Přeplatek vzniklý na základě daňových povinností, které vznikly v době ode
dne účinnosti rozhodnutí o úpadku, lze použít na úhradu splatných pohledávek
za majetkovou podstatou [§ 168 odst. 2 písm. e) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku
a způsobech jeho řešení].
Přeplatek vzniklý na základě daňových povinností, které vznikly v době ode
dne účinnosti rozhodnutí o úpadku, lze použít na úhradu splatných pohledávek
za majetkovou podstatou [§ 168 odst. 2 písm. e) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku
a způsobech jeho řešení].
[84] Rozšířenému senátu se jeví absurdním, aby například vlastník pozemku sousedícího s regulovaným územím (tzn . osoba
splňující podmínky v § 101a odst . 1 s . ř . s .),
který je zároveň občanem obce, ztratil aktivní legitimaci k podání návrhu na zrušení
územního plánu jen proto, že se spolu s dalšími občany obce nechal zastoupit k uplatňování věcně shodných připomínek zástupcem veřejnosti, zmocnil jej k podání námitky
a rád by byl reprezentován tímto zástupcem
i v soudním řízení o zrušení opatření obecné
povahy nebo jeho části . Nelze totiž vyloučit,
že společný zájem uplatní věcně shodnou
připomínkou více vlastníků nemovitostí v regulovaném území, ač by jinak mohli každý
sám za sebe vznést námitku .
[84] Rozšířenému senátu se jeví absurdním, aby například vlastník pozemku sousedícího s regulovaným územím (tzn . osoba
splňující podmínky v § 101a odst . 1 s . ř . s .),
který je zároveň občanem obce, ztratil aktivní legitimaci k podání návrhu na zrušení
územního plánu jen proto, že se spolu s dalšími občany obce nechal zastoupit k uplatňování věcně shodných připomínek zástupcem veřejnosti, zmocnil jej k podání námitky
a rád by byl reprezentován tímto zástupcem
i v soudním řízení o zrušení opatření obecné
povahy nebo jeho části . Nelze totiž vyloučit,
že společný zájem uplatní věcně shodnou
připomínkou více vlastníků nemovitostí v regulovaném území, ač by jinak mohli každý
sám za sebe vznést námitku .
[85] Rozšířený senát proto neshledal
žádný podstatný rozdíl, který by odůvodnil jiné zacházení stran přístupu k soudní
ochraně, je-li dotčená veřejnost zastupována spolkem nebo zástupcem veřejnosti,
sledují-li ve věcech územního plánování
stejný účel, tj . zajištění účasti veřejnosti .
Všechny uvedené důvody vedou k závěru,
že zástupce veřejnosti je oprávněn podat
návrh na zrušení opatření obecné povahy
dle § 101a s . ř . s .
Svým rozhodnutím ze dne 1 . 10 . 2012 a ze
dne 19 . 10 . 2012 Finanční úřad v Benešově
(dále jen „správce daně“) nevyhověl požadavku dlužníka na vrácení přeplatku na dani
z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) . Rozhodnutím ze dne 26 . 11 . 2012 a ze dne 17 . 12 .
2012 zamítl žalovaný [zde ještě Finanční ředitelství v Praze, které bylo s účinností od 1 . 1 .
2013 dle § 19 odst . 1 zákona č . 456/2011 Sb .,
o Finanční správě České republiky, zrušeno
a jeho právním nástupcem se ve smyslu § 7
písm . a) citovaného zákona ve spojení s § 69
s . ř . s . stalo Odvolací finanční ředitelství se
sídlem v Brně, s nímž bylo v řízení pokračováno] .
Žalobkyně podala proti oběma výše uvedeným rozhodnutím žaloby ke Krajskému
soudu v Praze . Krajský soud obě žaloby spojil
ke společnému projednání a rozsudkem ze
dne 3 . 9 . 2015, čj . 45 Af 38/2012-53, žaloby
zamítl .
V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že na hmotněprávním postavení daňového
subjektu (dlužníka) se rozhodnutím o úpadku nic nemění potud, že i nadále zůstává daňovým dlužníkem . Správce daně tedy vyměřuje
daň jemu, a nikoliv insolvenčnímu správci .
U daňového subjektu však dochází k omezení
jeho dispozičních oprávnění ve smyslu § 40
odst . 1 insolvenčního zákona, což se nutně
promítne i v rovině procesní v daňovém řízení, do něhož vstupuje jako tzv . třetí osoba
podle § 22 zákona č . 280/2009 Sb ., daňový
řád, insolvenční správce, jemuž jsou podle
§ 20 odst . 3 téhož zákona přiznávána stejná
práva a povinnosti jako daňovému subjektu .
To platí jak pro výkon hmotných subjektivních práv a povinností, tak i procesních . Insolvenční správce má proto v daňovém řízení
stejná práva, jako měl dlužník . Správce daně
s insolvenčním správcem jedná v daňovém řízení týkajícím se daňové povinnosti dlužníka
a jemu také doručuje rozhodnutí . Důsledkem
přechodu oprávnění vykonávat práva a plnit
povinnosti v daňovém řízení je rovněž to, že
odvolání proti platebnímu výměru je oprávněn podat insolvenční správce, a nikoliv dlužník, který tak činí na účet dlužníka . Tato skutečnost se v rozhodnutí o odvolání projeví
tím, že za odvolatele bude označen dlužník,
přičemž insolvenční správce bude označen
jako osoba, jejímž prostřednictvím dlužník
jedná . Námitka, že vadné označení odvolatele
v rozhodnutí finančního ředitelství způsobuje nicotnost, případně nezákonnost napadeného rozhodnutí, tudíž není podle krajského
soudu důvodná .
Krajský soud dále uvedl, že spor mezi
účastníky je veden zejména o to, jaké účinky
pro vznik vratitelného přeplatku má usnesení soudu vydané podle § 305 odst . 2 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31 . 7 .
2013 . Krajský soud vycházel z toho, že pokud
jde o pohledávky, které se uspokojují kdykoli
v průběhu konkursního řízení, tj . pohledávky za majetkovou podstatou a jim na roveň
postavené, tyto jsou uspokojovány postupně
tak, jak jsou splatné . Jejich uhrazením přitom
zanikají . Mezi způsoby zániku pohledávky
patří i započtení, které pro účely daňového
řízení mimo jiné upravuje § 242 odst . 3 daňového řádu . Jestliže správce daně v souladu
s podmínkami stanovenými citovaným ustanovením použil přeplatek na dani z přidané
hodnoty za období květen a červen 2011
(vzniklý po vydání rozhodnutí o úpadku) na
úhradu splatných pohledávek za majetkovou
podstatou, postupoval správně . Ze správního
spisu přitom plyne, že k započtení přeplatku
ve výši 221 201 Kč a 280 373 Kč na evidovaný nedoplatek došlo zčásti k datu 2 . 4 . 2012
a zčásti k 4 . 5 . 2012, přičemž k tomuto pozdějšímu datu již správce daně na osobním
daňovém účtu dlužníka neevidoval žádný
vratitelný přeplatek . Na této skutečnosti později vydané usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 21 . 9 . 2012, čj . KSUL 44 INS
4653/2010-B-135, již nemohlo cokoli změnit,
neboť v důsledku vydání tohoto usnesení nemůže vratitelný přeplatek, který v té době již
neexistoval, tzv . ožít . Ani tuto námitku proto
neshledal krajský soud důvodnou .
Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) v zákonné lhůtě kasační stížnost . Stěžovatelka vyjádřila nesouhlas
s tím, jak krajský soud posoudil účinky usnesení insolvenčního soudu vydaného ve smyslu § 305 odst . 2 insolvenčního zákona pro
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 7– 8/2 016
vznik vratitelného přeplatku na daních . Podle krajského soudu takové usnesení dopadá
pouze na pohledávky za majetkovou podstatou, které nebyly ke dni jeho vydání uhrazeny .
Jeho jazykový výklad není podle stěžovatelky
v souladu se smyslem § 305 insolvenčního
zákona ani se zásadami insolvenčního řízení
definovanými v § 5 téhož zákona . Ve svém důsledku vytváří systém nespravedlivého uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou,
pohledávek jim postavených na roveň a zajištěných pohledávek v rozsahu stanoveném
v § 167 a § 298 insolvenčního zákona (dále
též „zapodstatové pohledávky“), když správce daně je oprávněn si započíst na úhradu
těchto pohledávek část majetkové podstaty
bez souhlasu insolvenčního správce i soudu .
Insolvenční zákon stanoví v § 305 odst . 2 pořadí úhrady tak, aby byl konkurz vůbec proveditelný . V daném případě do tohoto pořadí
zasáhl správce daně tak, že si v průběhu konkurzu započetl postupem podle § 242 odst . 3
daňového řádu nadměrné odpočty na úhradu
svých zapodstatových pohledávek . Tím došlo
k ochuzení majetkové podstaty natolik, že stěžovatelka není schopna dodržet pořadí úhrady nároků podle § 305 odst . 2 insolvenčního
zákona, jak plyne z usnesení Krajského soudu
v Ústí nad Labem čj . KSUL 44 INS 4653/2010-
-B-135 . Výklad zastávaný krajským soudem
znamená, že zapodstatové pohledávky správce daně jsou „super prioritní“, a stát je tak prvním z privilegovaných věřitelů . Taková úvaha
je však, s ohledem na judikaturu týkající se
vztahu úpadkového a daňového práva, nesprávná . Aplikací právního názoru krajského
soudu by došlo k situaci, že zásady stanovící,
že žádný z účastníků nesmí být nespravedlivě
poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a rovnosti možností věřitelů, by se na uspokojení
pohledávek definovaných v § 305 odst . 1 insolvenčního zákona nepoužily .
Nejvyšší správní soud kasační stížnost za-
mítl .
Z odůvodnění:
V.
(…) [11] Podstatou kasační stížnosti je
nesouhlas stěžovatelky s postupem správce
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 7 –8/2016
daně, který po účinnosti rozhodnutí o úpadku použil přeplatek na DPH na úhradu splatných daňových pohledávek za majetkovou
podstatou .
[85] Rozšířený senát proto neshledal
žádný podstatný rozdíl, který by odůvodnil jiné zacházení stran přístupu k soudní
ochraně, je-li dotčená veřejnost zastupována spolkem nebo zástupcem veřejnosti,
sledují-li ve věcech územního plánování
stejný účel, tj . zajištění účasti veřejnosti .
Všechny uvedené důvody vedou k závěru,
že zástupce veřejnosti je oprávněn podat
návrh na zrušení opatření obecné povahy
dle § 101a s . ř . s .
Svým rozhodnutím ze dne 1 . 10 . 2012 a ze
dne 19 . 10 . 2012 Finanční úřad v Benešově
(dále jen „správce daně“) nevyhověl požadavku dlužníka na vrácení přeplatku na dani
z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) . Rozhodnutím ze dne 26 . 11 . 2012 a ze dne 17 . 12 .
2012 zamítl žalovaný [zde ještě Finanční ředitelství v Praze, které bylo s účinností od 1 . 1 .
2013 dle § 19 odst . 1 zákona č . 456/2011 Sb .,
o Finanční správě České republiky, zrušeno
a jeho právním nástupcem se ve smyslu § 7
písm . a) citovaného zákona ve spojení s § 69
s . ř . s . stalo Odvolací finanční ředitelství se
sídlem v Brně, s nímž bylo v řízení pokračováno] .
Žalobkyně podala proti oběma výše uvedeným rozhodnutím žaloby ke Krajskému
soudu v Praze . Krajský soud obě žaloby spojil
ke společnému projednání a rozsudkem ze
dne 3 . 9 . 2015, čj . 45 Af 38/2012-53, žaloby
zamítl .
V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že na hmotněprávním postavení daňového
subjektu (dlužníka) se rozhodnutím o úpadku nic nemění potud, že i nadále zůstává daňovým dlužníkem . Správce daně tedy vyměřuje
daň jemu, a nikoliv insolvenčnímu správci .
U daňového subjektu však dochází k omezení
jeho dispozičních oprávnění ve smyslu § 40
odst . 1 insolvenčního zákona, což se nutně
promítne i v rovině procesní v daňovém řízení, do něhož vstupuje jako tzv . třetí osoba
podle § 22 zákona č . 280/2009 Sb ., daňový
řád, insolvenční správce, jemuž jsou podle
§ 20 odst . 3 téhož zákona přiznávána stejná
práva a povinnosti jako daňovému subjektu .
To platí jak pro výkon hmotných subjektivních práv a povinností, tak i procesních . Insolvenční správce má proto v daňovém řízení
stejná práva, jako měl dlužník . Správce daně
s insolvenčním správcem jedná v daňovém řízení týkajícím se daňové povinnosti dlužníka
a jemu také doručuje rozhodnutí . Důsledkem
přechodu oprávnění vykonávat práva a plnit
povinnosti v daňovém řízení je rovněž to, že
odvolání proti platebnímu výměru je oprávněn podat insolvenční správce, a nikoliv dlužník, který tak činí na účet dlužníka . Tato skutečnost se v rozhodnutí o odvolání projeví
tím, že za odvolatele bude označen dlužník,
přičemž insolvenční správce bude označen
jako osoba, jejímž prostřednictvím dlužník
jedná . Námitka, že vadné označení odvolatele
v rozhodnutí finančního ředitelství způsobuje nicotnost, případně nezákonnost napadeného rozhodnutí, tudíž není podle krajského
soudu důvodná .
Krajský soud dále uvedl, že spor mezi
účastníky je veden zejména o to, jaké účinky
pro vznik vratitelného přeplatku má usnesení soudu vydané podle § 305 odst . 2 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31 . 7 .
2013 . Krajský soud vycházel z toho, že pokud
jde o pohledávky, které se uspokojují kdykoli
v průběhu konkursního řízení, tj . pohledávky za majetkovou podstatou a jim na roveň
postavené, tyto jsou uspokojovány postupně
tak, jak jsou splatné . Jejich uhrazením přitom
zanikají . Mezi způsoby zániku pohledávky
patří i započtení, které pro účely daňového
řízení mimo jiné upravuje § 242 odst . 3 daňového řádu . Jestliže správce daně v souladu
s podmínkami stanovenými citovaným ustanovením použil přeplatek na dani z přidané
hodnoty za období květen a červen 2011
(vzniklý po vydání rozhodnutí o úpadku) na
úhradu splatných pohledávek za majetkovou
podstatou, postupoval správně . Ze správního
spisu přitom plyne, že k započtení přeplatku
ve výši 221 201 Kč a 280 373 Kč na evidovaný nedoplatek došlo zčásti k datu 2 . 4 . 2012
a zčásti k 4 . 5 . 2012, přičemž k tomuto pozdějšímu datu již správce daně na osobním
daňovém účtu dlužníka neevidoval žádný
vratitelný přeplatek . Na této skutečnosti později vydané usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 21 . 9 . 2012, čj . KSUL 44 INS
4653/2010-B-135, již nemohlo cokoli změnit,
neboť v důsledku vydání tohoto usnesení nemůže vratitelný přeplatek, který v té době již
neexistoval, tzv . ožít . Ani tuto námitku proto
neshledal krajský soud důvodnou .
Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) v zákonné lhůtě kasační stížnost . Stěžovatelka vyjádřila nesouhlas
s tím, jak krajský soud posoudil účinky usnesení insolvenčního soudu vydaného ve smyslu § 305 odst . 2 insolvenčního zákona pro
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 7– 8/2 016
vznik vratitelného přeplatku na daních . Podle krajského soudu takové usnesení dopadá
pouze na pohledávky za majetkovou podstatou, které nebyly ke dni jeho vydání uhrazeny .
Jeho jazykový výklad není podle stěžovatelky
v souladu se smyslem § 305 insolvenčního
zákona ani se zásadami insolvenčního řízení
definovanými v § 5 téhož zákona . Ve svém důsledku vytváří systém nespravedlivého uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou,
pohledávek jim postavených na roveň a zajištěných pohledávek v rozsahu stanoveném
v § 167 a § 298 insolvenčního zákona (dále
též „zapodstatové pohledávky“), když správce daně je oprávněn si započíst na úhradu
těchto pohledávek část majetkové podstaty
bez souhlasu insolvenčního správce i soudu .
Insolvenční zákon stanoví v § 305 odst . 2 pořadí úhrady tak, aby byl konkurz vůbec proveditelný . V daném případě do tohoto pořadí
zasáhl správce daně tak, že si v průběhu konkurzu započetl postupem podle § 242 odst . 3
daňového řádu nadměrné odpočty na úhradu
svých zapodstatových pohledávek . Tím došlo
k ochuzení majetkové podstaty natolik, že stěžovatelka není schopna dodržet pořadí úhrady nároků podle § 305 odst . 2 insolvenčního
zákona, jak plyne z usnesení Krajského soudu
v Ústí nad Labem čj . KSUL 44 INS 4653/2010-
-B-135 . Výklad zastávaný krajským soudem
znamená, že zapodstatové pohledávky správce daně jsou „super prioritní“, a stát je tak prvním z privilegovaných věřitelů . Taková úvaha
je však, s ohledem na judikaturu týkající se
vztahu úpadkového a daňového práva, nesprávná . Aplikací právního názoru krajského
soudu by došlo k situaci, že zásady stanovící,
že žádný z účastníků nesmí být nespravedlivě
poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a rovnosti možností věřitelů, by se na uspokojení
pohledávek definovaných v § 305 odst . 1 insolvenčního zákona nepoužily .
