nů (zákon o ochraně hospodářské soutěže) S42.
I. Zvláštní způsob prodeje zboží může ze zboží jinak funkčně plně zastupitelného jiným zbožím učinit zboží na samostatném relevantním trhu vymezeném podle $ 2 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže.
II. Prodej zboží v rámci tzv. home-parties (uzavřených domácích prezentací) se oproti jiným způsobům prodeje téhož zboží odlišuje účastí úzkého okruhu vybra- ných účastníků v postavení potenciálních odběratelů, předvedením i vyzkoušením předváděného zboží v tomto úzkém okruhu a zpravidla i poskytnutím nadstandard- ních souvisejících služeb v prostředí pro ně uzavřeném a nadstandardně pohodl- ném, kdy může být využíváno pocitu spotřebitelské vděčnosti a vnímání vyššího stupně spotřebitelského komfortu a kdy se spotřebitel pro koupi rozhoduje až po uskutečnění prezentace pod vlivem celkového dojmu ze zboží, úrovně prezentace a úrovně služeb, jež s předvedením zboží souvisely; zboží jinak funkčně plně zastu- pitelné jiným zbožím se stává v důsledku takového způsobu prodeje zbožím na sa- mostatném relevantním trhu. 154
Namítá-li žalobce nesprávné vymezení re- levantního trhu a na to navazující nesprávné stanovení jeho tržního podílu na takto vyme- zeném relevantním trhu, v této části žaloba není důvodná. i Relevantním trhem se v souladu s $ 2 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutě- že rozumí trh zboží, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastu- pitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území.
Při aplikaci soutěžního práva je obecně přijímanou též definice, podle níž se relevantním trhem rozu- mí prostorový a časový souběh nabídky a po- ptávky po takovém zboží ve formě výrobků ne- bo služeb, které je z hlediska uspokojování určitých potřeb uživatelů těchto výrobků ne- bo služeb shodné nebo vzájemně zastupitelné. Vymezuje-li se relevantní trh, pak se zkou- má jak, čím a kde jsou potřeby spotřebitelů uspokojovány. Vymezení relevantního trhu po stránce věcné je založeno na posouzení věcného charakteru statků, které jsou shod- né nebo vzájemně zastupitelné, přičemž klí- čovým je hledisko konečného spotřebitele; jeho pohledem je tedy určováno, zda jednot- livá nabízená plnění (zboží ve formě výrobků či služeb) jsou či mohou být využita ke stej- nému účelu, zda plní stejnou funkci a zda je lze nahradit plněním, jež má z jeho pohledu týž význam a tutéž hodnotu.
Plnění, které si- ce vykazuje podobné znaky, avšak nemá z po- hledu konečného spotřebitele týž význam a tutéž hodnotu, a je tak zastupitelné toliko částečně, není plněním na témže relevant- ním trhu. Vnímání charakteru plnění z pohle- du konečného spotřebitele je přitom pro vy- mezení relevantního trhu určující i tehdy, pokud takový konečný spotřebitel není bez- prostředním odběratelem takového plnění. Z pohledu žalovaného to znamená, že žalovaný musí na posouzení substituovatelnosti zkou- maného plnění nahlížet z pozice konečného spotřebitele; je tedy třeba provést kvalifikova- nou úvahu v tom směru, jak je příslušné plně- ní vnímáno konečnými spotřebiteli, a tuto úvahu přezkoumatelným způsobem promít nout do odůvodnění té části rozhodnutí, v níž je zdůvodňován konkrétní způsob vy- mezení relevantního trhu.
; Z pohledu právě projednávané věci soud dospívá k závěru, že shora uvedené povin- nosti žalovaný dostál. Žalovaný totiž kvalifiko- vaně posoudil, jaké okolnosti mají klíčový význam ve spotřebitelských preferencích, a toto své posouzení v odůvodnění napade- ného rozhodnutí srozumitelně podal. Za klí- čové tu zdejší soud póvažuje skutkové zjištění o prodeji žalobcova zboží pro domácnost prostřednictvím specifických domácích pre- zentací (tu není rozhodující, zda „výlučně“ nebo „v převážné míře“), odlišně od způsobu prodeje jiného, byť funkčně srovnatelného zboží pro domácnost, pocházejícího od ji- ných výrobců a dodavatelů.
Mechanismus kontraktace smlouvy, na základě které koneč- ný spotřebitel kupuje zboží pro svoji domác- nost, v rámci tzv. home-parties se oproti ji- ným (v případě prodeje zboží pro domácnost typickým) způsobům kontraktace vyznačuje 157 1988 účastí úzkého okruhu vybraných účastníků v postavení potenciálních odběratelů a před- vedením i vyzkoušením předváděného zboží v tomto úzkém okruhu. Potenciální odběrate- lé se tu nacházejí ve společensko-kontaktně- -senzitivním prostředí, nemusí zboží poptá- vat na základě své již existující (dříve vzniklé) potřeby, nýbrž až na základě zájmu vyvolané- ho samotnou prezentací zboží.
Spotřebitel zahájením kontraktace neuspokojuje svoji ak- tuální potřebu po zboží; ke spotřebitelskému rozhodnutí tu odlišně, od koupě funkčně srovnatelného zboží „typickou kontraktací“ v obchodu, může docházet až po uskutečně- ní prezentace pod vlivem celkového dojmu ze zboží, úrovně prezentace a úrovně služeb, jež s předvedením zboží souvisely. Tzv. home- parties mohou být vnímány coby nadstan- dardní způsob prodeje, využívající „pocítu vděčnosti“ (tu správně žalovaný poukazuje na odbornou literaturu - srov. bod 20.
na stra- ně 8 napadeného rozhodnutí) a vnímání vyš- šího stupně spotřebitelského komfortu; po- tenciální odběratel tu předpokládá, že se mu v souvislosti s koupí zboží dostane nadstan- dardních souvisejících služeb v prostředí pro něj uzavřeném, nadstandardně pohodlném a spotřebitelsky plně komfortním, a „za to“ je ochoten konkrétní zboží pořídit za cenu vyš- ší, než by zboží jinak funkčně zastupitelné pořídil prostřednictvím „typické kontrakta- ce“ v obchodě. Plastové nádobí, jež žalobce nabízí, je tedy funkčně zastupitelné s jiným plastovým nádobím, jež lze pořídit prostřed- nictvím „typické kontraktace“, nicméně jeho reaktivní zastupitelnost z tohoto zboží vytvá- ří zboží na samostatném relevantním trhu, jak správně dovodil žalovaný, když tento zá- věr opřel o odlišnost způsobu prodeje a ce- nu.
Pokud žalobce namítá, že vyšší cena je vy- volána vyšší kvalitou, pak pokud by této argumentaci zdejší soud přisvědčil, byl by ar- gument „vyšší kvality za vyšší cenu“, což se podle žalobce projevuje i v nadstandardních záručních podmínkách, vedle odlišného způ- sobu prodeje dalším argumentem pro výme- zení samostatného trhu žalobcem nabízeného , plastového zboží pro domácnost nabízeného formou uzavřených domácích prezentací. Pokud žalovaný v bodech 15. až 21. napa- deného rozhodnutí popsal hlediska, jež zva- 158 žoval, pak se věcně kryjí s těmi, jež i soud sho- ra podal.
Závěry žalovaného v tomto ohledu tedy soud považuje za zákonné, přezkouma- telně odůvodněné a věcně správné. Nic na tom nemůže změnit ani žalobcova argumen- tace v tom směru, že žalobce nabízí své zboží také jinak (inzerce ve spotřebitelských časo- pisech, předváděcí prodej v maloobchod- ních prodejnách); rozhodující totiž je, že je nabízí i prostřednictvím tzv. home-parties a že jeho nabízení prostřednictvím takové uzavřené prezentace vykazujc shora uvedená specifika. Není vyloučeno, aby se žalobce s funkčně, nikoli však reaktivně zastupitel- ným zbožím, účastnil hospodářské soutěže na několika samostatných relevantních tr- zích.
Ze specifik shora popsaného způsobu prodeje v kombinaci s cenou lze dovodit, že prodává-i žalobce plastové kuchyňské potřeby pro domácnost prostřednictvím uzavřených prezentací (tzv. home-parties), pak působí na samostatném relevantním trhu plastových ku- * chyňských potřeb pro domácnost nabízených prostřednictvím uzavřené prezentace. Pokud byl relevantní trh po stránce věcné správně vymezen jako trh plastových ku- chyňských potřeb pro domácnost nabíze- ných prostřednictvím uzavřené prezentace, pak žalobce nikterak nezpochybňuje, že na takto vymezeném relevantním trhu dosahuje tržního podílu ve výši 100 %.
Naopak za pro- kázaný považuje soud závěr žalovaného, že na takto vymezeném relevantním trhu na území pokrytém distribuční sítí žalobce ne- působí jiný distributor, který by zboží jinak funkčně zastupitelné se zbožím žalobce nabí- zel formou uzavřené prezentace, a tedy závěr žalovaného ohledně žalobcova absolutního podílu na vymezeném relevantním trhu je zá- konný a věcně správný. Z tohoto důvodu nepřichází v úvahu v případě žádné z obou posuzovaných do- hod, obsažených v čl. 9.12 a 9.13 smluv o di- stribuci, aplikace pravidla de minimis; apli- kace tohoto pravidla je obecně omezena horní hranicí tržního podílu ve výši 15 % [$ 6 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutě- že, pro případ aplikace komunitárního záka- zu kartelových dohod podle čl.
81 Smlouvy o ES vyplývá totéž z Commission Notice on agreemenis of minor importance which do not appreciably restrict competition under Article 81CT) of the Treaty establishing the European Community (de minímis); publi- kováno v Úředním věstníku - OJ C 368 z 22. prosince 2001], tu bez ohledu na absolut- ní vyloučení aplikace tohoto pravidla pro jed- notlivé typy dohod podle jejich obsahu. Ani ža- lobní tvrzení ohledně aplikovatelnosti pravidla de minimis tedy nemůže být důvodným. Důvodná není žaloba ani v části, kterou je napadáno hmotněprávní posouzení žalobco- va jednání, tj. fakticky obsahu dohod zahrnu- tých v čl.
9.12 a 9.13 smluv o distribuci. Pokud jde o dohodu obsaženou v čl. 9.12 smlouvy o distribuci, pak odběratel je zavá- zán „usilovat o prodej a dodání všech výrob- ků Tupperware“ svým zákazníkům „v cenách doporučovaných žalobcem“, tj. fakticky je za- vázán dodávat zákazníkům (konečným spo- třebitelům) za cenu jednostranně určenou žalobcem coby soutěžitelem nacházejícím se ve vztahu k odběrateli na vyšší úrovni distri- bučního řetězce (oba jsou tedy vzájemně ve vertikálním postavení). Tvrdí-li žalobce, že k porušení $ 3 odst. 1 zákona o ochraně hos- podářské soutěže a čl.
81 odst. 1 Smlouvy o ES může dojít pouze tehdy, je-li prokázán „skutečný dopad“ na relevantní trh, jeli pro- kázáno „vyloučení konkurenceschopností některého soutěžitele nebo snížení blahoby- tu spotřebitelů “, tj. že je třeba „prokázat, že se negativní dopady na trhu v nějakém směru projevily“, pak vychází z nesprávné interpre- tace obou věcně identických ustanovení ($ 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže a čl 81 Smlouvy o ES). Pro kvalifikaci jednání podle $ 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže i po- dle čl.
81 odst. 1 Smlouvy o ES jako zakázané- ho totiž postačí již jeho samotná způsobilost hospodářskou soutěž narušit. Dohoda (ve všech třech formách, tj. „dohoda v užším smyslu“, „jednání ve shodě“ a „rozhodnutí sdružení“) je zakázaná nejen tehdy, pokud hospodářskou soutěž narušuje (tj. pokud je prokázán, slovy žalobce, „skutečný dopad“), ale též tehdy, pokud alespoň potenciálně mů- že k narušení hospodářské soutěže vést (tedy pokud je prokázáno riziko reálné hrozby ta- kového skutečného dopadu). Takto kodifiko- vaná způsobilost tvoří z „kartelové dohody“ delikt ohrožovací.
Tento typ správního delik- tu je tedy dokonán již tehdy, pokud je hospo- dářská soutěž v důsledku konsensuálního jednání ohrožena. Má-li být konkrétní kon- sensuální jednání nejméně dvou soutěžitelů kvalifikováno jako zakázaná dohoda podle $ 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže a čl. 81 odst. 1 Smlouvy o ES, byť způ- sobující „toliko“ potenciální narušení soutě- že, pak ovšem musí vždy splňovat materiální podmínku jejího protisoutěžního charakteru. , Potencialitu narušení hospodářské soutěže podle $ 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodář- ské soutěže je přitom zapotřebí interpretovat tak, že dohoda je zakázaná tehdy, pokud se vyznačuje takovými znaky mířícími na způso- bení negativního efektu na trhu, které snesou kritérium „dostatečnosti“ či „podstatnosti“ a z pohledu způsobení protisoutěžního efek- tu též reálnosti.
Úvahy žalovaného o poten- ciální způsobilosti narušit hospodářskou sou- těž jsou obsaženy zejména v bodech 31. až 33. napadeného rozhodnutí; jde o úvahy zákon- né a správné. Přestože tedy postačí způsobilost dohody narušit hospodářskou soutěž, podle skutkové věty týkající se dohody obsažené v čl. 9.12 smlouvy o distribuci tato dohoda hospodář- skutečně již vedla k narušení hospodářské soutěže na vymezeném relevantním trhu). Tomuto závěru odpovídají úvahy žalovaného zachycené v bodech 39. až 42. napadeného rozhodnutí.
Zdejší soud považuje za klíčový závěr žalovaného obsažený v bodu 41. napa- deného rozhodnutí, podle něhož na vymeze- ném relevantním trhu působí pouze žalobce (s tímto závěrem se soud již shora ztotožnil), a tedy soutěž na tomto relevantním trhu de- terminovaném též geograficky probíhá pouze tzv. v rámci jedné značky, tj. mezi distributory zboží Tupperware, to znamená žalobcovými odběrateli. Všem těmto distributorům, žalob- covým odběratelům, stanovuje žalobce cenu pro další prodej. Tu nemůže být rozhodující, 159 1988 že cena je formálně uvedena jako „doporuče- ná“, mají-li distributoři, žalobcovi odběrate- lé, „usilovat o dodání a prodej .“ v těchto ce- nách.
Navíc z podkladu rozhodnutí vyplývá, že dohoda byla fakticky plněna, tj. prodej ko- nečným zákazníkům byl za tuto cenu skuteč- ně realizován. Pak je tedy zjištěnému stavu plně přiléhavým závěr žalovaného ohledně narušení soutěže tzv. v rámci jedné značky (intra brand competition), která je jedinou značkou na relevantním trhu. Faktické narušení hospodářské soutěže má tedy soud ve shodě se žalovaným za pro- kázané, přitom další úvahy žalovaného ohled- ně „vyloučení konkurenceschopnosti někte- rého soutěžitele nebo snížení blahobytu spotřebitelů“ by v napadeném rozhodnutí neměly místa; nehledě k tomu, že nejde o po- jmové znaky zakázané dohody narušující hos- podářskou soutěž podle $ 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže ani podle čl.
81 odst. 1 Smlouvy o ES, platí, že jiní soutě- žitelé než žalobce, u nichž by mělo být podle žalobce dovozováno vyloučení konkurence- schopnosti, na vymezeném relevantním trhu nepůsobí, a že spotřebitelský diskomfort pří- mo vyplývá z narušení hospodářské soutěže (tu ve faktoru ceny) uvnitř jedné značky. Žalobce argumentuje „pozitivními efek- ty“ dohody a dovozuje splnění podmínek pro tzv. individuální vyjmutí ze zákazu kartelo- vých dohod. Tu by se tedy mohlo jednat o vy- jmutí podle $ 3 odst. 4 zákona o ochraně hos- podářské soutěže a čl.
81 odst. 3 Smlouvy o ES, avšak této otázce se žalovaný podrobně věnoval v bodech 52. až 54. napadeného roz- 160 hodnutí. I v této otázce je rozhodnutí žalova- ného rozhodnutím zákonným a věcně správ- ným. Podstatnou je totiž zejména argumentace žalovaného obsažená v bodu 52. napadeného rozhodnutí, podle níž sice smlouva o distri- buci může přinášet pozitivní efekty (zejména se mohou projevit ve zlepšení „kultury pro- deje“ a marketingu), nicméně dohoda o urče- ní cen pro další prodej zkvalitnění distribuce, což má být oním „pozitivním efektem“, nikte- rak nenapomáhá.
Dohoda o určení ceny pro další prodej, byť tvořící součást smlouvy o distribuci, jež ve svém celku některé „pozi- tivní efekty“ může přinášet, fakticky vylučuje soutěž uvnitř jedné značky ve faktoru ceny a žádná přímá výhoda pro spotřebitele z ní nevyplývá. Nelze tak v případě této dohody především dovozovat „přiměřený podíl spo- třebitele“ na výhodách vyplývajících z jejího uzavření [srov., $ 3 odst. 4 písm. a) zákona o ochraně hospodářské soutěže], nadto urče- ní ceny pro další prodej není pro vyvolání ja- kýchkoli pozitivních efektů nezbytné [srov. $ 3 odst. 4 písm. b) zákona o ochraně hospo- dářské soutěže], neboť žalobcem namítané ri- ziko „snížení počtu poradkyň“ s povinností těchto poradkyň dodržovat cenu fakticky pro další prodej stanovenou žalobcem nikterak přímo nesouvisí, není ani zřejmé, proč by ce- nová volnost u distributorů vedla k narušení distribuční sítě žalobcova zboží.
Dohoda o určení ceny tu tedy nepředstavuje kvalita- tivní požadavek, jenž by měl sloužit ke zkva- litnění samotného distribučního systému ža- lobce, z čehož by mohl těžit konečný spotřebitel. Ani v této části není žaloba dů- vodná. (...) Stavební řízení: účastenství v řízení; postavení správce konkursní podstaty v řízení k $ 59 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (staveb- ní zákon)“ Sousedí-li s pozemkem, na němž je povolována stavba, pozemky jiného vlastní- ka, které byly zahrnuty do konkursní podstaty třetí osoby, náleží k účastníkům sta- vebního řízení z titulu práv k sousednímu pozemku [$ 59 odst. 1 písm. b) stavební- ho zákona z roku 1976] počítat nejen samotného vlastníka sousedního pozemku, ale vedle něj i správce konkursní podstaty, který má k pozemku „jiná práva“ ve smyslu tohoto ustanovení.
Společnost s ručením omezeným Tupperware Czech Republic proti Úřadu pro ochranu