Opravným prostředkem proti usnesení České správy sociálního zabezpečení,
jímž bylo rozhodnuto o odložení žádosti a nevedení řízení (čl. XIII věty první zákona č. 428/2011 Sb.), jsou námitky podle § 88 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení.
Opravným prostředkem proti usnesení České správy sociálního zabezpečení,
jímž bylo rozhodnuto o odložení žádosti a nevedení řízení (čl. XIII věty první zákona č. 428/2011 Sb.), jsou námitky podle § 88 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení.
Pokud pak žalobkyně shledává estetičtějším pohled do zahrady sousedů či na zeleň,
krajský soud její subjektivní hledisko může
chápat, nicméně stavba zdi ze šedých beto-
nosti žalovaného.
Dne 1. 3. 2012 odložila Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) žádost žalobkyně o úpravu důchodu a rozhodla, že řízení se nevede.
Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí
odvolala k žalovanému, jenž dne 30. 4. 2012
odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí ČSSZ.
Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Ostra-
nových tvárnic není v současné době žádným
extrémním netypickým řešením, jedná se
o častou a běžnou formu oplocení, která plní
sledovaný účel. Ze žádných veřejnoprávních
předpisů nelze dovodit oprávněnost požadavku žalobkyně na to, aby v daném místě
místo zdi z betonových tvárnic sousedé vybudovali dřevěný plot, či tzv. živý plot ze zeleně.
Toho by bylo možno docílit případně pouze
vzájemnou sousedskou domluvou.
Otázka oslunění je v nyní projednávané
věci bezpředmětná – předmětem sporu není
porušení norem týkajících se oslunění pobytových místností žalobkyně v důsledku stavby oplocení z betonových tvárnic – žalobkyně ostatně nic takového nenamítala. (...)
vě, pobočky Olomouc. Krajský soud svým
rozhodnutím ze dne 20. 3. 2014, čj. 72 Ad
23/2012-85, zrušil rozhodnutí žalovaného.
V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl,
že opravným prostředkem proti rozhodnutí
ČSSZ je námitka a nikoliv odvolání, jak správní
orgán nesprávně uvedl v poučení ze dne 1. 3.
2012. Stejně nesprávně v něm bylo uvedeno,
že o opravném prostředku rozhoduje žalovaný.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 014
Nesprávným poučením nelze založit oprávnění správního orgánu rozhodnout ve věci,
tedy jeho pravomoc a působnost. Žalovaný
proto nebyl věcně a funkčně příslušný rozhodnout o odvolání. Jelikož žalovaný je nadřízeným orgánem ČSSZ, napadené rozhodnutí
není nicotné, a to v souladu s § 77 odst. 1
správního řádu. ČSSZ měla posoudit podání
žalobkyně jako námitku a i přes nesprávné
poučení o něm jako o námitce rozhodnout,
neboť zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení jinou možnost nestanoví.
Protože v případě tzv. vyrovnávacího příspěvku citovaný zákon nestanoví, že opravným prostředkem proti rozhodnutí ČSSZ je
odvolání, uplatní se právní úprava obecná
a opravným prostředkem je námitka. Kompetence žalovaného jako odvolacího orgánu je
dána pouze v řízení ve věcech pojistného na
sociální zabezpečení a příspěvku na státní
politiku zaměstnanosti podle § 104f a § 104i
odst. 2 písm. c) a podle přechodných ustanovení zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Napadené rozhodnutí tedy vydal žalovaný mimo svou pravomoc
a působnost, což bylo podstatné porušení
ustanovení o řízení před správním orgánem
a mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve
věci samé. Z těchto důvodů krajský soud napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení
v souladu s § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
této dispozice,
tnanosti podle § 104f a § 104i
odst. 2 písm. c) a podle přechodných ustanovení zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Napadené rozhodnutí tedy vydal žalovaný mimo svou pravomoc
a působnost, což bylo podstatné porušení
ustanovení o řízení před správním orgánem
a mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve
věci samé. Z těchto důvodů krajský soud napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení
v souladu s § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
této dispozice,
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný
(stěžovatel) kasační stížnost. V kasační stížnosti uvedl, že aplikace § 86 odst. 6 a § 88
odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení je použitelná pouze
tehdy, rozhoduje-li orgán sociálního zabezpečení meritorně. Tyto orgány však při výkonu
svých pravomocí používají i řadu typů rozhodnutí procesního charakteru, kdy se rozhoduje usnesením, např. při přerušení a zastavení řízení v případech uvedených v § 83b
citovaného zákona, kde však jsou zdůrazněny
pouze věcné hypotézy, pro které je jako dispozice určeno přerušení nebo zastavení řízení. Podrobnosti, tedy vlastně technika napljsou obsaženy ve
nění
správním řádu, tj. v § 64 až § 66, § 76, § 81 až
§ 92, resp. § 178. Protože hmotněprávní
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 014
procesního charakteru, kdy se rozhoduje usnesením, např. při přerušení a zastavení řízení v případech uvedených v § 83b
citovaného zákona, kde však jsou zdůrazněny
pouze věcné hypotézy, pro které je jako dispozice určeno přerušení nebo zastavení řízení. Podrobnosti, tedy vlastně technika napljsou obsaženy ve
nění
správním řádu, tj. v § 64 až § 66, § 76, § 81 až
§ 92, resp. § 178. Protože hmotněprávní
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 014
čl. XIII zákona č. 428/2011 Sb. stanoví (po vyjádření hypotézy) jako jednoznačnou dispozici „[ž]ádosti [...] se odloží a řízení o nich se
nevede“, nemohla ČSSZ postupovat jinak, než
z hlediska hypotézy i dispozice použít toto
ustanovení a z hlediska podrobností použít
§ 43 odst. 2 správního řádu. Z toho následně
vyplynulo, že v poučení o opravném prostředku bylo nutno aplikovat § 76 odst. 5,
§ 83 odst. 1, § 89 odst. 1 a § 178 odst. 1 správního řádu, a tedy použít text poučení, který je
krajským soudem zpochybňován. Ačkoliv
teorie označuje usnesení za zvláštní typ
správního rozhodnutí, § 67 správního řádu
obsahuje jednoznačnou definici. Zákonodárce tedy počítá s tím, že v procesních otázkách
se rozhodnutím rozhoduje pouze v zákonem
stanovených případech. Těmito případy se
rozumí rozhodnutí o předběžném opatření
(§ 61) a o záruce za splnění povinnosti
(§ 147). Z § 76 správního řádu pak vyplývá, že
rozhodování v procesních otázkách je v ostatních případech vyhrazena jiná forma, kterou
je usnesení. Právě z tohoto restriktivního pojetí institutu rozhodnutí vychází orgány
sociálního zabezpečení, když aplikují § 88
odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Opravný prostředek
typu námitky je proto v aplikační praxi již tradičně využíván v rámci obrany účastníků řízení proti obsahu individuálních správních
aktů, které jsou vydávány formou rozhodnutí, nikoliv usnesení. Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení neobsahuje
žádné ustanovení, které by speciálně řešilo
obranu proti usnesením. Proto je k tomuto
účelu využíván obecný institut, kterým je odvolání ve smyslu § 81 a násl. správního řádu.
Podle názoru stěžovatele je třeba důrazně
upozornit, že aplikace takového postupu nepředstavuje pro účastníka řízení žádné znevýhodnění, ale právě naopak, protože v těchto
případech je přezkum rozhodnutí prováděn
nadřízeným správním orgánem. Možnost
soudní ochrany práv účastníka řízení je zcela
identická s případy, kdy je o opravném prostředku rozhodováno v námitkovém řízení.
Závěrem stěžovatel uvedl, že postupem krajského soudu dochází k odepření spravedlnosti, neboť místo toho, aby bylo účastníkům
řízení poskytnuto závazné autoritativní řešení, které očekávají, je rozhodnutí stěžovatele
zrušeno z procesních důvodů a celá záležitost
je formalisticky odsouvána na neurčito.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Z odůvodnění:
a řízení je zcela
identická s případy, kdy je o opravném prostředku rozhodováno v námitkovém řízení.
Závěrem stěžovatel uvedl, že postupem krajského soudu dochází k odepření spravedlnosti, neboť místo toho, aby bylo účastníkům
řízení poskytnuto závazné autoritativní řešení, které očekávají, je rozhodnutí stěžovatele
zrušeno z procesních důvodů a celá záležitost
je formalisticky odsouvána na neurčito.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Z odůvodnění:
Podle obsahu správního spisu žalobkyně
podáním ze dne 18. 2. 2012 požádala o přepočítání tzv. československého starobního
důchodu a stanovení vyrovnávacího příspěvku na základě nálezu Ústavního soudu ze dne
31. 1. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 5/12, č. 24/2012 Sb. ÚS.
Usnesením ze dne 1. 3. 2012 ČSSZ rozhodla
podle článku XIII zákona č. 428/2011 Sb. s přihlédnutím k § 106a zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, ve znění zákona
č. 428/2011 Sb. tak, že „[s]e žádost o úpravu
důchodu odkládá a řízení se nevede“. V odůvodnění usnesení ČSSZ odkázala na citovaná
ustanovení a článek 20 Smlouvy mezi Českou
republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení (č. 228/1993 Sb.). V poučení ČSSZ uvedla, že „[p]roti tomuto usnesení
lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne
následujícího po dni oznámení tohoto usnesení. O odvolání rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Odvolání se podává
u ČSSZ, Křížová 25, 225 08 Praha 5. Podle
§ 76 odst. 5 [správního řádu] nemá podané
odvolání odkladný účinek.“
Podle § 106a zákona č. 155/1995 Sb. ve
znění zákona č. 428/2011 Sb., „[z]a doby důchodového zabezpečení získané před 1. 1. 1993
podle československých právních předpisů,
které se podle Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním
zabezpečení ze dne 29. 10. 1992 považují za
doby důchodového zabezpečení nebo pojištění Slovenské republiky, nelze přiznat ani
zvýšit důchod z českého důchodového pojištění (zabezpečení) a ani nelze s přihlédnutím k těmto dobám poskytnout vyrovnání,
dorovnání, příplatky a obdobná plnění k důchodu nebo jeho části nebo poskytovaná
místo důchodu nebo jeho části; k těmto dobám lze v souladu s čl. 4 ústavního zákona
č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se
zánikem České a Slovenské Federativní Republiky, přihlédnout pouze za podmínek
a v rozsahu stanoveném touto smlouvou nebo tímto zákonem (§ 61)“.
Podle čl. XIII věty první zákona
č. 428/2011 Sb. „[ž]ádosti o poskytnutí vyrovnání, dorovnání, příplatků a obdobných
plnění uvedených v § 106a zákona [o důchodovém pojištění] ve znění účinném ode
dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se odloží a řízení o nich se nevede; byly-li tyto žádosti podány přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, řízení o nich se zastaví“.
bliky, přihlédnout pouze za podmínek
a v rozsahu stanoveném touto smlouvou nebo tímto zákonem (§ 61)“.
Podle čl. XIII věty první zákona
č. 428/2011 Sb. „[ž]ádosti o poskytnutí vyrovnání, dorovnání, příplatků a obdobných
plnění uvedených v § 106a zákona [o důchodovém pojištění] ve znění účinném ode
dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se odloží a řízení o nich se nevede; byly-li tyto žádosti podány přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, řízení o nich se zastaví“.
