Advokát, který vykonává funkci správce konkursní podstaty ($ 8 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání), je poplatníkem pojistného důchodového pojištění z odměn vyplacených za výkon této funkce. Výkon funkce správce kon- kursní podstaty je výkonem jiné činnosti konané výdělečně na základě oprávnění podle zvláštních předpisů [$ 9 odst. 3 písm. ©) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
V projednávané věci jde o posouzení, zda výkon činnosti správce konkursní podstaty je pro účely pojištění výkonem samostatné výdělečné činnosti (§ 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb.), přičemž výkonem samostatné výdělečné činnosti podle odstavce 2 písm. a) se mj. rozumí výkon jiné činnosti konané výdělečně na základě oprávnění podle zvláštních předpisů, která není uvedena v písmenech a) až d), a tato činnost je vykonávána mimo pracovně právní nebo obdobný vztah.
V kasační stížnosti je namítáno, že činnost správce konkursní podstaty není výkonem samostatné činnosti, protože správce činí již jen úkony nutné ke zpeněžení majetku a ke každému takovému úkonu je nutný souhlas věřitelů a soudu.
Pojem samostatné výdělečné činnosti má v zákoně č. 155/1995 Sb. jiný obsah; názor žalobkyně, že je-li k úkonu správce konkursní podstaty, který směřuje ke zpeněžení majetku, nutný souhlas věřitelů a soudu, nevykonává správce samostatnou výdělečnou činnost, není správný. Souhlas věřitelů a konkursního soudu s úkony správce vyplývá ze zvláštní povahy postavení správce, jak na ni mj. poukazuje Ústavní soud v nálezu citovaném v kasační stížnosti. Z nutnosti tohoto souhlasu nelze dovodit, že správce konkursní podstaty nevykonává svoji činnost samostatně.
Není důvodná námitka žalobkyně o rozdílném postavení správce konkursní podstaty a advokáta, protože na zápis do seznamu správců konkursní podstaty není právní nárok (na rozdíl od zápisu do seznamu advokátů). Z toho kasační stížnost dovozuje, že není splněna základní podmínka, jíž je výkon výdělečné činnosti konané na základě oprávnění podle zvláštních (profesních) předpisů. Žalobkyně pojem „profesních“ předpisů doplnila sama, text zákona jej neobsahuje. Dovozuje dále, že zákon č. 328/1991 Sb. není profesním předpisem správců konkursní podstaty a že samotný zápis do seznamu správců konkursní podstaty ještě neznamená výkon činnosti správce konkursní podstaty.
Institucionální a procesní postavení správce konkursní podstaty upravuje zákon č. 328/1991 Sb. Na základě zmocnění tohoto zákona provedla některá jeho ustanovení, zejména o seznamu správců a o jejich odměně, vyhláška č. 476/1991 Sb. Zákon č. 328/1991 Sb. a vyhláška č. 476/1991 Sb. nejsou profesními předpisy správců konkursní podstaty, jsou však v legislativně užívaném smyslu „zvláštními předpisy“, jak je má na mysli § 9 odst. 3 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb.
Advokát má právní nárok, aby byl zapsán do seznamu správců konkursní podstaty, navrhne-li to (§ 2 a násl. vyhlášky č. 476/1991 Sb.); pro posouzení věci to však není rozhodné. Samotný zápis advokáta do seznamu správců konkursní podstaty nemá z hlediska zákona č. 155/1995 Sb. žádný význam, protože takto zapsaný advokát - správce nevykonává ještě činnost správce. Až tím, že konkursní soud ustaví takto zapsaného advokáta konkursním správcem v konkrétní věci, začne advokát vykonávat výdělečnou činnost podle zákona č. 328/1991 Sb., který je zvláštním předpisem k zákonu č. 155/1995 Sb.
Nelze tedy souhlasit s tvrzením obsaženým v kasační stížnosti, že krajský soud provedl rozšiřující výklad zákona, jestliže výkon činnosti správce konkursní podstaty zařadil z hlediska pojištění pod § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. Stejně bezdůvodná je námitka, že činnost správce konkursní podstaty není uvedena v poznámce pod čarou č. 13 k § 9 odst. 3 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., protože poznámka pod čarou není součástí právního předpisu, nemá normativní obsah a v tomto případě jsou navíc právní předpisy (některé již roky zrušené) uvedeny demonstrativním výčtem.
Nejvyšší správní soud se nevyjadřuje k důvodům kasační stížnosti polemizujícím s výkladem ust. § 9 odst. 3 písm. f) zákona č. 155/1995 Sb., protože tyto důvody jdou zřetelně mimo kasační stížností napadené rozhodnutí. Ani správní rozhodnutí, ani rozsudek krajského soudu se o toto ustanovení neopírá.
Námitka, že se krajský soud nevypořádal se zásadou rovnosti práv a povinností, když neprovedl žalobkyní navržený důkaz evidencí rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice, není důvodná. I kdyby snad v jiných případech správní orgán rozhodl jinak, nebylo by to důvodem, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí, které je s ohledem na zjištěný skutkový stav i výběr, výklad a aplikaci právní normy zákonné. Kasační stížnost tedy není důvodná a Nejvyšší správní soud ji zamítl (§ 110 odst. 2 věta druhá s. ř. s.).
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně ve věci neměla úspěch a žalované nevznikly náklady přesahující její běžnou úřední činnost. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. února 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu