zdaňovací období roku 1998 Protože vyplacené odstupné při převodu práv a povinností z leasingové smlouvy není výdajem uvedeným v $ 24 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o da- ních z příjmů, nelze takový výdaj uplatněný daňovým poplatníkem pova- žovat za výdaj snižující daňový základ.
zdaňovací období roku 1998 Protože vyplacené odstupné při převodu práv a povinností z leasingové smlouvy není výdajem uvedeným v $ 24 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o da- ních z příjmů, nelze takový výdaj uplatněný daňovým poplatníkem pova- žovat za výdaj snižující daňový základ.
Krajský soud napadený rozsudek odůvodnil tím, že částka 250 000 Kč, kte- rou stěžovatel zaplatil společnosti s ru- čením omezeným E. jako dohodnutou odměnu za převod předmětu leasingu (osobního automobilu) z této společ- nosti na sebe, není daňově uznatelným výdajem ve smyslu ustanovení $ 24 záko- na o daních z příjmů. Výdajem způsobi- lým snížit daňový základ poplatníka mů- že být jen taková položka, kterou je možno posoudit dle $ 24 citovaného zá- kona. Ustanovení $ 24 odst. 2 písm. h) a odst. 4 citovaného zákona, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1998, stanoví, že v případě finančního pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku (leasing) může být daňovým výdajem v různých případech vždy pouze nájemné, tj. částka, kterou poplatník hradí leasingové společnosti. Po novele tohoto ustanovení v roce 2001 je možno jako výdaj postupníka, tj. stěžo- vatele, nově uznat i tu část nájemného, kterou postupitel uhradil, avšak kterou si nemohl dle pravidel odepisování uplatnit do doby postoupení smlouvy ja- ko svůj výdaj (při leasingu automobilu tedy část zaplacené akontace), nikoliv však částku, která by byla postupiteli vy- placena nad uvedenou výši. Třebaže vý- čet možných výdajů daný ustanovením $ 24 odst. 2 zákona o daních z příjmů ne- ní taxativní, dle krajského soudu upra- vuje zákon uceleně problematiku uplat- ňování výdajů spojených s finančním pronájmem s následnou koupí najatého hmotného majetku. Pokud vyplacené odstupné při postoupení leasingové smlouvy mezi výdaje zahrnuto není, pak jej není možno uznat jako výdaj ve smys- lu citovaného zákona. Vyplacení odstup- ného je svou povahou nákladem na poří- zení části hmotného majetku, neboť 406 vyjadřuje náhradu za zaplacenou část hodnoty automobilu. Takový výdaj však není možno uznat jako výdaj vynaložený k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely. V podané kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že není správný právní názor sou- du, že vyplacení odstupného z důvodu převodu leasingové smlouvy je nákla- dem na pořízení části hmotného majet- ku, neboť vyjadřuje náhradu za zaplace- nou část hodnoty automobilu, přičemž takový výdaj není dle ustanovení $ 25 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů daňově uznatelný. Podle stěžovatele je částka 250 000 Kč, kterou zaplatil spo- lečnosti E., sjednanou cenou za převod práv a povinností vyplývajících z uzavře- né leasingové smlouvy mezi uvedenou společností jako nájemcem a leasingo- vou společností C. jako pronajímatelem. Souhrn těchto práv a povinností vyplý- vajících z leasingové smlouvy má majet- kovou hodnotu ocenitelnou penězi a právě dohodnutá částka 250 000 Kč představuje účastníky dohodnutou cenu těchto práv a povinností. Na základě smlouvy o převodu práv a povinností z leasingové smlouvy vzniklo stěžovateli právo užívat předmět leasingu a právo -na převod předmětu leasingu do jeho vlast- nictví za zůstatkovou hodnotu 1220 Kč po splacení všech leasingových splátek a rovněž povinnost uhradit dosud nesplacené leasingové splátky. Z tohoto důvodu není částka zaplacená stěžovate- lem vyjádřením náhrady za již zaplace- nou část hodnoty automobilu, ale vyjá- dřením skutečné hodnoty předmětu leasingu ke dni uzavření smlouvy o pře- vodu práv a povinností z leasingové smlouvy s přihlédnutím k dosud neuhra- zeným leasingovým splátkám. Takový vý- daj nelze v žádném případě považovat za výdaj na pořízení části hmotného majet- ku, neboť stěžovatel se uzavřením smlouvy o převodu práv a povinností z leasingové smlouvy nestává vlastníkem předmětu leasingu. Zaplacená částka 250 000 Kč je peněžitým vyjádřením hodnoty práva předmět nájmu užívat a práva na převod předmětu nájmu do stěžovatelova vlastnictví po uhrazení veškerých leasingových splátek za zů- statkovou hodnotu uvedenou v leasingo- vé smlouvě, jakož i povinnosti uhradit dosud nesplacené leasingové splátky. Ta- kový výdaj nelze považovat ani za výdaj na pořízení nehmotného majetku ve smyslu $ 25 odst. 1 písm. a) zákona o da- ních z příjmů. Za situace, kdy výčet výda- jů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů není v ustanovení $ 24 zákona o daních z pří- jmů vymezen taxativně a kdy stěžovate- lem vynaložený výdaj nelze považovat za žádný z výdajů, jejichž výčet je uveden v ustanovení $ 25 tohoto zákona a které nejsou daňově uznatelnými výdaji, je nutno dovodit, že částka 250 000 Kč je výdajem vynaloženým na dosažení, zajiš- tění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu citovaného zákona. Ze spisů vyplývá, že na daňovém do- kladu (faktuře ze dne 23. 