Podle § 88 odst. 1 zákona o organizaci
lze
a provádění sociálního zabezpečení
„[p]roti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení uvedených v § 3 odst. 3 písm. b)
a d) až f) ve věcech důchodového pojištění
jako řádný opravný prostředek podat písemné námitky do 30 dnů ode dne jeho oznámení účastníku řízení. Podle odstavce 3 věta
první citovaného ustanovení se námitky podávají orgánu sociálního zabezpečení, který
rozhodnutí vydal.“
Jak vyplývá z výše uvedeného, je § 106a
zákona o důchodovém pojištění ustanovením hmotněprávním, které se dotýká nároku
i výše dávky důchodového pojištění. Článek XIII
zákona č. 428/2011 Sb. je naopak primárně
ustanovením procesním, jímž se upravuje postup v případech, kdy je podána žádost
o úpravu dávky důchodového pojištění z důvodu zápočtu dob uvedených v § 106a zákona o důchodovém pojištění. K tomu je třeba
také uvést, že standardním způsobem zahájení řízení o přepočet dávky nesprávně vyměřené ve smyslu § 44 odst. 1 správního řádu je
podání žádosti podle § 81 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. b) zákona
o důchodovém pojištění. Pokud by nebylo
čl. XIII. věty před středníkem zákona
č. 428/2011 Sb., výsledkem řízení takto zahájeného by v případech požadavku na zápočet
dob uvedených v § 106a zákona o důchodovém pojištění bylo vydání usnesení o zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. Článek XIII zákona č. 428/2011 Sb. je
ovšem třeba vnímat jako lex specialis, podle
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 014
něhož žádost o přepočet dávky podaná z důvodu zápočtu dob uvedených v § 106a zákona o důchodovém pojištění vůbec není způsobilá takové řízení zahájit. Tento důsledek
však vyplývá přímo z citovaného článku, a je
proto otázkou, kterou bude nutno zodpovědět v dalším řízení, zda vůbec mělo být o takové žádosti vydáno usnesení, zda takový postup má dostatečnou oporu v § 76 odst. 1
správního řádu, a zda lze opravdu použít analogie s § 43 správního řádu, jak tvrdí stěžovatel. Jestliže už ale ČSSZ takový právní důsledek usnesením deklarovala, zůstává otázkou,
jaký režim opravných prostředků se na takové
rozhodnutí vztahuje, tedy zda se jedná o věc
důchodového pojištění s režimem námitek
podle § 88 zákona o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení nebo zda se „odložení
žádosti“ definici uvedené věci vymyká a nastupuje aplikace obecných ustanovení správního řádu upravujících institut odvolání.
řádu, jak tvrdí stěžovatel. Jestliže už ale ČSSZ takový právní důsledek usnesením deklarovala, zůstává otázkou,
jaký režim opravných prostředků se na takové
rozhodnutí vztahuje, tedy zda se jedná o věc
důchodového pojištění s režimem námitek
podle § 88 zákona o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení nebo zda se „odložení
žádosti“ definici uvedené věci vymyká a nastupuje aplikace obecných ustanovení správního řádu upravujících institut odvolání.
Při řešení uvedené otázky je nejprve třeba konstatovat, že ČSSZ je podle § 3 odst. 3
písm. b) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení orgánem sociálního zabezpečení, který je podle § 5 písm. a) bodu 1
citovaného zákona orgánem věcně příslušným rozhodovat o dávkách důchodového pojištění. Vzhledem k tomu, že se jedná o orgán
s celostátní působností, je u něj dána vždy
i příslušnost místní. Řízení o dávkách důchodového pojištění bylo do 31. 12. 2009 jednostupňové a od 1. 1. 2010 lze proti rozhodnutí
o dávce důchodového pojištění podat podle
§ 88 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení řádný opravný prostředek
– námitky, o nichž rozhoduje jako příslušný
orgán opět ČSSZ. Podle § 88a odst. 4 citovaného zákona nelze proti rozhodnutím ČSSZ
ve věcech důchodového pojištění, ať již vydaným v prvním stupni či v řízení o námitkách,
podat ani odvolání ani rozklad.
