním pozemkem“ ve smyslu $ 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona, je přesto pozemkem určeným k plnění funkcí lesa, pokud materiálně naplňuje znaky „jiného pozemku“ ve smyslu $ 3 odst. 1 písm. b) téhož zákona, tedy pokud není součástí zemědělského půdního fondu a zároveň s le- sem souvisí či slouží lesnímu hospodářství.
K závěru o tom, že se jedná o pozemek určený k plnění funkcí lesa, nepostačuje, že je daný pozemek takto formálně veden v katastru nemovitostí.
Město Prostějov proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o uložení pokuty.