(v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) Pro posouzení rozsahu, v jakém bude přezkoumáváno konečné rozhodnutí vy- dané v rámci daňového řízení, je nezbytné zohlednit skutečnost, zda daňový subjekt podal proti rozhodnutí správce daně, vůči kterému byl v omezeném rozsahu povo- len přezkum dle $ 55b zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, správní žalobu. I když musela být jeho žaloba odmítnuta dle ustanovení $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., měla tato procesní aktivita daňového subjektu za následek jeho možnost na- mítat v žalobě proti konečnému rozhodnutí veškeré námitky proti daňovému řízení jako celku.
(v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) Pro posouzení rozsahu, v jakém bude přezkoumáváno konečné rozhodnutí vy- dané v rámci daňového řízení, je nezbytné zohlednit skutečnost, zda daňový subjekt podal proti rozhodnutí správce daně, vůči kterému byl v omezeném rozsahu povo- len přezkum dle $ 55b zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, správní žalobu. I když musela být jeho žaloba odmítnuta dle ustanovení $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., měla tato procesní aktivita daňového subjektu za následek jeho možnost na- mítat v žalobě proti konečnému rozhodnutí veškeré námitky proti daňovému řízení jako celku.
Podle $ 55b odst. 1 d. ř. na žádost daňové- ho subjektu nebo z úřední povinnosti může být rozhodnutí správce daně, které je v roz- poru s právními předpisy nebo se zakládá na podstatných vadách řízení, a okolnosti na- svědčují tomu, že došlo ke stanovení daně v nesprávné výši, zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno. Shledá-li správce daně po přezkoumání rozhodnutí, že podmínky pro povolení tohoto přezkoumání nebyly splně- ny, přezkoumávané rozhodnutí potvrdí. Dle odst. 6 citovaného ustanovení pře- zkumné řízení provede správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Při tom je vázán právním názorem správce daně, který přezkoumání nařídil nebo povolil. Proti roz- hodnutí o výsledku přezkoumání se lze odvo- lat do šedesáti dnů ode dne jeho doručení. Zásadní stížní námitkou stěžovatelky je je- jí nesouhlas se způsobem, jakým městský soud rozhodl o její žalobě, kdy napadené roz- hodnutí správního orgánu fakticky přezkou- mal jen v rozsahu, v jakém byl správním orgá- nem povolen přezkum rozhodnutí správce daně, aniž se zabýval ostatními žalobními ná- mitkami stěžovatelky, které se týkaly celého daňového řízení. Nejvyšší správní soud kon- statuje, že takovýto postup městského soudu není v souladu s právním řádem, neboť by se jím stěžovatelce upřela možnost ochrany je- jích veřejných subjektivních práv, která je dle $ 2 s.ř s. základním cílem správního soud- nictví, tedy ochrany před rozhodnutím správního orgánu, a to v celém jeho dopadu do sféry daňového subjektu. V souzené věci by totiž daňový subjekt ni- kdy nedostal možnost, aby bylo přezkoumá- no rozhodnutí správce daně v té části, ve kte- ré nebyl správním orgánem povolen jeho přezkum dle $ 55b d. ř., a to i přesto, že splnil všechny podmínky, které mu zákon stanovil, tedy využil jak řádných, tak i mimořádných opravných prostředků v rámci správy daně, a dále i správní žaloby. Nejvyšší správní soud považuje v této souvislosti za vhodné zdůraz- nit, že správce daně skutečně posuzuje napa- dené rozhodnutí pouze v rozsahu, v jakém mu jeho nadřízený orgán (tedy Ministerstvo financí) přezkoumání povolil, neboť je dle $ 55b odst. 6 d. ř. vázán jeho právním názo- rem; nemůže tedy přezkoumat rozhodnutí v rozsahu větším. Toto pravidlo však nelze paušálně uplatňovat i ve správním soudnic- tví. Pro posouzení rozsahu, v jakém bude pře- zkoumáváno konečné rozhodnutí vydané v rámci daňového řízení, je nezbytné zohled- nit skutečnost, zda daňový subjekt podal pro- ti původnímu rozhodnutí správce daně (tedy proti tomu, vůči kterému byl v omezeném rozsahu povolen přezkum dle $ 55b d. ř.) správní žalobu. I když musela být jeho žaloba nutně odmítnuta dle $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., 179 1474 měla tato procesní aktivita daňového subjek- tu za následek jcho možnost namítat ve své žalobě proti konečnému rozhodnutí veškeré námitky proti daňovému řízení jako celku. Je- dině tak je totiž daňovému subjektu zaručeno právo na soudní ochranu, jak požaduje Listi- na základních práv a svobod současně s Úmluvou 0 ochraně lidských práv a základ- ních svobod. Jiná procesní situace by však na- stala v případě, že by daňový subjekt nevyužil své možnosti a proti původnímu rozhodnutí správce daně žalobu ve správním soudnictví nepodal. Za tohoto stavu řízení by pak mohl účinně namítat pouze žalobní body v rozsa- hu, v jakém byl povolen přezkum dle $ 55b d. ř., tedy nikoliv nad rámec povoleného pře- zkumu, jak vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2003, čj. 5 A 88/2001-46, na které se ve svém vyjádření odvolává správní orgán. Jak je však zřejmé z výše uvedeného, dopadá zmíněné rozhod- nutí na jinou procesní situaci, která není to- tožná se souzenou věcí. Městský soud tedy pochybil, jestliže se ve svém rozhodnutí zabýval pouze těmi námit- kami stěžovatelky, které směřovaly do nové- ho rozhodnutí vydaného po povoleném pře- zkumu, a nezohlednil i ty, které se týkaly celého daňového řízení, jež vydání napadené- ho rozhodnutí předcházelo. 1474 Kompetenční výuka: sdělení důvodu rozdílu mezi přiznanou a vyměřenou výší daně k $ 32 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“) k $ 65 odst. 1 a $ 70 písm. a) soudního řádu správního Sdělení důvodu rozdílu mezi přiznanou a vyměřenou daní podle $ 32 odst. 9 zá- kona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nepředstavuje vrchnostenský akt finančního úřadu, ukládající daňovému subjektu práva nebo povinnosti. Toto sdělení proto není přezkoumatelné ve správním soudnictví ve smyslu $ 65 odst. 1 soudního řádu správního.
Akciová společnost O. proti Ministerstvu financí o daň z přidané hodnoty, o kasační stíž-