Z uvedeného vyplývá, že institut odvolání
se ve věcech dávek důchodového pojištění
neuplatňuje a § 81 odst. 1 správního řádu zde
tedy platí a contrario. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že stěžovatel nemá podle § 4 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení pravomoc rozhodovat o dávkách
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 014
důchodového pojištění a není ani funkčně
příslušný rozhodovat o opravném prostředku proti jakémukoliv rozhodnutí ČSSZ ve věcech důchodového pojištění [na rozdíl od
ČSSZ – viz § 5 písm. a) bod 4 téhož zákona].
Výjimku pak tvoří případy, kdy funkční příslušnost stěžovatele vyplývá z jeho postavení
orgánu nadřízeného, tj. případy aplikace § 95
odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 88
odst. 7 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a dále speciální případ
uvedený v § 100 odst. 6 větě poslední správního řádu.
opravném prostředku proti jakémukoliv rozhodnutí ČSSZ ve věcech důchodového pojištění [na rozdíl od
ČSSZ – viz § 5 písm. a) bod 4 téhož zákona].
Výjimku pak tvoří případy, kdy funkční příslušnost stěžovatele vyplývá z jeho postavení
orgánu nadřízeného, tj. případy aplikace § 95
odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 88
odst. 7 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a dále speciální případ
uvedený v § 100 odst. 6 větě poslední správního řádu.
Pro posouzení otázky, zda v dané věci řádným opravným prostředkem proti usnesení
o odložení žádosti a nevedení řízení bylo odvolání podle § 81 a násl. správního řádu nebo
námitky podle § 88 zákona o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení je podle
názoru Nejvyššího správního soudu zásadní
předmět žádosti ze dne 18. 2. 2012. Touto žádostí žalobkyně uplatnila nárok na úpravu
dávky důchodového pojištění (vyrovnávací
příspěvek ke starobnímu důchodu), a tudíž
se jednalo o podání ve věci dávky důchodového pojištění podle zákona o důchodovém
pojištění. Tento předmět je pak určující pro
posouzení charakteru dané věci. Proto veškerá rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení, která se ho týkají, jsou rozhodnutími ve věci důchodového pojištění, a to bez ohledu na
to, zda se jedná o rozhodnutí ve věci samé nebo procesní. Pokud tedy ČSSZ rozhodla o žádosti žalobkyně tak, že se její žádost odkládá
a řízení se nevede, pak se jednalo o rozhodnutí ve věci důchodového pojištění, proti němuž bylo možno podat jako řádný opravný
prostředek pouze námitky podle § 88 zákona
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. O podaném řádném opravném prostředku měl proto rozhodovat orgán sociálního zabezpečení, který vydal napadené
rozhodnutí, tj. ČSSZ a nikoliv stěžovatel jako
nadřízený správní orgán. Skutečnost, že žalobkyně byla nesprávně poučena o tom, jaký
opravný prostředek lze proti předmětnému
usnesení podat a že o něm bude rozhodovat
stěžovatel, nemohla založit jeho oprávnění
tak učinit. Každé podání posuzuje správní or-
Ludmila O. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o úpravu důchodu, o kasační stíž- zdi jako oplocení pozemku je legitimním řešením v rámci místních poměrů, kdy jsou
s ohledem na značnou blízkost domů setřeny
bariéry pohledové a hlukové a sousedé si vzájemně, přiléhavě řečeno, „vidí až do talíře“.
Takto blízce sousedící vlastníci si tímto způsobem mohou zajistit naplnění svého práva
na soukromí, což se týká i žalobkyně samotné. Výška části zdi 1,73 m je svému účelu přiměřená, nejsou v ní umístěny žádné stavební
otvory a přistavěním zdi o dalších 0,8 m se nijak dramaticky nezmění současný stav na hranici pozemků žalobkyně a sousedů.