konů (zákon o ochraně hospodářské soutěže)
I. Soubor podkladů rozhodnutí opatřovaných za účelem zjištění skutečného sta- vu věci může zásadně vznikat ve všech stupních správního řízení, a tedy ve všech těchto stupních mohou být utvářena i jednotlivá skutková zjištění opírající se 0 tyto podkiady ($ 59 odst. 1 správního řádu z roku 1967). Správní orgán vyšší instance však zejména v případech správního trestání musí dbát na to, aby skutková zjištění učiněná v průběhu správního řízení ve vyšší instanci a z nich pramenící závěry ne- vychýlily předmět řízení mimo rámec vymezený oznámením 0 zahájení správního řízení a mimo rámec rozhodnutí vydaného v předchozím stupni správního řízení.
II.Dospěje-li správní orgán vyšší instance k závěru, že jednotlivá východiska dal- ších úvah správního orgánu nižší instance a nadto i jeho závěry vyplývající z těchto východisek jsou opodstatněné, nic mu nebrání, aby v té Části, v níž se s rozhodnutím vydaným v nižší instanci ztotožní, na příslušné závěry odkázal, vyslovil s nimi sou- hlas, a tím je do svého rozhodnutí převzal. Takový postup sám o sobě nečiní roz- hodnutí vydané ve vyšší instanci nepřezkoumatelným [S 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
II. Při vymezování relevantního trhu podle $ 2 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, se zkoumá jak, čím a kde jsou potřeby spotřebitelů uspokojovány, aniž by mohla být za klíčovou považována skutečnost, kolik spotřebi- telů se při uspokojení své poptávky rozhodne pro konkrétní plnění. Je-li z hlediska věcného vymezení relevantního trhu stěžejní, zda jednotlivá nabízená plnění (zboží ve formě výrobků či služeb) jsou či mohou být dle konečných spotřebitelů využita ke stejnému účelu, zda plní stejnou funkci a zda je lze nahradit plněním, jež má z jejich pohledu týž význam a tutéž hodnotu, pak výsledek spotřebitelské volby ve prospěch jednoho plnění nevylučuje, aby jiná plnění, byť by byla preferována podstatně užším okruhem konečných spotřebitelů, byla plněními na samostatném relevantním trhu.
IV. Jeli soutěžně právní úprava v oblasti zneužití dominantního postavení na komu- nitární úrovni (článek 82 Smlouvy o založení Evropského společenství) shodná s mate- rií tuzemskou vnitrostátní ($ 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže) a odkazujeli Úřad pro ochranu hospodářské soutěže při svém rozhodování na předchozí rozhodovací praxi Evropské komise či soudů rozhodujících na komunitární úrovni, pak nejde o „aplikaci komunitárního práva“, nýbrž o podpůrnou argumentaci k závěrům učiněným při aplikaci vnitrostátního práva směřující k doložení předvída- telnosti a konzistentnosti rozhodování na obou úrovních (komunitární i vnitrostátní).
konů (zákon o ochraně hospodářské soutěže)
I. Soubor podkladů rozhodnutí opatřovaných za účelem zjištění skutečného sta- vu věci může zásadně vznikat ve všech stupních správního řízení, a tedy ve všech těchto stupních mohou být utvářena i jednotlivá skutková zjištění opírající se 0 tyto podkiady ($ 59 odst. 1 správního řádu z roku 1967). Správní orgán vyšší instance však zejména v případech správního trestání musí dbát na to, aby skutková zjištění učiněná v průběhu správního řízení ve vyšší instanci a z nich pramenící závěry ne- vychýlily předmět řízení mimo rámec vymezený oznámením 0 zahájení správního řízení a mimo rámec rozhodnutí vydaného v předchozím stupni správního řízení.
II.Dospěje-li správní orgán vyšší instance k závěru, že jednotlivá východiska dal- ších úvah správního orgánu nižší instance a nadto i jeho závěry vyplývající z těchto východisek jsou opodstatněné, nic mu nebrání, aby v té Části, v níž se s rozhodnutím vydaným v nižší instanci ztotožní, na příslušné závěry odkázal, vyslovil s nimi sou- hlas, a tím je do svého rozhodnutí převzal. Takový postup sám o sobě nečiní roz- hodnutí vydané ve vyšší instanci nepřezkoumatelným [S 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
II. Při vymezování relevantního trhu podle $ 2 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, se zkoumá jak, čím a kde jsou potřeby spotřebitelů uspokojovány, aniž by mohla být za klíčovou považována skutečnost, kolik spotřebi- telů se při uspokojení své poptávky rozhodne pro konkrétní plnění. Je-li z hlediska věcného vymezení relevantního trhu stěžejní, zda jednotlivá nabízená plnění (zboží ve formě výrobků či služeb) jsou či mohou být dle konečných spotřebitelů využita ke stejnému účelu, zda plní stejnou funkci a zda je lze nahradit plněním, jež má z jejich pohledu týž význam a tutéž hodnotu, pak výsledek spotřebitelské volby ve prospěch jednoho plnění nevylučuje, aby jiná plnění, byť by byla preferována podstatně užším okruhem konečných spotřebitelů, byla plněními na samostatném relevantním trhu.
IV. Jeli soutěžně právní úprava v oblasti zneužití dominantního postavení na komu- nitární úrovni (článek 82 Smlouvy o založení Evropského společenství) shodná s mate- rií tuzemskou vnitrostátní ($ 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže) a odkazujeli Úřad pro ochranu hospodářské soutěže při svém rozhodování na předchozí rozhodovací praxi Evropské komise či soudů rozhodujících na komunitární úrovni, pak nejde o „aplikaci komunitárního práva“, nýbrž o podpůrnou argumentaci k závěrům učiněným při aplikaci vnitrostátního práva směřující k doložení předvída- telnosti a konzistentnosti rozhodování na obou úrovních (komunitární i vnitrostátní).
Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatuje správnost skutkových zjištění uči- něných správním orgánem I. stupně, aniž by dle žalobce byla tato konstatace podložena podrobnějším zdůvodněním, pak soud nepři- svědčuje žalobcově názoru, že by tato skuteč- nost sama o sobě způsobovala nepřezkouma- telnost napadeného rozhodnutí. Správní řízení je totiž vystavěno na zásadě jeho jed- notnosti; řízení tedy od okamžiku jeho zahá- jení až do vydání rozhodnutí v jeho posled- ním stupni tvoří jeden celek.
Pokud jde o podklady rozhodnutí opatřované za účelem zjištění skutečného stavu věci ($ 32 odst. I správního řádu z roku 1967), pak jejich sou- bor zásadně (při dodržení všech procesních práv účastníků řízení) může vznikat ve všech stupních správního řízení. Pak tedy i jednotli- vá skutková zjištění opírající se o tyto podkla- dy mohou být utvářena ve všech stupních správního řízení. Žalovaný (coby správní or- gán rozhodující v posledním stupni správní- ho řízení) při přezkumu rozhodnutí vydané- ho vl.
stupni správního řízení tedy vychází ze skutkových zjištění učiněných správním or- gánem I. stupně, která doplňuje, jeli to s ohledem na okolnosti případu nutné ($ 59 odst. 1 správního řádu z roku 1967). Musí však (a důsledně je třeba na tom trvat právě v případech správního trestání) dbát na to, aby skutková zjištění učiněná v průběhu správního řízení před vyšší instancí a z nich pramenící závěry nevychýlily předmět řízení mimo původně vymezený rámec. Zjednodu- šeně řečeno je třeba dbát na to, aby se skut- ková zjištění učiněná v průběhu řízení před vyšší instancí týkala posouzení té konkrétní věci, která je předmětem řízení (která již byla předmětem řízení před nižší instancí).
Dospělli tedy žalovaný k závěru, že jed- notlivá: východiska dalších úvah správního orgánu L. stupně mají oporu ve správním spi- su a nadto že i jeho závěry vyplývající z těch- to východisek jsou opodstatněné, aniž by ar- gumentaci správního orgánu I stupně do- slovně opakoval či aniž by naopak toliko stručně a obecně konstatoval, že s ní souhlasí, pak jde o formu vyjádření souhlasu žalované- ho se správním orgánem I. stupně, jenž sám o sobě jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným nečiní. Důvody rozhodnutí žalovaného musí být podávány z odůvodnění jeho rozhodnutí; žalovanému však principiálně nic nebrání, aby v té části, v níž se se závěry správního or- gánu I.
stupně ztotožní, na tyto závěry odká- zal a tím je do svého rozhodnutí převzal. Pře- zkoumáváno je pak napadené rozhodnutí vydané v posledním (druhém) stupni správ- ního řízení ve spojení s rozhodnutím jemu předcházejícím. Žalovaný v napadeném rozhodnutí po- drobně popsal skutková zjištění, jež dle jeho názoru vyplývají z provedených důkazů, a provedl jejich právní hodnocení (průběžně v celém napadeném rozhodnutí počínaje bo- dem 19 na straně 5). Žalobce přitom cituje vybrané pasáže napadeného rozhodnutí, aniž by však jednotlivé závěry žalovaného věcně zpochybňoval nebo vůči nim samotným co- koli konkrétního namítal, toliko dovozuje je- jich nepřezkoumatelnost.
Soud tu však dospí- vá k závěru, že žalobcem zmiňované pasáže v kontextu s předcházejícími a navazujícími pasážemi odůvodnění napadeného rozhod- nutí zřetelně vypovídají o důvodech, pro kte- ré žalovaný příslušným způsobem rozhodl, a jsou srozumitelné. Pokud například žalova- ný konstatuje, že správní orgán L stupně shromáždil dostatek podkladů pro posouze- ní zastupitelnosti uvedených způsobů přístu- pu k síti internet a tyto správně vyhodnotil (strana 7 bod 23 napadeného rozhodnutí), pak tím uzavírá své úvahy obsažené v bo- dech 21 a 22 napadeného rozhodnutí, v nichž zmiňuje i způsob, jakým relevantní trh vyme- zil správní orgán I.
stupně (odkazem na stra- ny 4 až 8 rozhodnutí správního orgánu I. stup- ně). Pokud jde například o konstatování na straně 7 v bodě 24, jde o shrnutí závěru správ- ního orgánu I stupně, které je podrobně odůvodněno v rozhodnutí vydaném v I stup- ni správního řízení (na str. 6 ve druhém od- stavci shora ve spojení se závěry učiněnými zejména na str. 7). Obdobně by soud mohl ar- gumentovat ke všem zbylým žalobcem citova- ným pasážím vybraným z rozhodnutí žalova: ného. Na některých místech odůvodnění napadeného rozhodnutí nejde navíc toliko o konstatování skutkových zjištění, jak uvádí žalobce, ale též o právní závěry, k nimž na zá- kladě posouzení skutkových zjištění žalovaný dospívá.
Tu lze například poukázat na závěr žalovaného v tom směru, že jednání žalobce mohlo vést až k úplnému vytlačení konku- rence z maloobchodního trhu poskytování přístupu koncovým zákazníkům (strana 17, bod 56 napadeného rozhodnutí). Ani tento závěr však není izolovaným, neboť navazuje na úvahy žalovaného obsažené v textu odů- vodnění napadeného rozhodnutí počínaje bodem 53, a právě ve vztahu k předchozím úvahám je třeba na tento závěr žalovaného nahlížet. C.) Za této situace soud přistoupil k pře- zkoumání postupu obou správních orgánů z hlediska namítaného porušení zásady dvo- jinstančnosti.
Přestože se skutkové věty roz- hodnutí vydaných v obou stupních správní- ho řízení liší, obě se materiálně týkají takového žalobcova jednání, kdy žalobce ve stejný den zveřejnil velkoobchodní nabídku i maloobchodní nabídku služeb, čímž ostat- ním poskytovatelům služeb neposkytl dosta- tečný prostor pro posouzení jeho aktualizo- vané velkoobchodní nabídky, a tím jim znemožnil po zveřejnění nabídek účinně ža- lobci konkurovat jejich vlastní maloobchod- ní nabídkou. Správní orgány obou stupňů přitom shodně vycházely ze zjištění, že žalob- ce začal nabízet své služby na základě aktuali- zované maloobchodní nabídky v době od 26.
11. 2003 do 1. 1. 2004, tedy do data, k.ně- muž byly aktuální nabídky účinnými, zatímco období bezprostředně následující po 26. 11. 2003 museli alternativní operátoři teprve vy- užít ke kontraktaci podmínek v souladu s aktualizovanou velkoobchodní nabídkou. Zatímco se tedy jiní soutěžitelé [v konku- renčním vztahu k žalobci na navazujícím ma- loobchodním trhu - trhu poskytování přístu- pu ke službám sítě internet s využitím technologie xDSL (ADSL) veřejnými pevný- 767 1296 mi telekomunikačními sítěmi koncovým zá- kazníkům] o změně tzv. Referenční nabídky (v jejíž změně spočívala aktualizace velkoob- chodní nabídky) dozvěděli dne 26.
