I. Nejsou-li v rámci styku mezi vnitrostátním soutěžním úřadem (ÚOHS) a Ev- ropskou komisí podle čl. 11 nařízení Rady č. 1/2003 vzájemně předávány důkazy, jež byly získány Evropskou komisí či vnitrostátním soutěžním úřadem jiného členské- ho státu Evropské unie a jež mají být využity v řízení pro porušení čl. 81 nebo čl. 82 Smlouvy o založení ES vedeném českým vnitrostátním soutěžním úřadem (ÚOHS), nejde o podklad rozhodnutí; ÚOHS v takovém případě nemá povinnost s obsahem této komunikace podle $ 33 odst. 2 správního řádu z roku 1967 seznamovat účastní- ka správního řízení.
II. V případě, že sektorový regulační rámec zcela nevylučuje možnost samostat- ného soutěžního chování telekomunikačního operátora, není tento operátor vy- jmut z působnosti předpisů soutěžního práva podle čl. 86 odst. 2 Smlouvy o založení ES, a i přesto, že provozování veřejné telekomunikační sítě by mohlo být tzv. službou obecného hospodářského významu.
C.) Pokud jde o námitku vad řízení způ- sobujících nezákonnost napadeného rozhod- nutí, podle níž nebylo žalobci umožněno se- známit se s výsledky konzultací mezi žalovaným, resp. správním orgánem L stup- ně, na straně jedné a Evropskou komisí na straně druhé, ani tato námitka není důvod- nou. Předmětem sporu je zjednodušeně řeče- no otázka, zda měla být žalobci zpřístupněna korespondence mezi soutěžními úřady v rámci Evropské soutěžní sítě (ECN). Pro po- souzení této otázky je rozhodující, co bylo předmětem této korespondence.
Podle $ 33 odst. 2 správního řádu je správní orgán povinen dát účastníkům řízení možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohli vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhnout jeho dopl- nění. Za podklad rozhodnutí je přitom třeba považovat skutečnosti (úplné a přesně zjiště- né), z nichž správní orgán vycházel ve svém právním hodnocení a na jejichž základě roz- hodl ve věci. Podle $ 32 odst. 2 správního řá- du mohou být podkladem pro rozhodnutí podání, návrhy a vyjádření, důkazy, čestná prohlášení, skutečnosti všeobecně známé i známé správnímu orgánu z úřední činnosti apod. (demonstrativní výčet), podklady tedy obsahují skutečnosti rozhodné pro přesné a úplné zjištění skutečného stavu věci a jsou tak souborem skutkových zjištění správního orgánu, o které se následně jeho právní hod- nocení opírá.
Za tímto účelem jsou podklady shromažďovány ($ 32 odst. 1 správního řádu). Komunikace mezi správním orgánem I. stupně, resp. ve II. stupni žalovaným, a Ev- ropskou komisí mohou probíhat jak v rovině prostého oznámení o úmyslu přijmout někte- rým ze soutěžních úřadů rozhodnutí v jím ve- deném řízení a v reakci na toto oznámení tý- kající se případného předání věci jinému soutěžnímu úřadu (obligatorní postup podle čl. 11 odst. 4 nařízení č. 1/2003) nebo v rovi- ně vzájemného předávání získaných důkazů (fakultativní postup podle čl.
12 nařízení č. 1/2003). Nezahrnujeli komunikace fakticky pod- klady pro rozhodnutí (zjednodušeně řečeno nepředávajíli si takto soutěžní úřady jimi opatřené důkazy), „podkladem rozhodnutí“ žalovaného v právě uvedeném smyslu taková komunikace (resp. listiny dokládající tuto ko- munikaci) není. Soud si od žalovaného vyžá- dal nad rámec správního spisu listiny doklá- dající tuto komunikaci a žádné takové podklady skutkového charakteru v nich ne- nalezl. Nadto ani v rozhodnutí žalovaného neshledal žádná žalovaným tvrzená skutková zjištění, která by ve správním spisu obsažena nebyla.
1033 1945 Správní orgán I. stupně i žalovaný mají po- dle čl. 11 odst. 4 nařízení č. 1/2003 povinnost nejpozději třicet dnů před vydáním rozhod- nutí informovat soutěžní úřady jednotlivých členských států Evropské unie a Evropskou komisi. Mají přitom povinnost vylíčit případ a způsob předpokládaného rozhodnutí, popř. jiný předpokládaný postup. Toto pravi- dlo je provedením principu spolupráce uv- nitř sítě soutěžních úřadů podle čl. 11 odst. 1 nařízení č. 1/2003. Pokud tedy správní orgán I stupně a žalovaný takto postupovali, plnili tím povinnost vůči jinému soutěžnímu úřadu zajišťující jednotnou aplikaci soutěžního prá- va v komunitárním prostoru (fakticky si s ji- ným soutěžním úřadem vyměňovali informaci, na jejímž základě Evropská komise následně nehodlala sama ve věci zahájit řízení, a tedy ří- zení pokračovalo a skončilo před českým sou- těžním úřadem) a neopatřovali si tím ani zčás- ti podklad svého rozhodnutí.
Komunikace správního orgánu I. stupně a žalovaného s ji- ným soutěžním úřadem v rámci sítě soutěž- ních úřadů v materializované formě, aniž by v rámci této komunikace byly mezi soutěžními úřady vzájemně předávány důkazy (např. v re- Žimu čl. 12 odst. 1 nařízení č. 1/2003), tedy z po- vahy věci není listinou či listinami, jež by byly podkladem rozhodnutí ve správním řízení. Odlišná situace by nastala tehdy, pokud by se například žalobcovým jednáním zabý- valo více soutěžních úřadů, které by se v prů- běhu šetření takového jednání vzájemně in- formovaly o jimi zjištěných skutečnostech (postupem podle čl.
12 nařízení č. 1/2003). Pokud tedy za shora popsané situace ža- lobce nebyl s listinami pořízenými v rámci komunikace uvnitř sítě soutěžních úřadů se- známen, pak přestože by soud byl připraven aprobovat též postup zcela opačný, tj. zpří- stupnění uvedených listin, nedošlo tím (prá- vě s ohledem na obsah těchto listin) k poru- 1034 šení jeho práva na účinnou obranu ve správ- ním řízení a nelze dovodit ani porušení jaké- hokoli jiného žalobcova subjektivního veřej- ného práva. (...) Důvodnými nejsou ani námitky směřující do hmotněprávního posouzení žalobcova jednání.
(...) Žalobce není z dosahu soutěžního zá- konodárství vyjmut ani na základě čl. 86 odst. 2 Smlouvy ES, jak v žalobě namítá. Tak by tomu bylo výlučně v případě, pokud by žalobce po- skytoval službu obecného hospodářského vý- znamu a pokud by mu zároveň aplikace sou- těžního práva (tu čl. 82 Smlouvy ES) takovou službu poskytovat znemožňovala. Přestože Evropská komise v minulosti vyložila v přípa- dě jednání v oblasti telckomunikací či. 86 odst. 2 Smlouvy ES v tom směru, že pojmově není vyloučeno, aby se v případě provozová- ní veřejné telefonní sítě obecně jednalo o službu obecného hospodářského významu (rozhodnutí Evropské komise ve věci British Telecommunications č. IV/29.877, OJ 1982, L 360/36), soud tu za stěžejní považuje sku- tečnost, že žalobci nebyla regulačním rám- cem upřena možnost samostatného soutěžní- ho chování (viz předchozí odstavec).
Přihlédne-li tedy Krajský soud v Brně k roz- sudku Evropského soudního dvora v právní věci C-359/95 P, C-379/95 P, Evropská komi- se a Francie proti Landbroke Racing (spoje- ná věc, 1997, ECR 16265), pak právě skuteč- nost, že struktura cenových plánů žalobci nebyla nijak předepsána a volba jiné struktu- ry (v níž by nebyl obsažen prvek vázání a dis- kriminace, jak žalovaný dovodil), by jeho čin- nost neznemožnila, pak musí nutně uzavřít, že soutěžní právo se na žalobce i na jeho jed- nání, jež bylo napadeným rozhodnutím shle- dáno protisoutěžním, v celém rozsahu apli- kuje.
To znamená, že žalovaný přistoupil důvodně i k aplikaci čl. 82 Smlouvy ES. (...) 1946 Ochrana přírody a krajiny: zásahy do krajinného rázu Řízení před soudem: znalecký posudek k $ 12 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny k $ 127 občanského soudního řádu Znalecký posudek ($ 127 o. s. ř.) je určen toliko ke zkoumání otázek skutkových. Znalec proto nemůže hodnotit, zda by určité stavební úpravy mohly snížit nebo změnit krajinný ráz ($ 12 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a kraji- ny), neboť tato otázka je otázkou právní.
Akciová společnost Telefónica O2 Czech Republic proti Úřadu pro ochranu hospodář-