Nejvyšší správní soud kasační stížnost za-
mítl .
Z odůvodnění:
V.
(…) [11] Podstatou kasační stížnosti je
nesouhlas stěžovatelky s postupem správce
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 7 –8/2016
daně, který po účinnosti rozhodnutí o úpadku použil přeplatek na DPH na úhradu splatných daňových pohledávek za majetkovou
podstatou .
[12] Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 5 . 5 . 2010, čj . KSUL 44 INS
4653/2010-A-8, zjistil úpadek dlužníka METAZ, a . s . Účinky tohoto rozhodnutí nastaly
zveřejněním v insolvenčním rejstříku, tj . dne
5 . 5 . 2010 . Usnesením ze dne 9 . 12 . 2010,
čj . KSUL 44 INS 4653/2010-B-87, insolvenční
soud přeměnil reorganizaci dlužníka METAZ,
a . s ., v konkurs . Dne 2 . 4 . 2012 stěžovatelka
podala za dlužníka METAZ, a . s, dodatečná daňová přiznání k DPH za měsíce květen a červen 2011, na jejichž základě správce daně
vydal dva dodatečné platební výměry na
DPH ve výši minus 221 201 Kč (květen 2011)
a minus 280 373 Kč (červen 2011) . Na základě těchto dodatečných platebních výměrů
stěžovatelka požádala správce daně o vrácení přeplatku podle § 155 daňového řádu .
Správce daně rozhodl dne 1 . 10 . 2012 tak, že
se požadavku na vrácení přeplatku na DPH
ve výši 501 574 Kč nevyhovuje . Další žádost
o vrácení přeplatku podala stěžovatelka dne
14 . 8 . 2012 . O této žádosti rozhodl správce
daně dne 19 . 10 . 2012 tak, že se požadavku na
vrácení přeplatku na DPH nevyhovuje . Důvodem pro nevyhovění žádosti byla v obou
případech skutečnost, že správce daně ke
dni vydání těchto rozhodnutí evidoval na
osobním daňovém účtu dlužníka nedoplatky
na DPH, které vznikly z činnosti insolvenčního správce po prohlášení konkursu . Odvolání podaná proti těmto rozhodnutím správce
daně byla zamítnuta žalobou napadenými
rozhodnutími .
[12] Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 5 . 5 . 2010, čj . KSUL 44 INS
4653/2010-A-8, zjistil úpadek dlužníka METAZ, a . s . Účinky tohoto rozhodnutí nastaly
zveřejněním v insolvenčním rejstříku, tj . dne
5 . 5 . 2010 . Usnesením ze dne 9 . 12 . 2010,
čj . KSUL 44 INS 4653/2010-B-87, insolvenční
soud přeměnil reorganizaci dlužníka METAZ,
a . s ., v konkurs . Dne 2 . 4 . 2012 stěžovatelka
podala za dlužníka METAZ, a . s, dodatečná daňová přiznání k DPH za měsíce květen a červen 2011, na jejichž základě správce daně
vydal dva dodatečné platební výměry na
DPH ve výši minus 221 201 Kč (květen 2011)
a minus 280 373 Kč (červen 2011) . Na základě těchto dodatečných platebních výměrů
stěžovatelka požádala správce daně o vrácení přeplatku podle § 155 daňového řádu .
Správce daně rozhodl dne 1 . 10 . 2012 tak, že
se požadavku na vrácení přeplatku na DPH
ve výši 501 574 Kč nevyhovuje . Další žádost
o vrácení přeplatku podala stěžovatelka dne
14 . 8 . 2012 . O této žádosti rozhodl správce
daně dne 19 . 10 . 2012 tak, že se požadavku na
vrácení přeplatku na DPH nevyhovuje . Důvodem pro nevyhovění žádosti byla v obou
případech skutečnost, že správce daně ke
dni vydání těchto rozhodnutí evidoval na
osobním daňovém účtu dlužníka nedoplatky
na DPH, které vznikly z činnosti insolvenčního správce po prohlášení konkursu . Odvolání podaná proti těmto rozhodnutím správce
daně byla zamítnuta žalobou napadenými
rozhodnutími .