10. 1998, která byla vystavena společností E.), je jako důvod fakturace částky 250 000 Kč uve- dena odměna za zprostředkování převo- du osobního automobilu BMW 523i, avšak v průběhu daňového řízení bylo prokázáno, že se jedná o odstupné, v němž je zhodnocen technický stav vo- zu, a to s ohledem na splátky již zaplace- né společností E. Částku 250 000 Kč te- dy stěžovatel vyplatil jako náhradu za to, že převzal od společnosti E. osobní auto- mobil, který byl převeden po skončení leasingu do jeho vlastnictví, přičemž na úhradě splátek se uvedená společnost podílela. Skutečným obsahem vyplacení částky 250 000 Kč je proto náhrada za část pořizovacích nákladů osobního au- tomobilu uhrazená společností E. Kasační stížnost není důvodná. Pro posouzení dané věci je rozhodu- jící dikce ustanovení $ 24 zákona o da- ních z příjmů, ve znění účinném pro rok 1998, v němž jsou upraveny výdaje, kte- ré jsou způsobilé snížit daňový základ poplatníka. Z ustanovení $ 24 odst. 2 písm. h) a odst. 4 vyplývá, že v případě fi- nančního pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku může být daňovým výdajem v uvedených přípa- dech pouze nájemné, tj. částka, kterou poplatník hradí leasingové společnosti, nikoliv však odstupné při tzv. postoupe- ní leasingové smlouvy. Až po novele to- hoto ustanovení (provedené v roce 2001) bylo možné jako výdaj postupní- ka, tedy stěžovatele, nově uznat i tu Část nájemného, kterou postupitel uhradil, avšak kterou si nemohl podle pravidel odepisování uplatnit do doby postoupe- ní smlouvy jako svůj výdaj (při leasingu automobilu se jednalo o část zaplacené akontace), nikoliv však takovou částku, která by byla postupiteli vyplacena nad uvedenou výši. Pokud z citovaných usta- novení zákona o daních z příjmů nelze dovodit, že vyplacené odstupné při po- stoupení leasingové smlouvy je výdajem uvedeným v $ 24 tohoto zákona, tedy vý- dajem vynaloženým na dosažení, zajiště- ní a udržení příjmů, potom nelze shledat nezákonnost v postupu soudu, který ne- shledal žalobcem uplatněný výdaj za vý- daj snižující daňový základ poplatníka. Pro posouzení dané věci tak není roz- hodující, zda vyplacení odstupného je či není svou povahou nákladem na poříze- ní části hmotného majetku, protože ani takový výdaj by dle $ 25 odst. 1 písm. a) 407 843 zákona o daních z příjmů nebylo možné uznat jako výdaj vynaložený k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely, případně jde-li o vyjádření skuteč- né hodnoty předmětu leasingu ke dni uzavření smlouvy o převodu práv a po- vinností z leasingové smlouvy, jak polemi- zuje stěžovatel v podané kasační stížnosti. Je pak nutno dovodit, že daňový zá- klad poplatníka mohou ovlivnit (snížit) pouze takové výdaje (náklady), které jsou podřaditelné pod ustanovení $ 24 odst. 1, 2 zákona o daních z příjmů a kte- ré nejsou z daňových výdajů výslovně ustanovením $ 25 tohoto zákona vylou- čeny. Existenci takových výdajů však stě- žovatel v průběhu daňového řízení ne- prokázal. Stěžovatelem uplatněný výdaj tedy není podřaditelný mezi výdaje vynalože- né na dosažení, zajištění a udržení pří- jmů. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti (tvr- zená nezákonnost spočívající v nespráv- ném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení) není dán. 843 Daň z příjmů: zvýšení majetku; nepeněžní příjem k $ 3 odst. 2, odst. 3 a $ 23 odst. 6 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1994 Příjmem podléhajícím dani z příjmů fyzických osob podle zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, je zvýšení majetku daňového poplatníka. Musí se přitom jednat o příjem skutečný, a nikoliv toliko zdánlivý. To zna- mená, že se toto zvýšení majetku musí v právní sféře daňového poplatníka reálně projevit, a to tak, aby bylo pro poplatníka skutečně využitelné. K ne- peněžnímu příjmu vlastníka nemovitosti proto nedochází již v okamžiku jejího zhodnocení (zde: rekonstrukce provedená nájemcem na jeho vlastní náklady), nýbrž teprve v okamžiku skutečného obohacení vlastníka, tedy např. v okamžiku ukončení původního nájemního vztahu.
Společnost s ručením omezeným A. proti Finančnímů ředitelství v Ústí nad La-