též „daňový řád“) Příjemcem rozhodnutí ve smyslu $ 32 odst. 2 písm. c) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je ten subjekt, kterému jsou daňo- vým rozhodnutím ukládána práva nebo povinnosti; jemu je také rozhod- 986 nutí zpravidla doručováno. Příjemcem rozhodnutí tak není zmocněný zá- stupce daňového subjektu, a to ikdyž se mu dané rozhodnutí doručuje, nýbrž daňový subjekt, kterému tímto rozhodnutím vznikají práva a povinnosti.
též „daňový řád“) Příjemcem rozhodnutí ve smyslu $ 32 odst. 2 písm. c) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je ten subjekt, kterému jsou daňo- vým rozhodnutím ukládána práva nebo povinnosti; jemu je také rozhod- 986 nutí zpravidla doručováno. Příjemcem rozhodnutí tak není zmocněný zá- stupce daňového subjektu, a to ikdyž se mu dané rozhodnutí doručuje, nýbrž daňový subjekt, kterému tímto rozhodnutím vznikají práva a povinnosti.
Dle $ 32 odst. 2 písm. c) daňového řá- du je základní náležitostí rozhodnutí přesné označení příjemce rozhodnutí. Dle odst. 1 cit. ustanovení lze v daňovém řízení ukládat povinnosti nebo přizná- vat práva jen rozhodnutím. Tato rozhod- nutí jsou pro příjemce právně účinná jen tehdy, jsou-li jim řádným způsobem doručena nebo sdělena, pokud tento ne- bo zvláštní zákon nestanoví jinak. Jako zásadní stížní námitku stěžova- tele je dle Nejvyššího správního soudu nutno chápat jeho poukaz na skuteč- nost, že byl příjemcem napadeného roz- hodnutí správce daně, a proto byl i věc- ně legitimován k tomu, aby proti takovému rozhodnutí podal žalobu ve správním soudnictví. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí následující. To, kdo je příjemcem rozhodnutí ve smyslu $ 32 daňového řádu, je nutno vyvodit ze znění jeho odst. 1, ze kterého vyplývá, že příjem- cem rozhodnutí je ten subjekt, kterému jsou daňovým rozhodnutím ukládána práva nebo povinnosti. Jemu je rozhod- nutí doručováno, s výjimkou případů, kdy je na základě plné moci zastoupen, neboť v takových případech se rozhod- 987 701 nutí doručuje takovému zástupci ($ 17 odst. 7 daňového řádu). Příjemcem roz- hodnutí ve smyslu $ 32 odst. 2daňového řádu tak není zmocněný zástupce daňo- vého subjektu, a to i když se mu dané rozhodnutí doručuje, nýbrž daňový sub- jekt, kterému tímto rozhodnutím vznika- jí práva a povinnosti. V předmětné věci byl stěžovatel zástupcem daňového sub- jektu na základě plné moci; proto správ- ce daně postupoval v souladu se záko- nem, jestliže výzvu doručoval i jemu. To však neznamená, že by tento akt ve sféře stěžovatele přímo konstituoval nějaká práva či povinnosti. K výše uvedenému Nejvyšší správní soud poznamenává jen tolik, že daňový řád užívá pojmu „příjemce“ i v ryze pro- cesualistickém významu, kdy je za něj podle $ 17 odst. 2 cit. zákona považová- na osoba, jíž má být doručováno. V dal- ších odstavcích $ 17 daňového řádu (jed- ná se zejména o odstavce 7 až 10) je posléze řešeno, komu mají být písem- nosti fyzicky doručovány, aby jejich do- ručení mohlo být považováno za platné. Z cit. ustanovení daňového řádu tak mi- "mo jiné vyplývá, že písemnosti v daňo- vém řízení mají být doručovány vždy té osobě, která je za daňový subjekt v daňo- vém řízení oprávněna činit úkony (zá- stupce, opatrovník, daňový poradce apod.), přičemž podle odst. 11 téhož ustanovení doručení osobám uvedeným v odstavcích 7 až 10 platí jako doručení příjemci. Vzhledem k okolnosti, že stě- Žovatel byl zástupcem daňového subjek- tu na základě plné moci ve smyslu $ 10 odst. 3 daňového řádu, správce daně zce- la správně aplikoval $ 17 odst. 7 cit. zá- kona a předmětnou výzvu doručil i stě- žovateli. Vzhledem k okolnosti, že stěžovatel nebyl účastníkem daňového řízení, nýbrž pouze osobou, které bylo v tomto řízení doručováno, Nejvyšší správní soud se ztotožnil s právním zá- věrem krajského soudu o tom, že stěžo- vatel nebyl věcně legitimován k podání žaloby proti předmětné výzvě. Proto je právně irelevantní i jeho námitka týkají- cí se údajné možnosti správce daně po- kutovat ho za nesplnění povinností sta- novených mu předmětnou výzvou. Cík) Daňové řízení: neurčitý právní pojem Daň z příjmů: krácení daňové povinnosti jiným způsobem k $ 23 odst. 10 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů I. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí za- bývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi přípa- du, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčité- ho pojmu objasnit. II. Veřejný zájem na výběru daní nelze v obecné rovině spatřovat pouze v zájmu státu, ale rovněž v potřebě spravedlivě vymezit práva a povinnosti osob, které daňová povinnost stíhá. Rozsah a obsah podmínek pro stanove- ní daní je přitom možno definovat jen zákonem, přičemž je třeba zachovat požadavek právní jistoty a předvídatelnosti aktů veřejné moci. 988 IIX. Zaúčtovalli daňový subjekt nepeněžitý vklad (řádně oceněný ve smyslu $ 59 obchodního zákoníku) v souladu s účetními předpisy a násled- ně jej při prodeji zboží uplatnil do daňových nákladů ve výši odpovídající znaleckému posudku, nelze dospět k závěru, že „krátil daň jiným způso- bem“ ($ 23 odst. 10 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů).
Ing. Zdeněk U. v M. proti Finančnímu úřadu v Holešově ve věci daňové kontro-