kona ČNR č. 35/1993 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) V $70 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je stanoven jak druh úkonu, který může způsobit přerušení běhu promlčecí lhůty, tak i povinnost zpravit o tomto úkonu daňového dlužníka. Tento úkon musí být adresován přímo daňovému dlužníkovi, a nikoliv jiné osobě, bez ohledu na to, jaký je její právní vztah k daňovému dlužníkovi. Úkonem přerušujícím běh promlčecí lhůty proto není doručení rozsudku krajského soudu jednateli daňového dlužníka, který je zároveň jeho společníkem, v němž byla jednateli (společníkovi) jakožto ručiteli podle $ 106 obchodní- ho zákoníku uložena povinnost zaplatit správci daně dlužnou částku.
kona ČNR č. 35/1993 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) V $70 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je stanoven jak druh úkonu, který může způsobit přerušení běhu promlčecí lhůty, tak i povinnost zpravit o tomto úkonu daňového dlužníka. Tento úkon musí být adresován přímo daňovému dlužníkovi, a nikoliv jiné osobě, bez ohledu na to, jaký je její právní vztah k daňovému dlužníkovi. Úkonem přerušujícím běh promlčecí lhůty proto není doručení rozsudku krajského soudu jednateli daňového dlužníka, který je zároveň jeho společníkem, v němž byla jednateli (společníkovi) jakožto ručiteli podle $ 106 obchodní- ho zákoníku uložena povinnost zaplatit správci daně dlužnou částku.
Stěžovatel mimo jiné namítal nezá- konnost napadeného rozsudku spočíva- jící v nesprávném posouzení věci týkají- cí se promlčení. Podle $ 70 odst. 1,2 d.ř. se právo vybrat a vymáhat daňový nedo- platek promlčuje po šesti.letech po roce, ve kterém se, stal tento nedoplatek splat- ným. Je-li proveden úkon směřující k vy- brání, zajištění nebo vymožení nedoplat- ku, promlčecí lhůta se | přerušuje a počíná běžet nová promlčecí lhůta po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl daňový dlužník o tomto úkonu zpra- ven; daňové nedoplatky lze však vymáhat nejpozději do dvaceti let počítaných od konce roku, ve kterém se stal nedoplatek splatným, s výjimkou daňových nedo- platků zajištěných podle odstavců 4: 5. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právo správce daně vybrat a vymáhat da- ňový nedoplatek se po uplynutí stanove- né šestileté Ihůty promlčuje. Tato lhůta však může být prodloužena, jsou-li spl- něny zákonné předpoklady, které způso- bují její přerušení a započetí běhu nové lhůty. Aby taková situace nastala, musí být jednak proveden úkon směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení ne- doplatku a jednak musí být daňový dluž- ník o tomto úkonu zpraven. V daném případě se stalo sporným posouzení, ja- kým způsobem má být daňový subjekt zpraven o úkonu, který způsobuje přeru- šení běhu promlčení lhůty. Zákonodárce stanovil jak druh úkonu, který může způ- sobit přerušení běhu promlčení lhůty, tak povinnost zpravit o tomto úkonu da- ňového dlužníka. S ohledem na závažné důsledky, které učinění stanoveného úkonu pro daňového dlužníka má, nelze připustit, aby se o něm daňový dlužník dozvěděl zprostředkovaně či dokonce nahodile. Musí se tedy jednat o úkon, který je adresovaný přímo daňovému dlužníkovi, a nikoliv jinému subjektu bez ohledu na to, jaký je jeho právní vztah k daňovému dlužníkovi. Stěžovatel proto důvodně označuje za nepřípustně extenzivní výklad krajského soudu, kte- rý dovodil, že rozsudek doručený ručite- li stěžovatele zapsanému v obchodním rejstříku jako jeho jednatel je úkonem ve smyslu $ 70 odst. 2 d. ř. Navíc se v sou- vislosti s tímto výkladem nabízí otázka, proč až rozsudek by měl být tím úko- nem, neboť už podáním žaloby, která by- la rovněž Ing. Zdeňku. U. doručena, vy- jádřil správce daně svůj požadavek, o kterém soud rozhodl. Všechny úkony, které správce daně činil v soudním řízení, směřovaly proti fyzickým osobám, a nikoliv vůči stěžova- teli. kdyby bylo prokázáno, že Ing. Zde- něk U. byl v době soudního řízení jed- natelem stěžovatele (což stěžovatel zpochybňuje), nevystupoval v tomto ří- zení jako statutární orgán stěžovatele, ale jako fyzická osoba, která ručila záko- nem stanoveným způsobem za závazky stěžovatele. Jednalo se tedy o odlišné subjekty, a proto ze žádného úkonu vůči Ing. Zdeňku U. jako fyzické osobě, byť by byl v právním vztahu ke stěžovateli, ne- bylo možno dovodit, že se jednalo o úkon, o němž byl stěžovatel zpraven. Protože krajský soud neshledal jiný úkon než doručení rozsudku fyzické osobě jako úkon ve smyslu $ 70 odst. 2 d. ř., došlo z důvodů výše uvedených k promlčení práva vybrat a vymáhat da- ňový nedoplatek vůči stěžovateli uply- nutím šestileté lhůty, neboť to stěžovatel v souladu s $ 70 odst. 3 d. ř. namítal. ci) 545 Řízení před soudem: podjatost soudce k $ 8 soudního řádu správního Podíl na projednávání a rozhodování ve věcech podle $ 132 s. ř. s. neza- kládá důvod pro vyloučení soudců Nejvyššího správního soudu pro před- chozí účast na projednávání a rozhodování věci podle $ 8 odst. 1 věty druhé s. ř. s., jsou-li podle rozvrhu práce tito soudci povoláni rozhodnout v řízení o kasační stížnosti směřující proti rozhodnutí krajského soudu, jenž roz- hodoval o žalobě proti správnímu rozhodnutí vzešlému z řízení, v němž byl 443 —— m ————————— —— 2 správní orgán vázán právním názorem vysloveným senátem (těmito soud- ci) Nejvyššího správního soudu jako soudu příslušného podle $ 132 s. ř. s.
Společnost s ručením omezeným P. v J. proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové o daňové penále, o kasační stížnosti žalobce.