11. 2003 a následně museli se žalobcem vést jednání o úpravě podmínek spolupráce („RAO doda- tek“), žalobce již od uvedeného data přísluš- né maloobchodní nabídky činil. Jak potom vyplývá z vyjádření jiného soutěžitele, které ža- lobce v žalobě nijak nezpochybňuje (č. L. 40 správního spisu II), k uzavření příslušného „RAO dodatku“ došlo i po 1. 1. 2004, konkrét- ně dne 16. 1.2004, tedy v době, kdy žalobce již služby na základě aktualizované maloobchod- ní nabídky nejen pro období po 1. 1.2004 mo- hl nabízet, ale též fakticky poskytovat.
Žalovaný podstatu posuzovaného jednání vystihuje v úvodu bodu 48 napadeného roz- hodnutí, když uvádí, že „„nepřiměřenost jed- nání... je spatřována v prakticky paralelním zveřejnění maloobchodní i velkoobchodní nabídky, nikoli v nedostatečné lhůtě ode dne zveřejnění... ke dní nabytí účinnosti předne- sených změn..“. 'To koresponduje se závěry, jimiž odůvodňoval své rozhodnutí správní or- gán I. stupně. Ten totiž závěry o porušení $ 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže skutkově opíral o to, že žalobce „zveřejnil nabídku velkoobchodní i maloob- chodní současně, mohl si pro sebe zajistit vý- znamnou část trhu, zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že nová...
nabídka obsahovala významné snížení koncových cen..“ (stra- na 24 rozhodnutí správního orgánu I. stupně, poslední odstavec), čímž žalobce alternativ- ním operátorům „neposkytl čas potřebný k přípravě jejich vlastních maloobchodních produktů tak, aby je mohli začít nabízet zá- kazníkům od stejného data jako žalobce, tj. od 26. 11. 2003..“ (úvodní text na straně 25 rozhodnutí správního orgánu I. stupně). Pod- statou je tedy prakticky současné (v rozmezí několika hodin) zveřejnění velkoobchodní nabídky i maloobchodní nabídky služeb s dů- sledkem spočívajícím ve znemožnění alterna- tivním operátorům žalobci na maloobchodním trhu konkurovat jejich vlastní maloobchodní nabídkou od téhož data, jak činil žalobce, tj. od 26.
11. 2003. To je sice částečně zamlžová- 768 no závěry správního orgánu I. stupně (žalob- ce měl porušit $ 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže tím, že „..zveřejnil zá- sadní změny velkoobchodní nabídky ADSL služeb pouze I měsíc a 5 dnů před její účin- ností, když ve stejný den nabyla účinnosti i změna maloobchodních podmínek.., a ne- poskytl ostatním operátorům dostatečnou dobu pro přípravu jejich maloobchodních nabídek..“ - str. 24 rozhodnutí správního or- gánu I. stupně, třetí odstavec zdola), což ko- responduje s výrokem rozhodnutí správního orgánu I.
stupně, z něhož by mohlo být podá- váno, že je datu účinnosti obou nabídek (tedy faktické možnosti jejich využití, i když byly nabízeny žalobcem již dříve, tj. po 26. 11. 2003), tj. datu „1. 1. 2004“ přiznáván rovno- cenný význam jako souběžnému zveřejnění obou nabídek, žalovaný se však v rámci řízení o rozkladu tuto nejasnost snažil odstranit. Ža- lovaný totiž, jak již shora uvedeno, uvádí, že „„„nepřiměřenost jednání... je spatřována... nt- koli v nedostatečné Ihůtě ode dne zveřejnění... ke dni nabytí účinnosti přednesených změn..“ (bod 48 napadeného rozhodnutí), a tomu pak odpovídá změna rozhodnutí vydaného správním orgánem 1.
stupně. Třeba však do- dat, že ani žalovaný tak nečiní důsledně, když částečně nadbytečně se žalobcem polemizu- je právě v otázce přiměřenosti délky doby mezi 26. 11. 2003 a 1. 1. 2004 (body 49 a 50 napadeného rozhodnutí), když zároveň k 1. 1. 2004 žádnou rozhodující okolnost ani z hlediska protiprávnosti žalobcova jednání, ani z hlediska újmy jiným soutěžitelům nedo- vozuje. Výslovně totiž žalovaný vychází ze skutečnosti, že mu faktická výhoda (odpoví- dající újmě alternativních operátorů) počala plynout již od 26.
11. 2003, přitom datum 1.1. 2004 není rozhodující (bod 46 napadeného rozhodnutí). Skutkově tedy bylo předmětem posouze- ní jednání, kdy žalobce ve stejný den zveřej- nil velkoobchodní nabídku i maloobchodní nabídku služeb, čímž ostatním poskytovate- lům služeb neposkytl dostatečný prostor pro posouzení jeho aktualizované velkoobchodní nabídky, a tím jim znemožnil po zveřejnění nabídek účinně žalobci konkurovat jejich ——— u u vlastní maloobchodní nabídkou, přestože v rozhodnutí vydaném správním orgánem I stupně bylo paralelní zveřejnění obou nabí- dek ke dni 26.
11. 2003 zamlžováno ještě da- tem jejich účinnosti, aniž by jejich účinnost a tím i doba mezi zveřejněním a účinností by- la podstatnou, a přestože se správní orgán I stupně délkou této lhůty zároveň zabýval a též na ní vystavěl závěr o porušení $ 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutě- že (str. 24 rozhodnutí správního orgánu I stupně, třetí odstavec zdola). O srozumitel- nější dikci skutkové věty se pak v napadeném rozhodnutí pokusil žalovaný, což se mu i přes jeho zčásti nadbytečné úvahy ohledně přimě- řenosti délky doby mezi 26.
11. 2003 a 1. 1. 2004 (body 49 a 50 napadeného rozhodnutí) zdařilo. Tyto úvahy však mohly být motivovány snahou vypořádat se se všemi žalobcovými ná- mitkami obsaženými v rozkladu, byť z hlediska posouzení věci nemusely být podstatnými. Zbývá tedy posoudit, zda popis žalobcova deliktu tak, jak vyplývá ze skutkové věty na- padeného rozhodnutí, odpovídá vymezení předmětu správního řízení. V této otázce soud dospívá k závěru, že tomu tak je. Řízení bylo podle oznámení o jeho zahájení ze dne 13. 9. 2004 zahájeno na základě úvodních po- znatků správního orgánu L.
stupně, že žalob- ce na tiskové konferenci konané dne 26. 11. 2003 zveřejnil novou podobu maloobchod- ních služeb, přičemž ve stejný den, tj. 26. 11. 2003, žalobce rovněž zveřejnil změnu své re- ferenční nabídky přístupu, na základě které maloobchodní služby koncovým zákazníkům poskytují ostatní operátoři. Podezření na zneužití dominantního postavení bylo odů- vodněno tím, že zveřejněním obou nabídek ve stejný den žalobce neměl poskytnout al- ternativním operátorům dostatečný časový předstih pro posouzení velkoobchodní na- bídky tak, aby tito operátoři mohli se žalob- cem zahájit jednání o nové podobě služeb ADSL a uzavřít s ním smlouvu umožňující po- skytování těchto služeb za podmínek srovna- telných se žalobcem.
Přestože v oznámení o zahájení správního řízení je zmiňováno da- tum 1. 1. 2004 a tomuto vymezení formulač- ně odpovídá skutková věta rozhodnutí vyda- ného správním orgánem I. stupně, popis jed- nání, jak jej podal žalovaný v napadeném roz- hodnutí, rozsah správního řízení vymezený oznámením 0 jeho zahájení (rozsah a podsta- tu zkoumaného jednání žalobce) nepřekraču- je. Celé správní řízení bylo vedeno ohledně kvalifikace jednání, které spočívalo v paralel- ním zveřejnění velkoobchodní nabídky i ma- loobchodní nabídky služeb, což mělo způso- bit, že ostatní poskytovatelé služeb neměli dostatečný prostor pro posouzení žalobcovy aktualizované velkoobchodní nabídky, a tím jim bylo znemožněno bezprostředně po zve- řejnění nabídek účinně žalobci konkurovat jejich vlastní maloobchodní nabídkou.
Pokud žalovaný nakonec nepovažoval za podstatnou délku doby mezi 26. 11. 2003 a 1. 1. 2004 a svůj závěr vystavěl na tom, že již od 26. 11. 2003 došlo ke znevýhodnění alternativních operátorů, předmět správního řízení ani roz- sah a obsah zkoumaného žalobcova jednání tím nepřekročil. Žalovaný přitom mohl před- chozí rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnit; vycházel totiž ze stejných skutkových zjištění a dospěl k téže právní kvalifikaci ža- lobcova jednání, toliko zpřesnil znění skutko- vé věty, nikoli materiální obsah deliktu.
Neby- lo zapotřebí předchozí rozhodnutí rušit a věc vracet správnímu orgánu I. stupně. Formu- lační změna skutkové věty odůvodněná v bo- dech 60 až 62 napadeného rozhodnutí tedy namítané porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení nezakládá. Důvodné nejsou ani žalobcovy námitky proti vymezení relevantních trhů. Uvažovaná řešení (možnosti) přístupu ke službám sítě internet a k přenosu dat a jejich specifika by- la podána správním orgánem I. stupně na stranách 4 až 6 jeho rozhodnutí, následně na straně 7 téhož rozhodnutí jsou vytčeny klíčo- vé rozdíly jednotlivých řešení.
Žalovaný se se způsobem vymezení relevantních trhů i s konkrétními důvody, jak je uvedl správní orgán I. stupně, ztotožnil (body 19 až 30 na- padeného rozhodnutí). Oba správní orgány se tedy této otázce věnovaly a vymezily dva relevantní trhy - velkoobchodní a maloob- chodní, a sice trh zprostředkování přístupu ke službám sítě internet a přenosu dat za uži- 769 1296 tí širokopásmových technologií xDSL (ADSL) veřejnými pevnými telekomunikačními sítě- mi provozovatelům veřejných pevných telekomunikačních sítí a poskytovatelům tele- komunikačních služeb a trh poskytování pří- stupu ke službám sítě internet a přenosu dat za užití širokopásmových technologií xDSL (ADSL) veřejnými pevnými telekomunikačními sítěmi koncovým zákazníkům.
Za klíčové rozdíly pova- žovaly oba správní orgány tarifikaci v závislosti na délce připojení, počáteční investice a ome- zení využitelnosti na určité lokality. Právě uvedená kritéria a jejich vyhodno- cení nejsou v žalobě zpochybňována, žalobce toliko namítá, že dne 26, 11. 2003 žádný spe- cifický a samostatný trh přístupu ke službám sítě internet za užití technologie ADSL neexi- stoval, neboť počet skutečných uživatelů služby přístupu k síti internet za užití techno- logie ADSL byl v porovnání s okruhem uživa- telů přístupu ke službám sítě internet s uži- tím jiné technologie absolutně zanedbatelný.
Tato skutečnost, i kdyby soud vycházel (bez ohledu na údaje podávané ze správního spi- su, které soud již shora popsal) ze správnosti žalobcova tvrzení, že počet uživatelů přístu- pu ke službám sítě internet prostřednictvím kabelových televizí činil 30 000 oproti pou- hým 6000 uživatelů využívajících technolo- gie ADSL, nemůže být z hlediska vymezení re- levantního trhu rozhodující. I kdyby koncoví zákazníci (koneční spotřebitelé) využívali služeb internetu prostřednictvím jedné z možných technologií v masovém měřítku v porovnání s jinými technologiemi, jak tvrdí žalobce, ne- vypovídá to nic o zastupitelnosti jednotlivých technologií - zjednodušeně řečeno způsobů přístupu k internetu.
Konkrétní počet spotře- bitelů, kteří se rozhodnou pro jeden z mož- ných způsobů přístupu k internetu, totiž sám o sobě nevypovídá nic o tom, nakolik jsou jed- notlivé způsoby vzájemně substituovatelné. Žalovaný tu při věcném vymezení rele- vantního trhu vycházel z definice podávané z $ 2 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže; podle ní se relevantním trhem rozu- mí trh zboží, které je z hlediska jeho charak- teristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, 770 a to na území, na němž jsou soutěžní pod- mínky dostatečně homogenní a zřetelně odli- šitelné od sousedících území.
Při aplikaci soutěžního práva je obecně přijímanou též definice, podle níž se relevantním trhem ro- zumí prostorový a časový souběh nabídky a poptávky po takovém zboží ve formě výrob- ků nebo služeb, které je z hlediska uspokojo- vání určitých potřeb uživatelů těchto výrobků nebo služeb shodné nebo vzájemně zastupi- telné. Vymezuje-li se relevantní trh, pak se te- dy zkoumá jak, čím a kde jsou potřeby spo- třebitelů uspokojovány, aniž by mohlo být za klíčové považováno, kolik spotřebitelů se při uspokojení své poptávky rozhodne pro kon- krétní plnění.
Je-li z hlediska věcného vyme- zení relevantního trhu stěžejní, zda jednotli- vá nabízená plnění (zboží ve formě výrobků či služeb) jsou či mohou být dle konečných spotřebitelů využita ke stejnému účelu, zda plní stejnou funkci a zda je lze nahradit plně- ním, jež má z jejich pohledu týž význam a tu- též hodnotu, pak výsledek spotřebitelské vol- by ve prospěch jednoho plnění nevylučuje, aby jiná plnění, byť by byla preferována pod- statně užším okruhem konečných spotřebite- lů, byla plněními na samostatném relevant- ním trhu.
Lze tedy uzavřít, že dle žalobce masové využívání jiných způsobů přístupu k internetu než prostřednictvím ADSL nevy- povídá nic o zastupitelnosti jednotlivých způ- sobů. Proto námitku proti vymezení relevant- ních trhů soud za důvodnou nepovažuje. Na relevantních trzích, jak byly oběma správními orgány vymezeny, žalobce své domi- nantní postavení nezpochybňuje. Tuto otázku tedy soud předmětem přezkumu neučinil. Pokud jde o podpůrnou argumentaci roz- hodnutími Evropské komise, ani v ní soud na- mítané pochybení žalovaného neshledává.
Soutěžněprávní materie v oblasti zneužití do- minantního postavení na komunitární úrovni (článek 82 Smlouvy ES) je shodná s materií tuzemskou vnitrostátní ($ 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže). Obě právní úpravy vycházejí z týchž principů, rovněž sa- motná právní úprava je věcně totožná. Žalo- vaný tedy formálně neaplikoval komunitární právo, jak by mohlo ze žalobcovy námitky vyplývat, nýbrž podpůrně argumentoval před- chozími rozhodnutími vydanými „evropským soutěžním úřadem“ (Evropskou komisí) při apli- kaci práva komunitárního, jež se od tuzemské vnitrostátní právní úpravy neliší.
Ze strany žalo- vaného se tak jednalo o podpůrnou argumenta- ci k závěrům učiněným při aplikaci vnitrostátní- ho práva směřující k doložení předvídatelnosti a konzistentnosti rozhodování na obou úrov- ních (komunitární i vnitrostátní). Argumentací žalovaného tak soud považuje za zákonnou a odůvodněnou, neboť byla použita na podporu závěrů, které žalovaný učinil při aplikaci $ 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Shromažďovací právo: zákaz shromáždění Rozhodnutí správního orgánu: náležitosti k $ 10 odst. 2 písm. b) a $ 16 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění zákonů č. 259/1992 Sb. a č. 501/2004 Sb. k $ 68 odst. 1 a 3 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) Ustanovení $ 68 odst. 1 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, o náležitos- tech písemného vyhotovení správního rozhodnutí jsou aplikovatelná dle $ 16 záko- na č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, také na rozhodnutí o zákazu shromáž- dění.
Je-li zakázáno shromáždění z důvodů uvedených v $ 10 odst. 2 písm. b) tohoto zákona, musí správní orgán ve svém rozhodnutí uvést konkrétní právně relevantní skutkové okolnosti věci tak, aby z nich zákaz shromáždění logicky vyplýval a byl zřejmý. Nejsou-li však v rozhodnutí uvedeny konkrétní skutečnosti (označení koli- dujícího shromáždění, jeho čas a místo konání, datum jeho oznámení správnímu orgánu, neúspěšný pokus o uzavření dohody mezi svolavateli kolidujících shro- máždění), tedy skutkové okolnosti podřaditelné pod $ 10 odst. 2 písm. b) zákona o právu shromažďovacím a odůvodňující zákaz shromáždění, neobsahuje takové rozhodnutí náležitosti vyplývající z $ 68 odst. 3 správního řádu a zakládá důvod pro jeho zrušení z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů dle $ 76 odst. 1 písm. a) s.
ř. s.
Akciová společnost T. (dříve akciová společnost Č.) proti předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o uložení pokuty.