K územně plánovací dokumentaci vydávají orgány státní správy lesa stanoviska ve smyslu § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona z roku 2006 a nikoli závazná stanoviska [§ 4 odst. 2 písm. a) téhož zákona] ve formě souhlasu dle § 14 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích.
[93] Navrhovatel dále namítl, že výstavba je v plochách Z09a a Z09b umožněna udělením výjimky pro výstavbu ze vzdálenosti 50 m na 25 m od okraje lesa, přičemž není specifikováno, na základě jaké a kým vydané výjimky se připouští výstavba v blízkosti lesa; zákonné podmínky pro udělení takové výjimky nebyly splněny.
[94] V tomto případě orgán státní správy lesů (Městský úřad Hustopeče) v koordinovaném stanovisku k návrhu zadání územního plánu obce Němčičky ze dne 12. 3. 2010 uvedl, že „[j]e nutné postupovat tak, aby nedocházelo k ohrožování, nebo poškozování lesů, případně i k dotčení pozemků do vzdálenosti 50 m od kraje lesa. Případně, dojde-li k dotčení lesních pozemků nebo pozemků do vzdálenosti 50 m od kraje lesa, je nutné postupovat v souladu s § 14 lesního zákona.“
[95] V koordinovaném stanovisku Městského úřadu Hustopeče k návrhu územního plánu obce Němčičky ze dne 31. 12. 2010 pak orgán státní správy lesů pouze zopakoval, že „[v] případě dotčení pozemků určených k plnění funkcí lesa, případně i dotčení pozemků do vzdálenosti 50 m od kraje lesa, je nutné postupovat dle § 14 lesního zákona“.
[96] V Textové části odůvodnění II.A územního plánu, části II.6 Vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkce lesa, kapitole II.6.2 Důsledky na pozemky určené k plnění funkce lesa podle zvláštních předpisů (s. 70), odpůrce k problematice uvedl pouze, že „[n]ávrh územního plánu nevyvolává nároky na zábor pozemků určených k plnění funkce lesa“.
[97] V rozhodnutí o námitkách odpůrce k obsahově shodné námitce stručně poukázal na to, že „[u]dělení výjimky z ochranného pásma lesa se stanoví až v navazujících řízeních (viz lesní zákon) ke konkrétní stavbě“.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 1 / 2 013
[98] V Textové části I.A územního plánu, části I.C Urbanistická koncepce, kapitole I.C.3 Plochy bydlení (s. 8), odpůrce ve vztahu k plochám BR Z09a a Z09b jako jedno z opatření a specifických podmínek pro využití plochy uvedl: „Na základě výjimky udělené dotčeným orgánem se připouští výstavba v blízkosti lesa s tím, že minimální vzdálenost jakýchkoliv staveb od sousedících lesních pozemků bude činit nejméně 25 m.“
[99] Tento návrhový bod není důvodný. Navrhovatel ve své argumentaci zřejmě vychází pouze ze znění § 14 odst. 2 lesního zákona, podle něhož, „[d]otýká-li se řízení podle zvláštních předpisů zájmů chráněných tímto zákonem, rozhodne stavební úřad nebo jiný orgán státní správy jen se souhlasem příslušného orgánu státní správy lesů, který může svůj souhlas vázat na splnění podmínek. Tohoto souhlasu je třeba i k dotčení pozemků do vzdálenosti 50 m od okraje lesa. Souhlas vydávaný jako podklad pro rozhodnutí o umístění stavby nebo územní souhlas a dále pro rozhodnutí o povolení stavby, zařízení nebo terénních úprav anebo jejich ohlášení je závazným stanoviskem podle správního řádu a není samostatným rozhodnutím ve správním řízení.“
[100] Toto ustanovení však na proces pořizování územního plánu nedopadá, jak správně, byť stručně, uvedl odpůrce. Pro postavení orgánů státní správy lesů coby dotčených orgánů chránících veřejné zájmy v řízeních a postupech dle stavebního zákona je vedle ustanovení lesního zákona (viz níže) podstatný § 4 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006, který stanoví nejen povinnost součinnosti orgánů územního plánování a stavebních úřadů s dotčenými orgány, ale současně i vymezuje výstupy, jimiž dotčené orgány hájí veřejné zájmy v jejich působnosti. Těmito výstupy jsou pro účely vydání rozhodnutí dle stavebního zákona závazná stanoviska [§ 4 odst. 2 písm. a) stavebního zákona z roku 2006] a pro účely postupů dle stavebního zákona, které nejsou správním řízením, stanoviska [§ 4 odst. 2 písm. b) téhož zákona]. Postupem dle stavebního zákona z roku 2006, který není správním řízením, je
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 1 / 2 013
i postup při vydávání opatření obecné povahy, tedy i územního plánu.
[101] Jak plyne z § 9 správního řádu, za správní řízení je možno považovat pouze takový „postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá“.
[102] Opatření obecné povahy však není rozhodnutím (§ 171 správního řádu) a postup při jeho vydání, který lze z hlediska obecné terminologie samozřejmě též označit za „řízení vedené správním orgánem“ (sám správní řád tak ostatně činí v § 172 odst. 3), je stanoven subsidiárně v části šesté (§ 171 až § 174) správního řádu, a není tak správním řízením ve smyslu části druhé správního řádu.
[103] Tomu ostatně odpovídá i sám stavební zákon z roku 2006, který výslovně v § 4 odst. 2 písm. b) uvádí, že stanoviska vydávaná pro postupy dle stavebního zákona, které nejsou správním řízením, jsou závazným podkladem pro opatření obecné povahy vydávaná podle tohoto zákona.
[104] Uvedenému členění výstupů dotčených orgánů podle typu „řízení“ dle stavebního zákona ale odpovídá i úprava v lesním zákoně. Podle jeho § 48 odst. 2 písm. b) obecní úřady obcí s rozšířenou působností uplatňují stanoviska k územně plánovací dokumentaci, pokud není příslušný kraj nebo ministerstvo, podle písmene c) pak vydávají souhlas (tedy závazné stanovisko) k vydání územního rozhodnutí, jímž mají být dotčeny pozemky určené k plnění funkcí lesa do výměry 1 ha, pokud není příslušný kraj, a souhlas k vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo využití území do 50 m od okraje lesa (§ 14 odst. 2). Obdobně § 48a odst. 2 písm. a), b) a c) lesního zákona odlišuje působnost krajského úřadu na jedné straně pro účely uplatňování stanovisek k územně plánovací dokumentaci a na druhé straně k vydávání souhlasů k vydání územních rozhodnutí, tedy k vydávání závazných stanovisek pro účely správního řízení dle stavebního zákona. Též
77
z § 58 odst. 2 lesního zákona lze dovodit, že k územně plánovací dokumentaci vydávají orgány státní správy lesa „pouhá“ stanoviska a nikoli souhlas dle § 14 odst. 2 lesního zákona.
[105] Nutno dodat, že shodný režim stanoví např. i § 5 odst. 2 a 3 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu – k územně plánovací dokumentaci uplatňují orgány ochrany zemědělského půdního fondu stanoviska, k územním rozhodnutím nebo územním souhlasům, jimiž má být dotčen zemědělský půdní fond, vydávají souhlas ve formě závazného stanoviska.
[106] Odpůrce tedy nebyl povinen vyžadovat již v rámci pořizování územního plánu souhlas orgánu státní správy lesa k vymezení zastavitelné plochy Z09 (Z09a, Z09b) v blízkosti lesa, resp. na pozemcích v ochranném pásmu (50 m) lesa. Pro účely postupu při vydávání územního plánu postačilo, že odpůrce umožnil tomuto dotčenému orgánu uplatnit stanovisko a připomínky.
[107] Podmínku pro využití plochy, kterou odpůrce zakotvil v Textové části I.A územního plánu k plochám BR Z09a, Z09b, si pak dle názoru soudu navrhovatel jen nesprávně vyložil (byť soud uznává, že tato podmínka mohla být odpůrcem vyjádřena srozumitelněji či přesněji). Tato podmínka neznamená, že orgán státní správy lesa již paušálně udělil výjimku, kterou by připustil výstavbu v blízkosti lesa s minimální vzdáleností 25 m od jeho hranice, tomu ostatně neodpovídají ani listiny založené ve správním spisu. Naopak, odpůrce tímto opatřením upozornil budoucí stavebníky či investory na blízkost lesa a na
78
povinnost stanovenou v § 14 odst. 2 lesního zákona. Zároveň přitom předjímal možnost, že v navazujících řízeních (dle stavebního zákona z roku 2006) orgán státní správy lesa bude souhlasit se stavební činností v ochranném pásmu lesa, a proto do územního plánu sám zakotvil nepřekročitelný limit, že jakákoli stavba musí být od sousedících lesních pozemků vzdálena minimálně 25 m. (...)
VII. Závěr
[121] Po přezkoumání napadeného opatření obecné povahy soud vázán návrhovými body dospěl k závěru o částečné úspěšnosti návrhu, tedy o tom, že tvrzení, která založila aktivní žalobní legitimaci navrhovatele, byla alespoň zčásti pravdivá. Shledal, že Územní plán obce Němčičky nebyl vydán zákonem stanoveným způsobem, neboť v rozporu se stavebním zákonem nedošlo k řádnému vyhodnocení potřeby vymezení (nových) zastavitelných ploch. V souladu se zásadami proporcionality, kontinuity zdrženlivosti a územně plánovací dokumentace a vzhledem k obsahu návrhových bodů a míře dotčení navrhovatele na právech, však soud shledal, že předmětná procesní vada je důvodem pro zrušení napadeného opatření obecné povahy pouze v části týkající se vymezení nové zastavitelné plochy pro bydlení v rodinných domech (BR) Z09b. V souladu s § 101d odst. 2 s. ř. s. soud předmětnou část napadeného opatření obecné povahy zrušil ke dni právní moci tohoto rozsudku. V ostatních otázkách navrhovatel na svých právech zkrácen nebyl. Proto soud ve zbytku návrh zamítl.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 1 / 2 013
Ing. Richard S. proti obci Němčičky o návrhu na zrušení opatření obecné povahy. nálními volbami na určitou adresu spjatou vlastnickými právy konkrétních kandidátů.
Přestože si je krajský soud vědom nedokonalosti právní úpravy ve věcech ochrany seznamu voličů, když podrobnější rozbor této problematiky by již přesahoval rámec tohoto rozhodnutí, je toho názoru (ve shodě s Ústavním soudem), že využitím shora naznačených postupů by došlo k výraznému omezení popsaných nekalých praktik a zabránilo by se v mnoha případech tomu, aby se voleb do kon), ve znění zákona č. 186/2006 Sb.