[13] Možnost započtení pohledávky v insolvenčním řízení upravuje § 140 odst . 2
insolvenčního zákona tak, že umožňuje započtení vzájemných pohledávek dlužníka
a věřitele po rozhodnutí o úpadku pouze tehdy, pokud zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o úpadku; odstavec 3 potom stanoví další případy,
v nichž není započtení přípustné . Započtení
pohledávek za podstatou insolvenční zákon
výslovně neupravuje . Ze žádného ustanovení
insolvenčního zákona a daňového řádu však
rovněž nevyplývá, že by nebylo možné postupovat podle úpravy daňového řádu o převodu přeplatku . Důvodová zpráva k daňovému
řádu pak uvádí, že daňový řád je vůči insolvenčnímu zákonu lex specialis . Proto je třeba
na danou problematiku použít též příslušná
ustanovení daňového řádu, která upravují
jeho vztah k insolvenčnímu řízení a která
zohledňují specifické postavení daňových
pohledávek ve vztahu k obecné úpravě insolvenčního zákona (§ 242 až § 245) .
[14] Podle § 242 odst . 1 daňového řádu „[d]a-
ňové pohledávky, které vznikají v důsledku
daňových povinností, které vznikly v době ode
dne účinnosti rozhodnutí o úpadku do ukončení insolvenčního řízení, jsou pohledávky za
majetkovou podstatou“ . Podle odstavce 3 téhož
ustanovení „[p]řeplatek vzniklý na základě
daňových povinností, které vznikly v době ode
dne účinnosti rozhodnutí o úpadku, se použije
pouze na úhradu splatných pohledávek za
majetkovou podstatou“ .
[14] Podle § 242 odst . 1 daňového řádu „[d]a-
ňové pohledávky, které vznikají v důsledku
daňových povinností, které vznikly v době ode
dne účinnosti rozhodnutí o úpadku do ukončení insolvenčního řízení, jsou pohledávky za
majetkovou podstatou“ . Podle odstavce 3 téhož
ustanovení „[p]řeplatek vzniklý na základě
daňových povinností, které vznikly v době ode
dne účinnosti rozhodnutí o úpadku, se použije
pouze na úhradu splatných pohledávek za
majetkovou podstatou“ .
[15] Podle § 168 odst . 2 písm . e) insolvenčního zákona „[p]ohledávkami za
majetkovou podstatou, pokud vznikly po
rozhodnutí o úpadku, jsou daně, poplatky,
a jiná obdobná peněžitá plnění, pojistné na
sociální zabezpečení a příspěvek na státní
politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné
zdravotní pojištění “ . Podle odstavce 3 téhož
ustanovení, „[n]ení-li dále stanoveno jinak,
pohledávky za majetkovou podstatou se
uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí
o úpadku“ .
[16] Podle § 203 odst . 1 insolvenčního
zákona „[p]ohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň
se uplatňují vůči insolvenčnímu správci pořadem práva tak, jako by insolvenční správce byl v nich dlužníkem“ . Podle odstavce 3
téhož ustanovení „[i]nsolvenční správce
uspokojí pohledávky podle odstavce 1 z majetkové podstaty“ . Podle odstavce 4 citovaného ustanovení „[n]euspokojí-li insolvenční
správce pohledávky podle odstavce 1 v plné
výši a včas, může se věřitel domáhat jejich
splnění žalobou podanou proti insolvenčnímu správci; nejde o incidenční spor“ .
[17] V režimu § 305 insolvenčního zákona, na který v souvislosti s usnesením vydaným podle § 297 odst . 2 téhož zákona upozorňuje stěžovatelka, se postupuje teprve tehdy,
pokud stav majetkové podstaty neumožňuje
plné či poměrné uspokojení pohledávek za
podstatou . Tato situace v souzené věci ve
vztahu k předmětu tohoto řízení nenastala,
neboť právní úprava obsažená v daňovém
řádu předpokládá uspokojení pohledávky za
podstatou i prostřednictvím převedení přeplatku na úhradu nedoplatku téhož daňového subjektu .
[18] Podle § 305 odst . 1 insolvenčního zákona se „[p]řed […] rozvrhem uspokojí dosud
nezaplacené pohledávky, které se uspokojují
kdykoli v průběhu konkursního řízení; a to
pohledávky za majetkovou podstatou, pohledávky jím postavené na roveň a zajištěné
pohledávky v rozsahu stanoveném v § 298
a § 299 odst. 1 “ . Podle odstavce 2 téhož ustanovení, nestačí-li dosažený výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty k uspokojení všech
pohledávek, uvedených v odstavci 1, uspokojí se pohledávky v tam stanoveném pořadí .
To však předpokládá předchozí nemožnost
jejich uspokojení v plné či poměrné výši .
[18] Podle § 305 odst . 1 insolvenčního zákona se „[p]řed […] rozvrhem uspokojí dosud
nezaplacené pohledávky, které se uspokojují
kdykoli v průběhu konkursního řízení; a to
pohledávky za majetkovou podstatou, pohledávky jím postavené na roveň a zajištěné
pohledávky v rozsahu stanoveném v § 298
a § 299 odst. 1 “ . Podle odstavce 2 téhož ustanovení, nestačí-li dosažený výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty k uspokojení všech
pohledávek, uvedených v odstavci 1, uspokojí se pohledávky v tam stanoveném pořadí .
To však předpokládá předchozí nemožnost
jejich uspokojení v plné či poměrné výši .
[19] Za majetek daňového subjektu se pro
potřeby insolvenčního řízení považuje pouze
přeplatek, který je vratitelný (§ 242 odst . 2
věta první daňového řádu) . Je jím tedy pouze částka, která zbude poté, co správce daně
převede přeplatek na úhradu nedoplatku téhož daňového subjektu na jiném osobním daňovém účtu, případně na úhradu nedoplatku
u jiného správce daně (§ 154 odst . 2 a 4 daňového řádu) . Převedení přeplatku na úhradu nedoplatků je však omezeno; pravidla se
liší podle dne vzniku přeplatku . Přeplatek
z daňových povinností vzniklých nejpozději
dnem předcházejícím rozhodnutí o úpadku
lze použít pouze na úhradu splatných daňových pohledávek, které nejsou pohledávkami
za podstatou . Jedná se tedy o pohledávky,
které vznikly před rozhodnutím o úpadku
a které musí správce daně uplatnit přihláškou pohledávky; pokud by je správce daně
přihláškou neuplatnil, nemohl by na jejich
úhradu přeplatek vůbec použít, neboť by tím
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 7– 8/2 016
Ing . Vladimíra J . V . proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o vrácení přeplatku na dani *) S účinností od 1. 1. 2013 byl § 168 odst. 2 písm. e) změněn zákonem č. 399/2012 Sb., od 1. 1. 2014 záko- nem č. 294/2013 Sb., od 1. 1. 2017 bude změněn zákonem č. 377/2015 Sb. zákona z roku 2006), naopak zástupce veřejnosti umožňuje osobám z řad dotčené
veřejnosti podávat kvalifikované námitky .
Přísluší mu právo ovlivnit průběh řízení
stejným způsobem jako vlastníkům nemovitostí dotčeným regulací . Toto oprávnění
je podepřeno, na rozdíl od spolku, značnou mírou legitimity, dosažením zmocnění od předepsaného počtu občanů obce
(srov . § 23 odst . 2 stavebního zákona
z roku 2006), kteří mají bezprostřední
vztah k regulovanému území, v němž žijí .
Dotčení právní sféry nelze redukovat na
dotčení vlastnických či jiných věcných
práv . Zástupci veřejnosti tak lze při ochraně zájmů skupiny osob proti opatření
obecné povahy v oblasti územního pláno vání přiznat vyšší legitimitu než spolku . Je
zmocněn k podání námitky transparent ně, výslovně jmenovanými občany obce,
a při jejím projednání zastupuje ty, kteří
uplatnili věcně shodnou připomínku .
Dotčení právní sféry tak namítá jménem
podstatné části obyvatel regulovaného
území a námitka jím podaná má určitou
výpovědní sílu . Naproti tomu skutečné
zájmy sledované určitým spolkem mohou
být nejasné . zákon)*) z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobkyně .