Nejvyšší správní soud rozsudek spravni Zelená sbírka

62 Ca 30/2006

ze dne 2007-07-03

Pokud orgán dohledu nad zadáváním veřejných zakázek při přezkumu úkonů za- davatele při zadávání veřejné zakázky podle $ 101 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb., o ve- řejných zakázkách, shledá, že zadavatel svým úkonem sice nesplnil povinnost nebo porušil zákaz stanovený tímto zákonem, avšak takový úkon podstatně neovlivnil stanovení pořadí úspěšnosti nabídek a ani je ovlivnit nemohl, pak ve výroku svého rozhodnutí deklaruje toliko nesplnění povinnosti nebo porušení zákazu stanovené- ho tímto zákonem, aniž by se musel vyslovovat k otázce ovlivnění stanovení pořadí úspěšnosti nabídek. Tato úvaha má své místo toliko v odůvodnění rozhodnutí, a sice v té části, v níž orgán dohledu zdůvodňuje, proč neuložil opatření k nápravě.

*» 2286 Ochranné známky: správní poplatek za podání rozkladu k $ 42 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších záko- nů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochranných známkách) k nařízení Rady (ES) č. 40/1994 o ochranné známce Společenství k nařízení Komise (ES) č. 2868/1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochran- né známce Společenství D | Súčinností ke dni 1.

7. 2006 nahrazen zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. *» Proti rozsudku byla podána kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 12. 2. 2009, čí. 7 Afs 87/2007-71, zamíti. 2287 k $ 48 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního k čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR ve znění ústavního zákona č. 395/2001 Sb. Konstrukce $ 42 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, podle ně- hož se rozklad považuje za podaný až poté, co byl zaplacen správní poplatek podle zvláštního právního předpisu, je v právní úpravě u známkoprávní oblasti obvyklá, jak plyne např. z nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství a z na- řízení Komise (ES) č. 2868/95, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94.

Není proto důvodu pro závěr, že zákon, jehož má být při řešení věci použito (v daném pří- padě $ 42 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách), je v rozporu s ústavním pořádkem, což by jinak vedlo k přerušení řízení ve smyslu 6 48 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a k předložení návrhu Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy.