kterých zákonů, ve znění zákona č. 62/2002 Sb. (v textu též „zákon o provozu na pozem- ních komunikacích“) Přestupkem podle $ 22 odst. 1 písm. £) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, je s přihlédnutím k $ 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních ko- munikacích a o změnách některých zákonů, i stání na parkovišti označeném do- pravní značkou IP 13c (parkoviště s parkovacím automatem) poté, co uplynula do- ba, na kterou bylo zaplaceno parkovné.
Jak zjevně vyplývá z odůvodnění napade- ného rozhodnutí, žalovaný se řádně zabýval důvody odvolání a podrobně rozvedl své skutkové závěry i závěry právní, a soud nezji- stil v jeho úvahách rozpor se zásadami správ- ního uvážení. Tyto závěry jsou podrobně a výstižným způsobem rozvedeny v odůvod- nění napadeného rozhodnutí, proto soud může v podrobnostech na napadené rozhod- nutí odkázat, a zdůraznit jen následující. Předně se soud nemohl ztotožnit s názo- rem žalobce, že postup obce (Liberce) ohled- ně stanovení parkovného je pouhou svévolí, vtělenou do nařízení č. 7/2003, rozpornou s ústavním pořádkem země i s občanským zá- koníkem.
Sám žalobce přitom neuvedl, v ja- kých konkrétních směrech je postup nezá- konný a neústavní, zejména jak je poškozován on sám v porovnání s jinými občany. Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozem- ních komunikacích, v $ 63 odst. 1 písm. ©) odka- zuje v poznámce na $ 23 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Naposled zmí- něné zákonné ustanovení výslovně zmocňuje obec [s přihlédnutím k zákonu č. 128/2000 Sb., o obcích (obecnímu zřízení)] k oprávnění upravit užívání komunikace v souladu s ce- novými předpisy, tj. úplatně.
Současně stanoví povinnost označit místo příslušnou dopravní značkou, což bylo v dané věci splněno. Je to V podstatě oprávnění vlastníka (komunika- ce) alespoň zčásti krýt náklady stanovením parkovného. Je to mj. projev zrovnoprávnění obce jako vlastníka s jinými vlastníky v oblas- ti komerčního využití vlastnictví (byť jistě omezeného právě cenovými předpisy). Nelze tudíž říct, že by obec byla neústavním způso- bem zvýhodněna na úkor jiných osob, resp. že by byla zvýhodněna skupina osob vůči jiné skupině osob, proto také soud neshledal dů- vod k postupu podle $ 48 odst. 1 písm. a) s.
ř. s. Není zde totiž ani zjevné, v čem žalobce spat- řuje „vyvolávání konfliktních situací s obča- ny“. Normy jsou účinné vůči všem občanům bez výjimky a řidič se může konfliktní situaci vyhnout pouhým respektováním normy. 223 1084 Soud dále musel přihlédnout k následují- címu. Aby zejména v městské aglomeraci by- lo vůbec možno komunikace využívat (a zde je třeba poukázat i na potřeby např. hasičů, záchranné služby, policie), pak musí být pro- voz včetně parkování na komunikacích po- třebným způsobem upraven.
Proto také vy- hláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunika- cích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, zná v rámci dalšího dopravní- ho značení i značku IP 13c [Parkoviště s par- kovacím automatem - $ 12 odst. 1 písm. p) vyhlášky], a $ 4 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích přímo řidiči uklá- dá povinnost dopravní značky respektovat. V předmětné věci je prokázáno, a opak ne- namítá ani žalobce, že ve dnech 7. 2. 2005 a 9.3.2005 zaparkoval svůj osobní automobil na místě určeném k parkování a označeném dopravní značkou IP 13c (parkoviště s parko- vacím automatem).
Je dále i prokázáno, že při příjezdu zaplatil parkovné na určitou dobu. Je dále i prokázáno, a ani to žalobce nezpochyb- nil, že zaplacenou dobu parkování přesáhl v obou případech tak, že dne 7. 2. 2005 bylo parkovné zaplaceno ve shodě se značkou IP 13c jen do 13.49 hod. a dne 9. 3. 2005 jen do 14.26 hod. Zmíněná dopravní značka, jejíž re- spektování je řidiči uloženo uvedeným usta- novením $ 4 písm. ©) zákona o provozu na pozemních komunikacích, dovoluje řidiči par- kovat na značkou označeném místě, je-li zapla- ceno parkovné.
Žalovaný proto nepochybil ve svých právních závěrech, když v obou přípa- dech konstatoval porušení naposled zmíněné- ho zákonného ustanovení, neboť žalobce dne 7. 2. 2005 od 13.49 hod. a dne 9. 3. 2005 od 14.26 hod. na místě parkoval, aniž splnil po- vinnost, uloženou mu právní normou. Z toho- to pohledu je proto lhostejné, zda zaparkoval, aniž vůbec parkovné zaplatil, či zda parkoval i přes dobu zaplaceného parkovného, neboť platnost značky se vztahuje na obě možnosti. Nejedná se také o znerovnoprávnění žalobce, protože norma se vztahuje na všechny řidiče.
224 Je sice možné do jisté míry přisvědčit ža- lobci v tom (to se opět týká všech řidičů, ni- koli jen žalobce), že není řešena otázka vráce- ní peněz za situace, kdy řidič nevyužije celé zaplacené doby parkování. Je to otázka pří- padné další právní úpravy, pokud by bylo možno takovou situaci bez dalších výrazných administrativních (a také finančních) nároků řešit. Zde je však nutno poukázat i na to, a ta- kové stanovisko zaujal i žalovaný, že žalobce má reálnou možnost využít v centru Liberce parkoviště, na kterých se platí parkovné za skutečnou dobu parkování.
Řidič proto není odkázán výhradně jen na parkovací místo s parkovacím automatem. Porušení $ 4 zákona o provozu na pozem- ních komunikacích je spjato s $ 22 odst. 1 písm. © zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o pře- stupcích, které výslovně na jinou normu od- kazuje; žalovaný proto nepochybil, když ža- lobcovy skutky (ze 7. 2. 2005 a 9. 3. 2005) kvalifikoval jako dva přestupky podle $ 22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích. Správ- ně také toto jednání neposoudil jako jeden pokračující delikt, ale jako dva samostatné skutky.
Soud se také ztotožnil s tím, jak se ža- lovaný vypořádal s otázkou zavinění ve smys- lu $ 3 zákona o přestupcích. Byť daný přestu- pek lze spáchat i z nedbalosti, soud je přesvědčen o tom, že se u Žalobce jednalo o úmyslnou formu zavinění. Lze tak spolehli- vě usuzovat jak z opakování deliktů (v to po- čítaje i skutek z října 2004, byť jím nemohl být žalobce uznán vinným), ale zejména ze způsobu jeho obhajoby. V průběhu celého ří- zení neuvedl žalobce nic, co by poukazovalo na to, že jen díky nepříznivým okolnostem přesáhl zaplacenou dobu parkování, naopak svůj postup pokládá za oprávněný.
I příklad, který uvedl na podporu svých tvrzení v prů- běhu soudního jednání (přesah doby parko- vání v souvislosti s jednáním soudu) lze spo- lehlivě pokládat minimálně za úmysl eventuální, tj. že byl srozuměn s tím, že záko- nem předvídaný následek nastane. 1085 Správní trestání: nakládání s nebezpečným odpadem k $ 6odst. 1 písm. b) ak $ 66 odst. 4 písm. a) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně ně- kterých dalších zákonů (v textu též „zákon o odpadech“) Prokáže-li se v průběhu správního řízení, že odpad zařazený žalobcem do kate- gorie „ostatní“ má některou z nebezpečných vlastností odpadu uvedenou v příloze 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, je nutno jednání žalobce kvalifikovat jako jiný správní delikt uvedený v $ 66 odst. 4 písm. a) citovaného zákona.
Žalobce musí takovýto odpad zařadit do programu nebezpeč- ných odpadů a nakládat s ním odpovídajícím způsobem. Pokud by se žalobce chtěl zprostit této odpovědnosti, musel by postupovat dle $ 6 odst. 4 citovaného zákona a prokázat, že odpad nebezpečné vlastnosti nemá, např. předložením certifikované- ho osvědčení o vyloučení nebezpečnosti kalu. Za této situace by již nemusel dodržo- vat režim stanovený pro nebezpečné odpady, byl by ovšem odpovědný za řádné ově- řování, že odpad nemá nebezpečné vlastnosti.
Zdeněk P. proti Krajskému úřadu Libereckého kraje o uložení pokuty.